Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeptiška XXVII.

08.02.2011 (14:30) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2672×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

27. Dohoda s Arem

Edward:

Zatímco Bella spala, promluvil jsem si s Arem. Řekl jsem mu, co se dělo u Draculy a taky jsem mu vysvětlil své city k Belle a že bych si ji chtěl vzít. Souhlasil. Jen nechtěl, abych mu Bellu odvezl pryč. A já to teď budu muset nějak šetrně navrhnout Belle, nechce o svatbě ani slyšet.

„Isabello!“ vykřikla najednou Melisa. Trochu mě to vykolejilo, nechtěl jsem, aby věděla o čem s Arem mluvím, nejspíš bych ji tím zase ztratil.

Otočil jsem se, stála ve dveřích a tvářila se nadmíru spokojeně. Vzala malou Melisu do náruče a políbila ji. Cítil jsem Rosaliinu žárlivost. Tušil jsem, že si ji Mel omotá kolem prstu a ona se k ní upne.

A Bella si toho očividně všimla taky. Šla ke mně a podala mi Melisu.

„Doufám, že je ti jasné, že chci vědět, o čem jsi mluvil s mým otcem. Tvářil ses dost vystrašeně, když jsem přišla,“ špitla a šla za Rose a Emmettem.

Isabella:

„Rose, Emme musím s vámi mluvit.“

„Samozřejmě,“ přikývla Rose a Emmett jí pomohl na nohy.

Odvedla jsem je do tátovi pracovny.

„Jde o Melisu. Její pouto vůči mě je obrovské. Zachránila jsem jí život, když přišla o své rodiče. Viděla ten masakr, ale nepamatuje si ho. Upnula se ke mně a k Edwardovi a já jsem jí slíbila, že jí najdu ty nejlepší rodiče na světě a pokud ne, tak že zůstane se mnou. Nepochybuji o tom, že ty bys jí byla tou nejlepší mámou na světě, ale pokud ona nebude chtít, tak ji nebudu nutit,“ odmlčela jsem se.

„Bello, dala bych cokoli, za to aby mě milovala tak, jako už teď miluji já ji. Ale máš pravdu. Nemůžeme ji nutit, pokud nás nebude jako rodiče chtít. Ale přesto bych si její srdce chtěla získat. Myslím, že jsme na dobré cestě,“ snila o rodině Rose. Emmett ji pevně držel za ruku.

„Promluvím s ní o tom. Řeknu jí, že je to jen na ní, jestli bude chtít s vámi odejít. Ale nejspíš to nebude hned, budete tu muset nějakou dobu zůstat.“

„Děkuju ti Bello, za to, že jsi ji zachránila a za to, že mi dáváš šanci. Budu ji milovat, jako by byla vlastní,“ objala mě Rose.

„Já vím,“ špitla jsem. Byla jsem dojatá. Pak nás obě objal i Emmett.

„Já budu táta!“ řekl s úsměvem.

„Nejdřív si s Mel promluvím,“ vymanila jsem se z jejich obětí.

Pak přišel na řadu Edward. Tvářil se zvláštně, jakoby zadumaně.

„Tak o čem jste mluvili?“ zeptala jsem se narovinu.

„O ničem zajímavém, hlavně o Draculovi,“ uhýbal.

„Víš, že mi stačí jediný dotek a budu to vědět. Takže o čem?“ pohrozila jsem mu.

„Nebude se ti to líbit a nejspíš na mě budeš naštvaná.“

„To je mi jasný. Když jsem vešla do sálu, lekl ses a kdyby to bylo jakkoli možné, tak by se v tobě krve nikdo nedořezal, jak ses vyděsil.“

„Víš, když jsme se teď zase sblížili, myslel jsem, že by ses možná…“ lezlo to z něj, jako z chlupatý deky, takže jsem ho vzala za ruku. Ale možná jsem měla raději počkat, až to vyklopí sám.

„Tys požádal mýho otce o mojí ruku?“ vyjekla jsem a pustila jsem ho.

„On souhlasil,“ podotkl.

„Proč?“

„Protože tě miluju! Aro souhlasí, jen chce, abychom zůstali tady ve Volteře. Nechce tě ztratit,“ byl si mnou tak jistý.

„Ale já nesouhlasím! Nemůžeš aspoň počkat, až budu plnoletá?“ křičela jsem na něj.

„Proč se tak strašně moc nechceš vdávat?“ chytil mě za ruce a stáhl mi je za záda. Pak mě pevně objal, celou dobu se mi díval do očí.

„Protože jsem ještě vůbec nic nezažila. A taky se bojím, že když se ti zase oddám, tak mě zradíš a mě zbydou jen oči plné slz. Moc to bolelo,“ cítila jsem, jak mi slza klouže po tváři.

„Bell, já už ti nikdy neublížím, slibuju. Nejsem ten starý Edward. Jsem teď jiný a lepší a miluju tě a chci, aby ses stala mou ženou. A byl bych nesmírně šťastnej, kdybychom měli děti. Vlastní děti, Bello,“ políbil mě na čelo.

„Je mi to líto, ale já se ještě vdávat nebudu. Už jen proto, že to chce můj otec! Proč spolu nemůžeme jen tak chodit, tak to přeci bývá!“ vysmekla jsem se mu a poodstoupila jsem.

„Dobře, uděláme to podle tebe,“ souhlasil nakonec.

„Žádná svatba?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Žádná svatba!“ zopakoval.

„Takže spolu teď chodíme?“ byla jsem ráda, že jsem dosáhla svého a chtěla jsem ho za to políbit.

„Jo, myslím, že teď jsem tvůj kluk,“ usmál se.

„Slib mi něco,“ pomalým krokem jsem došla až k němu.

„Copak by si její výsost přála?“ přitáhl si mě k sobě a zase mě objal.

„Už žádný dohody s mým otcem, za mými zády!“ políbila jsem ho, už jsem nedokázala odolat.

„To ti myslím, slíbit můžu,“ usmál se a do sálu jsme se vrátili ruku v ruce.

Šla jsem rovnou vyjasnit tátovi, že se vdávat nebudu. Tedy prozatím ne. A jako podmínku jsem mu dala, že chci nejdřív vystudovat školu. Trval na domácím vyučování, ale já chtěla mezi lidi. Když jsem nemohla mít opravdové dětství, chci si užít aspoň školní léta.

„Budu chodit do školy s tebou! Samotnou tě tam nepustím,“ pustil se zase do protestů Edward.

„A jak toho chceš docílit, vždyť nemůžeš ve dne ven! Záříš, vzpomínáš?“ vysmála jsem se mu.

„Jsou i jiné možnosti. V Irsku tolik slunce nesvítí, nebo Anglie, Amerika. Studoval jsem na některých z nich,“ navrhl a tohle se mi docela líbilo.

„Nepřipadá v úvahu, zrovna jsem dceru našel a mám ji hned pustit do světa?“ protestoval táta.

„Mohli bychom jet taky, jak dlouho jsi Volterru neopustil?“ vložila se do toho mamka.

„Hmmm. Výborný nápad, takže pojedeme taky. Teď když mě netrápí Dracula, můžeme si konečně dovolit líbánky,“ láskyplně se na mamku podíval.

„Ale budeš studovat, jen na těch nejlepších neslunečních školách! Edwarde, sežeň mi nějaké informace, ať nějakou vybereme,“ podotkl ještě.

„Díky, tati!“ vlepila jsem mu pusu.

Odpoledne jsem vzala Melisu ven. Nechtěla jsem to víc oddalovat a byla jsem si jistá, že s Rose a Emmettem jí bude dobře.

Zašly jsme na zmrzlinu.

„Meliso, co říkáš na Emmetta a Rosalie?“ zeptala jsem se, když jsme si sedli na lavičku.

„Emmett je strašně legrační a Rose je moc milá. Proč nemají děti?“ vyzvídala.

„Víš, Rosalie by si miminko moc přála, ale to, kým teď je, jí to neumožňuje,“ bylo mi jí líto.

„A ty taky nebudeš moct mít miminko?“

„Já nevím, možná ano, jsem z části člověk.“

„Chtěla bych, abys měla miminko s Edwardem,“ culila se.

„Možná jednou, ale na to je brzy. A co ty? Nechtěla bys mít zase rodiče a domov?“ otevřela jsem staré rány.

„Můj starý domov byl moc hezký a moc se mi stýská, ale já vím, že už se mi rodiče nevrátí,“ přestala olizovat zmrzlinu.

„Mel, promiň, nechtěla jsem ti to připomenout. Já vím, že je možná brzy, ale slíbila jsem ti ty nejlepší rodiče na světě a chtěla bych, aby těmi rodiči byli Emmett a Rosalie,“ vyklopila jsem to na ni.

„Já bych, ale nejradši zůstala s tebou a Edwardem tady,“ prozradila mi své přání.

„Mel, je jen na tobě, jak se rozhodneš. Jen tě prosím, dej jim šanci,“ vzala jsem ji za ruku. Byla rozhodnutá, že jim tu šanci dá.

„Tak dobře,“ přikývla.

Vracely jsme se domů, ale těsně před vchodem na nádvoří hradu mě někdo praštil a já se sesula k zemi, slyšela jsem jen Melisin výkřik.

Edward:

S Arem jsme konečně vybrali místo, kde by bylo pohodlné žít i pro upíry, bohužel to bylo to místo, kde mě napadli ti vlci. O to víc se tam Aro těší, chce o nich zjistit, co nejvíc.

„Edwarde, Bella s Melisou se ještě nevrátily!“ přiběhla rozrušená Rosalie.

„A kam šly?“

„Nevím, vzala Melisu ven. Chtěla si s ní promluvit,“ panikařila Rose.

„Demetri je vystopuje! Určitě se jen někde zdržely,“ vypadal klidně Aro.

„Jdu s ním,“ nabídl jsem se. Demetri byl nejlepší stopař, takže jsem o něm nepochyboval.

„Jdeme taky,“ přihlásila se Letty s Joshem. Venku už bylo šero, takže nebudeme vzbuzovat podezření.

„Chci jít taky,“ hlásila se Rose. Měla strach o Melisu. Pochopil jsem, o čem si Bella s Mel chtěla promluvit. Doufal jsem, že Melisa zůstane s námi.

Vyrazili jsme okamžitě, Demetri nás vedl na jistotu. Směřovali jsme do jedné malé uličky, kde žila spíš chudina. Co by tady Bella dělala.

„Cítím upířinu. Jsou dva,“ prohlásil Demetri a rozeběhl se za pachem.

Isabella:

Probrala jsem se v temné místnosti. Okna byla zavřená dřevěnými okenicemi, takže dovnitř pronikalo jen pramálo světla.

„Meliso!“ vykřikla jsem a doufala, že je v pořádku. Chvilku trvalo než jsem se rozkoukala, pak jsem ji zahlídla na starém gauči. Vypadala, že spí.

Po kolenou jsem se dobelhala až k ní. Zdá se, že je v pořádku. Pak jsem zaslechla hádku z vedlejší místnosti. Jeden z hlasů patřil Tanye.

28. kapitola

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jeptiška XXVII.: