Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem tu! 8. kapitola

28.06.2011 (16:00) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3144×

Jakmile jsme vystoupili z letadla, tak Jacobovi zavibroval mobil v kapse. Tázavě jsem se na něj podívala, zatímco on pokládal kufry a hmatal po mobilu jako o život. Konečně ho zvedl a zmáčkl zelené tlačítko. Nic neříkal, jen poslouchal. To bude něco naléhavého…

„Proč jste mi nezavolali dřív? A co je to za problém?“

Jacob ještě chvíli poslouchal a pak zavěsil s tím, že tam bude hned, jak to půjde. Chtěla jsem se ho zeptat, ale přerušil nás Charlie.

„Bello! Ty ses vrátila?“ Přikývla jsem a šla k autu.

„Sam?“ zašeptala jsem, když byl Charlie z doslechu.

„Jo. Volal mi, protože je Victoria zničená, ale problém je, že…“ Tady se Jacob na chvíli zarazil a chtěl s šeptáním pokračovat, ale opět nás vyrušil Charlie.

„Co si to tam vy dva šuškáte? Něco o mně?“

„Neboj, to bychom si nedovolili!“ řekla jsem mu na oplátku.

Potom už mi Jacob nestihl nic říct. Nastoupili jsme do auta a já na Jacobovi poznala, že o tom ani nechce mluvit. Však já se to dozvím. Udělali jsme si ještě zajížďku do La Push. Smečka už čekala před domem. Když jsem se na ně podívala, tak se mi vyhnuli pohledem. Co se stalo tak hrozného?

„No nic, já už asi půjdu. Kluci mi určitě pomůžou s vybalováním, viď, Leah?“ Leah si jen odfrkla a zpražila ho pohledem.

„Promiň, ale nemám chuť probírat se tvým spodním prádlem,“ řekla sarkasticky.

Jacob se jen zasmál, mrkl na mě a už šel i s kufrem domů. Charlie jel rovnou domů a usmíval se. Měl opravdu radost z toho, že zůstávám. Cestou jsem si prohlížela stromy a všechnu tu zeleň, co byla pro Forks a jeho okolí tak typická.

„Chceš jít zítra do školy?“ zeptal se mě.

„Jestli ti to nevadí, tak bych ráda odpočívala. Jsem docela unavená z toho dobrodružství.“

„Dobrodružství? Poflakování na pláži s krásným klukem je dobrodružství?“ zasmál se. „Chtěl jsem ti to navrhnout, takže neprotestuji,“ doplnil Charlie.

Potom už se nemluvilo. Jakmile jsme dojeli domů, tak jsem si vybalila věci, provedla hygienu a hned potom usnula tvrdým spánkem. Říká se, že do třetice všeho dobrého. Svým způsobem je to pravda. Opět jsem stála na louce a volala jeho jméno. Nikde nebyl.

Najednou se objevil za mnou a říkal mi, ať se vzbudím, říkal mi, že jsem v pořádku, že už je všechno dobré… Začala jsem se nořit z hlubin snů a pomalu jsem otevírala oči. Nic jsem neviděla, protože jsem byla rozespalá. Nemohla jsem si pomoct a začala volat.

„Edwarde?“ zeptala jsem se úzkostně. Na tváři jsem ucítila ledový dotyk.

„Jsem tu! Už tu budu navždycky… Kéž bych jen věděl, co to s tebou udělá!“ vztekal se sametově hebký hlas. Tak a je to jasné.

„To už zase sním?“ řekla jsem a ukápla jednu slzičku. Cítila jsem, jak se postel prohnula pod novou váhou a jak mi tolik známé ruce utírají proudy slz.

„Ne. Já jsem skutečný. Vrátil jsem se!“opakoval stále zoufaleji.

„Ne, to není možné! Vždyť jsi mě nadobro opustil! Říkal jsi, že mě nemiluješ,“ zlomil se mi hlas. „Ne, ne, ne!“

„Pořád tě miluji! Lhal jsem, abych tě ochránil, a mezitím jsem ti ještě více ublížil a začala tu čmuchat Victoria. Ještě štěstí, že jsem ji zabil.“

„To tys ji zabil?“

Dávalo by to sice smysl, ale on se nemohl vrátit. Vysvětlovalo by to chování Jacoba a smečky. Tu větu, co nedokončil… Ne! Nejde to! To prostě nejde!

„Ano. Na naší louce jsem ji spálil. Nebyla jiná možnost,“ řekl a objal mě. Já jsem propadla hysterickému pláči. Charlie byl na to naštěstí zvyklý, ale i tak obdivuji, že se nevzbudil. Až můj pláč přešel v drobné vzlyky a já pořád šeptala, že to není možné, tak mě Edward chytil za bradu. Když jsem si pomyslela jeho jméno, tak to vůbec nebolelo. To byl další bod pro mě, že to není skutečné.

„Mám tě přesvědčit v tom, že tě miluji a chci s tebou být navždy?“ zeptal se šeptem.

Nestačila jsem odpovědět, protože přitiskl své rty na ty mé. Pohyboval se po nich něžně, bez přestávky, a já se ho nedokázala nabažit. Chytila jsem ho za vlasy a přitáhla si ho blíž. Čekala jsem, že mě zastaví, ale on to neudělal.

Pootevřela jsem rty a on do nich vnikl jazykem. Ten tanec mi připadal nekonečný. Nakonec jsem se musela odtáhnout já, abych popadla dech. Začal mě líbat na krku, zatímco já jsem měla co dělat, abych neomdlela. Odtáhl se a zadíval se mi do očí. Ty jeho měly pořád stejný odstín zlaté barvy.

„Už mi věříš?“ zeptal se.

„Promiň, ale pořád mě to utvrzuje v tom, že je to jen další sen. Skutečný Edward by se už dávno odtáhl a říkal mi jak je to nebezpečné, ale ty ne!“

„Už jsem to překonal. Moje teorie je následující: Byl jsem od tebe pryč dlouho, trpěl jsem sám moc dlouho, a tak se tě teď nemůžu nabažit, protože tě miluji,“ řekl prostě.

„Shrnul jsi to docela rychle,“ zasmála jsem se.

„Miluješ mě aspoň z poloviny tak, jako já tebe?“ zeptal se mě nečekaně.

„Co je to za otázku?“

„Odpověz na ni. Prosím! Jen jednu odpověď.“ Chvíli jsem se rozmýšlela a pak se mu s přikývnutím vyznala ze svých citů.

„Miluji tě víc, než ty mě.“ Na jeho tváři jsem spatřila něžný úsměv a v očích neskutečnou lásku, něhu a radost.

„Tak mi věř,“ pošeptal mi do ucha a já se zachvěla. „Nemáš pravdu. Už jednou jsem ti říkal, že tě miluji víc, než ty mě. Hrozně se mi stýskalo,“ řekl a znovu mě políbil, aby dodal svým slovům vážnost. Polibek jsem mu oplatila, ale on se odtáhl.

„Už mi věříš?“ zeptal se mě omámeně.

„Možná trošičku,“ řekla jsem váhavě.

„Vidím, že mě čeká hodně práce. Ty mi za to stojíš, Bells,“ řekl a uchichtl se. Potom mě začal znovu líbat. Až jsem byla přesvědčená dost, tak teprve potom se ode mě odtáhl.

„Víš, že už je to hodina?“ zeptal se mě znovu se smíchem. „Tak už mi věříš?“ zeptal se nedočkavě. V tuhle chvíli bych mu odkývala i vraždu.

„Úplně,“ řekla jsem a lehla si na jeho hruď.

„To je dobře, protože bych tě jinak musel ulíbat k smrti,“ řekl a objal mě.

Usnula jsem po pěti minutách. Tentokrát jsem měla krásné sny, které nemohly patřit ani do ráje. Otevřela jsem oči a zjistila, že je osm hodin ráno. Charlie nepochybně spal.

„Edwarde?“ zašeptala jsem do ticha.

„Jsem tu!“ zašeptal mi nazpátek, stejně jako včera večer.

„Miluji tě.“

„Já tebe víc.“

Kapitola 7. x Epilog

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem tu! 8. kapitola: