Jiná realita - 31. část • STMÍVÁNÍ.eu

Rozhodnutí

Za tento docela odpočinkový díl poděkujte pajam, jelikož mě přímo dokopala a pod pohrůžkou donutila ho dnes sepsat :-) Od další kapitoly se bude zase dít něco víc

08.03.2010 (21:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2997×

Po velmi dlouhé době jsme se od sebe odtrhli. Edward měl zrůžovělé tváře, opuchlé rty a přerývavě dýchal. Oči se mu leskly a sálaly láskou a něhou. Milovala jsem ho a rozhodla jsem se být takový sobec, že budu s ním.

Už jsem si nedokázala představit další existenci bez něj. Pokud bych ho dnes nepotkala a místo něj přišla Alice a řekla mi, že je její bratr šťastný a žije podle svých představ, byla bych spokojená. Stačilo by mi jeho štěstí, sama bych už nějak proplula svou věčností a žila s nenaplněnou láskou k němu. Nestěžovala bych si. Jenže přišel on a vyznal mi lásku. Nemohla jsem ho opustit. Nešlo to.

Jakoby vycítil mé rozhodnutí, zářivě se na mě usmál a pohladil mě po tváři. Vpíjeli jsme se jeden druhému do očí a nepotřebovali slova. Stačila nám blízkost toho druhého. Cítila jsem se volná, milovaná a lidská.

Nevím, jak dlouho bychom na té lavičce seděli, kdyby mu nezakručelo v žaludku. Roztomile se začervenal a já se uvolněně rozesmála. V naší jiné realitě jsem byla já člověkem a přirozenými potřebami a nyní jsem zapomněla, že on by měl jíst. Přišlo mi to směšné a vtipné.

Vstala jsem a ruku v ruce jako každý zamilovaný pár jsem vykročily ke stánku s občerstvením. Oba jsem musely štěstím a nadšením sálat a vyzařovat do okolí. Lidé se za námi otáčeli a usmívali se na nás. Cítila jsem pýchu a hrdost, neboť jistě nejpohlednější muž v parku byl můj.

Nejraději bych sv ou lásku vykřičela do celého světa. Momentálně mi však stačily Královské zahrady a procházka za ruku. V ostatních návštěvnících jsme vzbuz ovali obdiv a možná i závist.

Došli jsme až ke hlavnímu vchodu, kde si Edward koupil obložený sendvič a láhev vody. Posadili jsme se k jednomu ze stolků a já se musela smát. Edward oči vidně s jídlem pospíchal a polykal snad úplně bez kousání.

,,Nikam ti neuteču, slibuji. Jez pomalu a pořádně,” oznámila jsem mu mírně maminkovským tónem.

S plnou pusou se na mě usmál a skutečně tempo jídla zvolnil. Fascinovaně jsem ho sledovala a neubránila jsem se vzpomínkám na své poslední lidské jídlo - houbové ravioly na cestě do Volterry. Občas se mi zdálo, že od ní uplynulo celé století a ono zatím jen osm let.

Osm let během nichž Edward dospěl v úchvatného muže. Vystudoval a našel si práci, která ho baví a naplňuje. Psycholog. Doslova jsem se dmula pýchou nad jeho úspěchy. Samozřejmě bych ho milovala, i kdyby byl třeba řidič kamionu nebo prodavač v samoobsluze. Ale takhle jsem si ho i vážila. Šel za svým snem a splnil si ho.

Dojedl a dopil. Opět jsme se vzali za ruce a vydali se na procházku. Navštívili jsem většinu pavilonů, povídali si, vyprávěli o uplynulých osmi letech i dětství, zkoumali květiny, palmy i kaktusy, smáli se, pošťuchovali a každou chvíli se políbili. Celý den byl naprosto perfektní a pro mě nejšťastnější za celý můj život i dosavadní existenci.

Ani jsem si neuvědomila jak, ale najednou se stmívalo a z amplionů se ozvala výzva k opuštění areálu. Tak skvěle jsem se bavila, že jsem zapomněla na čas. Nechtěla jsem se ještě loučit. I když jsme se domluvili hned na druhý den, představa noci bez něj se mi nezamlouvala ani co by se za nehet vešlo.

Edward na tom byl podobně. Stáli jsme u mého auta, objímali se a ani jeden z nás se neměl k odchodu.

,,Hm, Bell, co kdybys dnes zůstala spát u mě? Tedy ne spát, ale mohla bys u mě být přes noc. Nechci ji strávit bez tebe,” přiznal Edward rozpačitě.

Jeho návrh se mi více než zamlouval, ale nebyl uskutečnitelný. Několik hodin jsem strávila v jeho těsné blízkosti a žízeň už se hlásila o své slovo. Nutně jsem se musela napít a krevní konzera nepatřila zrovna mezi běžné vybavení ledničky.

,,Víš, to nepůjde. Já… mám žízeň a krev mám u sebe doma,” přiznala jsem zahanbeně a sklopila pohled. Kdybych byla ještě člověk, červenala bych se až za ušima.

,,Fajn, tak pojedeme na noc k tobě. Vzal jsem si celý týden volno z práce, takže ráno nemusíme nikam pospíchat. A Alice to u mě sama zvládne,” vyrazil mi dech svou odpovědí.

Na Alici jsem úplně zapomněla. Přála jsem si ji vidět, ale zároveň jsem jí nechtěla ublížit. Na setkání s ní si budu muset počkat.

Ani mě nenapadlo, že by Edward chtěl jet ke mně, ale za ten nápad bych ho nejraději zulíbala. Vůbec se nepozastavil nad mým důvodem, nehnusila jsem se mu a neštítil se m ě. Nikoho lepšího jsem si neuměla představit.

S úsměvem jsem mu otevřela dveře spolujezdce. Bez protestů se posadil a připásal. Zaujala jsem své místo za volantem a rozjela se směr Wales. Jeho auto vyzvedneme až druhý den.

Edward se celou cestu nenápadně držel dveří a docela křečovitě svíral držátko. Pohledem hypnotizoval tachometr ukazující příliš velkou rychlost, ale neřekl ani slovo. Opět jsem se musela usmát nad tím, jak moc se naše role vyměnily.

K mému domečku jsme dorazili během hodiny a půl, což byl nejspíš nový časový rekord. Edwardovi se zcela očividně ulevilo, když mohl vystoupit.

Provedla jsem ho domem, který mi pochválil. Zdálo se, že se mu opravdu upřímně líbil. Trápilo mě však menší dilema. Potřebovala jsem se napít, ale ani za nic jsem nechtěla, aby mě při tom viděl. Nevěděla jsem, jak ho taktně požádat o chvilku soukromí.

Naštěstí to vyřešil za mě.

,,Bello, mohl bych se osprchovat?” zeptal se a mně spadl kámen ze srdce. Ideální řešení.

S úlevným úsměvem jsem ho vzala za ruku a dovedla do koupelny. Ze skříně jsem vyndala ručník a ze šuplíku s prádlem pánské trenýrky a volné tričko.

Edward na oblečení nechápavě koukal. Měřil si ho docela rozzuřeným pohledem a nevypadal, že by se k němu byť jen přiblížil. Až po chvíli mi došlo, jak to asi vypadá.

,,To tu nenechal žádný jiný muž, Edwarde. Je to docela pohodlné oblečení na doma, když je teplo,” vysvětlila jsem mu a rozesmála se.

Edward na mě nejprve nevěřícně mrkal a pak se smyslně usmál.

,,Takže, tohle nosíš, když je teplo? Hm, Bello, to je velmi zajímavá představa a já se jí asi jen tak nezbavím,” zašeptal potemnělým hlasem.

Smích mě okamžitě přešel. Moc dobře jsem pochopila, na co myslí. A pomyslela na to také. Ztěžka jsem polkla.

,,Já… já se musím jít napít. Nemusíš se sprchou pospíchat, budu v kuchyni,” zajíkla jsem se a rychle vycouvala ze dveří.

Přirozenou rychlostí jsem se přemístila do kuchyně. Vrhla jsem se na ledničku a nacpala rovnou dvě krevní konzervy do mikrovlnky. Když konečně ta lahodná tekutina svlažila mé vyprahlé hrdlo, rozlila se po mém těle slastná úleva. Vypila jsem snad pět litrů krve a byla si jistá, že nyní už je vše v naprostém pořádku a já mám nad sebou neochvějnou kontrolu. Nejen co se žízně týká, ale i jiných tělesných potřeb.

Spalovala mě vášeň a nabírala snad větší intenzitu než touha po krvi. Brzdil mě strach, že bych Edwardovi mohla ublížit a také fakt, že jsem stále panna. Když jsem nemohla mít sex s upírem, s člověkem byl už naprosto vyloučený.

Již vzpamatovaná jsem se převlékla do pohodlných domácích kalhot a tílka. Podprsenku jsem nepotřebovala, ale abych zbytečně nedráždila Edwarda, vzala jsem si ji.

Posadila jsem se v kuchyni za stůl a netrpělivě bubnovala prsty o jeho desku. Celých dlouhých osm let jsem bez něj vydržela a teď mi chyběl po pár minutách. Byla jsem nedočkavá a zmítala se ve mně touha neopouštět ho ani na zlomek vteřiny.

Z patra se ozýval šum vody a Edwardovo broukání nějaké písničky. Napadlo mě, že by mohl mít hlad. Jedl naposledy dopoledne. Chtěla jsem mu připravit něco k jídlu, ale zjistila jsem, že vůbec neznám jeho chutě.

Jídla jsem doma kvůli kamufláži a nenápadnosti měla dost, ale inspirace pro vaření nebyla žádná.

,,Edwarde?” zkusila jsem na něj zavolat, ale neslyšel mě.

Rozmýšlela jsem, co dál, když se domem rozhostilo ticho. Svým dokonale ostrým sluchem jsem slyšela, jak vypnul vodu, přešel mokrýma nohama po koupelně a zašustil látkou. Chvilku jsem počkala a vyběhla za ním, zeptat se, co by si dal k večeři.

V návalu štěstí, že ho zase uvidím a uslyším jeho hlas, jsem ani nepomyslela na zaklepání a prostě otevřela dveře.

Edward stál u umyvadla. Z vlasů mu kapala voda, nahá hruď byla vlhká a leskla se. Měl nádherné a statné tělo, které přímo vybízelo k dotekům a laskání. Pohledem jsem sklouzla po vypracovaném břichu až k ručníku, který měl uvázaný kolem beder.

Ozvalo se rozpačité a zároveň pobavené zakašlání a já konečně odtrhla svůj pohled od jeho jistých míst. Dívali jsme se jeden druhému do očí a touha mezi námi houstla a každým nádechem.

Nevím, jak dlouho bychom na té lavičce seděli, kdyby mu nezakručelo v žaludku. Roztomile se začervenal a já se uvolněně rozesmála. V naší jiné realitě jsem byla já člověkem s přirozenými potřebami a nyní jsem zapomněla, že on by měl jíst. Přišlo mi to směšné a vtipné.

Vstala jsem a ruku v ruce jako každý zamilovaný pár jsme vykročili ke stánku s občerstvením. Oba jsem museli štěstím a nadšením sálat a vyzařovat do okolí. Lidé se za námi otáčeli a usmívali se na nás. Cítila jsem pýchu a hrdost, neboť jistě nejpohlednější muž v parku byl můj.

Nejraději bych svou lásku vykřičela do celého světa. Momentálně mi však stačily Královské zahrady a procházka za ruku. V ostatních návštěvnících jsme vzbuzovali obdiv a možná i závist.

Došli jsme až ke hlavnímu vchodu, kde si Edward koupil obložený sendvič a láhev vody. Posadili jsme se k jednomu ze stolků a já se musela smát. Edward očividně s jídlem pospíchal a polykal snad úplně bez kousání.