20. a 21. kapitola. Jessica se pomalu vzpamatovává z toho, že Mike utekl a čeká na Aliciny další vize. Hezké čtení a prosím komentíky.
05.09.2009 (17:30) • Bohdana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 533×
20. kapitola – Nemůžeme nic dělat
Bella přišla domů a hned zavolala Geryovým.
Už jsem se trochu uklidnila, ale pořád jsem chodila po místnosti a přemýšlela, co Mike. Myslím, že jsem tak chodila asi půl hodiny, pak mě Alice chytla a řekla: ,,Nemůžeme nic dělat. Nevíme kam ani kdy jel.“
Šla jsem do svého pokoje a přemýšlela jsem, co si bude dělat, napadlo mě pár možností: Za a) Rozhodne se žít sám. Jako James. Za b) Bude žít chvíli sám, ale co nejdříve si stvoří partnerku a klidně i pomocníka a za c) Přidá se k Volturiovým.
Jak jsem tak přemýšlela, vzpomněla jsem si na to, co mi také vyprávěla Bella o Victorii, která si stvořila upíry a bojovala proti Cullenovým, to jsme Mikovi neřekli, ale může na to přijít sám.
Šla jsem dolů a na sedačce seděl Edward, chtěla jsem mu všechno říct, ale ne nahlas. Řekla jsem jen: ,,Edwarde?“ a poslala jsem mu myšlenkami všechno, na co jsem v pokoji myslela.
Edward řekl: ,,Já vím, Jes, ale musíme zachytit nějakou stopu, abychom mohli něco dělat.“
Já jsem trochu zvýšila hlas a řekla jsem:,,Máme stopu, chce přece Geryovi, musíme je zachránit.
Přišla Bella a řekla:,, Varovala jsem je, obrání se.
Bella mě po chvíli vytáhla na lov i když jsme ani jedna neměla hlad, uprostřed lesa mi řekla:,, Jessico, běž za Jacobem, Renesmé půjde s Alicí nakupovat.“
Já jsem nechtěla, měla jsem špatnou náladu a nechtěla jsem ji kazit i Jacobovi.
Pokračovala jsem s lovem, ale nebavilo mě to, připadalo mi to jako ztráta času, vždyť Mike má určitě potíže, musíme mu pomoci. Já mu musím pomoci, já za něj nesu zodpovědnost, ne Cullenovi.
Procházela jsem se, ale potom jsem se vrátila domů, co když Alice něco viděla.
Přestala jsem počítat čas, když jsem se stala upírem, ale teď ten čas utíká tak pomalu, každá vteřina mi připadá jako celý den, nekonečné.
Přišla jsem domů, sedla jsem si na sedačku a můj jediný pohyb byl, to že jsem se umyla a potom jsem už jen seděla a byla připravená tady sedět, dokud Alice něco neuvidí.
21. kapitola – Aspoň něco
Čekáme tady už 2 dny a pořád nic, ani Geryovi se nám neozvali, to ale znamená, že je Mike nenavštívil.
Seděli jsem v obýváku a já se snažím být klidná, ale vůbec se mi to nedaří. Jsem hodně nervózní, Jasper z ničeho nic řekl:,, Jes, sakra, uvolni se trochu, na tu tvoji náladu mi nestačí ani moje schopnost.“
Chtěla jsem říct něco jako promiň, ale nemůžu s tím nic dělat, ale Bella mě najednou objala a řekla: Jes, ber to tak, žádné zprávy – dobré zprávy. Usmála jsem se, ale nic mě nerozveselilo.
Alice, která šla zrovna po schodech se zastavila. Jasper se na ni podíval a řekl: ,, Alice, miláčku, co vidíš?“ Zvedl se ze sedačky, šel za ní a chytil ji za ruku. Alice říkala:,, Mike stál u Geryových před domem…“ jen co to dořekla, ve mně hrklo, ale pokračovala: ,, Pochopil ale, že je to špatné a běžel jinam, nevidím ale kam.“
Nevidí kam? Takže to Mike asi ještě neví, ale mě je to jasné. Pokračovala jsem nahlas: ,, Přece k Volturiovým.“ Bella řekla: ,, To by mohla být pravda.“
Edward se na nás podíval a řekl:,, Jessico, vím, že je to jedna z tvých možností, ale nemusí to tak být.“ Podívala jsem se zoufale na zem.
Bella řekla: ,, Jes, počkáme týden, jestli Alice něco neuvidí. Věř, že jestli se k nim přidá, uvidí to , ale když nic, vydáme se do Itálie i tak, ano?“
Už jsem byla klidnější a tak jsem chtěla navštívit Jacoba. Odvedla jsem Bellu stranou a řekla jsem:,, Bello, kde je Nessie?“
Bella odpověděla:,, Je u Jacoba, šla k němu hned po škole. To, že by jsi s Jacobem měla skončit platí pořád.“ Nechtěla jsem se s Bellou hádat a tak jsem jen řekla: ,, Půjdu na lov, ano?“ Bella pokývala hlavou.
Šla jsem se do pokoje převléknout, ale vzala jsem si s sebou kabelku, do ní jiné šaty a byla jsem připravená čekat u hranic, třeba do noci, než Nessie odejde, přece jenom jsem si po cestě ulovila dvě srnky.
Když jsem ulovila druhou, potkala jsem Nessie a ona řekla: ,, Jé, ahoj Jessico, je doma Alice? Trochu jsem si roztrhla šaty, potřebuju nové.“ Otočila se ke mně bokem a ukázala mi šaty, roztržené po délce až k boku. Koukala se na mě takovým tím pohledem jako, to koukáš a závidíš, že jo?? Tohle mít nemůžeš, ha. Potom ještě dodala: ,,Nechceš jít taky?“
U držela jsem se klidná a řekla jsem: ,,Ne, mám ještě hlad a jsem tu už tak dlouho a ještě jsem nebyla nikde dál.“
Renesmé řekla: ,, Opravdu nechceš? Pojedeme do Port Angels.“ Řekla jsem, že opravdu ne a odešly jsme.
Já jsem šla ke hranicím a za chvilku u mě stál Jacob.
Šli jsme do hotelu, strávili tam noc a potom jsem odcházela s docela jiným suvenýrem než Renesmé, mé šaty byli zase na dva kusy, ale nevadilo mi to.
Byla jsem šťastná, nevím proč tak nejednou, ale byla jsem šťastná. Je to strašně zmatené.
Autor: Bohdana, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem upír - začátek nebo konec??- 20. a 21. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!