Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jmenuje se Katherine Pierce - 5. kapitola

03.07.2013 (14:30) • Athenodora • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1833×

Carlisle se nahrbil a mnul si ruce.

„No inu, Katherine,“ řekl a já se na něj nadějně podívala.

„Neradi bychom se dali do křížku s cizími upíry,“ začal váhat a přemítat. Zakoulela jsem očima a položila svojí ruku na jeho ledovou. Bylo to jako dotýkat se ledové žuly.

„Jenže Elena je čisté zlo, co brzo ohrozí i vás. Vy to nechápete, ale ona mi ukradla všechno. Nemluvě o Stefanovi,“ zavrčela jsem poslední slovo. Stefan mě naprosto deptal. Jak jsi mohl vybrat ji! Vždyť nevypadáme vůbec stejně. No tedy, to byla jen lež, ale povahou jsme jiné. Ona je ubohá troska, kterou každý lituje a ochraňuje. Záleží jí jen a jen na rodině a přátelích. Vůbec se nestará o svůj život. Je to hloupá holka, tedy už upírka, co mě nahradila!

„Zas tak zlé to být nemůže,“ odvětil Edward.

Rozpačitě jsem se na něj podívala. „Co ty o tom víš!“ štěkla jsem po něm.

„Ta Elena nemůže být tak zlá a děsná,“ řekl zdráhavě. Já zavrtěla nesouhlasně hlavou. Jak se opovažuje mi tohle říct?

„Edwarde, Elena je posedlá udržet si moje místo!“

Edward pokrčil bezvýznamně rameny a nic neříkal. Jeho důvtipnost mě značně rozčilovala. Bella najednou opustila své místo a vzala si svojí koženou bundu. Všichni jsme k ní vzhlédli.

„Jedu do rezervace. Co kdybych s sebou vzala i tebe, Katherine?“ nabídla mi. Rezervace, co to je? znělo mi v hlavě. To už začal mluvit Edward. Půlku jeho přednášky jsem skoro nevnímala.

„… a kvůli tomu bys je měla poznat. S Jacobem to byl omyl, jistě se to vysvětlí,“ dokončil svou dlouhou povídku. Hned jsem postřehla, o co tu jde. Ten smradlavý vlkodlak!

„Jistě vím, že si to myslíš...“ nestihl dokončit větu a já už mluvila.

„Nelez mi laskavě do hlavy. A vlastně ráda pojedu,“ zalhala jsem krapet. Edward odstoupil. Políbil něžně Bellu na tvář a šel do vedlejší místnosti s Alicí. Ta mi krátce zamávala a byla fuč. Carlisle s Esmé se rozhodli si dát partičku v šachách. Šachy - tu hru nenávidím. Je pitomá a nesrozumitelná. Rosalie a Emmett se objali a líbali se. Jak patetické.

„Hej Kat, tak jdeš?“ zavolala na mě Bella. Já zamrkala a běžela za ní. Nastoupily jsme venku do jejího auta. Měla černé Volvo a bylo moc pěkné.

„Pěkné auto, Bello,“ pochválila jsem ji. Ona se zasmála a zakroutila hlavou.

„To řekni spíš Edwardovi, to je jeho auto. Já svoje mám v garážích.“ Usmála se a nastartovala tichý motor. Ten předl, jako kdyby se mi u nohou mazlil kocour. Tohle auto je vážně krásné. Skoro tak krásné jako to moje kradené. A ono jistě stále trčí tam u té nemocnice. Tragické.

„Bello, umím také ovládat lidskou mysl,“ řekla jsem, aniž bych si to uvědomila. Bella se na mě fascinovaně podívala.

„Opravdu? Tak to je vážně úžasné, ale nedělej to u nás ve městě.“ Tohle mi začalo lézt na nervy.  Nedělej tohle, nedělej tamto, co vůbec můžu? Přijde mi to jako vážně ujetá rodinka. Jistě, možná to jsou úžasní upíři, ale nikdo mi nevezme svobodu. Už ne. Klaus mě o ni připravil, ale já se o ni nenechám připravit znova! Bella se na mě letmo podívala. Já se drobně usmála a podívala se raději do hlubokého lesa. Bella autem zajela na nějakou polní cestu. Auto sebou škubalo jako na nějaké pouťové atrakci. Přijely jsme před malý domek. Byl uprostřed lesa. Zaslechla jsem šveholení, které jsme nedokázala rozluštit. Bylo tam mnoho hlasů. Bella zastavila a otevřela dveře. Já také vystoupila, ale jakmile jsem to udělala, tak mě udeřil silný pach. Ten pach byl jako mokrý pes. No jistě, jsem na místě. Vlkodlaci, to je ale děsný! Ještě horší než Tyler nebo jeho strýc Masen.

„Hele, koho nám to sem vítr zavál.“ Vyšla z té chatky dívenka. Dívka měla dlouhé, černé vlasy a přes půlku obličeje se jí táhla ohromná jizva. Zírala jsme na ni s překvapením. Bella do mě hrubě dloubla.

„Nedívej se na tu jizvu tak,“ řekla šeptem a usmála se na ni.

„Jsem Emily, a ty jsi kdo?“ zajímalo ji. Já si odkašlala a chystala se říct... Náhle před ní přišel svalnatý muž. Měl na sobě jenom krátké kraťasy. Měl na rameni zvláštní tetování. Díval se na mě jako na vraha jeho dětí.

„Drž se zpět, Emily,“ řekl jí a postavil se do obranného, postoje. Okolo něj se objevilo mnoho chlapců stejných jako je on. Měli taky to divný tetování. Všimla jsem si i toho kluka, co na mě zaútočil. Bylo mi na zvracení z toho smradu.

„Omlouvám se vřele,“ řekla jsem upřímně. „Asi už znáte mojí reputaci?“ zeptala jsem se. Oni jen zavrčeli jako opravdový psi. Vlastně uvnitř jejich těl přebývají ty odporné zrůdy.

„Bello, co tu dělá?“ zeptal se ten muž. Bella si přede mě stoupla a odpověděla: „Katherine patří teď k nám a omlouvá se vám za problémy, co tu stihla napáchat.“ Já jen souhlasně kývnula.

Muž se nadechl a kývl. „Dobrá,“ řekl.

„Vítej Katherine, slyšel jsem o tobě od Jacoba. Jsem Sam a tohle jsou Jacob, Seth, Paul, Quil, Embry, Jared a Leah.“ Ukázal na černovlasou dívku. Ta na mě cenila zuby. Neudělala na mě kdoví jaký dojem. Ostatní mi krátce mávli. Já se na oplátku falešně usmála.  Pak se odklidili zpět do toho domu. Bella se na mě podívala a pokynula, ať jdu dovnitř. Uvnitř to bylo jako v pohádce. Všechno dřevěné.

„Muffin? Počkat, jsi upír,“ řekla Emily a usmála se omluvně. Já zavrtěla hlavou. Upíří rychlostí jsem se k ní přemístila a vzala si jeden mufin a s chutí do něj kousla. Byl docela dobrý. Cítila jsem borůvky v něm.

„Jsi upír,“ vyhrkl Embry.

„Jsem jiný druh upíra, než asi znáte. Já piju sice krev, ale mohu jíst i lidské jídlo. Navíc nám to pomáhá zvládnout žízeň,“ vysvětlila jsem. Oni začali okamžitě valit oči. Já na ně svůdně mrkla a podívala se na toho vlkodlaka Jacoba, co mě napadl. Byl ze všech nejpohlednější a docela slušný kus vlka. Ten správný pro vytí na měsíc. Nenápadně jsem k němu proklouzla. Bella s ostatníma hovořila. Takže jsem měla volnost. Konečně.

„Ahojky.“ Usmála jsem se na něj. On zvedl oči od stolu. „Omlouvám se, jak jsem se chovala, neměla jsem zrovna dobrou náladu. Tak promiň.“ Sklopila jsem lítostně pohled. On mi zvedl hlavu a usmál se taky.

„To já se omlouvám, Katherine.“ Líbí se mi jeho přístup ke mně. Konečně někdo, koho potřebuji. Když se nemohu uchytit Edwarda, tak se uchytím Jacoba. Je to snad Jacob?

„Odkud pocházíš?“ zajímalo ho. Nepoznala jsem, jestli z něj mluví nuda nebo čirá zvědavost.

„Z Mystic Falls,“ odpověděla jsem slabě.

On se zamyslel a pak vyhrkl: „Jo, tohle město! Tedy spíš městečko, byl jsem tam s tátou jako malý.“

Já se tiše zasmála. „Je to zapadákov, co?“

On se taky zasmál. „Tak trochu, ale bohatá historie městu neschází,“ řekl. Já kývnula a posadila se vedle něj. Máme si toho tolik spolu říct.

„Proč jsi sem přijela?“ zeptal se.

„Utekla, chceš říct?“ odsekla jsem rozptýleně. Nechápavě se na mě podíval.

„Mám dvojnici a ta mě nahradila. Ukradla mi štěstí, přítele, kamarády jako je Caroline, Bonnie a všechno ostatní. Chtěla mě dokonce zabít, ale já včas unikla. Dokonce mě i týrala! Jmenuje se Elena!“ V hrudi se mi dmýchal hněv. Ta mrňavá Elenka. Přeju si jí ukroutit tu malou palici!

„Je mi tě líto, Katherine,“ řekl soucitně Jacob. Já se drobně pousmála, ale jen drobně. Musím zachovat tu zlomenou masku.

„Jsi docela milý,“ řekla jsem. „Když tě poznám blíž.“

On se zasmál a kývnul. „Jo, ty taky nejsi nejhorší.“ Zase se bavím s vlkodlakem. Jasný, už jsem s jedním i spala, ale to bylo jen kvůli tomu kameni. Jacob je nádherný. Navíc když je bez trička, tak ty jeho svaly! Je tak sexy!

„Katherine,“ vyrušila nás Bella.

„Ahoj Bells,“ pozdravil ji Jacob.

„Asi se tu vy dva bavíte, ale Katherine, musíme domů. Promiň Jaku, ale ukradnu ti tvou společnici, tak ahoj,“ rozloučila se Bella a táhla mě k východu. V autě se na mě zlobně podívala.

„Co to děláš Katherine?“ zněla podrážděně. Co jsem zase udělala? Nemohla jsem si nijak vybavit, co jsem tentokrát vyvedla.

„Nech Jacoba, ten je Renesmé,“ varovala mě. Já sebou prudce trhla.

„Renesmé je malý fracek a Jacob urostlý chlapec,“ poukázala jsem arogantně.

„Jak jsi to nazvala mojí dceru?“ zavrčela Bella.

„Promiň, ujelo mi to,“ řekla jsem chraptivě. To jen to vrčení a hněv se dralo na povrch.

„Jacob se do ní otisknul,“ řekla.

Nechápavě jsem se na ni podívala. „Cože se?“ zeptala jsem se tázavě.

„Otisk. Vlkodlak, když se do někoho otiskne, tak pak jsou spolu navždy,“ vysvětlila mi rozzlobeně Bella.

Já jí však odsekla: „Isabello, nedráždi mě!“ vrčela jsem na ni jako pes.

„Ty nás celou dobu klameš!“ vyhrkla náhle Bella.

„Co to vykládáš? Ty jen dokážeš lidi soudit, co?“ jekla jsem na ni a vynutila si pár slz. Bella se v tu ránu stáhla. Věděla jsem, že to zabere. Taktika ala Elena versus Katherine.

„Omlouvám se, Kat,“ řekla mi. Já odkryla tvář a přijala omluvu. Bella nastartovala Edwardovo auto a rozjela se s ním k domu Cullenových. Tedy, teď i ke mně domů. Příjemný pocit. Celou cestu z rezervace do Forks jsme byly mlčky.

Bella zaparkovala před domem. Vystoupila jsem a ona se rozjela a jela dál. Nejspíš se rozhodla zaparkovat auto do garáže. Vešla jsem do domu a uviděla jako první Edwarda.

„Kde je Bella?“ strachoval se. Já mu položila ruku na rameno.

„Klid, Edwarde, jela zaparkovat auto a mimochodem, krásná košile,“ lichotila jsem mu. Jen ze srandy jsem s ním chvíli flirtovala. Pak když přišla Bella, opustila jsem je. Šla jsem nahoru. Tam na mě vlítla Alice. Pištěla jako pětileté děcko.

„Alice, co se děje? Hoří?“ provokovala jsem ji. Ona mě objala. Měla jsem takovou chuť ji od sebe odstrčit. Nemohla jsem nic dělat.

„Tvůj nový pokoj!“ vypískla nadšeně.

„Dneska jsme ho sem přistavěli, co jsi ty s Bellou byla v rezervaci La Push.“ Tak se jmenuje ta pláž. Už to vím!

„Pojď se podívat,“ lákala mě do pokoje. Zakoulela jsem očima a následovala ji. Otevřela dveře a já vstoupila do pokoje. Pokoj byl bílý. Měl velké okno a bílé záclony. Uprostřed byla velká postel s růžovými dekami a polštáři. Veliká skříň, byla tam i sprcha. Prostě luxus!

„Líbí?“ byla zvědavá. Já ji chvíli napínala a pak vydechla: „Líbí.“ Alice se zjevně ulevilo.

„Tak já jdu, užij si to.“ Mávla a zavřela tiše dveře. Porozhlídla jsem se po pokoji. Alice má pravdu, je krásný! Procházela jsme se po lesklé podlaze. Je to taková oslnivá krása! Náhle mi zazvonil mobil. Už dlouho mi nikdo nevolal.

„Katherine,“ ozvalo se z telefonu. Ten hlas mi je povědomý. Damon.

„Ach Damone! Můj oblíbený kousek, co jsem ho nechala plavat,“ vysmála jsem se mu. Tak krásná noc a on ji tak kazí. Jak troufalé! „Co chceš?“ řekla jsem únavně.

„Něco jsi Eleně ukradla!“ zněl podrážděně. Já tiše zavrčela.

„A je to tady zase! Svatá Elena! Odjedu pryč od vás, a čeho se dočkám?!“ zvýšil jsem na něj hlas.

„Co máš za lubem s tím řetízkem?“

Na tváři se mi jevil úsměv. Vytáhla jsem z kapsy u bundy malý medailonek, co jsem vyfoukla Eleně. Ten malý, třpytivý řetízek.

„Vrať ho, Katherine,“ řekl výhružně.

„Tak si pro něj pojď, když ho tak moc chceš, ale počkat! Ty nevíš, kde je.“

„Já ti přísahám -“

„Ne, to já ti přísahám, Damone! Já přísahám, že se Eleně pomstím, a když budeš chtít, můžeš si ty a Stefan přijít i pro nášup!“ jekla jsem na něj a vypla telefon. Tak nastává operace číslo dva! Svést Jacoba na mou stranu!

Tak a Katherine má spadeno na Jacoba. Chudák Jacob co? V příští kapitole začne Katherine tvořit svojí armádu. Má tedy Cullenovi a teď do ní naverbuje ještě vlkodlaky v čele Jacoba! Bella začne pomalu ale jistě přicházet na Katherine plán! Jak to dopadne pro Bellu, když to zjistí Kat? To se dozvíte v příští kapitolce.

PS. Viky123 - setkání s Damonem osobně tam určitě bude ;)))

Autor: Athenodora, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jmenuje se Katherine Pierce - 5. kapitola: