Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jessica Volturi - 13. kapitola - Felix je slepý

13.06.2011 (07:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1899×

Jasně, rozběhla jsem se jako mladá naivní kráska z hollywoodských filmů, ale kde ho hledat? K němu do pokoje nejdu, nechci se potkat s Heidi. Byl to blbý nápad, prostě řeknu Arovi, že to nevyšlo. Jenže on je takový hajzlík, že na mě sáhne a uvidí, že mu lžu. Proč zrovna on musí mít moc tohoto druhu?! Ale ne, opravdu to Felixovi neřeknu, on je s Heidi, jsou šťastní, teda, on je šťastný a ona teda taky, ale pokaždé s jiným chlapem v posteli. Ale on jí to toleruje, protože ji miluje, takže mu to neřeknu, ne, neřeknu. Budeme zas kámoši, vždy jsme skvělá dvojka. Jo, ale nevím, jestli na něj dokáži pohlédnout nebo promluvit, aniž bych se neuslintala k smrti. Neviděla jsem ho od té doby, co jsem si uvědomila, co k němu cítím.

„Jess!“ otočila jsem se. Já o vlku a vlk na chodbě! Je to v háji, proč jsem nepřemýšlela na méně frekventovaném místě, třeba na záchodě! Počkat! Má náš hrad vůbec WC?!

„Ahoj, Felixi,“ pozdravila jsem ho. Okamžitě mě nabral do svého náručí a mačkal mě. Jsem nějaká populární, když jsem jim zdrhla. Mlč už, vychutnávej si jeho doteky, jeho vůni …

„Bál jsem se, jsi hrozná! Nemůžeš nás tak děsit! Jsem úplně happy, že ses vrátila, hledali jsme tě, ale nemohli jsme tě najít. A slyšel jsem, že ty a Orien jste to ukončili, ty jsi to s ním ukončila.“

„Páni! Za tu dobu ses tu pořádně rozkecal, jak vidím!“ praštila jsem ho do ramene a zasmála se. On mě pozoroval nechápavým pohledem. Tak nic, hraní mi zřejmě nejde tak dobře jako provokování Ara a Marca.

„Co je, Jess? Stalo se snad něco během té doby, co jsi byla pryč?“

Fajn! Řeknu mu to, jsem zvědavá, jak moc mi ublíží jeho odmítnutí.

„Dobře, nedokázala jsem si vzít Oriena, protože ho nemiluji.  Nedokázala jsem dát slib věčné lásky někomu, koho mám pouze ráda. Orien by si zasloužil, abych ho milovala, ale já to necítím. Kdybych si bušila do srdce ve snaze to nějak spravit a nahodit to zpátky, ale ono to nejde, nefunguje to tak. Ten kretén, který řekl, že srdci neporučíš, měl pravdu. Celý týden jsem se snažila přijít na to, proč jsem si ho nevzala, proč se mé city změnily a já na to přišla. Zamilovala jsem se do tebe.“ Pohladila jsem ho po tváři a nepatrně se usmála. On mě pustil a zatřepal hlavou, jakoby špatně slyšel.

„Ne, to není možné.“

Přišlo mi, že mi vrazil sekáček do srdce, točil jím, drtil mé srdce a smál se pořád dokola jako šašek.

„Je to tak. Miluji tě.“

„Ale já mám Heidi.“

„Já vím, já to všechno vím a víš, jak mi je?“

„Jak?“

„Orien měl Benerike, ty máš Heidi. Připadám si jako nějaká štětka.“

„Kde mám brát jistotu, že mě neopustíš?“

„Nikde, buď s ní, tu doopravdy miluješ. Víš, jednou jsi mi řekl, že bys mě nikdy nezranil.“

Utekla jsem, nechala jsem ho tam. Nedokázala jsem tam být. Musela jsem se jít schoulit do klubíčka a vzlykat. Otevřela jsem dveře a uvědomila si, že to není můj pokoj, ale Marca. Když viděl mou tvář, bez řečí mě objal, posadil na postel, kde jsem si lehla a on vedle mě. Jen tak jsme leželi a on mě hladil po vlasech.

O několik dní později

Pohled Felixe, mise

Sice bych neměl na ni myslet, ale nemohl jsem přestat. Už pár dní myslím na to, jak krásně od ní zněla ta dvě slůvka. Když jsem se miloval s Heidi, myslel jsem na Jess. Byl jsem ztracen, ale nemohl jsem opustit Heidi, prostě nemohl. Milovala mě.

„Brácho, vnímej mě!“ houkl na mě Demetri. Otočil jsem se na něj.

„Co chceš?“

„Jdeme bojovat, pokud sis nevšiml, takže se soustřeď, stačí, že musím hlídat Jess, chodí jako tělo bez duše.“

Při zmínce jejího jména jsem se na ni podíval. Ona si mě nevšimla, moc si nikoho nevšímala. Jedině s Marcem se bavila. Nechápu, proč ji Aro poslal s námi. Ona ani nechtěla, vím moc dobře, proč nechtěla, bylo to kvůli mně.

„Budu se soustředit a zabiju jich víc, než ty,“ odvětil jsem svému nejlepšímu příteli a usmál se, aby neměl starosti.

„To se ještě uvidí, možná jsi silnej, ale já jsem mrštnej a malej.“

Chtěl jsem mu odpovědět, ale ucítil jsem pach upírů. Nováčci, hodně nováčků, to je důvod, proč tu jsme. Musíme srovnat pár nevhodných přírůstků. Nebylo jich moc, proto Aro poslal jen mě, Demetriho a Jess. Nejlepší bojovníci. Jess vyrazila jako první. Vždy jsem obdivoval její odvahu a vervu, se kterou se pouští do boje, ale dneska mi přišla jiná. Jakoby je nechtěla zabít, spíš je vybízela, aby oni zabili ji. Nemohl jsem ji dál sledovat, musel jsem jí pomoct, stejně jako Demetri. Najednou se mi nezdálo, že jich je málo. To je tak, když někdo dlouho nebojuje s novorozenými, zapomene, že jejich síla není v jejich počtu, ale v jejich stáří.

„Jess!“ zaječel vyděšeně Demetri. Okamžitě jsem se zbavil jednoho novorozeného a pohledem kmital po bojišti. Jess ležela na zemi, neměla ruce a nohu. Novorozený ji držel nad sebou a drtil jí krk, chtěl ji zabít! Vmžiku jsem ho srazil na zem a Demetri mu urval ruku. Podíval jsem se na Jess. Odvrátila pohled.

„Felixi, odnes ji, já už to zvládnu, je tu jen tento, uklidím a vrátím se co nejdřív.“ Jen jsem kývl.

„Ne, jsem v pohodě, to sroste, jen mi podej mé ruce a nohu, s Felixem nikam nepůjdu,“ protestovala Jess. Vzal jsem ji do náruče.

„Felixi, pusť mě!“

„Nepustím tě, potřebuješ pomoc.“

„Od tebe nechci nic, Demetri, mohl bys?“ Předal jsem ji Demetrimu, nechtěl jsem se s ní hádat. Oni odešli a já tu osaměl.

O pár hodin později jsem se vrátil, musel jsem uklidit ten nepořádek po novorozených. Sbalili jsme vše potřebné a odjeli zpátky do Volterry.

Na hradě mě zatáhl Demetri do jeho pokoje.

„Co děláš?“ Byl jsem zmatený a naštvaný. Jess se mnou odmítala mluvit, jediné, co jsem mohl dělat, bylo, že jsem po celý let sledoval její dokonalou tvář.

„Já? Spíš co děláte vy dva? Hrajete bobříka naštvání nebo hru, kdo dřív naštve toho druhého?“

„Nevím, o čem mluvíš.“

„Felixi! Neštvi mě, nebo ti neřeknu, co se chystá za kalbu příští týden!“

„Nezajímá mě to.“

„Ok, začnu z jiné stránky. Všiml jsem si, jak na ni hledíš, ty ji miluješ, že?“ Ztuhl jsem. Demetri si toho všiml a na tváři se mu objevil vítězný úsměv.

„Nevím, jestli ji miluji, ale nemám ji rád jen jako kamarádku.“

„Promiň, ale co se týče lásky, jsem docela expert, však víš, já a Jane, to je láska jako trám. Viděl jsem děs v tvých očích, když ji ten novorozený málem zabil. Viděl jsem tu bolest, když odmítla tvou pomoc, viděl jsem tu lásku a touhu po ní, když jsi ji sledoval v letadle. Brácho, mě neoklameš, to, co k ní cítíš, je láska. Dám ti radu, jdi za ní a dej se s ní dohromady. Jess je fajn holka a budeš s ní šťastný. Heidi a ty už jste svou lásku prožili, už nikdy nebude. Jdi za ní, dokud nepřijde jiný upír a nevezme ti ji.“

„Ale …“

„Žádné ale! Felixi, jsi pro mě jako bratr. Říkám ti vše, i když mě štve Jane a to je co říct, protože se snažím vše držet pod pokličkou, ona vše slyší a pak je teprve tanec, ale to nebudu rozebírat. Chci pro tebe jen dobro a to je Jessica, ne Heidi. Ona sice není špatná, ale je ve vašem vztahu nešťastná, jinak by ti byla věrná, nemyslíš?“

„Dee, jsem rád, že si o mě děláš starost, ale budu v pohodě. Vím, co mám dělat.“ Přátelsky jsem ho poplácal po rameni a vypařil se dřív, než by mi dal rozsáhlou přednášku o lásce a jejím vyšším smyslu. Někdy si připadám, že Demetriho přeměnili v době Hippies.

Raději jsem se zašil do svého pokoje. Heidi tu nebyla, ale cítil jsem pach jiného upíra, muže.

Čekal jsem, až přijde, když se tak stalo, nedokázal jsem se ovládnout, můj pohár trpělivosti přetekl.

„Kdo to byl?“ zakřičel jsem přes celý hrad. Heidi se zarazila v půlce cesty, pak si dala ruce v bok a usmála se.

„Toho neznáš, jen projížděl, potkala jsem ho v tom upířím baru, kam všichni chodíme.“

„Jsi děvka, víš o tom?“

„Vím, ale tobě to zřejmě došlo až teď.“

„Proč se nesnažíš zapírat nebo prosit o odpuštění?“

„O odpuštění? Tebe? Já když odjedu, tak se někde zašíváš s Jessicou a já ti to mám bez řečí trpět, tak proč bys ty nemohl trpět mé aférky?“

Upíří rychlostí jsem ji popadl a hodil ji na postel. Poplašeně mě sledovala. Sedla si a čekala, co udělám. Došel jsem k ní a klekl si před ni.

„Opovaž se ještě jednou vzít její jméno do úst. Ona je pro tebe příliš čistá. S Jess jsem nikdy nic neměl, promiň, to by byla lež. Líbali jsme se spolu, měl jsem kvůli tomu výčitky, ale už nemám. Víš a musím ti přiznat, že to byl ten nejlepší polibek mého života, Jo a rozcházím se s tebou. Nechci ženskou jako ty. Jsi mi odporná, hnusíš se mi.“

„Já věděla, že ta mrcha musí každého chlapa uhnat!“

„Ona ne, Heidi, o to se postaráš ty. Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho uvědomit si, co jsi zač. Uvidět tvou pravou tvář!“

„Jsi slepý, zabedněný, idiot!“

„A víš, co jsi ty, Heidi?“

„Co?“

„Na tvůj druh ještě nevymysleli pojmenování, nikoho totiž takové ženské, jako jsi ty, nezajímají.“

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jessica Volturi - 13. kapitola - Felix je slepý: