Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem ta, kterou tají

23.12.2009 (14:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2628×

Bella

„Vás pustíme, ale ji si necháme zde,“ řekl v jeden okamžik Aro a já se spolu s Alice a Edwardem zarazila.

„Aro, to nejde. Ona pojede s námi,“ řekl mu Edward, ale opn jen nesouhlasně kýval hlavou.

„Jak jsem řekl. Isabell zůstane zde s námi a vy se můžete vrátit zpět,“ řekl mu opět, ale tentokrát tvrději.

„Ona je člověk a vy jste krvežíznivé zrůdy!“ vykřiklnajednou Edward a u něj se objevil ten, co s námi přišel. Myslím, že to byl Felix.

„Neurážej našeho pána,“ řekl mu a stoupl si za něj.

„Aro, já tu s ní zůstanu, ale nenechávejte si ji tu samotnou.“ prosil Edward, ale Aro jen zakroutil hlavou.

„Co kdyby nám na to něco řekla, Isabell?“ zeptal se a podíval se na mě. Nadechla jsem se a uvolnila trochu postoj.

„Nemůžu dovolit, aby vás zabili a proto zde zůstanu.“ řekla jsem Edwardovi a Alice.

„Bello, to nemůžeš!“ vykřikla zděšeně Alice.

„Lásko, nedělej to. Prosím.“ žádal mě Edward, ale v tomhle jsem byla neoblomná. Pokud bych zde nezůstala, Aro by je zabil a to jsem nechtěla. Takhle mám tu šanci, že se v budoucnu ještě někdy potkáme.

„Už jsem se rozhodla.“ ujistila jsem Ara a ten souhlasně kývl.

„Odved´te je za brány Volterry.“ řekl dvěma upírům, kteří stáli u dveří. Ti ho hned poslechli, ale Edward se s nimi začal prát. Byl to boj na život a na smrt, ale skončil nerozohdně, protože je zastavil Aro.

„Edwarde, vyřid´ pozdravy mému příteli a už jděte.“ řekl mu rozhodně, ale Edward jen kroutil hlavou.

„Bez ní nikam nejdu.“ řekl mu rozhodně.

„To je špatná odpověd´.“ upozornil ho Aro a kývl na tu bloncku. Ta se začala soustředit a za chvilku Edward ležel v bolestech na zemi.

„Nechte toho, prosím.“ žádala jsem Ara.

„Zůstaneš tu a já jí řeknu, aby přestala.“ obeznámil mě Aro s mou situací.

„Vždyt´ už jsem vám to řekla.“ oponovala jsem mu a on zase kývl na Jane.

„Alecu, pojd´ ji pohlídat.“ řekl Aro k nějakýmu klukovi, který se hned objevil u mě.

„Edward, Isabell se již rozhodla a ty s tím nic neuděláš, tak se s tím smiř.“ řekl mu Aro a oni společně se dvěma upíry odcházeli.

„Alecu, odved´ ji do pokoje na našem patře.“ řekl mu Aro a Alec ho poslechl.

„Kolik ti je?“ zeptala jsem se najednou.

„Byl jsem proměněn v 16, ale už mám pár století.“ řekl mi s úsměvem.

„Ta blondýna je tvá sestra?“ zeptala jsem se zvědavě, protože jí byl trochu podobný.

„Ano. Jane, je má sestra.“ ujistil mě. Za pár chvil jsme již vstupovali do prostorného pokoje.

„Tady ted´ka budeš, než sem přijde Aro, aby řekl co bude dál.“ oznámil mi a odešel. Já jsem si šla sednout na pohovku, jak Alec řekl, tak se taky stalo. Za pár minut už vstupoval Aro.

„Isabell.“ řekl mi.

„Aro.“ vrátila jsem mu.

„Mluvil jsem o tobě s bratry a domluvili jsme se, že tě proměníme.“ řekl mi a já nenacházela slova.

„To jako, že budu upírka?“ ujišt´ovala jsem se.

„Přesně tak.“ řekl mi Aro s úsměvem.

„Kdo mě promění?“ zeptala jsem se ho po chvilce.

„Vyber si koho chceš.“ nabídl mi a já kývla.

„Chci, aby to byl Alec.“ řekla jsem mu a on kývl, ale najednou do dveří vpadl jmenovaný.

„Vyber si prosím někoho jiného.“ začal prosit.

„Alecu, ona si zvolila tebe.“ upozornil ho Aro.

„Kdy to chceš udělat?“ zeptal se.

„Bylo by nejlepší, co nejdříve.“ ujistil ho Aro.

„Zítra?“ zeptal se.

„Klidně.“ kývla jsem. Alec hned odešel, ale Aro zůstal.

„Budu tě muset prohlásit za svou dceru, protože jinak by jsme z toho měli problémy.“ oznámil mi.

„Já, ale otce mám.“ řekla jsem naštvaně.

„My víme, ale takhle to bude lepší. V upířím světě nejsi nic a když budeš má dcera, postoupíš dopředu a ostatní z tebe budou mít respekt.“ ujistil mě a já kývla.

„Já bych šla spát, jestli by vám to nevadilo.“ řekla jsem mu a on kývl.

„Ráno sem přijde Heidy a dá ti nějaké oblečení.“ řekl mi ještě a potom už odešel. Já jen kývla a šla jsem do koupelny, kde jsem se trošku zkulturnila a hned potom jsem si šla lehnout do té královské postele. Ráno mě probudil menší hluk.

„Já tě probudila?“ zeptala se mě nádherná upírka u skříně.

„Ano, ale to nevadí. Ty jseš Heidy, že ano?“ ujišt´ovala jsem se.

„Přesně. Ty zse Bella, že ano?“ ujistila se pro jistotu ona a já kývla.

„Přinesla jsem ti nějaké oblečení, ale po přeměně budeme muset jít společně nakupovat,a ano?“ zeptala se mě.

„Jo.“ odpověděla jsem jí a šla k hromádce, kterou dala na židli.

„Nevadí ti podpatky, že ne?“ zeptala se mě.

„Upřímně? Nenávidím je, botasky by byly lepší.“ oznámila jsem jí, ale ona se zamračila.

„Ty tu nemám, ale jsou tu baleríny.“ řekla mi po chvilce.

„Beru.“ řekla jsem nadšeně a společn s hromádkou jsem odešla do koupelny. Když jsem vyšla zpět jako člověk, byl místo Heidy v pokoji Alec.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho.

„Nejdřív se máš jít najíst a potom půjdeme společně sem. Bude na mě dohlížet Demetri s Felixem a Arem.“ oznámil mi a já kývla. Společně jsme vyšli z pokoje a já ho následovala do kuchyně.

„Kdo je Demetri a Felix?“ zeptala jsem se ho po prvním soustu.

„To jsou ti, co vás přivedli.“ sdělil mi a já kývla. Hned potom jsem se pustila do jídla. Jakmile jsem měla dojedeno, Alec se zvedl.

„Můžeme?“ zeptal se a já kývla. Společně jsme zase vyšli pryč, ale tentokrát jsem tu cestu poznávala. Při ní se k nám přidal Demetri.

„Ahoj, Isabell. Demetri, jméno mé.“ představil se mi.

„Moje jméno již znáš.“ vrátila jsem mu to a on kývl. Po pár minutách jsme již byli na chodbě u mého pokoje, v němž čekal Aro a Felix.

„Isabell, lehni si na postel.“ řekl mi Aro a já se rozhodla neodporovat mu.

„Kam jí mám kousnout?“ zeptal se ho Alec.

„Krk, tam to moc vidět nebude.“ řekl mu Aro a Alec bolestně kývl.

„Promiň.“ zašeptal ke mně a sehnul se k mé krční tepně. Za pár vteřin jsem již cítila, jak jeho zuby projely tenkou kůží a v mém těle se rozpoutal žár.

„Alecu, to stačí.“ slyšela jsem z dálky, ale raději jsem se o to nesnažila. Bolest byla strašná, myslela

jsem si, že umírám.

Shrnutí Moje

Blog ClairdeLune Blog ClairdeLune

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem ta, kterou tají: