Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jinosvět 4. kapitola

28.11.2012 (16:15) • TynaJacobBenova, kikibellavinterova • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1752×

„Bello, proč nechceš pochopit fakt, že tě miluju? Dokonce i má rodina si tě oblíbila, i Rosalie, a to je co říct,“ řekl a pevně mě objal.
„Edwarde, uvědomuješ si, že nás stejnak osud nejspíš rozdělí?“ bála jsem se jeho reakce.
„Nechme toho. Nemíním se tu s tebou hádat,“ řekl.
Nechtěla jsem mu tím ubližovat, ale musí si to uvědomit. Nejspíš se na mě naštval, protože mě pevně chytil za ruku a vedl na parkoviště. Tam na nás čekala Alice. Něco si spolu povídali a mě ignorovali. Rozhodla jsem se, že je nechám o samotě. Šla jsem zhruba pět set metrů lidskou chůzí, než jsem se mohla rozběhnout mou přirozenou rychlostí. Doběhla jsem na Edwardovu louku, kde jsem si lehla a zaposlouchala se do zvuků lesa, zvířat, větru atd. Z přemýšlení mě vytrhla Alice, která se objevila vedle mě.
„Bello, proč jsi odešla? Měla jsi štěstí, že se za tebou nerozběhl Edward. Možná si to neuvědomuješ, ale velice mu ubližuješ,“ řekla a lehla si vedle.
„Alice, já mu nechci ubližovat, ale každý máme jiný osud,“ odpověděla jsem jí.
„Koukám, že toho o Edwardovi spoustu nevíš. Ani nevíš, jak jsme všichni šťastní, když si Edward konečně našel někoho, koho miluje a důvěřuje mu. Než tě poznal, byl uzavřený do sebe, dny trávil venku, noci zavřený v pokoji, kde si četl, poslouchal písničky nebo hrál na klavír. Proč asi umí po Carlisleovi nejvíce jazyků? Protože neměl v tu dobu co dělat. Ty jsi mu život změnila od základu,“ řekla mi a já na ni s údivem zírala. „Měla bys ses mu omluvit. Je doma.“ Hned jak to dořekla, rozběhla jsem se k nim domů. Slyšela jsem zvuk klavíru, hrál velice smutnou melodii. Vešla jsem do obýváku, sedla si vedle něj a poslouchala, jak hraje.

„Páni!“ řekla jsem.
„Co chceš?“ zeptal se, jako bych byla zvíře.
„Chci se ti omluvit -“ Bohužel mě nenechal domluvit.
„Promluvíme si u mě v pokoji,“ řekl a rozběhl se po schodech nahoru. „Tak mluv.“
„Mrzí mě to, jak jsem se k tobě chovala. Neuvědomila jsem si, jak ti tím ublížím," pokusila jsem se omluvit.
„Co čekáš? Dneska jsem si uvědomil, že ty mi nikdy neuvěříš, že tě mám rád. Jsi jediná osoba, které jsem svěřil celý můj život. Vypadalo to, že jsme na tom stejně, ale dneska jsem si uvědomil, že ne. Nemá to cenu..." Zbytek nedořekl, neboť vyskočil z okna a někam zmizel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zbytek dne se Edward doma neukázal.
Po pěti dnech:
Jelikož se Edward stále nevrátil, všichni v domě přemýšleli o tom, kde je. Když jsem viděla Alice, jak sedí Jasperovi na klíně a je smutná, Rosalie drží Emmetta za ruku a tváří se duchem nepřítomná a Esmé s Carlislem na tom byli nejhůř. Vše to byla moje vina. Vydala jsem se ke mně do pokoje, kde jsem napsala rozlučné dopisy.
Dopisy jsem dala na stůl, vyskočila z okna a vydala se najít Moatase.
Pohled Alice:
Seděla jsem se zbytkem rodiny v obýváku a povídali jsme si. Bylo mi líto Edwarda, ale zároveň také Belly, Bella zmizela do pokoje a zamkla se tam. Po nějaké době jsem se vydala za ní. Dveře byly odemčené, ale jak to??? Vešla jsem dovnitř, místo toho abych našla Bellu, našla jsem dva dopisy. Jeden byl pro nás a ten druhý pro Edwarda. Vzala jsem je a běžela dolů. Všichni se na mě dívali, jako by viděli ducha.
„Alice, co se stalo?" zeptal se mě Jasper.
„Bella odešla. Nechala tu dva dopisy. Jeden pro nás a ten druhý pro Edwarda," odpověděla jsem a začala číst.

Mrzí mě to, co se stalo. Nikdy jsem se neměla dostat do vašeho života. Milá Alice, ty jsi ke mně vždy byla hodná a milá. Jaspere, postarej se o Alice, ochraňuj a miluj ji za každou cenu. Rosalie, vím, že jsi mě ze začátku moc nemusela, ale chtěla jsem ti také poděkovat za důvěru a přátelství. Emmette, jsi rodiný vtipálek, dokázal jsi mě vždy rozesmát, měj Rosalie rád a za každou cenu ji ochraňuj. Esmé a Carlisle, vám jsem chtěla nejvíce poděkovat. Jsem vám vděčná, že jste mě přijali do rodiny a starali se o mě. Budu na vás vzpomínat jen v dobrém.

Vaše Bella

P.S.: Za žádnou cenu mě nehledejte.

To nemyslí vážně! Tak to ne. Položila jsem dopisy na zem a rozběhla jsem se za Belliným pachem. Nemohla být daleko. Bohužel jsem to už nestihla. Když jsem se vrátila domů, měli o mě strach, bylo to na nich vidět.
„Alice, proboha, kde jsi byla??? Ani nevíš, jak si nás vylekala," ozval se Jasper.
„Pokoušela jsem se ji najít, ale její pach už zmizel," odpověděla jsem. Bylo mi to velice líto. Najednou se ve dveřích objevil Edward. „Ó, naše výsost se také uráčila ukázat!" vyštěkla jsem na něj.
„Alice, proboha, co to vyvádíš?" zeptal se mě Edward.
„Kvůli tobě odešla, chce se nechat zabít, ta tvoje tupá hlava si taky nenechá nic vysvětlit. Tady něco máš," řekla jsem, podala mu dopis a vyběhla k sobě do pokoje.

Pohled Edwarda:

Hned jak jsem vešel do obýváku, tak se ozvala Alice.
„Ó, naše výsost se také uráčila ukázat!" vyštěkla na mě.
„Alice, proboha, co to vyvádíš?" zeptal jsem se jí.
„Kvůli tobě odešla, chce se nechat zabít, ta tvoje tupá hlava si taky nenechá nic vysvětlit. Tady něco máš," řekla, podala mi dopis a šla do svého pokoje. Nic jsem nechápal. Najednou všichni z obýváku zmizeli a já tam zůstal sám. Sedl jsem si do křesla a začal číst dopis.

Milý Edwarde,
jsi jediný člověk, který ví o mé minulosti celou pravdu. Jsi milý, obětavý, laskavý, ale hlavně milující osoba, kterou jsem kdy potkala. Navždy tě budu milovat, i když vím, že si budeš myslet, že to není vážně. Vydávám se napospas osudu a doufám, že alespoň Ty budeš šťastný. Najdi si upírku, která tě bude mít ráda, ale hlavně Ty jí. Jdi za ní klidně až na konec světa. Hlavně si važ své rodiny. Nikdy jsem Ti nechtěla ublížit.

Miluju Tě,
Bella

Hned jak jsem to dočetl, tak jsem si uvědomil, proč je na mě Alice naštvaná. Nikdy jsem ani Belle ani zbytku rodiny ublížit. Dopis jsem položil na stůl a vydal se za Alice. Zaklepal jsem, ale Alice neodpovídala.
„Alice, prosím, pusť mě dovnitř, chci si s tebou promluvit," řekl jsem. Hned jak jsem to dořekl, tak odemkla dveře a pustila mě za ní.
„Chápu, že jsi na mě naštvaná, já na sebe taky, a proto jsem se rozhodl, že se zítra vydám Bellu hledat."
„Edwarde, myslíš to vážně??? Zase chceš odejít. Měla jsem vizi, ve které..."

Ráda bych poděkovala všem za hezké komentáře, obzvlášť rosaliC. Vaše TynaJacobBenova a kikibellavinterova

Autor: TynaJacobBenova, kikibellavinterova, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jinosvět 4. kapitola: