Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XX.

02.11.2010 (12:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2958×

20. Odolávání

Isabella:

Ráno mě zbudila vůně růží, promnula jsem si oči a nevěřila tomu, co vidím. Na polštáři, vedle hlavy, ležela rudá růže.

Kde se tady, do háje, vzala? Že by Josh? Ne, on by si nedovolil, sem vstoupit. Musel to být Edward. Takže mě hodlá trápit dál. Ale je to milé. Přivoněla jsem a pak jsem ji rychle odložila. Mám se na něj přece zlobit! Proč to nedokážu, když je mi tak nablízku! Vlastně jsem měla chuť skočit mu do náruče a líbat ho. Ale to Joshe taky. Už je to tak, mám je ráda oba. Edwarda, pro jeho nespoutanou vášeň a Joshe, pro jeho gentlemanskou romantiku. Možná bych se měla zase převléct do toho hábitu pro jeptišky a držet si je tak dál od těla.

Dnes po ránu jsem měla hned nastoupit do tělocvičny a trénovat. Převlekla jsem se tedy do sportovního a šla tam. Máma a Jane už na mě čekaly, Heidy přišla až po mně.

Tentokrát mě zapojili do soubojů ihned a taky bych řekla, že mi to šlo líp. Málem jsem nakopala zadek, naší malé Jane, ale pak mě zase skolila.

„To pro dnešek stačí, nemůžeme tě zase tolik trápit,“ prohlásila mamka.

Měla jsem toho dost, takže jsem to radostně přivítala. Navíc jsem se těšila až uvidím Joshe a Edwarda.

Dala jsem si rychlou sprchu a převlékla se do skládané sukně a blůzky. Táta trval na tom, že pořád musím vypadat skvěle. Doplnila jsem to kravatou. Alice mě naučila spousty triků s oblečením. Teď jsem vypadala, jako bych utekla z dívčí školy. Musela jsem se nad tím usmát.

Bylo něco málo po poledni, venku z plných sil svítilo slunce, i když už byl podzim.

Šla jsem do trůnního sálu, z otcovy pracovny jsem zaslechla hlasy, odhadla jsem je na Edwarda a… Heidy? Ten parchant. Tiše jsem přistoupila blíž, abych slyšela o čem se baví.

Edward:

Šel jsem zavolat domů a oznámit jim, že zůstávám. Stejně už to vědí, ale musel jsem se jim omluvit. Sotva jsem položil sluchátko, přišla Heidy. V její mysli jsem si přečetl proč. Chtěla mě svést, doufala, že uspěje, když jsem takový sukničkář.

„Ahoj, Edie,“ šla laškovně až ke mně. Nesnášel jsem tohle oslovení už od Tanyi.

„Heidy?“ zeptal jsem se.

„Předpokládám, že víš, proč jsem tady!“ svůdně se na mě podívala. Jindy bych jí možná neodolal, ale teď mi záleželo, jen na jediné dívce.

„Jo, řekl bych, že vím. Ale je to zbytečné!“ zkusil jsem být taktní.

„Ale notak, bude se ti líbit,“ vztáhla po mně ruku a pohladila mě hřbetem po tváři. Prudce jsem její ruku odhodil.

„Řekl jsem ne! Nemám o tebe zájem! Nech mě na pokoji!“ křičel jsem na ní.

„To ta malá Arovo coura, co? Vím, že jste měli románek!“ syčela na mě.

„Po tom ti nic není, vypadni!“ křičel jsem na ní dál.

„Jsi stejný, jako tvůj bratr! Nechápu, co na ní vidíte!“ S tímhle odešla.

Isabella:

Heidy vyšla a jak mě spatřila, zasyčela na mě. Působilo to hrozivě. Šla jsem za Edwardem.

„Edwarde, tohle nemusíš! Nemusíš se kvůli mně přetvařovat!“ řekla jsem s nervozitou v hlase.

Mlčel, podíval se na mě a rychlostí upíra se ke mně přesunul. Couvla jsem, až kam mi to místnost dovolila.

Ruce jsem pro jistotu přitiskla dlaněmi ke zdi. Edward se zastavil několik centimetrů od mého obličeje a rukama se opřel o zeď. Byla jsem v pasti.

Teď mě možná políbí, zadoufala jsem. Ale on to neudělal. Díval se mi toužebně do očí.

Pootevřela jsem rty, aby se mi lépe dýchalo. Cítila jsem, že od konečků prstů mě spaluje touha po něm.

„Vážně si myslíš, že je to přetvářka?“ řekl tiše.

„Já, já, já nevím,“ vykoktala jsem.

„Když jsi odešla, hodně jsem přemýšlel. Utekl jsem a toulal se po celým Irsku. Zkusil jsem hledat útěchu u žen, ale nezajímaly mě, ať byly sebevíc krásné. Myslel jsem jen na tebe. Od té doby, jsem s žádnou nic neměl. Věř mi, nebo ne, ale je to tak,“ jednu ruku  přesunul k mému obličeji, ale zastavil se snad centimetr od něj.

„Edwarde,“ špitla jsem.

„Už nikdy ti neublížím, slibuju!“ a ruku spustil. „Neudělám nic, co bys nechtěla!“

Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, chtěla jsem ho obejmout a líbat, ale bála jsem se, že to tím zkazím a on mi zase později ublíží.

„Nevzdám se tě a počkám, až pochopíš, že tě miluju a že bych pro tebe zemřel! Byl jsem idiot, ale teď už vím, že chci jen tebe!“ mluvil tiše, ale důraz vkládal do každého slova.

Chtěla jsem říct, že mu věřím a že ho taky miluju, ale on se sebral a odešel.

Ze zoufalství, jsem se sesunula po zdi na zem. Zírala jsem do prázdna a šrotovala jsem, co mi právě řekl.

Co mám k sakru dělat? Balancuji na ostří nože, mezi dvěma úžasnými muži.

Letty:

„Co moje dnešní hodina?“ vběhla jsem s nadšením do Carlislovy pracovny.

„Ty ses do toho nějak zapálila!“ usmál se Carlisle.

„Is mě v Itálii potřebuje! Tak se tam musím dostat, co nejdříve,“ usmála jsem se.

„Už jsem tady,“ ohlásila svůj příchod Alice. „A vedu posilu,“ přivedla Jaspera.

„Myslela jsem, že Jasper má taky problém se sebekontrolou,“ zaváhala jsem.

„To sice ano, ale přesto ti chce pomoct,“ prohlásila Alice.

„To jsem sám zvědavý,“ ozval se Carlisle.

Alice položila sklenku s krví na Carlisleův stůl, mě poslala do jednoho rohu místnosti a Jaspera do druhého, pak odkryla víčko a odstoupila.

Byla jsem překvapená, jak to Carlisleovi nevadí, měl tu krev přímo před sebou. Chtěla bych být odolná stejně, jako on, ale on už má několik století praxe.

Vůně se dostavila, až ke mně, prakticky okamžitě. Zkusila jsem nedýchat, to by mělo pomoct, ale pohled na tu rudou tekutinu, mě uchvacoval stejně.

První přišlo pálení v krku. Dalo se to snést, zatím. Podívala jsem se na Jaspera a on vypadal, jako by mu ta krev nedělala problém, jen oči mu trochu černaly.

„Jdi blíž, Letty,“ pobídla mě, po nějaké době, Alice.

Udělala jsem dva kroky, ta vůně zesílila. A já si uvědomila, že už zase dýchám. Šílenej zlozvyk to dýchání.

Pálení bylo skoro až nesnesitelné. Ta žízeň, už jsem se nesoustředila na nic jiného, než na tu skleničku. Najednou mnou proplul uklidňující pocit a já věděla, že to zvládnu, že odolám.

„Ještě blíž, Letty,“ poručila zase Alice. Bylo výhodné, že věděla dopředu, co udělám. Mohla mi kdykoli zabránit.

Teď už, ale nepomáhal ani Jasper. Jako by se z krve vynořila ruka a přitahovala mě za krk k sobě. Oči jsem musela mít černé žízní. Alice pomalu přistoupila, až ke mně.

„Tak, co Letty? Zvládneš to?“ zeptala se tiše.

Polkla jsem a bolelo to, už se to nedalo unést a vztáhla jsem ruku po krvi. Alice byla zase rychlejší a včas ji zavřela a odnesla z místnosti.

Vztekle jsem zavrčela.

„Já to snad nezvládnu!“ prohlásila jsem.

„Tohle bylo úctyhodné Letty,“ pochválil mě Carlisle.“Vydržela jsi odolávat hodinu,“ dodal.

„Co? Hodinu? Tak dlouho?“ vůbec jsem si nevšimla, jak ubíhá čas. Myslela jsem jen na tu krev.

„Jdeme na lov,“ řekl s pochopením Jasper, jeho oči byly černější než tma. Souhlasně jsem přikývla.

Isabella:

Přišla jsem do trůnního sálu a ještě jsem se celá chvěla. Edward seděl u klavíru a hrál něco od Mozarta. Josh seděl s Arem u malého stolku a hráli šachy. Caius, Marcus a máma je s nadšením sledovali. Nikdo si nevšiml, že jsem tady. Připadala jsem si neviditelná.

Šla jsem pomalu k Edwardovi, on jediný se po mě otočil. Srdce mi tlouklo a byla jsem nervózní.

Sedla jsem si vedle něj, dost daleko na to, aby to bylo nápadné. Nepřestával hrát. Sledovala jsem jeho prsty, jak s lehkostí hladí klávesy.

„Nauč mě to,“ špitla jsem. V tu chvilku se na mě všichni otočili.

„Výborně! Nauč Isabellu hrát na klavír!“ zapálil se pro to táta. Josh byl v rozpacích.

„Ano pane,“ přikývl souhlasně Edward.

Cítila jsem mravenčení v celém těle. Edward pro jistotu vstal a začal s výukou. Podal noty, které on nepotřeboval.

Začali jsme s učením stupnice.

Nejhorší bylo, když se posadil zpátky. Sedl si blíž, než já předtím. Nervózně jsem se podívala, jestli nás někdo sleduje.

Byl se mnou trpělivý, choval se jako profesionální učitel.

Ať jsem ho milovala jakkoli, teď jsem ho milovala ještě víc.

„Nejde mi to!“ prohlásila jsem poraženě.

„Naučíš se to, jen poslouchej,“ zahrál něco, co jsem nikdy předtím neslyšela. Bylo to nádherné.

„Tohle se nikdy nenaučím,“ protestovala jsem.

„Poslouchej tóny,“ ukazoval na noty a postupně mačkal příslušné klávesy. „Teď ty.“

„No tak jo,“ myslela jsem, že teď už to zvládnu, ale zase jsem chybovala.

Smáli jsme se. Cítila jsem se s Edwardem tak přirozeně, nemusela jsem si hrát na princeznu, jako jindy.

Pak nás táta přerušil.

„Pojď si se mnou zahrát šachy, Isabello,“ asi jsme to s přirozeností přehnali.

„Já neumím šachy,“ nikdy jsem to nehrála.

„Fajn, Josh tě je naučí,“ řekl a já byla v šoku.

„Dobře,“ přikývla jsem, i za tyhle chvilky s Joshem, jsem byla vděčná.

Šachy mi šly docela dobře, rychle jsem je pochopila. Ale na vítězství nad Joshem, to ješte nebylo. Bylo to nádherný odpoledne. Nejdřív Edward, potom Josh, oba se předháněli v tom, abych si vybrala právě jeho. Připadala jsem si milovaná a líbilo se mi to. Oba byli tak milí, vtipní, důslední a přitom se chovali tak nenápadně.

Jen mi vrtalo hlavou, co má v plánu táta. Proč chce, aby se mi ti dva věnovali? Něco určitě chystá.

------------------------------------------------------

21. kapitola

Shrnutí

Konečně další dílek, tentokráte je jubilejní, doufám že se líbil a že mi zanecháte nějakej ten komentík, ať mám nad čím slintat. :D

Díky Jeanine! ♥

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XX.: