Edward opustil Bellu a zatím se nevrátil. Bella má stále děsivé sny a touží vidět Edwarda. Samozřejmě je tu Jacob, ale ani ten jí nedokáže úplně pomoci. Vrátí se někdy Edward? Pokud ano… co tomu bude předcházet a jak Bella přijme skutečnost, že se vrátila její dávná láska?
25.05.2011 (16:45) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4324×
Už jsem to zase udělala. Zase jsem byla na louce, kde… jsem byla společně s ním. Stála jsem na kraji a nemohla se rozhodnout, co udělám dál. Půjdu tam? Znovu se nechám přejet svými vzpomínkami na něj? Chtěla jsem ho nenávidět za to, co mi udělal, ale nešlo to. Příliš jsem ho milovala, i když on mě už ne.
Udělala jsem jeden krok vpřed a uvědomila si, že jsem tam chtěla jít. Hrozně moc jsem toužila posadit se tam, vzpomínat na něj a doufat, že se vrátí… Druhý krok. Zachvátila mě neuvěřitelná bolest a já se musela přemáhat, abych nepadla na kolena a nerozbrečela se.
V tuhle chvíli bych si nejraději přála, aby mě Laurent zabil. Proč mě musel Jacob s ostatními zachraňovat, proč? Vzlykla jsem. Jacob… má opora. Nemohla jsem ho sem brát. Bylo to tady příliš soukromé. Ani on nedokázal úplně všechno zahnat…
Další krok. Už jsem byla ve čtvrtině. Začaly mi ukapávat slzy. Proč já? Proč? Tuhle otázku jsem si kladla často, ale odpověď jsem zatím nenašla. Nejdříve mi vykládá, jak mě miluje, a pak mě odkopne. Já se na něj ještě ke všemu nezlobím. No řekněte. Není to absurdní?
Záchvat pláče a další krok… už jsem byla skoro tam, kde jsem chtěla být. Stačily dva kroky a už bych mohla sedět na místě, kde byl on… Neskutečně lákavá představa, ale nemožná. Do té doby, než tam dojdu, už budu dávno klečet v proudu slz a utápět se ve svém vlastním žalu…
Další krok… Třeba to zvládnu. Musela jsem se tomu smutně zasmát. Pár kroků a já už tady brečím jako nějaká potrefená holka, co přišla o přítele a není schopná se s tím vyrovnat. Uvědomila jsem si, že přesně to se stalo mně. To mě tak očaroval? Vážně jsem na něm byla tak závislá? Poslední krok…
Došla jsem přesně doprostřed louky a zhroutila se na zem. Nesnášela jsem ten pocit bezmoci! Nic jsem nezmohla! Vůbec nic. Kéž by se vrátil… To byla má poslední myšlenka, než jsem se probudila s křikem. Charlie si na to už zvykl, takže nejspíš tvrdě a klidně pochrupoval.
O mně se to rozhodně říct nedalo. Začala jsem plakat. Hystericky jsem sebou mlátila a nemohla přestat. Až můj pláč přešel pouze do obyčejného vzlykání, tak jsem se zamyslela. Tohle nebyl obvyklý sen. Ne. To byla předzvěst. Vím, že jsem nejspíš blázen, ale vážně mi to nepřipadalo jako pouhý sen.
Byla sobota, takže jsem se nemusela strachovat o to, jestli nepřijdu pozdě do školy. Zběžně jsem mrkla na hodiny a zjistila, že je pět hodin ráno. Spát se mi už nechtělo, a tak jsem vstala. Jako robot jsem provedla ranní hygienu, oblékla se a najedla.
Potom co jsem umyla nádobí, jsem se posadila do kuchyně na židli. Dlouho jsem zápasila s nápadem, že půjdu na tu louku, a nakonec zvítězila zvědavost. Odtrhla jsem lístek z bloku a načmárala na něj vzkaz Charliemu, že se o mě nemusí bát, protože jsem šla na procházku.
Kdyby někdo věděl, co se chystám udělat, tak už by mě dávno zastavil. Navlékla jsem na sebe teplé oblečení a vyšla ven. Byla sice ještě tma, ale to mi nevadilo. Stejně za chvíli začne svítat, tak proč si s sebou brát baterku? Než jsem nastartovala auto, tak jsem nechala ukápnout pár slziček a uniknout z mých úst pár vzlyků…
Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem tu! Prolog:
Mně se chtělo brečet... ta písnička... chjo! Nádhera! honem jdu číst dál!!!
Bože. Jen si pustím tu hudbu a už brečím, a když k tomu čtu ten text... nemám slov. Je to strašně smutný.
je to ..........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................UŽASNÝ
BellaSwan1992: Edward Leaves - jsem moc ráda že si ti to líbí a nejsi jediná kdo přirovnává střeštěně - oproti mým přirovnáním je to úplně normální :P
Nádherný prolog. Naprosto úžasně napsané, opravdu krásně píšeš. Jsem velmi zvědavá na pokračování. A budu tuhle tvou povídku číst dál :) ... Jen mi prosímtě neříkej, že jde skočit z útesu, nebo se jakkoli jinak zabít... No, zkrátka zatím se mi to moc, moc líbí...
Mimochodem chci ti poděkovat, tuhle písničku jsem hodně dlouhou dobu hledala a nenašla. Je nádherná a hodí se k této povídce jako bramborový salát k řízku... Ach Bože, ty moje přirovnání. No mic takže, moc se ti to povedlo. Díky za tu píseň a jen tak dál!!!
PS: Jak se prosímtě jmenuje ta píseň?
lady sadness: já jsem pro happy endy takže žádný sad end nebude můžeš být klidná a chápej že je z edwarda tak ztrápená že každého by napadlo co to s ní udělá až bude vážně na louce
nehovor mi, že sa ide zabiť! ale ono hľadať Edwarda kdesi v tramtárii je od veci takže ... čo teda chce urobiť?!
pěkný
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!