Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXVI.

28.01.2011 (17:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3055×

26. Důležitý úkol

Isabella:

Ráno jsem kupodivu vstala dřív než Melisa. Pomalu jsem vstala z postele, abych ji nevzbudila, ale pak jsem zaslechla křik z Lettyina pokoje.

„Na to zapomeňte, Aro! Já Vám na Draculu kašlu,“ křičela pravděpodobně na mého otce a Mel to samozřejmě vzbudilo.

Hodila jsem na sebe župan a vyběhla jsem na ně.

„Co se to tady, do čerta, děje?“ pustila jsem se do nich.

„Zeptej se svého arogantního otce,“ sykla Letty.

„Tati?“ dožadovala jsem se odpovědi, ale on jen pokrčil rameny a odešel.

„Chce, abych sváděla Draculu! Edward neuspěl!“ řekla rozčileně.

„Neuspěl?“ zopakovala jsem to šeptem a pomalu jsem se vracela do svého pokoje. To, že neuspěl, znamená jediné – smrt!

Edward:

„Jaký byl lov, Edwarde,“ podezřele se usmíval Dracula.

„Osvobozující,“ odpověděl jsem mu.

„Chtěl bych ti někoho představit, ale vy už se vlastně znáte. Má dávná přítelkyně, Tanya,“ ukázal na boční dveře, ze kterých pak vyšla.

„Ahoj, Tanyo. Jak se máš?“ snažil jsem se být zdvořilý.

„Řekla bych, že vzhledem k tomu, v jaké jsi teď situaci, tak lépe než ty!“ odpověděla mi jedovatým hlasem.

„Tanya mi vysvětlila, jak je to s tebou a tou malou Volturiovou, je ti tedy doufám jasné, že bych tě za to měl zabít!“ postavil se. V jeho mysli jsem viděl jen vztek a pomstu.

„Říkala jsem ti, ať se na tu malou jeptišku vykašleš!“ přišla ke mně Tanya a pohladila mě po tváři. Pořád mě chtěla.

„Tanyo, proč jsi vlastně tady?“ musel jsem se zeptat.

„Přijela, aby mi pomohla svrhnout Volturiovi, chová k nim stejnou zášť jako já. Edwarde, tvůj život ušetřím, ale jen pod podmínkou, že si Tanyu vezmeš a odjedeš s ní do Ameriky,“ kladl si Dracula podmínky.

„To raději zemřu!“ plivl jsem jí to do obličeje.

„Edwarde, prosím,“ očividně mou smrt nechtěla.

„Michaeli, postarej se o něj!“ dal rozkaz svému ochránci. Ve vteřině byl u mě a držel mě.

„Dost! Dej mu pár dní na rozmyšlenou,“ prosila o čas Tanya.

„Jak chceš, zavřete ho do cely!“ rozkázal a mě vedli do sklepení jeho hradu.

Isabella:

„Proč jsi smutná?“ ptala se mě Melisa, když jsem se vrátila do pokoje.

„Edward má problém, potřebuje pomoct, ale já nevím jak!“ Pevně jsem ji objala.

„Letty a Josh ti pomůžou, viď?“ hledala možnosti, byla tak malá a bezbranná a já neustále žasla nad tím, jak je úžasná.

„Is?“ nakoukla do dveří Letty. „Nikdo nechceme, aby Edwardovi nějak ublížil. Volala jsem Emmettovi, přijedou i s Rose na pomoc. Zachráníme ho.“ Sedla si k nám na postel.

„Ale co když už není koho zachraňovat?“ neudržela jsem slzy.

„Is, on žije. Rose mi řekla, že to celý spackala Tanya. Přijela tam a práskla ho, teď mu získala nějakej čas. Lituje toho, věřila, že se k ní Edward vrátí,“ vysvětlovala mi Letty, co se stalo.

„Musíme tedy vyrazit, hned!“ vyskočila jsem na nohy.

„Počkáme na Rose a Emmetta, sami tam nic nezvládnem,“ uklidňovala mě.

„Já vám taky pomůžu,“ hlásila se Melisa.

„To nepůjde, andílku, bude to moc nebezpečné!“ nesouhlasila jsem.

„Necháš ji tu s Elisabeth?“

„Já nevím, to asi taky nebude to nejlepší,“ váhala jsem.

Asi po dvou hodinách jsme se v trůnním sálu domlouvali na záchraně Edwarda. Po kratším přemlouvání se k nám přidal Alec, Jane trvala na tom, že si to zavinil Edward sám a hlavně ji odmítal pustit můj otec.

„Je to směšné, Isabell!“ vymlouval mi to.

„Víš, co k němu cítím a jak mi na něm záleží. Měl bys mě v tom podpořit, protože tě zbavíme Dracula problému!“ odmítala jsem to s ním řešit.

„Letty!“ vykřikl Emmett ve dveřích a běžel ji obejmout.

„Emme! Chyběl jsi mi!“ vykřikla a skočila mu do náruče. Josh šel pomalu za ní a nenápadně si odkašlal. Rose se ve dveřích tvářila nejistě.

„Emme, tohle je můj Josh. Bratr Edwarda,“ představila je.

„Jsem Emmett, bratr Edwarda a tahleta kráska je Rosalie, moje žena,“ stiskl Joshovi ruku.

„Ta paní se na mě kouká,“ špitla mi Melisa. Otočila jsem se po Rose. Upřeně na Melisu hleděla.

„Vítejte ve Volteře,“ přivítala jsem se s nimi.

„Ona je…“ Pohladila Melisu po vláskách Rosalie.

„Člověk. Zachránila jsem ji před smrtí a teď jí tak trochu supluju rodiče. Meliso, tohle je Rosalie a Emmett.“ Mel se mě držela jako klíště.

„Je kouzelná,“ špitla Rose. Melisa pochopila, že jí od nich nehrozí nebezpečí a usmála se na ni.

„Ty jsi taky princezna?“ zeptala se Melisa Rose.

„Ne, jak tě to napadlo?“ smála se tomu Rose.

„Jsi moc krásná,“ začervenala se Mel.

„Rose a děti,“ zasmál se Emm. „Kvůli tomu tady ale nejsme, takže jaký je plán?“

Zasvětili jsme je oba do plánu.

„A kam dáš Melisu, nemůžeš ji vzít sebou?“ starala se Rose.

„Já vím, ale tady ji taky nechat nemůžu,“ trápilo mě to.

„A co kdybych tu s ní zůstala a počkala na vás, stejně nemám na Tanyu náladu po tom, co provedla,“ navrhla Rose. „Beze mě to zvládnete, ne?“

„Co myslíš, Mel? Chtěla bys tu zůstat s Rosalie?“ zeptala jsem se.

„Jo, ale ty musíš přivést Edwarda zpátky,“ přikývla a sedla si Rose na klín.

„Takže domluveno. Můžeme vyrazit!“

Rozloučila jsem se s mamkou a pohádala s tátou, trval na tom, že k Draculovi nepojedu, ale byl bez šance. Pak jsem ještě políbila Melisu a poděkovala Rose. Byla by z ní dobrá máma.

Pak jsme vyrazili, cesta byla příšerně dlouhá, ale já jsem jí polovinu prospala.

Edward:

„Co ode mě ještě chceš, Tanyo?“ zaslechl jsem její myšlenky, když přicházela.

„Edwarde, budeš volný, když odejdeš se mnou!“ přišla mi domlouvat.

„Tanyo, ty víš, že miluju Isabellu, a ty s tím nemůžeš nic dělat.“

„Zas ta malá jeptiška! Ona si tě nezaslouží! Je Volturiová!“ rozčílila se.

„Raději bych zemřel, než být zase s tebou! Nikdy jsem tě nemiloval, Tanyo!“

„Jak můžeš být tak krutý! Zachránila jsem ti život, oddala jsem se ti. Milovala jsem tě celým svým srdcem, a jak ses mi odvděčil ty! Máš poslední šanci, buď já a nebo smrt! Rozmysli se dobře!“

„Kdy to konečně pochopíš? Už nikdy, Tanyo! Nikdy nebudeme spolu!“ Nechápu, jak jsem to s ní mohl tak dlouho vydržet. Myslela jen na sebe.

„Jak chceš, potom sbohem!“ řekla a odešla.

Po delší době pro mě přišli Draculovi poskoci.

„Pán vás chce vidět,“ řekli jen a odvedli mě k němu. Čekalo tam na mě překvapení.

„Edwarde! Jsi v pořádku?“ vykřikla Bella a vběhla mi do náruče.

„Nic mi není,“ vzal jsem její tvář do dlaní a zasypal ji několika polibky.

„Kde je ta mrcha?!“ vykřikla Letty. Určitě myslela Tanyu.

„Šla na lov, brzy by se měla vrátit,“ odpověděl jí Dracula. Měl strach.

„Fajn, tak si zatím poradíme s tebou!“ zavrčel Emmett.

„Stráž!“ vydal rozkaz Dracula, ale sotva stráž zareagovala, složila se k zemi. Ještěže přivedli s sebou Aleca.

„Nic víc?“ divil se Josh.

„Chcete trůn mého otce,“ postavila se před něj Bella. „A můj otec přivádí všechny mé blízké do nebezpečí, jen aby vás zneškodnil. Už mu to víc nemůžu dovolovat!“ mluvil klidně. Tiskl jsem pevně její ruku.

„Ale nechci vás zabít, protože nechci být jako on,“ dodala ještě.

„Udělám to za tebe,“ hlásil se Emmett.

„Odveď ji, Edwarde,“ poslal nás pryč Josh.

Isabella:

Bylo mi Draculy líto. Nemohl za to, že nenáviděl mého otce jako spousta dalších. Edward mě odvedl ven do zahrady.

„Kde je Melisa?“ ptal se mě.

„Je s Rose, v bezpečí ve Volteře.“ Položila jsem mu ruku na tvář, abych věděla, co se tu dělo.

„S Rose? Ta ji nejspíš bude chtít rovnou adoptovat.“ Vypadal překvapeně.

„Melisa si zaslouží milující rodiče a myslím, že Rose s Emmettem by byli perfektní,“ ujistila jsem ho.

„To asi jo, ale já spíš doufal, že zůstane s námi a budeme rodina,“ sundal mou ruku z jeho tváře a políbil mě do dlaně.

„Edwarde, už jsem ti říkala, že se nechci vdávat. Už jen proto, že na tom můj otec trvá,“ nesouhlasila jsem. Pak nás našla Tanya.

„Ty!“ křikla na mě zuřivě Tanya. „Co tady chceš? Všechno jsi zase zkazila!“ křičela dál.

„Tanyo, je konec. Měla by ses vrátit domů,“ promluvil k ní Edward.

„Uvnitř je Letty, určitě tě ráda uvidí,“ řekla jsem pohrdavě. Vždycky jsem se ji snažila chápat, bránila jen svou lásku, ale to už je pryč. Je nenapravitelná. Vždycky bude vidět jen sama sebe.

„Já se vrátím, ty mrňavá jeptiško, a to se budeš ještě divit!“ syčela na mě.

„To bych ti neradila!“ přišla Letty.

„To díky mně jsi, co jsi!“ zkoušela se bránit.

„No právě!“ chystala se k útoku Letty.

„Nech ji,“ objal ji ze zadu Josh. „Je neškodná,“ dodal.

Tanya kolem nich proběhla do útrob hradu.

„Hotovo?“ zeptal se Edward.

„Aro bude spokojený,“ podotkl Alec. „Teď bych se rád vrátil domů!“

Cestou domů do Volterry jsem usnula v Edwardově náruči. Probudila jsem se až ráno ve své posteli. Lekla jsem se, že se mi všechno jen zdálo. Rychle jsem se oblékla a šla se přesvědčit, zda to byl jen sen.

V trůnním sále si hráli Rosalie a Emmett s Melisou. Josh s Letty tápali nad partií šachu a Edward mluvil s mým otcem. Oddechla jsem si. Všichni byli v bezpečí.

27. kapitola

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXVI.: