Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Johamovy dcery - 1. - Johamova smrt

16.10.2010 (21:00) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3419×

Chtěla bych tuhle povídku věnovat adě1987. Díky moc za nápad na povídku a za beta read.

Anahi:

Uprostřed liduprázdné džungle nás našla početná skupina upírů. Joham nám prozradil, že se jmenují Volturiovi a jsou to vládci našeho světa. To kvůli nim musíme své oběti schovávat. Prý proto, abychom zůstali v tajnosti. Jako by na tom záleželo. Trocha paniky by těm hloupým lidem možná prospěla. A stejně by nemohli dělat nic, aby nám zabránili v našem počínání. Nemají jak nás zabít.

Volturiovi nás obklíčili a uspořádali něco jako soud. Hlavním soudcem a vlastně jediným, kdo mluvil, byl tmavovlasý upír s medovým hlasem. Působil podivně křehkým dojmem a jeho tvář se snažila o příjemný úsměv. Přesto – nebo možná právě proto - z něj šel větší strach než z koho jiného. Nebylo pochyb, že to on má všechno tohle divadlo na svědomí. To on tuhle maškarádu řídil.

Představil se nám jako Aro. Jeho hlas dostal děsivý podtón, když nás seznamoval s Johamovým proviněním. Prý se jim doneslo, že se snažil vyšlechtit novou rasu – poloupíry. Cokoli nového a tudíž nepředvídatelného znamenalo nebezpečí. Při těch slovech jsme se se sestrami namáčkly víc na sebe. Stála jsem uprostřed, a tak mi z každé strany drtila ruku jedna.

Joham se mu snažil vysvětlit svou myšlenku, ale Aro ho zarazil: „Nač plýtvat slovy. Přistup blíž a podej mi ruku, Johame.“

Johamovi probleskl tváří strach, ale neměl na výběr.

Když Aro jeho ruku po chvíli pustil, vypadal zaujatě. Na okamžik jsem si dovolila zadoufat. Možná nás trest mine. Možná je to všechno jen nedorozumění.

V tom Aro pokynul, abych předstoupila stejně jako Joham. S úsměvem, který mě měl nejspíš uklidnit, prohodil k otci: „Rád bych ještě nahlédl do myšlenek tvých dcer, pokud to nevadí.“

Joham se na mě podíval tak, že mi bylo jasné, že to byla jen řečnická otázka. Neměla jsem na vybranou stejně jako on. Podala jsem Arovi ruku a ostražitě se nahrbila tak, jak jsem to viděla u otce. Čekala jsem cokoli, ale ne to, co se stalo. Aro se v mžiku zmocnil všech mých myšlenek. Nejen vzpomínek, ale i pocitů, plánů a všeho, co jsem kdy spatřila… Nebylo jak před ním cokoli skrýt a v té krátké chvíli jsem na to ani nepomyslela. Později jsem pochopila, že to bylo také mým štěstím. Nejspíš bych jinak nepřežila.

Stejně tak musely předstoupit mé sestry Malen a Yeri. Když nás všechny „vyslechl“, obrátil se Aro ke svým bratrům – stejně bledým a křehkým jako on. Shodnout se na rozsudku jim netrvalo dlouho.

Aro opět zaujal své místo uprostřed a pokynul otci: „Předstup, Johame. Byl jsi shledán vinným z vytváření nové rasy, u které nikdo nemohl předvídat, jak se bude chovat. Navíc jsi zanechal minimálně jednoho svého potomka bez dozoru. Mohl tak napáchat nepředstavitelnou a hlavně neutajitelnou škodu. Propadl jsi proto smrti. Tvé dcery jsou však nevinné a tudíž volné.“

K Johamovi přistoupili dva upíři a chytili ho za ruce. Aro se zadíval na nás: „Jen považuji za vhodné vás varovat, že jakákoli nepředloženost, zapomenutí na pravidlo o utajení nebo vzpoura proti našim zákonům, znamená konec. Stejný, jaký teď čeká vašeho otce.“

Joham se ještě snažil vyjednávat, vysvětlovat, ale Aro k němu jen přistoupil a jediným pohybem ho zbavil hlavy. Upíři, kteří ho drželi, dokonali dílo zkázy a zbytky spálili. Zíraly jsme na to jako v transu. Z našeho otce zůstal ve chvíli jen popel. V hlavě mi zaznělo biblické „prach jsi a v prach se obrátíš“. Joham dbal na to, abychom nebyly žádné nevzdělané ženské. I když jsme se pohybovaly víc v neobydlené džungli než ve městech, nutil nás číst knihy a osobně se staral o naše vědomosti.

Zmizeli jako pára nad hrncem – a spolu s nimi zmizela i podivná mlha, která poutala naše nohy. Zírala jsem nepřítomným pohledem na hromádku doutnajícího popela a stále nebyla schopna se pohnout. Yeri se třásla jako osika. Probralo mě, až když mě obě najednou objaly a nahlas se rozplakaly. Objala jsem je – každou jednou rukou a nechala je. Já sama jsem žádnou lítost necítila. Spíš úlevu. Vsadila bych se, že ani Malenin pláč nebyl způsobený ztrátou Johama. Natolik jsem ji znala, že jsem věděla, že je spíš vyjádřením úlevy, že jsme přežily.

Když pláč obou polevil, musely jsme se rozhodnout, jak pokračovat dál. Joham neudržoval příliš přátelské styky s jinými. Za svůj život jsme potkaly jen pár upírů a ani u nich jsme si nebyly jisté, jak by na naši přítomnost zareagovali. Jíst se ale musí, a tak byl čas vydat se na cestu.

Asi je vhodná chvíle vysvětlit zvláštní vztahy, které panovaly v naší rodině. Jsem Johamův první úspěšný pokus – nebo aspoň první jemu známý úspěch. Má matka ho zřejmě nějak zaujala, nebo se prostě rozhodl zjistit, jak probíhá těhotenství a porod. Zůstal s ní až do chvíle, kdy jsem se začala prokousávat na svět. Samozřejmě, že to matka neměla šanci přežít. Milovala jsem ji. Uvědomovala jsem si, jakou bolest jí způsobuji, ale svůj růst jsem zastavit nemohla. Joham chtěl, abych se jí nakrmila. To bylo jedinkrát, co jsem se mu vzepřela. Málem jsem si tehdy vylomila zub, když jsem ho kousla do prstu, abych dala najevo svůj nesouhlas. Ještě dnes si dokážu vybavit jeho pobavený smích. Dal mi jméno Anahi – neposkvrněnost.

Nejsem si jista, co ke mně cítil. Zřejmě jsem pro něj nebyla o moc víc než objekt k vědeckému zkoumání. Pamatuji si, jak ho zklamalo, že nejsem jedovatá – tedy, že nedokážu proměnit svou oběť v upíra. A co jsem cítila já? Zkuste milovat někoho, kdo vás málem nechá zemřít hlady, jen aby vyzkoušel, co vydržíte a čím vším jste schopni se živit. Ne, láska rozhodně nebyla to, co jsem k němu cítila. Byla jsem na něm závislá. Alespoň do chvíle, než jsem dospěla. Jenže mezitím stvořil Malen. Její jméno znamená panna. Byla nádherné miminko. Zamilovala jsem si ji a starala se o ni místo její matky. Kdykoli měl Joham nějaký ze svých záchvatů zuřivosti, když měl pocit, že ve svém výzkumu přešlapuje na místě, chránila jsem Malen vlastním tělem. Zuřil, protože potřeboval stvořit chlapce, aby mohl porovnávat.

Když dospěla i Malen, rozhodl se, že vyzkouší, jestli se dá náš druh dál šlechtit. Začal hledat vhodného partnera pro Malen. Upíra, přirozeně. Nade mnou ani nepřemýšlel. Byl si až příliš vědom mé tvrdé hlavy. Více méně náhodou jsme se přitom vrátili na jedno z míst, kde (jak říkal) zasil své sémě. K našemu překvapení jsme tam objevili Nahuela. Joham skákal málem až do nebes. Konečně se mu podařilo zplodit syna. Jenže Nahuel byl jiný. Nechtěl odejít. Jeho teta Huilen ho vychovala k tomu, aby miloval svou matku, vážil si života lidí a nenáviděl svého otce. Moc jsem se mu nedivila. Mít jinou možnost, opustím nejspíš Johama už dávno, ale… žít sama bez Malen, to jsem si neuměla představit. Obě by nás Joham nikdy odejít nenechal a postavit se mu? Vždyť jsme byly jen poloupírky. Stále nás svazovala naše napůl lidská podstata. Kterýkoli upír by se s námi bez potíží vypořádal.

Joham přemlouval Nahuela několik dní, než pochopil, že je to k ničemu. Odnesl si od něj alespoň poznatek, že Nahuel v sobě upíří jed má. Tím také už jako novorozeně změnil Huilen. Joham byl rozhodnut pořídit si dalšího chlapce.

Pár let mu trvalo, než našel další vhodnou ženu. My se zdržovaly opodál, dokud nepřišla chvíle porodu. Dítě bylo úžasné, jak jinak. Byla to však další dívka. Tentokrát jí dal jméno Yerimen (čiperná). Opravdu byla malý ďáblík. Jako by mu chtěla vynahradit, že není kluk. Poprvé jsme s Malen viděly, jak se Johamovy oči lesknou. Kdykoli se na Yeri podíval, usadil se mu ve tváři výraz, který jsme u něj nikdy neviděly. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je to láska. On ji opravdu miloval a Yeri mu jeho cit oplácela. Časem mi ten vztah přišel až incestní. Jeden od druhého se nevzdálil víc než na pár minut.

Proto teď Yerimen nešla utišit. Kdyby ji Volturiovi na místě zabili, udělali by jí tím spíš laskavost. Požádala jsem pohledem Malen o pomoc. Vzaly jsme ji každá pod jedním ramenem a rozběhly jsme se džunglí na lov. Jak se říká – s plným břichem se zdá svět kolem přívětivější.

2. kapitola

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Johamovy dcery - 1. - Johamova smrt: