Tohle je v pořadí moje třetí kapitolovka. Kratičký prolog o tom, jak to všechno začalo. No... Pište komentáře a za každou kritiku jsem vděčná.
26.03.2011 (16:00) • wolfgirl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4950×
Byli jsme všichni v jídelně. Já, máma a táta. Něčemu jsme se smáli. Jejich smích byl vidět v okolním vzduchu. Nekecám. Měl stříbřitě třpytivou barvu. Ta scéna mi byla povědomá. Jako bych to už zažila, ale bylo to zasunuto někde vzadu v mé paměti. Najednou jsem se rozpomněla. Jenže bylo pozdě. Věděla jsem, co přijde. Ale odkud? Zem se mi třásla pod nohama stále silněji a máma s tátou křičeli, ať uteču. Chtěla jsem zůstat, ale nohy mě nesly pryč. Jako bych je už neovládala. Nedobrovolně jsem utekla ze stavení těsně před tím, než se zřítilo.
„Ne! Mami! Tati! Ne!“ S těmito slovy jsem se rozběhla k troskám svého domova.
„Maminko! Tatínku! Nedělejte to! Nenechávejte mě tu samotnou! To nesmíte! Prosím! Prosím.“
„Naomi! Naomi, to nic drahoušku. Už je to pryč. Byl to jen ošklivý sen,“ promlouvala ke mně moje jediná babička.
„Ne, babi. Bylo to něco horšího. Byly to vzpomínky.“ Schoulila jsem se jí do náruče a tiše se rozvzlykala. Už to bude rok, co jsem se dozvěděla pravdu o svých rodičích. Táta byl upír a máma čarodějka. Já jsem tedy míšenka. Napůl člověk čarodějka a napůl upírka. Máma byla nejlepší čarodějka, jakou jsem kdy znala. Díky kouzlům mě porodila a zachovala si svou lidskost. Jenže táta pár dnů po mém narození zmizel. Dodnes nevím, co ho k tomu vedlo. A máma? Ta už nesměla čarovat, protože použila magii k osobnímu prospěchu. To ji ale neodradilo od toho, aby dál psala knihu stínů a učila mě, jak správně zacházet s kouzly.
„Přinesla jsem ti lapač snů. Je to dárek pro tebe od jednoho mého přítele.“ Po hmatu jsem poznala, že mi dávala kroužek omotaný kůží, ve kterém byla vpletena pavučinka z nití. Zespodu visela tři pírka mírumilovného ptáka (řekla bych, že holubice) a nahoře bylo oko na pověšení. Pověsila mi dárek nad postel.
„Pochybuju, že mi pomůže, ale díky.“
„Nevěříš Quileutům?“
„Věřím, ale je to lapač snů a ne lapač vzpomínek, babi.“ Na postel mi vyskočila moje kočka Taila. A nahlas zamňoukala. Babča bydlí ve Forks. Malém deštivém městečku, kde slunce vykoukne párkrát do roka. Budu tu chodit do školy. Ne do rezervace, ale do městské školy, jestli se tomu dá tak říkat. Moc se tam těším, i když se bojím toho, jak na mě budou ostatní ve škole reagovat. Určitě mě budou kvůli té mé zpropadené slepotě litovat a obskakovat.
„Babi? Mohla bys pro mě něco udělat?“
„Jistě. Copak, broučku?“
„Zašla bys za ředitelkou a řekla jí, že nechci mít žádné výhody?"
„Ale, zlatíčko, to přece…“
„Babi! Prosím.“
„Dobře, ale budeš sebou mít všude Tailu.“
„Babi, mně to připadá děsně nefér, jako bych Tailu využívala.“
„Naomi, tohle nesmíš říkat. Tvoje maminka mi ve snu řekla, že se o tebe Taila dobře postará. Zatím se to vždy splnilo. Nemusíš tomu věřit, ale to by bylo, jako bys zapřela Nyx, nebo Cernunnos“
„Promiň, babi. Neuvědomila jsem si to. Ty víš, že bych svoé bohyně nikdy v životě nezapřela.“
„To nic, broučku, ale teď už spi. Zítra tě čeká perný den. Neboj se, s paní ředitelkou to vyřídím.“
Autor: wolfgirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem čarodějka - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!