Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXV.

12.01.2011 (09:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2728×

25. Zatím, co tu nejsi

Isabella:

Už to jsou čtyři dny, co Edward odjel. Chyběl mně i Melise.

Letty se ujala mého výcviku boje a pod jejím velením jsem se zlepšovala. Po pár dnech už jsem se prala i s Joshem. O Melisu se vždycky starala mamka, svou žízeň krotila, jak jen to šlo. Kompenzovala si na Melise to, že se nemohla starat o mě.

Dnes po výcviku Letty odešla dřív a já zůstala s Joshem sama. Chtěla jsem si vyzkoušet ještě pár chvatů, které mi pořád nešly. Při jednom mě Josh srazil na žíněnku a obkročmo si na mě sedl. Ruce mi přitiskl k žíněnce a zabořil svůj pohled do mých očí. Trochu jsem znervózněla, protože jsem si nebyla jistá, co udělá.

„Bello, já…,“ začal. Mlčela jsem a jen přikývla, aby pokračoval. „Když jsi sem přišla. Podruhé v životě jsem se necítil být osamělý, než přišel Edward a vzal mi tě,“ mračil se.

„Joshi, já myslela, že tohle už jsme si vyříkali!“ Naštval mě, že s tím zase začal.

„Jenže pak přišla Letty,“ povolil stisk a sedl si vedle mě. „Myslel jsem, že už nedokážu milovat tak silně, jako kdysi Gabrielu, s tebou bych se to jistě naučil, ale s Leticií to bylo něco jiného,“ pokračoval. „Jediný pohled jejích očí a okamžitě mě k sobě připoutala. Ale bojím se toho stejně tak, jak mě to láká, protože ona je fantastická.“

„O čem to mluvíš?“ pochopila jsem, že mi tím něco chce říct.

„O jejím daru,“ řekl šeptem.

„Ona má dar? Vždyť o něm neví? Neprojevil se,“ nechápala jsem to. Znala jsem ji dokonale a něčeho zvláštního jsem si na ní nevšimla.

„Nikdy ti nepřipadalo, že ji mají všichni rádi, že každý udělá, co chce ona, stačí jediný pohled a má tě,“ vysvětloval a já si uvědomila, že má pravdu.

„Ale Tanya ji nesnášela,“ vzpomněla jsem si na výjimku.

„To je sice pravda, ale možná o to Letty šlo,“ vysvětlil mi i tohle.

„Tak to je stoprocentní. Proč jsi mi to neřekl dřív!“ zlobila jsem se na něj.

„Potřeboval jsem se ujistit,“ odpověděl.

„Ujistit v čem?“

„V tom, jak moc na mě ten dar působí, protože bych měl být imunní,“ odmlčel se.

„Takže na tebe ten dar nepůsobí, a přesto ses do ní zamiloval?“ Nějak mi to pořád nedocházelo.

„Její oči jsou jako Gabrieliny a má i spoustu dalších jejích vlastností, je jako její dvojče. Jen s jinou tváří,“ zamyslel se.

„Ukaž mi, jaká byla,“ vzala jsem ho za ruku a čekala, že odkryje svou mysl. „Prosím.“

Josh stiskl pevně mou ruku a otevřel se mi. Viděla jsem Gabrielu, jak ji spatřil poprvé jako člověk. Jak ji přivedl domů a Edward ji chtěl získat, pak s ní odešel a ona ho proměnila. Už se nikdy nesměl vrátit. Viděla jsem náhrobek jeho rodičů a dokonce i… ten Edwardův. Polkla jsem na sucho, protože jsem cítila úzkost. Pak přišli vlci, zachránila mu život a dala za něj ten svůj. „Nesmíš zemřít, Joshi! Miluji tě!“ zněla její poslední slova, než ji ti vlčí lidé upálili. Pak mou ruku pustil, otevřela jsem oči a viděla bolest v jeho tváři. Nikdy na to nezapomene, protože upíří mysl je věčná.

„Mrzí mě to, promiň,“ objala jsem ho a on mě.

Letty:

Nechápu, jak si vůbec Aro může myslet, že svedu Draculu, fuj. Jsou jiní upíři, které bych sváděla. Doufám, že Edwardova mise bude úspěšná a já nebudu muset nic podnikat.

Bylo mi divné, že se Josh tak dlouho nevrací, vždycky šel po výcviku rovnou sem. Jedině, že by Is chtěla cvičit déle. Dojdu si je raději zkontrolovat.

V tělocvičně bylo ticho, ale přesto jsem tam nakoukla.

Spatřila jsem Joshe a Is v pevném objetí. Cítila jsem, jak ve mně vře žárlivost. Líbil se mi a možná jsem se i zamilovala, ale ona má přece Edwarda, proč mi bere i Joshe.

„Pardon,“ omluvila jsem se jim, že je ruším, a otočila se o stoosmdesát stupňů.

„Letty!“ křičela na mě Is, možná to není tak, jak si myslím. Zastavila jsem se a ona mě mezitím doběhla.

„Josh ti chce něco říct, jdi za ním,“ pobídla mě.

„Proč jste se…“ odmlčela jsem se.

„Potřeboval to! Letty, ty víš, jak moc tě mám ráda. Neudělala bych ti to. Tak už za ním jdi!“ postrčila mě. A obě jsme zaslechly Joshovo uchichtnutí.

Usmála jsem se na ni a objala ji.

„Děkuju,“ naznačila jsem rty, aby to Josh neslyšel.

Oplatila mi úsměvem a odešla.

„Tak o čem jsi chtěl mluvit?“ Sedla jsem si naproti němu.

„Víš, že máš dar a nevíš o něm?“ začal zlehka.

„Vážně?“ přemýšlela jsem, kdy jsem udělala něco zvláštního.

„Máš uhrančivý pohled. Myslím, že bys jím i mrtvého přesvědčila, aby vstal z hrobu,“ rozesmál se.

„Opravdu?“ To by mohl říct o každým.

„Musíme to vyzkoušet,“ podotkl. „Něco po mně chtěj, ale neříkej to, jen se na mě dívej a mysli na to,“ dal mi úkol a já ho hodlala využít.

„A co tvá schopnost, odbourávat dary ostatních?“ zapochybovala jsem.

„Neboj, vypnu to!“ zkřivil rty do úsměvu, který jsem vídala jen málokdy.

Strašně jsem si přála, aby mě teď políbil. Dívala jsem se mu do očí a čekala jestli to zabere. Chvíli mě jen pozoroval, pak začal těkat od mých očí ke rtům a já si řekla, že to možná vážně funguje. Byl tak strašně sexy, když se soustředil. Nadechl se, jakoby chtěl něco říct, ale pak si mě jemně přitáhl a začal mě líbat. Okamžitě jsem se poddala jeho rtům. Lehla jsem se na něj a přitiskla ho k žíněnce. Nepřestával, takže mu to nejspíš nebylo nepříjemné. Hladil mě po zádech a tiskl mě blíž k sobě. Pak mě překulil na záda a přestal.

„No, takže to asi funguje,“ pohladil mě něžně po tváři a já se zase posadila.

„Možná bychom to mohli zkusit na někom jiným, jestli ti to vadí,“ nevěděla jsem, jestli to dělá proto, že jsem to chtěla já, a nebo to chtěl on. Trápilo mě to.

„Letty, chtěl jsem s tebou mluvit o víc věcech než o tom daru. Bella ti nejspíš o mé minulosti trochu vyprávěla.

„Jo, vyprávěla mi o Gabriele a tak,“ řekla jsem smutně.

„Ano, to všechno bylo, než jsi přišla ty. Tvé oči mě spoutaly jako otroka. Nemůžu už se dýl tvářit, že je všechno v pořádku, Letty! Já po tobě toužím, tak moc, že se toho bojím. Nevím, jestli to dělá tvůj dar, ale bylo to tak najednou, a když se vzdálíš, tak na tě pořád myslím,“ vyznával se mi.

„Ale vždyť tvůj dar je blok a můžeš ten můj vypnout. Když nebudeš chtít, tak se to dít nebude!“ doufala jsem, že to není pravda, ale k lásce jsem ho nutit nechtěla.

„Letty, já to zkoušel! Je to silnější, já… Připadá mi to směšné, protože jsem to říkal nedávno Belle, ale Letty já tě nejspíš miluju, ale s tebou je to mnohem silnější, já nevím…“ Nenechala jsem ho domluvit a přitiskla jsem se k jeho rtům.

„Šílím z tebe!“ šeptl, když své rty osvobodil.

„A to je dobře?“ znejistěla jsem.

„Nevím, zkusíme to znovu,“ začal mě zase líbat a já si byla jistá, že to není jen tím, že bych ho ovlivňovala. „Jo, je to dobře,“ dodal a usmál se.

Celý ten den jsme strávili spolu, jen my dva.

Edward:

„Edward Cullen, čím vděčím za tvou návštěvu?“ přivítal mě hrabě Dracula.

„Vlastně tudy jen projíždím, ale potřeboval bych na pár dní útočiště.“ S Draculou jsme se znali jen krátce, párkrát se zastavil u nás v Irsku.

„V tom případě tu buď jako doma. A když už jsi tady, nechtěl bys se mnou povečeřet?“ lákal mě.

„Myslím, že budu muset odmítnout. Jsem přece vegetarián,“ odmítl jsem slušně.

„Mám i zvířecí krev ve svých zásobách, jen přisedni,“ pobídl mě. „Kristine, přines návštěvě večeři,“ přikázal.

„Děkuji,“ přisedl jsem si. Chvíli na to mi Kristine přinesla několik sáčků s krví. Byly na nich jména zvířat od kterých pochází. Ušklíbl jsem se nad tím.

„Jak se má Carlisle? Povídej mi, co je nového v Irsku, nedávno jsem ho potkal na plese u Volturiových, ale neměl jsem čas si s ním promluvit,“ začal konverzaci.

„Děkuji za optání, má se výborně, pořád dělá v lékařství a je spokojený. A co ty jsi dělal na plese u Volturiových, myslel jsem, že je nenávidíš,“ dělal jsem, že o ničem nevím.

„No, vlastně jsem si měl vzít za ženu dceru Ara Volturiho, ale je to strašně rozmazlenej fracek, tak jsem z toho vycouval,“ oklepal se při té vzpomínce a já se musel usmát, když jsem v jeho mysli viděl, jakým způsobem se ho Bella zbavila. „Prý se objevila u vás.“ Byl dobře informovaný.

„Ano, Carlisle vlastně asistoval u porodu, zachránil Elisabeth a Isabellu pak ukryl do sirotčince v klášteře. Tak nějak to začalo,“ řekl jsem mu, jak to bylo.

„Zajímavé, co o ní víš?“ díval se na mě podezřele. Hlavou mu kolovaly vzpomínky na Bellu, na její krásu, nevinnost, rozmazlenost. Nesedělo mu to k ní a já se nedivím.

„Je nesnesitelná, každý by řekl, že bude skromná, když vyrostla v sirotčinci, ale jak se domákla o svém původu, narostl jí nos, připravila mě o snoubenku, chtěla si mě nárokovat, ale já ji odmítal,“ zkusil jsem prostou lež.

„Po mně chtěla harém a rudé uniformy, byl bych blázen, kdybych si ji vzal, i když je krásná a možná bych ji dokázal vychovat.“ Trochu se zasnil a představil si, jak ji sekýruje. Měl jsem chuť ho zabít, hned.

„Udělals dobře, její manýry asi nikdo nezmění,“ přikývl jsem, ale stálo mě hodně úsilí, abych nepřeskočil stůl a neutrhl mu hlavu.

„Možná si to časem rozmyslím a pořídím si ji jako hračku,“ nepřestával o ní básnit. Vážně ho lákala, v hlavě se mu linul plán, jak svrhnout Volturiovi. Proto jsem tady byl. Vyzvědět ho.

„Ara bych asi nechtěl za tchána,“ rozvinul jsem tohle téma na jinou úroveň, Dracula soptil. K smrti ho nenáviděl, že ho připravil o nadvládu.

Do rána Dracula vymyslel a zase zavrhl několik plánů, nebude to snadný úkol.

Isabella:

Večer jsem ležela vedle Melisy a vyprávěla jsem jí pohádku, usnula dřív, než princ zabil draka a já mohla myslet v klidu na to, jak se asi má Edward.

Stoupla jsem si k oknu a pozorovala, jak na nebi naskakují hvězdy. Chyběl mi, ať mi ublížil, jak mi ublížil, strašně mi chyběl. Přála jsem si, aby byl zpátky. Bez něj se tady dny strašně vlekly. Nebýt Melisy, asi bych se rozjela za ním, ale tím bych všechno pokazila. Po delší době jsem dostala chuť malovat. Plátno jsem tu měla připravené pro všechny případy.

Jeho tvář jsem měla před sebou, jako by tu byl, takže to nebyl žádný problém. Jen jsem tentokrát zvolila jeho lidskou tvář, jakou mi dnes ukázal Josh.

26. kapitola

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXV.: