Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jmenuji se Ashriela: 6. kapitola – Nenávist je také vášeň

24.04.2011 (21:15) • AndyAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1514×

Za oknem vládla tma a já pořád hypnotizovala tu jednu stránku z celé knihy. Drakův zapalovač jsem měla stále v kapse. Pak někdo tiše zaklepal. Škubla jsem sebou a váhavě zvedla hlavu.
„Ano?“ Rychle jsem stránku skryla. Ve dveřích se objevila ta drobná Jane. Probodla mě nenávistným pohledem.
„Aro s tebou chce mluvit, Ashrielo. O samotě.“ Zase zmizela. Zamířila jsem do té známé místnosti. Do té, kde okusil mé iluze.

Byl tam. Aro. Z tváře jsem mu nevyčetla nic. Do nosu mě udeřily čtyři pachy. Okamžitě jsem zpozorněla. Caius. Marcus. Alec. A ten poslední mě přiměl tiše zavrčet. Drake. Dělal, že se nic nestalo. Zaujala jsem volné místo v jednom z křesel a tázavým pohledem přejela všechny v místnosti.
„Všichni víme, že naše pověst spravedlivých už dávno neexistuje. Venku se schyluje k něčemu, co nezastavíme sami. Alecu, Ashrielo, Drakeu. Vy tři dokážete všechno uklidnit. Za hodinu vyrazíte. Uklidněte ty nejsilnější. Rumuny, Cullenovy, klany z Denali, Egypta a Irska. Jejich dary a kontakty nás ohrožují nejvíce.“ Alec a Drake kývli, já chvíli zaváhala. „Ashrielo?“
„Znám ty klany, pane. Jsou silnější, než se zdá z bezpečí Volterry,“ zašeptala jsem a sklopila hlavu.
„Nejsou. Ne s vašimi dary.“ Vstal. Viditelně považoval debatu za ukončenou. Jsme tři a máme tohle zvládnout? Fajn. Ani jeden z nich mě nemá moc v lásce a posílají mě s nimi ven.
„Začneme u Rumunů, kdysi vládli. Stále jim je věrné slušné množství upírů.“ Kývla jsem na znamení souhlasu. Alec měl pravdu.
„Cullenovi a klan z Denali jsou jako jedna rodina.“ Slovo rodina jsem vyslovila se značným opovržením. „Ti jsou na řadě druzí.“
„Egypt a Irsko jsou nejmenší hrozba, ale budou pohromadě, dost možná u Cullenova klanu.“ Prohlásil Drake. Ale já ho vnímala spíš okrajově, jako bych tu nebyla.

Konečně jsem to zase já. Nevzpomínám si, co se dělo po tom, co jsme opustili tu místnost. Když se teď ohlédnu, nevidím Volterru. Les okolo nás je temný a studený. Kapky deště buší všude kolem nás, kde projdou skrze listoví a jehličí stromů. Kapky mi padaly z mokrých vlasů a stékaly mi po zádech.
„Jak dlouho ještě, Alecu?“ Škubla jsem sebou při zvuku Drakeova hlasu.
„Nejsou daleko. Ash?“
„Hm?“ zamručela jsem nezaujatě. Držet se od nich dál, to je teď hlavní.
„Kolik nás je potřeba na dva netalentované Rumuny?“ Nechápavě jsem se na něj podívala. Co má zase v plánu?
„Jeden nadaný,“ prohlásila jsem klidně a přidala do kroku.
„Drake bude stačit.“ Zmíněný klidně kývl a odpojil se od nás. Málem jsem do Aleca vrazila, když zastavil. „Počkáme tu na něj,“ zašeptal. Kývla jsem a klidně se opřela o strom. Myšlenky se zaobíraly jiným směrem. Byl to vážně strážný anděl, kdo mě varoval před Drakeem? Nedokázala jsem myslet na nic jiného snad dobrou půlhodinu, když jsem ucítila ledový dech na své tváři. Dvě ruce mě popadly za zápěstí a zamezily mi pohyb.
„Co chceš?“ zašeptala jsem a bleskově se snažila vytvořit iluzi, která by ho ode mě dostala.
„Můžeš hádat, Ash.“ Ledový úsměv na jeho rtech nevyzrazoval nic dobrého. Přinejmenším nic dobrého pro mě. Vzápětí mi to potvrdil. Otočila jsem hlavu na stranu, když se mě pokusil políbit. Myslela jsem, že bolest pro mě neexistuje. Ale ta síla, se kterou svíral moje zápěstí, byla nepopsatelná.
„Ne.“ Podívala jsem se mu do rudých očí, jako bych neměla strach. Okolo nás se rozprostřela mlha. Jeho smích byl tak nepříjemný. Bez náznaku jakéhokoliv citu.
„Vážně si myslíš, že mě tahle iluze odradí? Trocha mlhy?“ Tentokrát se v mých očích objevil cit. Nepochopení.
„To nedělám já.“ Odskočil ode mě, jako bych ho najednou odpuzovala.
„Tak kdo?“ zašeptal Alec. V jeho hlasu se odrážel strach. Byl jako zahnaný do kouta. V mlze se objevila postava. Postava muže s černýma očima.
„Já. Tvůj talent na mě nefunguje Alecu, ani to nezkoušej.“ Drake. Zase mi zachraňuje kůži. Vděčně jsem se na něj podívala. Alec natáhl ruku a popadl mě pod krkem.
„Vážně chceš zaútočit?“ Hrubě naznačil trhnutí, kterým by mě mohl snadno zabít.
„Ne. Já ne.“ Za zády nám křupla větvička. Alec se prudce otočil a mě strhl s sebou. V mlze se vynořila postava dívky.
„Drakeu, nikdy nebojuješ sám. Ne za předpokladu, že tvá sestra je shodou okolností poblíž.“ Ona? Agnes a pomáhá mně? No, pomáhá hlavně Drakeovi, ale na tom nesejde. Alec mě odstrčil a připravil se k boji. Ohlédla jsem se. Drake naznačil pohyb, který by mohl být spojen se zapalovačem. Sáhla jsem do kapsy a hodila mu ho. Spokojeně kývl a naznačil mi, ať zmizím. Věděla jsem, že to zvládne a vyběhla směrem, odkud před chvílí přišel. Krátce mi stiskl ruku.
„Buď opatrná,“ zašeptal.

7. kapitola –

Autor: AndyAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jmenuji se Ashriela: 6. kapitola – Nenávist je také vášeň: