Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jít dál - 14. a 15.kapitola

01.08.2009 (07:00) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2130×

14. Nový dům

,,Zlobíš se na Alici?´´ zeptala sem se ho. ,,Měl bych?´´ ,,No zatajila ti to stěhování.´´ ,,Alice má své důvody proč to udělala.´´ ,,A ty ty důvody znáš?´´ Jen přikývl a nechal to být. Zajímaly mě ty důvody, ale myslím že pokud mi to bude chtít říct tak mi to řekne.

,,Už víte kde budete bydlet?´´  položila jsem další otázku, vadilo mi to ticho.  ,,Carlisle to zařizuje. Díky Alici už je dům zamluvený.  Je někde v lese, samozřejmě.´´ usmál se na mě Edward.  Kvůli stravovacím návykům jejich rodiny to ani jinak nešlo.

,,Asi to nebude nějaký malý domeček že?´´ zeptala sem se se smíchem. Cullenovi nikdy neměli nic malého a nenápadného, tedy spíše něco co by šlo přehlédnout.

,,Netuším a je mi to jedno, hlavně když budu mít tebe blízko sebe.´´ přitiskl si mě blíž a pevně objal rukama. Vypadalo to jako by mě chtěl uvěznit ve své kamenné kleci a já se nebránila. Vůbec by mi nevadilo kdybychom se od sebe už nikdy nehnuli.

15. První hádka

Forks. Město věčně pod mrakem. Přestěhovali jsme se sem asi před dvěma týdny. Charlie Karwell a jeho dcera Rachel bydlí v domě o trochu větším než byl ten náš.

Dům měl dvě patra, bylo to takové bludiště chodeb.  Po pravé straně ode dveří byl vchod do kuchyně s jídelním stolem. Dveře z kuchyně vedly do obýváku a další zpátky na chodbu, kde byly schody do patra. Nahoře po schodech byly po pravé straně troje dveře. Chrisův a můj pokoj. Třetí dveře byly od koupelny. Po levé straně byly dveře dvoje. Ložnice mamky a Charliho a pak pokoj Rachel.

Seděla jsem na schodišti v domě a přemýšlela, tak jako už tolikrát. Edward byl s Alicí a Jasperem na loveckém výletě.
Sedl si ke mně Chris.

,,Viděl jsem ve městě Edwarda.´´ prohodil jako by jen tak náhodou.
,,Vážně?´´ dělala jsem překvapenou.

,,Ano i s jeho dvěma sourozenci. Netušíš co tu dělají?´´

,,Vůbec.´´ ,,Ale notak Bell! Nedělej že o nich nevíš. Nejde ti to!´´ ,,Fajn tak dobře. Vím o nich. Jsou tu už dlouho.´´  Jedno jeho obočí se zvedlo. ,,Jak dlouho?´´ ,,Od té doby co jsme se přistěhovali.´´ odpověděla jsem mu tichým nevinným hlasem a čekala jak zareaguje.

Začal se smát jako smyslů zbavený. Takovou reakci jsem nečekala. ,,Co je na tom tak vtipnýho?´´ zeptala jsem se ho uraženě. ,,Já…jen…že...se…ti…po…da…řilo… to..taak..dlou…ho…ta…jit.´´ odpověděl mi mezi smíchem. Po chvilce se úplně uklidnil.
,,Ví o nich máma?´´ ,,Ještě nebyla příležitost ji to říkat.´´ pověděla jsem znovu nevinným hlasem. Chris nad tím jen zakroutil hlavou. S Edwardem jsme se domluvili, že ji nebudeme říkat o tom že se stěhuje se mnou. Teda on ji to chtěl říct, ale já byla proti. Už ani nevím proč, ale nechtěla jsem aby to věděla.

Znuděně jsem čekala v jednom pokoji, který měl být do budoucna můj. Ten můj byl, jako zbytek domu, zařízený. Stará zašedivělá záclona se pohupovala v poryvu větříku, který do pokoje proudil pootevřeným oknem. Vedle okna stála obrovská masivní postel, která se sem vzhledem vůbec nehodila. Kdyby to tak viděla Alice, pomyslela jsem si a hodnotila pokoj dál. Velká skříň zabírala celou stěnu a vedle ní se v rohu krčil psací stůl s notebookem, který jsme tam už dala já. V kapsy mi zapípal mobil. Přišla SMS od Edwarda. „Přijď k rohu ulice, čekám tady na tebe.“ Mobil jsme si hodila do kapsy, vzala si bundu a vyrazila ven. Stejně tu nemám co dělat.

Edward byl tam, kde slíbil.

„Tak co jsi chtěl?“ zeptala jsem se ho, když jsem dorazila na místo.

„Chtěl jsem tě někam pozvat, ale je to na tobě.“ řekl nevinně.

„Jo chci.“ Vypískla jsem a vlepila mu pusu. Edward si dal ruku okolo mého pasu a vedl mě složitou spletí ulic a zákoutí. Kdekoliv jsme se objevili, všichni na nás zírali, tedy spíš na něj. Dovedl mě do cukrárny.

„Tudy.“ Ukázal před sebe a podržel mi dveře.

„Tak co si dáte.“ Zašvitořila číšnice, která se objevila u našeho stolku. Edward zakýval záporně hlavou a já si začala pročítat lístek, který přinesla. Nakonec jsme si objednala čokoládovou zmrzku.

„Tak co? Jak se ti líbí v novém domě?“  vyptával se, když číšnice odešla.
„Ten dům je hezký, ale já se v něm necítím dobře. Působí na mě nějak chmurně.“ Připustila jsem a o vkusu mého pokoje pomlčela. Stejně to večer zjistí, tedy pokud otevřu okno.

„Nechceš říct matce pravdu?“ začala zase své obvyklé téma.
„Ne.“ Odsekla jsem mu nekompromisně a začala se rýpat ve zmrzlině, kterou přinesli.

Nechápu proč mu na tom tolik záleží. A navíc jim teď pomáhám. Kdyby věděla máma o tom že jsou tady taky, určitě by byla schopná je k nám nastěhovat. Být s Edwardem by mi nevadilo, ale určitě by si všimla toho že nejí, mění se jim oči a nestárnou. Renné je všímavější než já.

Když jsem oči od zmrzlina odpoutala, rychle jsem zamrkala. U pultu stála Renné a kupovala zákusky.
„Kryj mě.“ Zašeptala jsem a postavila si před sebe jídelní lístek tak, aby mi nebylo vidět do obličeje. Edward se otočil a zamával na mou mámu. Krev ve mně začala vařit a já cítila, že k výbuchu není daleko. Vzala jsem desky a švihla s nimi o Edwardovu hlavu.
„Seš blázen? Vždyť tě tu uvidí!“ hysterčila jsem.
„Ty snad nechceš aby o nás někdo věděl.“ Odsekl mi se zamračeným obličejem a pozdravil matku, která přišla k našemu stolku.

„Ahoj beruško, Edwarde?“ podivila se a nevěřícně na něj zírala.
„Co tu děláš?“vyptávala se a zájem v jejím hlase nešel skrýt.
„Mají tu chatu a přijeli kempovat.“ Snažila jsem se zachránit situaci.
„My tu máme chatu?“ zeptal se Edward a já v zápětí vyjekla. Pod stole jsem do něj kopla nohou a nějak zapomněla, že on je jako z oceli.
„Já radši půjdu.“ Odpověděla matka a rozloučila se.

„Seš normální? To co jsi teď dělal bylo jako co?“ vyjela jsem po něm, když matka zavřela dveře od cukrárny a vyšla ven.
„Pozdravil jsem tvou matku. To nesmím?“
„Ne jestli o tobě nemá vědět.“
„Aha promiň. Já zapomněl že ona o mě nesmí vědět.“ Odpověděl mi a sklopil hlavu. Můj hněv právě dosáhl vrcholu a já vybuchla.

„Jo ona o tobě nemá vědět!“ řvala jsem na celou cukrárnu.
„Možná bys o mě neměla vědět ani ty.“ Zvedl se a položil peníze na stůl.
„Co chceš dělat?“ vyjela jsme po něm a utíkala jeho směrem.
„Jedu pryč. Když o mě nikdo nesmí vědět tak co tu vůbec dělám?“ odsekl mi a prošel dveřmi ven.
„Stůj!“ ječela jsem jako smyslů zbavená a litovala svých slov.
„Proč?“ otočil se na mě.
„Nechoď.“ Žadonila jsem jako malé dítě a oči se mi začaly plnit slzami.

„Chceš být se mnou, ale aby o tom nikdo nevěděl? Tak to asi nepůjde, já se vrátím až o mě bude moct vědět tvá rodina!“ odsekl mi a já sledovala už jen jeho mizející záda.

„Edwarde.“ Šeptala jsem a litovala mých slov. Jak jsem mohla být tak blbá a ječet na něj jen kvůli tomu, že chtěl pozdravit Renné. Co je na tom špatného? Slzy začaly putovat po mé tváři a nohy putovaly domů. Chtěla jsem jen do postele a spát. Ráno se probudit a zjistit, že u mě Edward strávil opět celou noc.

Strčila jsme klíč do zámku a otevřela dveře. Všude bylo ticho a tma. Uklidňující po tom všem, co se stalo. Šla jsem do kuchyně, abych si nachystala něco na večeři. Rožnula jsem světlo a pokračovala ke kuchyňské lince.

,,Kde máš tatínka?´´ zeptal se cizí škodolibý hlas. Otočila jsem se a ani nedutala. Doma sice nebyl nikdo z rodiny, ale za to stál v naší kuchyni cizí muž s pistolí v ruce. Měl špinavé oblečení a smrděl hospodou………

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jít dál - 14. a 15.kapitola: