Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jmenuji se Ashriela - Prolog

wtf4


Jmenuji se Ashriela - PrologAshriela je Skandinávská legenda. Mezi lidmi se rozšířila legenda o smrti, zvané Kuolema. Jediná hádka jí změní život a ona se dostala v doprovodu pěti členů gardy do Itálie. Musí se rozhodnout, zda žít v gardě nebo na severu. Ale i přes své rozhodnutí musí bojovat o přežití.

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych mohla žít jinak. Ale kdybych měla tu příležitost, přijala bych ji s povděkem. Jsem Ashriela, nespoutaná a nepolapitelná. Jsem upírka. Mým královstvím jsou severské země Evropy. Celá Skandinávie se třese, kdy se k nim přiblíží Kuolema. Smrt. Za staletí mého života jsem se stala legendou.


Narodila jsem se na jihu Norska. Rodiče mi dali jméno Ashriela podle anděla, který odděluje duši od těla. Matka mi zemřela a otec brzo po ní. Do mých sedmnácti let jsem se protloukala, jak se dalo. Pak jsem usnula na sněhu. Probudil mě oheň, ale nikdo poblíž. Po třech dnech jsem se probudila s žízní. Ale nebyla to žízeň, kterou by uhasila voda. Chtěla jsem krev.  Byla jsem opatrná. Zabíjela jsem tuláky, které nikdo nehledal. To mi zachránilo život. Během skoro pěti set let jsme se stala legendou.
Kuolema. Smrt, které se bojí každý. Krásná, ledová a bledší než kdokoliv jiný. Vlající vlasy má skoro bílé a oči rudé. Skandinávie se mě bojí. Ale já nevraždím, když nemusím. Ale nikdo z upírů, které jsem potkala, nebyl jako já. Nikdo nedokázal vyvolat tak silné iluze. Když jsem si přála, aby mě nikdo neviděl, stalo se to. Mohla jsem na dálku vyvolat iluze u kohokoliv. Ale na jednu rodinu moje schopnost nezabrala. Měli štít.
Nezdržela jsem se u nich dlouho, nelíbil se mi jejich životní styl. Vrátila jsem se do Skandinávie a žila jsem si po svém. Až do včerejška.

 

Pět postav v černých kápích. Pět párů rudých očí. Zastavili kousek ode mě. Byla jsem připravená k útoku, nevěděla jsem, co jsou zač. Ale oni byli úplně klidní, jako by se neměli čeho bát. Jedna z nich si odkryla tvář. Malá dívka s rudýma očima a světlými vlasy.
„Aro se dozvěděl o tvých schopnostech. Několik podobných existuje, ale nikdo to nedokáže na dálku. Moc rád by tě měl v Itálii. Ale předtím chce znát ještě jednu věc. Je to omezeno nějakou vzdáleností?“ Dívala jsem se na ni. V Itálii? Na slunci? Došlo mi, co jsou zač. Už jsem o Volturiových slyšela víc než dost. Ale třeba by to bylo lepší než tohle.
„Vzdáleností ne, ale musím svůj cíl vidět. Nefunguje to na portrétech, musím vidět skutečné tělo živé oběti.“ Usmála se.
„Zajímavé. Mohla by ses nám hodit. Samozřejmě tě nikdo nebude tahat do Volterry násilím, ale možná bys měla jet s námi.“ Přikývla jsem. Odcházeli a já si od nich držela odstup.

 

Dveře sálu tiše zavrzaly a otevřely se. Tři trůny, tři postavy. Volturiovi. Samozřejmě i několik členů gardy. Nikdy jsem tu nemusela být. Jak se o mně doslechli? Vzpomněla jsem si na nedávnou hádku s jiným upírem ze severu.
Jmenoval se Sander. Pocházel z Norska. Zabíjel co nejvíce na severu ještě dál než já. Ale jednou jsme se dostali do sporu. V těch nejsevernějších oblastech nežije mnoho lidí a já tam zabloudila čistě náhodou. Zrovna jsem lovila, když se mi postavil do cesty.  Nárokoval si tu oblast, a kdybych neutekla, zabil by mě.  Snažila jsem se bojovat, měla jsem žízeň a bylo těžké, najít jinou oběť. Ale byl lepší. Tehdy jsem utekla a lovila více na jihu, ale tohle mohla být jeho pomsta.  Byla jsem ve střehu. Sál byl obrovský. Okamžitě mi došlo, jak to tu funguje. Aro, Marcus a Caius seděli na trůnech, za nimi jedna žena. Blondýna se odpojila a zaujala své místo poblíž trojice, kousek za ní šel i nějaký chlapec. Za mnou stáli tři muži. Jedna hora svalů, jeden drobný a jeden, kterého nedokážu popsat.
„Jane, kdo je to?“ Určitě Aro.
„Ashriela.“ Blondýna řekla jen to nejnutnější.
„Ta ze Skandinávie? Prý má užitečný dar.“ Aro zastavil přede mnou a vzal moji ruku. „Velmi zajímavé. Ashrielo, tvůj dar by nám mohl být užitečný. Promysli si to. Můžeš dál lovit na severu nebo tady v sále.“
Stiskla jsem rty k sobě a zamyslela se. Slyšela jsem, že členové gardy slepě plní rozkazy, ale něco na tom je. Být užitečná. Stála jsem a přemýšlela. Aro se usmál. Slyšela jsem, co dokáže. Už věděl, jak zní moje volba.


1. kapitola – Nechtěná



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jmenuji se Ashriela - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!