Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná realita - 5. část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jiná realita - 5. částLet do Volterry. V příštím díle se dozvíte, jestli upíři existují, nebo ne

07.01.2010 (14:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2883×

 

Letěla jsem první třídou. Ze svého jiného života jsem přeci jen byla zvyklá na určitý standart a luxus, navíc vzhledem k té nehodě jsem při tak dlouhé cestě potřebovala pohodlí. Když letuška nabízela občerstvení, požádala jsem o panáka dvojité whisky. Nikdy jsem alkoholu neholdovala a veškerá má zkušenost s ním se skládala z pár přípitků šampaňským na rodinných oslavách, ale teď jsem po skleničce něčeho ostřejšího velmi toužila. Snažila jsem se uklidnit, neztrácet naději v úspěch této mé mise. Ale i když všechno vyjde přesně tak, jak jsem v hloubi duše doufala, nebudu už nikdy šťastná jako dřív.
Nemohla jsem přestat myslet na Renesmé. Před nehodou jsem o dětech neuvažovala, netoužila jsem po nich a vlastně jsem si vůbec neuměla představit, že bych někdy byla těhotná a měla dítě. Ale teď už jsem věděla, jaké to je milovat nový život v sobě. Už jsem zažila ten báječný pocit, když jsem cítila pohyby svého děťátka pod srdcem. Už jsem poznala to neskutečné potěšení a pýchu při pohledu na tvorečka, kterému jsem dala život a který byl součástí i milovaného muže. Už jsem věděla, jaký je to neuvěřitelný a nepopsatelný pocit chovat své dítě v náručí a zbožňovat ho. Všechno jsem to zažila a svou dceru jsem stále velmi milovala a i když se nenarodila v reálném světě, pro mě skutečná byla. Nechtěla jsem si naplno připustit, že Renesmé žije jen v mé hlavě a jinde žít nebude. Pokud se splní mé plány, nebudu moci mít nikdy v budoucnu děti.
Opět se mi hrnuly slzy do očí a tentokrát jsem se nechala tiše téct po t váří ch. Za zavřenými víčky jsem viděla její krásnou rozesmátou tvář a loučila se s ní. Loučila se s možností přivést ji do tohoto skutečného světa. Sbohem Renesmé a odpusť mi, prosím…
Rukávem jsem si otřela oči a skleničku whisky jsem vypila na ex. Ta chuť byla naprosto odporná, ale probrala mě z letargie. Musím se soustředit a být silná. Musím zkusit zachránit alespoň jednu milovanou osobu. Opakovala jsem si jako motlitbu a vlastně to pro mne motlitba byla.
Neubránila jsem se vzpomínkám na minulou cestu do Itálie. Tenkrát jsem taky letěla zachránit Edwarda a byla přitom ochotná riskovat, případně i obětovat svůj život. Obě cesty měly stejný cíl a přesto byly tak dokonale rozdílné. Neletěla se mnou Alice, nebyl tu nikdo, kdo by mě podpořil. Byla jsem úplně sama.
Dívala jsem se z okénka na potemnělé nebe. A tehdy poprvé jsem si uvědomila, že Edward, můj Edward, upírství nenáviděl. Byl přesvědčen, že upíři nemají duši, že patří do pekla a brána nebeská je pro ně navždy pevně uzavřena. Opustil mě, aby mě ochránil. Odešel, aby mě nemohl připravit o duši. Vzdal se svého štěstí, abych já se nemusela stát krev sajícím monstrem. Co když mě teď bude nenávidět, pokud ho přeměním? Co když mě bude proklínat a přát si, aby při té nehodě zemřel, nebo hůř, aby zůstal v tom stavu, v jakém je nyní?! Srdce se mi prudce rozbušilo. Co když tohle všechno podnikám naprosto zbytečně? Ne! To jsem nemohla připustit, tak to nemohlo být.
,,Jste v pořádku, slečno? Strašně jste zbledla a teď… no… zelenáte. Nechcete se napít vody?” Ptal se mě starostlivý hlas. Otočila jsem se přes uličku, odkud hlas vycházel, a uviděla pohledného mladého muže. Tipovala bych ho tak na pětadvacet. Byl vysoký a pod elegantní košilí se mu rýsovaly svaly. Jeho vlasy měly havraní odstín. Z příjemného opáleného obličeje mě starostlivě sledovaly čokoládově hnědé oči. Patřil k tomu typu mužů, z nichž se dívkám podlamují kolena, a ženy po nich touží. Já však byla vůči jeho kouzlu zcela imunní. Pro mě existoval na celém světě jen jeden jediný.
,,Udělalo se mi trochu špatně, nesnáším létání. Budu v pohodě,” mírně jsem se na něj usmála a odvrátila hlavu zpět k okénku. Brzy ze mě bude excelentní lhářka, poslední dobou jsem se ani nečervenala.
,,Tak to znám. Moje mladší sestřička má stejný problém. Vždycky jí pomůžou bublinky. Co kdybych vám koupil sklenku šampaňského a vodu? Uvidíte, že vám bude líp,” přemlouval mě můj nezvaný společník. Nehodlal se jen tak vzdát, nebo byl možná opravdu jen milý a měl starost o dívku v nesnázích. No, změna myšlenek by mi mohla prospět.
,,Dobře, přijímám a děkuji,” pokusila jsem se o vděčný tón. Rozzářil se a okamžitě přivolal letušku. Křenil se na mě a byl evidentně potěšený, že ho už neignoruji.
,,Mimochodem, jsem Nataniel a letím do Florencie na obchodní schůzku. Můžu být tak troufalý a zeptat se vás na jméno a cíl cesty?” Flirtoval se mnou a mě to kupodivu nebylo nepříjemné. Představila jsem si, jak by asi reagoval, kdybych byla upřímná: letím do Itálie požádat nejmocnější upírskou rodinu, aby ze mě udělali jednu z nich. Buď mi vyhoví, nebo si mě dají ke svačince. Pokud se nemýlím, moje krev voní upírům velmi lákavě. No a když se stanu upírkou, v což pevně doufám, poletí zpátky do Washingtonu a kousnu svého milovaného Edwarda. Sice by se mi líbilo sledovat Natanův výraz, ale nechala jsem si zajít chuť. Ještě by mě po vystoupení z letadla šoupli do blázince.
,,Isabella, ale říkejte mi prosím Bella. Letím do Itálie na dovolenou. Odpočinout si od školy a učení před nástupem na vysokou. Asi budu cestovat po pobřeží, bavit se… Znáte to.” Jeho úsměv se rozšířil. Letuška nám přinesla pití a my si přiťukli vysokými elegantními skleničkami. Bylo to tak normální. Mělo by se mi to líbit. Teď bych si měla říct, že celý ten můj bláznivý podnik je postavený na hlavu, a vzdát to. Měla bych se upřímně bavit a doufat, že mě Natan požádá o telefonní číslo. Měl by mě přitahovat. Viděla jsem ostatní pasažérky, jak si ho prohlíží, i ta hezká letuška mu věnovala více pozornosti než bylo potřeba. Mně byl sice sympatický, ale moje srdce bylo úplně jinde.
Jeho společnost byla ale osvěžující. Vykládal mi svoje historky z vysoké, ani mě nepřekvapilo, že chodil na Harvard. Přistihla jsem se, že se s ním směju. Zvuk mého vlastního smíchu mě překvapil a trošku vylekal. Ani jsem si nevzpomínala, kdy jsem se smála naposledy. Let mi s Natanem ubíhal rychleji. Opadala ze mě nervozita z budoucích událostí. Docela jsem si užívala lži, které jsem mu vykládala. Vymyslela jsem si staršího a mladšího bratra, vlastnostmi se velmi podobali Emmetovi a Jacobovi, maminku pracující jako fotografku a přísného otce právníka. Nataniel mi ve všem věřil a dokonce mě litoval, když jsem mu vyprávěla, jak mě tatínek nechtěl celou střední školu pouštět na rande. Uvolnila jsem se a bylo mi dobře. Možná k tomu přispěl i vypitý alkohol, ale na tom nezáleželo.
Po sedmi hodinách letu, z nichž jsem se pět bavila s Natanem, jsem začala být ospalá. Můj společník mi přeochotně pomohl upravit deku a popřál mi klidný spánek. Kdybych prý měla noční můru nebo se zase bále letu, mám ho probudit. Prý by mě pak držel celou noc za ruku a broukala ukolébavku. Usmála jsem se na něj, ale srdce mě bolelo. Tohle dělával můj Edward, objímal mě a zpíval ukolébavku. Schoulila jsem se na sedačce, zavrtala se do deky a pevně zavřela oči. Doufala jsem, že noční můra nepřijde. Zítra budu v Itálii a potřebovala jsem být vyspalá a mít jasnou hlavu.
Topila jsem se v temnotě a třásla jsem se. Někdo se mnou třásl. Prudce jsem otevřela oči a vymrštila se. Než jsem se stačila vzpamatoval, zamotala jsem se do deky a plácla sebou zpět do sedadla. Zatřepala jsem hlavou a uslyšela pobavený smích.
,,Dobré ráno, Bello. Promiň, ale tohle bylo opravdu komické. Za chvíli budeme přistávat, tak jsem si řekl, že tě vzbudím já a nenechám to potěšení letušce. Ještěže jsem se toho ujal,” sděloval mi Natan s úsměvem od ucha k uchu. Vzpamatovala jsem se a vrátila do reality.
,,Dobré ráno, děkuji. Páni, nenapadlo mě, že prospím celou noc.” Protáhla jsem se, došla si na záchod a opláchnout si obličej. Dnes byl můj velký den.
Vrátila jsem se na své místo, zapnula si pás a vděčně přijala kávu a croisant, které mi zatím Nataniel objednal. Kupodivu jsem nebyla z nadcházejících událostí nervózní. Byla jsem až nepřirozeně klidná, jako kdyby se nejednalo o můj život a o budoucnost mé lásky.
Přistání proběhlo hladce. Nataniel mě doprovodil až k výdeji kufrů, kde mě konečně požádal o číslo. Nedokázala bych se dívat do jeho zklamané tváře, kdybych ho odmítla. Nadiktovala jsem mu falešné. Sice bude zklamaný, ale já u toho nebudu. Rozloučili jsme se polibkem na tvář.
Potřebovala jsem auto. U letiště byla půjčovna, do které jsem se vydala. Když se mě obsluhující zaměstnanec ptal, jestli preferuji nějakou určitou značku, požádala jsem o Volvo, pokud možno stříbrné. Vyplnila jsem pár papírů, zaplatila a obdržela klíčky. Nasedla jsem do auta, GPS nastavila na Volterru a pokračovala v  nejdůležitější cestě svého života.

 

Letěla jsem první třídou. Ze svého jiného života jsem přeci jen byla zvyklá na určitý standart a luxus, navíc vzhledem k té nehodě jsem při tak dlouhé cestě potřebovala pohodlí. Když letuška nabízela občerstvení, požádala jsem o panáka dvojité whisky. Nikdy jsem alkoholu neholdovala a veškerá má zkušenost s ním se skládala z pár přípitků šampaňským na rodinných oslavách, ale teď jsem po skleničce něčeho ostřejšího velmi toužila. Snažila jsem se uklidnit, neztrácet naději v úspěch této mé mise. Ale i když všechno vyjde přesně tak, jak jsem v hloubi duše doufala, nebudu už nikdy šťastná jako dřív.

 

Nemohla jsem přestat myslet na Renesmé. Před nehodou jsem o dětech neuvažovala, netoužila jsem po nich a vlastně jsem si vůbec neuměla představit, že bych někdy byla těhotná a měla dítě. Ale teď už jsem věděla, jaké to je milovat nový život v sobě. Už jsem zažila ten báječný pocit, když jsem cítila pohyby svého děťátka pod srdcem. Už jsem poznala to neskutečné potěšení a pýchu při pohledu na tvorečka, kterému jsem dala život a který byl součástí i milovaného muže. Už jsem věděla, jaký je to neuvěřitelný a nepopsatelný pocit chovat své dítě v náručí a zbožňovat ho. Všechno jsem to zažila a svou dceru jsem stále velmi milovala a i když se nenarodila v reálném světě, pro mě skutečná byla. Nechtěla jsem si naplno připustit, že Renesmé žije jen v mé hlavě a jinde žít nebude. Pokud se splní mé plány, nebudu moci mít nikdy v budoucnu děti.

 

Opět se mi hrnuly slzy do očí a tentokrát jsem se nechala tiše téct po tvářích. Za zavřenými víčky jsem viděla její krásnou rozesmátou tvář a loučila se s ní. Loučila se s možností přivést ji do tohoto skutečného světa. Sbohem Renesmé a odpusť mi, prosím…

 

Rukávem jsem si otřela oči a skleničku whisky jsem vypila na ex. Ta chuť byla naprosto odporná, ale probrala mě z letargie. Musím se soustředit a být silná. Musím zkusit zachránit alespoň jednu milovanou osobu. Opakovala jsem si jako motlitbu a vlastně to pro mne motlitba byla.

 

Neubránila jsem se vzpomínkám na minulou cestu do Itálie. Tenkrát jsem taky letěla zachránit Edwarda a byla přitom ochotná riskovat, případně i obětovat svůj život. Obě cesty měly stejný cíl a přesto byly tak dokonale rozdílné. Neletěla se mnou Alice, nebyl tu nikdo, kdo by mě podpořil. Byla jsem úplně sama.

 

Dívala jsem se z okénka na potemnělé nebe. A tehdy poprvé jsem si uvědomila, že Edward, můj Edward, upírství nenáviděl. Byl přesvědčen, že upíři nemají duši, že patří do pekla a brána nebeská je pro ně navždy pevně uzavřena. Opustil mě, aby mě ochránil. Odešel, aby mě nemohl připravit o duši. Vzdal se svého štěstí, abych já se nemusela stát krev sajícím monstrem. Co když mě teď bude nenávidět, pokud ho přeměním? Co když mě bude proklínat a přát si, aby při té nehodě zemřel, nebo hůř, aby zůstal v tom stavu, v jakém je nyní?! Srdce se mi prudce rozbušilo. Co když tohle všechno podnikám naprosto zbytečně? Ne! To jsem nemohla připustit, tak to nemohlo být.

 

,,Jste v pořádku, slečno? Strašně jste zbledla a teď… no… zelenáte. Nechcete se napít vody?” Ptal se mě starostlivý hlas. Otočila jsem se přes uličku, odkud hlas vycházel, a uviděla pohledného mladého muže. Tipovala bych ho tak na pětadvacet. Byl vysoký a pod elegantní košilí se mu rýsovaly svaly. Jeho vlasy měly havraní odstín. Z příjemného opáleného obličeje mě starostlivě sledovaly čokoládově hnědé oči. Patřil k tomu typu mužů, z nichž se dívkám podlamují kolena, a ženy po nich touží. Já však byla vůči jeho kouzlu zcela imunní. Pro mě existoval na celém světě jen jeden jediný.

 

,,Udělalo se mi trochu špatně, nesnáším létání. Budu v pohodě,” mírně jsem se na něj usmála a odvrátila hlavu zpět k okénku. Brzy ze mě bude excelentní lhářka, poslední dobou jsem se ani nečervenala.

 

,,Tak to znám. Moje mladší sestřička má stejný problém. Vždycky jí pomůžou bublinky. Co kdybych vám koupil sklenku šampaňského a vodu? Uvidíte, že vám bude líp,” přemlouval mě můj nezvaný společník. Nehodlal se jen tak vzdát, nebo byl možná opravdu jen milý a měl starost o dívku v nesnázích. No, změna myšlenek by mi mohla prospět.

 

,,Dobře, přijímám a děkuji,” pokusila jsem se o vděčný tón. Rozzářil se a okamžitě přivolal letušku. Křenil se na mě a byl evidentně potěšený, že ho už neignoruji.

 

,,Mimochodem, jsem Nataniel a letím do Florencie na obchodní schůzku. Můžu být tak troufalý a zeptat se vás na jméno a cíl cesty?” Flirtoval se mnou a mě to kupodivu nebylo nepříjemné. Představila jsem si, jak by asi reagoval, kdybych byla upřímná: letím do Itálie požádat nejmocnější upírskou rodinu, aby ze mě udělali jednu z nich. Buď mi vyhoví, nebo si mě dají ke svačince. Pokud se nemýlím, moje krev voní upírům velmi lákavě. No a když se stanu upírkou, v což pevně doufám, poletí zpátky do Washingtonu a kousnu svého milovaného Edwarda. Sice by se mi líbilo sledovat Natanův výraz, ale nechala jsem si zajít chuť. Ještě by mě po vystoupení z letadla šoupli do blázince.

 

,,Isabella, ale říkejte mi prosím Bella. Letím do Itálie na dovolenou. Odpočinout si od školy a učení před nástupem na vysokou. Asi budu cestovat po pobřeží, bavit se… Znáte to.” Jeho úsměv se rozšířil. Letuška nám přinesla pití a my si přiťukli vysokými elegantními skleničkami. Bylo to tak normální. Mělo by se mi to líbit. Teď bych si měla říct, že celý ten můj bláznivý podnik je postavený na hlavu, a vzdát to. Měla bych se upřímně bavit a doufat, že mě Natan požádá o telefonní číslo. Měl by mě přitahovat. Viděla jsem ostatní pasažérky, jak si ho prohlíží, i ta hezká letuška mu věnovala více pozornosti než bylo potřeba. Mně byl sice sympatický, ale moje srdce bylo úplně jinde.

 

Jeho společnost byla ale osvěžující. Vykládal mi svoje historky z vysoké, ani mě nepřekvapilo, že chodil na Harvard. Přistihla jsem se, že se s ním směju. Zvuk mého vlastního smíchu mě překvapil a trošku vylekal. Ani jsem si nevzpomínala, kdy jsem se smála naposledy. Let mi s Natanem ubíhal rychleji. Opadala ze mě nervozita z budoucích událostí. Docela jsem si užívala lži, které jsem mu vykládala. Vymyslela jsem si staršího a mladšího bratra, vlastnostmi se velmi podobali Emmetovi a Jacobovi, maminku pracující jako fotografku a přísného otce právníka. Nataniel mi ve všem věřil a dokonce mě litoval, když jsem mu vyprávěla, jak mě tatínek nechtěl celou střední školu pouštět na rande. Uvolnila jsem se a bylo mi dobře. Možná k tomu přispěl i vypitý alkohol, ale na tom nezáleželo.

 

Po sedmi hodinách letu, z nichž jsem se pět bavila s Natanem, jsem začala být ospalá. Můj společník mi přeochotně pomohl upravit deku a popřál mi klidný spánek. Kdybych prý měla noční můru nebo se zase bále letu, mám ho probudit. Prý by mě pak držel celou noc za ruku a broukal ukolébavku. Usmála jsem se na něj, ale srdce mě bolelo. Tohle dělával můj Edward, objímal mě a zpíval ukolébavku. Schoulila jsem se na sedačce, zavrtala se do deky a pevně zavřela oči. Doufala jsem, že noční můra nepřijde. Zítra budu v Itálii a potřebovala jsem být vyspalá a mít jasnou hlavu.

 

 

Topila jsem se v temnotě a třásla jsem se. Někdo se mnou třásl. Prudce jsem otevřela oči a vymrštila se. Než jsem se stačila vzpamatoval, zamotala jsem se do deky a plácla sebou zpět do sedadla. Zatřepala jsem hlavou a uslyšela pobavený smích.

 

,,Dobré ráno, Bello. Promiň, ale tohle bylo opravdu komické. Za chvíli budeme přistávat, tak jsem si řekl, že tě vzbudím já a nenechám to potěšení letušce. Ještěže jsem se toho ujal,” sděloval mi Natan s úsměvem od ucha k uchu. Vzpamatovala jsem se a vrátila do reality.

 

,,Dobré ráno, děkuji. Páni, nenapadlo mě, že prospím celou noc.” Protáhla jsem se, došla si na záchod a opláchnout si obličej. Dnes byl můj velký den.

 

Vrátila jsem se na své místo, zapnula si pás a vděčně přijala kávu a croisant, které mi zatím Nataniel objednal. Kupodivu jsem nebyla z nadcházejících událostí nervózní. Byla jsem až nepřirozeně klidná, jako kdyby se nejednalo o můj život a o budoucnost mé lásky.

 

Přistání proběhlo hladce. Nataniel mě doprovodil až k výdeji kufrů, kde mě konečně požádal o číslo. Nedokázala bych se dívat do jeho zklamané tváře, kdybych ho odmítla. Nadiktovala jsem mu falešné. Sice bude zklamaný, ale já u toho nebudu. Rozloučili jsme se polibkem na tvář.

 

Potřebovala jsem auto. U letiště byla půjčovna, do které jsem se vydala. Když se mě obsluhující zaměstnanec ptal, jestli preferuji nějakou určitou značku, požádala jsem o Volvo, pokud možno stříbrné. Vyplnila jsem pár papírů, zaplatila a obdržela klíčky. Nasedla jsem do auta, GPS nastavila na Volterru a pokračovala v  nejdůležitější cestě svého života.

 

 

 

4. část • 6. část

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná realita - 5. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře