Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná Bella! 6. kapitola

rob a kris


Jiná Bella! 6. kapitolaProsím za tohle mě neukamenujte. Díky za komentáře, jen tak dál. Hrozně mě povzbuzujou. Díky. ZdeLla:O)

Konec

Naše polibky byl naléhavé a vášnivé nemohla jsem se ho nabažit. Dveře se otevřeli a vnich stál...

Ve dvřích stála Alice. Edward se na ní podíval tak nenávistným pohledem, že kdybych tak stála já, asi bych se z toho vzpamatovávala hodně dlouho. Byla to asi Edwardova sestra Alice.
„Máš mi za co děkovat. Kdybych vás teď nezasatavila, litovali by jste toho a mimochodem, za dvě minuty je tu Charlie."  zašvitořila Alice jako by se nic nedělo.
„Okamžitě vypdani!" zařval na ní Edward a  já jen vykulila oči. Vůbec jsem nechápala co se děje. Jakto, že Alice ví, za jak dlouho Charlie přijede. Ne to není možný! Alice vidí do budoucnosti? Ne to ne, ale potomhle už je možný uplně všechno.

Ještě začnu věřit na upíry! Musela jsem se téhle myšlence umát. Alice byla ve vteřině pryč. Edward se pomalu začal zvedat. Vůbec jsem nevěděla jak se k němu mám chovat. Vstal a šel k mé skříni. Hodil po mě to nejobyčejnější tričko.
„Oblíkni si to! Charlie je tady." řekl a sedl si na postel a v ruce měl knížku matematiky. V tu chvíli jsem dole uslyšela Charlieho. Koukala jsem a nemohla se hnout.
„Jsem doma!" zakřičel Charlie a to mě vzpamatovalo.

Navlíkla jsem na sebe to tričko a ukázala výhružně na Edwarda.
„Tohle si spolu ještě vyřídíme. Jestli si myslíš, že tomu unikneš, nebo se nějak vyvlíkneš, tak na to hodně rychle zapomeň!" řekla jsem a vydala se dolů.
„Ahoj tati, jak bylo v práci? volala jsem už u schodů a Charlie byl v kuchyni.
„Dobře Bells. Co první den ve škole?" zeptal se a dělal si kafe.

„Jo dobrý. Zrovna se s Edwardem učíme. Jde nám to skvěle viď?" řekla jsem, protože pomalu přišel do kuchyně.
„Dobrý den." řekl a usmál se na Charlieho.
„No děti, já vás nebudu rušit. Musím ještě za Billim do La Push, tak se tady mějte. řekl a dveře za ním jen zaklapli.
„Tak co vysvětlíš mi to?" stála jsem k němu zády a on si stoupl přede mě.
„Nemůžu Bello." řekl soucitně a pohlédl do zamě. Tak to ne! On si myslí, že jeho sestra se přiřítí do mého pokoje a začne si dělat co chce a pak mi to ani nevysvětlí?

Koukala jsem do země a zhluboka dýchala , abych se uklidnila.  Prstem mě chytl pod bradou a zvedl mou hlavu, abych se mu dívala do očí. Musela jsem se na něj kouknout a on měl ve tváři jen bolest. A lásku.
„Miluju tě, Bello." řekl šeptem a já na něj vyvylila oči. Cože? Slyšela jsem dobře? Asi jo. Nebo ne? „Miluju tě." řekl. Ted mi to došlo. On mě miluju! Usmála jsem a on mi usměv opětoval. Pomalu se ke mě nakláněl a naše rty se jemně dotkli.

Bylo to jako lletní větřík, který přijde a zase odejde, ale tohle přišlo, ale neodešlo. Naše polibky byli zase o něco vášnivější. Chytl mě pod zadkem a posadil na kuchynskou linku. Jeho ruce jezdili po mém těle, ale mně to nestačilo. Začala jsem mu rozepínat košily, ale hned přitom prvním chytl mé ruce a odtáhl se. „Belo." vzdychl mé jméno a já byla v sedmém nebi.

„Měl bych jít." řekl, ale já prostetovala.
„Máme se jít učit ne?" zeptala jsem se, ale tuhle odpověd jsem nečekala.
„Promin, Bells, vynahradím ti to." Pohladil mě po tváři a ve tváři bolestný výraz. S tím zmizel a já tam stála sama jako kůl v plotě. Po pěti minutách jsem se trochu vzpamatovala. Měla jsem toho dost na přemýšlení. Když se mnou do lesa nšel on, tak půjdu sama. Vzala jsem si klíče a bundu a vydala se k mému krásnému autíčku. Vyjela jsem. Uplně jsem se odreagovala a uspořádala trochu svoje myšlenky. Hledala jsem nějakou lesní cestu a taky jsem jí brzy našla.

Zajela jsem tam se svým autíčkem a jela co nejdál to šlo. Byla jsem celkem hluboko v lese a tak jsem si s sebou vzala alespon baterku. Vyšla jsem už do dot potemnělého lesa, ale vůbec mi to nevadilo. Nadechla jsem se a ucítila tů vůni dřeva a lesa. Miluju to. Zašla jsem ještě hloubš, ale vůbec jsem si to neuvědomovala.Došla jsem na nějakou mýtinu. Všude kolem byly zlomené stromy a já rozsvítila baterkou, abych na to pořádně viděla. Posvítila jsem na něco, ale to v tu chvíli zmizelo. Za mnou praskla větvička a já se otočila. Nikdo tam však nebyl. Šla jsem do středu té mýtiny. Kdyby nebyly ty stromy pokácené, určitě by bylo moc hezká, ale to ted nebyla. Měla jsem pocit, že mě zezadu někdo sleduje a tak jsem se otočila. Namířila jsem kužel světla na tu postavu přede mnou. Byl to...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná Bella! 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!