Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná - 1. kapitola

09.08.2011 (20:45) • Arzeny • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1506×

1. kapitola

„Bells, máš vše připraveno?“ ptala se mě mamka.

„Jo, mami, neboj se,“ odpověděla jsem a usmála jsem se. Objala jsem ji.

„Ahoj, mami, měj se.“

„Ahoj, zlatíčko, budeš mi chybět. Užij si to tam.“ Oplatila mi úsměv. Odtáhla jsem se a šla za Philem.

„Ahoj, Phile, dávej, prosím tě, na mamku pozor.“ Potřásla jsem si s ním rukou, vzala jsem kufr a šla jsem k autobusu. Kufr jsem dala na hromadu jiných kufrů, kde čekaly na to, až je někdo naloží.

Nastoupila jsem dovnitř a posadila jsem se na první volné místo u okna. Autobus se pomalu začal plnit lidmi a vedle mě se posadil docela pohledný mladý chlapec. Tipovala bych, že je stejně starý jako já. Má krásné blond vlasy, delší a trochu vlnité a má takové zvláštní, zeleno-šedivé oči. Měl moc hezkou a vypracovanou postavu.

„Ahoj,“ pozdravil mě a usmál se na mě.

„Ahoj…“ Úsměv jsem mu trochu rozpačitě oplatila.

„Jsem Sam a ty?“

„Bella. Jedeš na tenhle tábor poprvé?“

„Ne, jedu sem asi po třetí nebo po čtvrté…“

„Aha. Já na tomhle táboře ještě nebyla. Je pěknej?“

„Jo, je, moc pěknej.“

„Tak to už se moc těším…“

„To se těš.“ Šibalsky na mě mrknul. Trochu jsem nadzvedla obočí a chtěla jsem něco říct, ale to už se autobus rozjížděl. Otočila jsem se k oknu a začala mávat mamce a Philovi.

Cesta proběhla celkem v klidu. Sem tam jsem se Samem ještě prohodila pár slov, jinak jsem se věnovala běžící krajině za oknem autobusu. Za chvíli už jsme zastavovali u velkého areálu s hřištěm, bazénem, chatami a jedním velkým domem a ještě malým domečkem mezi dřevěnými chatkami.

Jakmile jsme zastavili, všichni se začali zvedat a cpát se ke dveřím. Hned, jak jsem se dostala do uličky, dav lidí mě doslova vytlačil ven. Na schodech do mě někdo ze zadu strčil a já padala… Naštěstí mě Sam zachytil, ačkoli netuším, kde se tam vzal.

„Dobrý?“ zazubil se na mě.

„Eeee… Jo, díky, Same,“ usmála jsem se na něj.

„Není zač. Tak pojď, říká se, kdo spí v který chatce.“ Popadl mě za ruku a táhl davem až dopředu, kde stála hlavní vedoucí.

„Chatka číslo 1! Jeniffer Oslnová, Denny Cirlová, Isabella Swanová a Candy Flirová!“ křičela tak, aby ji všichni slyšeli. Hmm… Hned první chatka, dobrý.

„Chatka číslo 2!“ křičela dál, ale to už jsem neposlouchala. Vyrazila jsem k autobusu pro kufr. Za chvilku mě dohonil Sam.

„Co ty tady? Nemáš čekat, až řeknou, v který chatce spíš?“ podivila jsem se.

„Já už to vím, spím ve dvojce. Máme chatky hned vedle sebe, to je ale náhoda, co?“ Očividně je z toho nadšenej. Jen jsem něco zabručela a pustila jsem se do hledání svého kufru v té stovce ostatních. Najít se mi ho podařilo až po 10 minutách se Samovou pomocí.

„Téda, co tam všechno máš? Půlku pokoje?“ Smál se mému velkému kufru. Ignorovala jsem ho a vydala jsem se směrem k mé chatce.

„Promiň, já jen… Dělal jsem si legraci,“ omlouval se mi, jakmile mě dohonil už i se svým kufrem v ruce. To už jsme byli před mou chatkou.

„V pohodě, díky za pomoc.“ Usmála jsem se na něho a vešla jsem dovnitř.

„Nemáš zač!“ křičel za mnou. Vešla jsem do docela velkého pokoje. Všechny holky už tu byly a samozřejmě si zabraly nejlepší postele.

„Ahoj, holky,“ pozdravila jsem je, dotáhla jsem kufr k poslední volné posteli a padla jsem na ni. Ufff…

„Ahoj. Jak se jmenuješ?“ zeptala se mě menší blondýnka s vlasy rovnými a dlouhými po ramena a modrýma očima. Posadila jsem se a podívala jsem se na ni.

„Jsem Isabella, ale říkej mi Bella. A ty?“

„Já jsem Candy, tohle je Danny a tamta je Jennifer.“

„Ale říkej mi Jenny,“ usmála se na mě další blondýnka, ale ta měla na rozdíl od Can vlasy krásně vlnité a dlouhé a oči měla zelené. Danny měla vlasy tmavě hnědé a krátké těsně po bradu a měla temně hnědé oči. Bylo to až strašidelné, ale jinak vypadala docela mile.

Po tom, co jsme si vybalily, svolali vedoucí nástup. Bylo rozdělování do oddílů. Jedna z vedoucích, co nás rozdělovala, mi řekla, ať jdu k „Červeným“. Tak jsem tam tedy šla. Už tam pár děcek bylo, ale zatím jen ti mladší. Ti starší teprve čekali, než je rozdělí. Vedoucí vypadali docela fajnově. Měla jsem velkou chuť se usmívat, a taky jo, usmívala jsem se. Bylo mi příjemně.

Pozorovala jsem frontu lidí, jak čekají, až na ně přijde řada. Když přišel na řadu Sam, chvíli se s vedoucí o něčem vybavoval a pak se s vítězoslavným úsměvem vydal k nám. Koukal na mě. Že by sem šel, protože tu jsem i já?

Jakmile jsme byli všichni rozděleni, šli jsme na večeři. Byl jen obyčejný chleba se sýrem a čaj. I tak mi to dost chutnalo. Sam si samozřejmě sedl hned naproti mně. Pousmála jsem se a zavrtěla nad ním hlavou.

Po večeři jsme měli do 22:00 volno, které jsem strávila s holkama z chatky. Protože jsem jediná z nich, co jsem na táboře poprvé, musely mi všechno ukázat a seznámit mě s jejich přáteli. Pak jsme se museli jít připravit na večerku, která začala ve 22:15.

Šla jsem si vyčistit zuby do umýváren. Pak jsem se ještě převlékla do pyžama a lehla jsem si na svou postel.

„Dobrou, holky,“ popřála jsem jim dobrou noc.

„Dobrou…“ řekly skoro unisono. Zachumlala jsem se do spacáku a během chvíle jsem usnula.