Jiná realita - 38. část • STMÍVÁNÍ.eu

Opožděná svatební noc a novorozený Edward.

27.04.2010 (11:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3198×

Líbal mě vášnivě a já konečně nemusela hlídat každý svůj pohyb a dotyk. Už jsem mu nemohla omylem a nechtíc ublížit. Byli jsme si rovni. Už nebyl křehký, zranitelný a tak lehce smrtelný! Už nebyl člověk. Udělala jsem z něj upíra, mýtickou bytost. A nedokázala jsem litovat.

Láskou a štěstím jsem se téměř zalykala. Dotýkala jsem se jeho obličeje a vrývala si do paměti každičký detail jeho nové tváře. Byl dokonalý.

Naše rty se rozpojily až po velmi dlouhé době. Slunce už opět zakryly mraky a slabé paprsky prozařovaly oblohu na úplně opačné straně, než když se Edward probudil do nového života.

,,Nemáš žízeň?” zeptala jsem se s úsměvem. Zdálo se mi, že usmívat se už nikdy nepřestanu.

Edward překvapeně zamrkal a přiložil si dlaň na hrdlo. Mírně se zamračil a polknul.

,,Tohle je ta žízeň? Hm, není to tak hrozné. Taková těžká angína,” řekl a chtěl se usmát, ale jako by mu úsměv na rtech zamrzl.

,,Je to čím dál horší. Takhle nějak si představuji nalévání horkého železa do krku,” vysoukal ze sebe a jeho výraz se ze šťastného změnil na zoufalý.

,,Za minutu jsem zpátky. Počkej tu, prosím,” řekla jsem, spěšně ho políbila na čelo a běžela do kuchyně. Chtěla jsem mu novou existenci co nejvíce ulehčit a nechat žízeň trápit ho co nejméně to bude možné.

V rychlosti jsem z kufru vyhrabala deset konzerv. Ohřáté by byly lepší, ale musela jsem se spokojit, Edward se musel spokojit, s pokojovou teplotou. Žízeň zahnala studená krev stejně jako teplá, jen ta teplá lépe chutnala.

Během pár sekund jsem byla zpět u Edwarda, který poslušně čekal v ložnici. Nyní stál u okna a díval se ven.

,,Edwarde,” oslovila jsem ho tiše. Okamžitě se na mě otočil a bylo na něm poznat, jak ho překvapuje nově nabytá rychlost. Podala jsem mu jednu z konzerv a s napětím sledovala, jak mu černají oči a obličej získává nebezpečný výraz. Byl novorozený a toužil po krvi víc než po čemkoliv jiném.

Přesto ke mně došel poměrně pomalu a konzervu si vzal velmi opatrně. Zabodla jsem do ní infuzní set, který sloužil jako brčko. Edward se nadechl a jeho oči dostaly barvu nejtmavší noci. Vložil tenkou trubičku do úst a nasál první doušek krve. Jeho rysy okamžitě povolily a on se blaženě usmál.

Postupně vypil všech deset sáčků. Deset litrů krve. Ideální množství na první uhašení žízně. Edward se tvářil spokojeně a oči mu opět zářily karmínově rudě.

,,Páni, a to jsem myslel, že francouzským krevetám na bílém víně se nic nevyrovná,” zasmál se vesele a přistoupil ke mně blíž.

,,Jak se cítíš?” musela jsem se zeptat, ale zdálo se, že je úplně v pořádku a stejně jako já nemá mysl potemnělou oparem krve.

,,Je to zvláštní. Všechno je úplně jiné. Je to, jako bych předtím neviděl, neslyšel ani necítil. Všechno se zdá být jasnější, ostřejší a dokonalejší. Připadám si, jako bych do teď žil ve skleněné kouli, která mi nedovolovala vnímat všechno naplno,” přiznal s úsměvem.

,,Miloval jsem tě a líbila ses mi, už když jsem byl člověk, ale nyní je to mnohem intenzivnější. Tvá tvář je to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Tvůj hlas zní jako jemná zvonkohra. A tvá vůně mě přivádí takřka k šílenství. Cítím ovoce - borůvky, maliny a jahody smíšené s vůní čerstvě orosené louky a lesa po jarním dešti.

Tvé rty mě přímo vybízejí k polibku a mám obrovskou chuť zabořit své ruce do tvých vlasů,” pronesl a jeho hlas nabíral na podmanivosti a naléhavosti.

Ani jsem nevěděla jak, ale najednou mě drtil ve svém náručí a naše rty se spojily v lačném polibku. Cítila jsem, jak mnou procházejí droboučké vlny chvění. Zdálo se mi, jako by mým tělem opět proudila krev, ale tak to nebylo. Namísto krve mým tělem kolovala láska a vášeň.

Líbali jsme se prudce a nenasytně a vzápětí něžně až nevinně. Naše ruce opatrně prozkoumávaly tělo toho druhého. Jemně jsem se navzájem dotýkaly a já si konečně připadala kompletní. Takhle to mělo být. Celý můj život, celá má existence, každý můj krok směřoval sem. Do Edwardovy náruče.

Pomalu a beze spěchu jsme se svlékali. Čekali jsme na sebe tak dlouho, že jsme si vzájemnou blízkost naplno vychutnávali a nemínili jsme nic pokazit zbytečným chvátáním. Nekonalo se žádné zběsilé trhání oblečení a překotné přesouvání na postel. Právě naopak. Postupovali jsme až mučivě líně a vláčně. Co nejvíce jsme prodlužovali jemné hlazení a letmé polibky.

Každý obnažený kousek kůže byl důsledně zlíbán tak, aby ani milimetr nezůstal ochuzen o něžné pohlazení rtů. Nestyděla jsem se, ani jsem necítila onu animální a strhující sobeckou touhu a potřebu, o které mluvil kdysi Felix. Cítila jsem jen radost ze vzájemné blízkosti. Naplňovala mě láska a štěstí, že jsme konečně spolu jako muž a žena. Chtěla jsem se Edwardovi celá dát, beze zbytku se mu odevzdat. Vědomí naplnění našeho vztahu a skutečnosti našich citů mě vnitřně rozechvívalo a způsobovalo mi stejné vzrušení jako dotyky a polibky.

Edward byl zkušenější a já se jím nechala s důvěrou vést. Názorně mi ukazoval, co se mu líbí, a trpělivě zkoumal, čím vynese do ráje mě.

Když jsme byli nazí, vzal mě do náručí a odnesl na postel. Položil mě na místo, kde prošel svou přeměnou. Jako by chtěl nepříjemné vzpomínky přebít těmi hezkými.

,,Jsi tak nádherná,” zašeptal procítěně a s takovou upřímností, že se o jeho prohlášení nedalo pochybovat.

Lehl si vedle mě a prsty letmo přejížděl po mém těle. Od každého místa, kterého se dotkl se mi rozlétli tisíce motýlků směrem k srdci i k lůnu. Dívali jsme se jeden druhému do očí a viděli v nich kromě němých vyznání i svůj vlastní odraz. V očích toho druhého jsme pozorovali tmavnutí těch svých.

Edward se beze spěchu plynule přesunul nade mě a líbal můj obličej. Začal na čele u linie vlasů a pokračoval k obočí a níž. Zavřela jsem oči a on mi zlíbal víčka. Jemně svými rty přejížděl po líčkách, až se dostal k mým rtům.

Tentokrát mě líbal naléhavě a s veškerou vášní. Polibek jsem mu se stejným nadšením a se stejnou intenzitou oplácela. Aniž by se naše rty byť jen na okamžik rozpojily, naše těla se stala jedním.

Omámeně jsem vydechla a překvapeně otevřela oči. Edward se kousek odtáhl, pohladil mě po tváři a podíval se mi do očí. Vyzařovala z něj láska a něha.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv vrátil. Přitáhla jsem jeho obličej zpátky k polibku a ruce mu zapletla do vlasů. Nikdy jsem si nemyslela, že milování může být takové. Tak intenzivní a naplňující. Pociťovala jsem ty nejčistší a nejkrásnější emoce. Měla jsem upřímnou radost a chtělo se mi smát se. Byla jsem s milovaným mužem a byli jsme si tak blízko, že blíže už to ani nešlo.

Leželi jsme zamotaní to peřiny. Hlavu jsem měla položenou na Edwardově hrudníku a s mírným překvapení zjistila, že mi ani nechybí tlukot jeho srdce. Po tom, co jsme před pár okamžiky prožili, mi nechybělo už vůbec nic. Vznášela jsem se v nebeských výšinách a cítila absolutní štěstí.

Podle zkušeností z Volterry jsem si sex představovala jako rychlý a živočišný akt. Milenci se vzájemně využili. Tělo toho druhého jim poskytlo rozkoš a krátkodobé uspokojení. Ukojili svou touhu a vášeň a bez ohlédnutí šli dál. City nestály v popředí, jednání bylo pudové.

Pochopila jsem rozdíl mezi sexem a milováním. A byla neskonale šťastná, že my s Edwardem jsme se milovali a vždy milovat budeme.

,,Jak se cítíš?” zeptal se tiše Edward a i na hlase byl znát jeho úsměv.

Nadzvedla jsem se na lokti a podívala se na něj. Jeho oči odrážely mou tvář. Byla rozněžnělá s mírně napuchlými rty a dominujícíma zářícíma očima. Na první pohled musel poznat, jak se cítím.

,,Dokonale a kompletně,” zašeptala jsem a rty se mi samovolně roztáhly do spokojeného úsměvu. Edward můj výraz přijal za svůj a jeho rty zrcadlově opakovaly pohyb těch mým.

,,Miluji tě,” vyznali jsme si shodně a pak se opět políbili.

Od té chvíle jsme se líbali a milovali téměř bez přestání. Ložnice se stala naším trvalým sídlem, které jsme opouštěli jen kvůli žízni.

V přestávkách mezi objevováním každičkého zákoutí těla toho druhého jsme se jen objímali, drželi se za ruce a povídali si. Témata hovoru nám nikdy nedocházela a my stále přicházeli na nové a nové neprozkoumané a neprobrané oblasti života, kultury, umění či historie.

I mlčení bylo někdy příjemné. Ležela jsem Edwardovi v náručí a společně jsme sledovali scenérii za okny. Bavilo nás dívat se na východ nebo západ Slunce, pozorovat mraky táhnoucí se po obloze či svit hvězd za jasných nocí.

Byli jsme šťastní a nic nám nescházelo. Jen zásoby krve se tenčily, až nezbývalo nic jiného, než se vydat sehnat nové.

Neochotně jsem se oblékla a rozloučila se s Edwardem. Musela jsem jet já a všechno zařídit. Uplynul sice skoro měsíc od Edwardovy přeměny a my nechtěli riskovat ztrátu jeho sebeovládání mezi lidmi.

,,A nemohli bychom zkusit pít zvířecí krev? Třeba by to šlo a ty bys nikam nemusela,” přemlouval mě Edward a zkoušel na mě psí oči. Vzhledem k tomu, že jeho duhovky zářily temně rudě, moc se mu to nedařilo.

,,Edwarde, to nejde. Zvířecí krev pro nás nemá vhodné složení. Sice jsem ji nikdy nezkoušela, ale ve Volteře na téma naší potravy mají celou knihovnu. Ve všech těch knihách se píše, že jediná možná strava je krev lidská. Buďme rádi alespoň za krevní konzervy,” odpověděla jsem smutně a políbila ho na čelo.

,,Já vím, lásko. Jen mě to tak napadlo… Vrať se brzy,” rozloučil se se mnou Edward a já se vydala do města.

V kabelce jsem měla velmi slušný finanční obnos a mapu. Nemocnici jsem našla snadno a jen doufala, že její vybavení a zásobení není tak žalostné, jak se na pohled zdálo. Měla jsem štěstí. Ředitel nemocnice byl lehce úplatný a když viděl sumu, kterou jsem mu nabídla, nesnažil se svou hrabivost nijak skrývat. Neskrýval se za zájmy nemocnice. Prostě se mu rozzářily oči a on mi okamžitě a bez jakýchkoliv otázek prodal polovinu transfůzního oddělení. Ani jsem nečekala, že všechno půjde tak hladce.

Ve městě jsem rovnou koupila výkonnou mikrovlnku a vyplenila oddíl anglicky psané literatury v menším knihkupectví. Spokojená s úspěchem svého výletu jsem se rozjela domů.

Už cestou mě přepadlo neblahé tušení. Jako by se ledové pařáty předtuchy nebezpečí sevřely kolem mého kamenného srdce a drtily ho. Šlápla jsem na plyn a řítila se domů.

Neskutečně se mi ulevilo, když jsem už z dálky viděla Edwarda. Seděl na verandě a díval se někam do dálky. Očividně byl v pořádku. Když jsem zajela až k domu, všimla jsem si, že má hlavu složenou ve dlaních.

Vystoupila jsem a pomalu šla k němu. Posadila jsem se vedle něj a objala ho kolem ramen. Pocit, že se děje něco špatného sílil.

,,Edwarde?” oslovila jsem ho opatrně.

Napřímil se a velmi pomalu se na mě otočil. Zalapala jsem po dechu. Jeho krásná tvář byla ztrápená a v očích se mu zračila vina a výčitky svědomí.

,,Co se stalo?” zašeptala jsem.

,,Bello, já… já nechtěl. Jen jsem si myslel, že se dají lovit zvířata. Chtěl jsem to zkusit a vystopoval jsem medvěda, ale jeho krev se nedala pít. Bylo to odporné. Jenže jak jsem se za ním hnal, dostal jsem se daleko od domu a blízko k obydlené oblasti. Já jsem potkal člověka. Bello, já jsem to nedokázal. On voněl tak lákavě a tekla mu krev. Neovládl jsem se... Lásko, já jsem vrah!”