Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem upír - začátek nebo konec??- 26. a 27. kapitola

13.09.2009 (12:45) • Bohdana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 670×

26.     kapitola – První zkouška

Chvíli potom, co zazněl poslední výkřik nějakého ubohého člověka si mě Aro zavolal. Šla jsem za ním s podivným pocitem. Jen mě Aro zahlédl řekl: ,,Jes, můžu ti tak říkat, že? Chtěl bych vědět jak jsi silná, zkus to prosím na tohoto muže.“

Podívala jsem se na něj a poznala jsem, že je to upír, ale Aro mi ho nepředstavil jménem a postavil ho sem, jako figurínu na zkoušku, asi pro mě nebyl až tak užitečný, ale co, vyberu si cestu nejmenšího odporu.

Už jsem ani nezavírala oči, prostě jsem se jen koukla. Byla jsem citlivá, tak jsem radši hned po chvíli přestala. Aro řekl: ,, Páni, Jes, jsi silná.“

Aro zavolal Jane a řekl:,, Tak a teď na něj zkuste obě soustředit sílu.“

Zkoušeli jsme to celou hodinu. Nepovedlo se, Jane mě prostě nesnáší, ale já jsem se snažila.“

Aro řekl: ,, Jane, podívej se na Jes, snaží se, ale ty si prostě nedáš říct, že?“ Jane se rozzlobila a zakřičela: ,,Já se snažím, ale ta tvoje Jes to kazí.“ Jane běžela do svého pokoje. Aro za jí jen pokřikl: ,,Uklidni se a já jsem řekl, že Jes se snaží.“

Aro se postavil vedle mě a velmi potichu říkal:,, Jes, zanedlouho je jedna menší bitva s jinými upíry a mi bychom chtěli, abys šla s námi.“ Já jsem řekla: ,,Aro, mě se příčí někoho zabít a máte tady snad Jane.“

Aro řekla: ,, No to ano, ale oni už mají proti ní ochranu, ale ty jsi opravdu silnější a nemuseli by na tebe stačit.“

Jane vyšla zpoza rohu a opravdu nahlas zakřičela: ,, Aro, to snad nemyslíš vážně.“

Aro se obrátil zpátky na mě a řekl: ,, Tak, souhlasíš? Když jsem viděla Jane nemohla jsem říct nic jiného než: ,,Jistě, Aro, děkuji za nabídku.“ Otočila jsem se, odcházela jsem a v hlavě se mi zrodil plán na útěk.“

Když skončila dlouhá a hlasitá hádka mezi Arem a Jane, čekala jsem ještě asi tak dvě hodiny, abych nechala Jane vychladnout a pečlivě jsem vybírala slova, které řeknu Jane.

Potom jsem se odhodlala, zaklepala Jane na dveře a vešla jsem.

Jane se na mě podívala a zakřičela: ,, Vypadni, ty mrcho.“ A hodila po mě to, co jí bylo první na očích, skleněnou vázu.

Samozřejmě, že jsem včas uhnula a řekla jsem: ,, Chci si jen promluvit, Jane.“ Jane se na mě ani nepodívala a řekla:,, Tak začni.“

Já jsem tedy začala: ,, Jane, vždyť víš, jak to dopadne. Aro mě bude mít pořád radši a na tebe časem zapomene.“ Jane zakřičela: ,,To teda ne. Jsem tu mnohem déle. To by si Aro nedovolil.“

Já jsem pořád pokračovala: ,,Jane, dovolil si před tebou říct mě, že jsem mnohem silnější než ty.“

Jane řekla: ,,Aro mi říkal, že je to tím, že jsi svou moc nepoužívala a že časem bude tvoje moc stejná jako moje.“ Zasmála jsem se a řekla jsem: ,, Myslíš si snad, že moc je jako pneumatiky, že se časem ojezdí a už neslouží tak dobře, jsi tak naivní.“

Jane řekla: ,,A jak to chceš řešit?“ Já jsem řekla: ,,Dokud jsem tady, tak mě Aro bude vodit k bitvám, ale kdybych tady nebyla.“ Jane zakřičela: ,,To prostě neudělám, nepustím tě.“

27.     kapitola – Konečně

Plán na útěk nevyšel, nevím, co dál.

Aro si mě zavolal, zase, už mi připadá, že jenom chodím do pokoje a za Arem.

Poslušně jsem přišla. Vedle Ara už stála Jane a koukala se na mě s velkou nenávistí v očích.

Aro nás zase zkoušel. Postavil před nás někoho, zase nám ho nepředstavil jménem a chtěl, abychom na něj zkoušely naše schopnosti.

Tahle zkouška probíhala celkem jinak. Aro pořád křičel : ,,Jane, takhle ne!“ nebo: ,,Podívej se na Jessicu  takhle to udělej.“ a taky: ,,Ne! Špatně. Soustřeď se!“  Dohadování skončilo slovy: ,,Sakra Jane, Jessica je mnohem lepší.“

Vím, že Aro to tak nemyslel, ale Jane se rozzlobila a utekla do svého pokoje. Musím přiznat, že Jane by to dokázala, ale myslím, že byla nervózní, ze mě.

Aro řekl:,, Jes,nevím, jestli je to vhodné, ale vidíš sama, Jane není lepší.Chci se tě zeptat, přemýšlím do budoucna, samozřejmě, nechtěla bys Jane zastoupit na některých bitvách úplně?“

Jane to evidentně slyšela, protože přišla k Arovi a začala na Ara křičet. Ani jsem jí nerozuměla, ale Aro asi ano, protože se jí začal okamžitě omlouvat.

Každopádně, díky rozruchu, který Jane způsobila jsem se nepozorovaně vytratila. Když jsem zavírala dveře svého pokoje, zahlédla jsem další hádku Ara a Jane. Už jsem těch hádek měla taky po krk, ale co jsem mohla dělat?

Musela jsem prostě Jane přinutit aby mě pustila, nikdy jsem nic nevzdala a tak to neudělám ani teď!

Myslím, že Jane by nejvíc vadilo, kdybych se stala oblíbenější než ona, tak tomu musím trochu pomoct.

Šla jsem za Arem a začali jsme si povídat, byla jsem k němu velice přátelská, ale Jane nějak nevycházela ze svého pokoje. Stejně jí musím nějak připomenout, že mě pořád může pustit, ale neodvážím se za ní jít, to už ne.

Odešla jsem do svého pokoje a napsala jsem na papír: ,,Jane, víš, že se stávám oblíbenější a taky, že mě pořád můžeš pustit!“ potom jsem se podepsala a jako někdo ze starého filmu jsem strčila vzkaz pod Janiny dveře a utekla jsem.

Asi za hodinu jsem se šla podívat, jestli si ho už Jane vzala, ale bohužel tam pořád byl, ale možná o něm Jane už ví, jenom si ho nevzala. Každopádně ještě chvilku počkám, jestli si ho nevezme, ale potom si už půjdu povídat s Arem, Jane to určitě uslyší.

Když jsem se po chvilce podívala na Janiny dveře, vzkaz už tam nebyl. Šla jsem si teda povídat s Arem.

Asi po 20–ti minutách se ozvala Jane, překvapivě docela příjemným hlasem: ,, Jess, můžeš sem na chvilku?“ Aro na mě kývl a tak jsem šla.

Jane stála před svým pokojem. Tvářila jsem se překvapeně. Jane řekla:,, Ježiš, netvař se tak na mě, teď mě veď do svého pokoje a tvař se pobaveně, jako že jsme kamarádky, aby si Aro myslel, že si jdeme popovídat k tobě do pokoje.“

Otočila jsem se a šla jsem, Aro nás sice viděl, ale jen se usmál. Je mi ho teď líto, ale může si za to sám.

Vešly jsme do mého pokoje, Jane zavřela dveře a řekla: ,,Tak dobře, jsi vítěz, vzdávám to, můžeš utéci, pokud ovšem chceš.“ Tyhle slova mě tak potěšili. Řekla jsem jen: ,, Po tomhle schodišti?“ Jane řekla: ,,Jo, padej a už se tu nikdy neukazuj!!“

Teď už jsem nad ničím nepřemýšlela, vzala jsem nohy na ramena a potom jsem jen zakřičela: ,,Dík, Jane a sbohem.“

Dole se na mě usmíval ten muž, byla noc, takže žádný problém s tím, že jsem upír. Ten muž jen řekl:,, Tady je váš plášť a brýle, teď si je samozřejmě nemusíte brát, ale chceme vás poprosit, aby jste šla Volterou normální rychlostí.“ Podržel mi dveře a řekl: ,,Nashledanou Jessico.“ Já jsem řekla: ,,Spíš sbohem.“ A mířila jsem k branám Voltery.

Podle jejich žádosti jsem šla pomalu, daleko od jakéhokoli místa, kde by mě mohl někdo z Volturiových vidět. Rozhlížela jsem se okolo, chystala jsem se totiž na to, že už nikdy Volteru nenavštívím.

Konečně jsem zahlídla brány, byla jsem od nich asi 20 metrů a nikdo kolem nebyl, tak jsem začala utíkat, nechtěla jsem už ve Volteře zůstat ani sekundu.

Utekla jsem branami, byl to ten nejkrásnější pocit v mém životě. Za branami jsem vrazila do Belly.

Autor: Bohdana, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem upír - začátek nebo konec??- 26. a 27. kapitola: