Přidávám jen jednu kapitolku, ale je trošku delší. Bude moct Angela na návštěvu ke Cullenům a co udělá Jessica s Mikem? Jestli se tu objeví další kapitolka záleží jen na vašich komentářích. Přeji hezké čtení.
19.09.2009 (18:45) • Bohdana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 813×
30. kapitola – Pomoc
Konečně jsem došla domů, Bella se na mě tak divně podívala, snad jako, co tak pozdě. Mohla jsem jí to vysvětlit, ale nechtělo se mi. Rovnou jsem řekla: ,,Prosím vás, mohla by k nám zítra přijít Angela? Potkaly jsme se ve městě, jestli ji tu ale nechcete, řekněte, nic jsem jí neslíbila.“
Rose řekla: ,,No, normálně sem nikoho nezveme, já nevím jestli.“ Řekla jsem: ,, Já se strašně omlouvám, řekla jsem, že tady bydlím s vámi, jako v podnájmu, ještě vám to vysvětlím, budeme tu jenom chviličku, potom půjdeme.“ Bella řekla: ,,Nemyslím si, že je to tak špatný nápad, proč sem někoho nepozvat.“
Řekla jsem všem, co jsem povídala Angele a všichni uznali, že sem Angela může přijít.
Zavolala jsem jí, dohodly jsme se, že půjdeme do kavárny, sejdeme se tady v deset hodin ráno. Nevím, o čem jí mám povídat.
Koukla jsem se na hodinky, bylo asi kolem čtyř hodin. Chtěla jsem jít za Jacobem, šla jsem prostě ven a rozhodla jsem se, že než abych se ptala Belly bude lepší se někde schovat a počkat než odejde Renesmé. Jsem docela nervózní z té zítřejší návštěvy Angely.
Ulovila jsem si pár srnek a schovala jsem se za nějakým keřem, uviděla jsem Renesmé, stoupla jsem si k hranicím a vzápětí uviděla Jakoba.
Hned jsem Jacobovi řekla, že musím být brzy ráno doma, protože přijde Angela. Tuhle noc jsme tedy zůstali v lese, procházeli se a povídali si, dokonala nám to stačilo.
Napadlo mě, že by my třeba Jacob mohl poradit něco proti Mikovi, nebo alespoň by to měl vědět. Snad milionkrát za tu noc jsem se ho chtěla zeptat, ale nikdy mi nevystačila odvaha.
Vracela jsem se domů kolem sedmé hodiny, otevřela jsem dveře a viděla Mika s ohromnou kyticí rudých růží, bylo jich tak sto. Mike mi je podal a řekl: ,,Ber to jako omluvu za všechno, co jsem kdy řekl.“ Vzala jsem do náruče tu kytici a Mike mi podal podlouhlou zlatou krabičku, otevřela jsem jí a uviděla jsem v ní řetízek, byl stejný jako měla moje mamka.
Podala jsem Belle ty růže a podívala jsem se na přívěsek, otočila jsem ho abych zjistila, jestli to opravdu není ten mámin, vzadu totiž bylo napsáno pro mého andílka.
Doufala jsem, že to tam nebude, ne proto, že bych ho nechtěla, ale proto, že by to znamenalo, že ho moje sestra prodala. Otočila jsem ho a bylo to tam napsáno, zase se mi chtělo brečet.
Mike mě objal a řekl: ,,Je mi to líto, ale viděl jsem ho za výlohou a věděl jsem, že ho musíš mít jen ty.“ Tohle bylo od Mika tak milé. Řekla jsem: ,, Děkuju Miku, za tohle ti budu navždycky vděčná, děkuju.“ A utekla jsem nahoru do svého pokoje.“
S řetízkem jsem se schoulila do svého křesla a chtěla jsem se vybrečet, ale nemohla jsem, v tomhle mi můj upíří život vadil.
Po půl hodince jsem se vzchopila a řetízek jsem si dala kolem krku a šla jsem se na sebe podívat do zrcadla, byl opravdu krásný.
Vzpomněla jsem si na Angelu, začala jsem si ze skříně vybírat nějaké šaty.
Otevřeli se dveře a vešla Bella, řekla: ,,Jess, všechno v pořádku? Nemyslím si, že to od Mika bylo zrovna vhodné, ale na chlapa téhle doby?“ zasmály jsme se a já jsem řekla: ,,Myslím, že to od Mika bylo hezké, když si pamatoval, jaký řetízek nosila moje mamka. Na rozdíl od mé sestry, má Mike alespoň nějaké city.“
Bella pokývala hlavou a řekla: ,, Připravujeme nějakou snídani, aby si Angela myslela, že jíme, pomůžeš nám?“ Pokývala jsem hlavou a řekla jsem, že přijdu za chvíli a Bella odešla.
Vyndala jsem ze skříně jedny z mých oblíbených šatů a učesala jsem se. Šla jsem dolů, pomohla jsem Belle s něčím ohledně snídaně a šla jsem se namalovat.
Za chvíli jsem uslyšela zvonek, neměla by to být Angela, bylo teprve půl desáté. Potom, co Edward otevřel dveře jsem uslyšela Angelin hlas.
Otevřela jsem dveře koupelny a Angela řekla: ,,Promiň, že jsem tady tak brzo, ale nemohla jsem se dočkat.“ Esmé vyšla z kuchyně a řekla: ,,Angelo, dáte si s námi snídani?“ Angela řekla, že už snídala.
Řekla jsem Angele, že si ještě dojdu pro kabelku a můžeme jít. Už jsem chtěla začít utíkat, ale naštěstí mi to včas došlo.
Sešla jsem ze schodů a řekla jsem: ,,Můžeme jít.“ Angela se otočila a šla ke dveřím. Mike v tu chvíli docela nahlas řekl: ,,Ne!“
Všichni jsme se na něj otočili a on si klek, vzal si z kapsy malou krabičku a řekl: ,,Jess,vezmeš si mě?“
Řekl to sice už podruhé, ale zase mě to zaskočilo. Podívala jsem se na obličeje všech:
Angela: Oči jí zářily, jako by to někdo řekl jí.
Alice: Viděla jsem jí na očích, že si představuje, jak to tady bude v den oslavy vypadat.
Bella: Jediná se mnou soucítila, smutně se na mě podívala a pokrčila rameny.
Esmé: Tvářila se šťastně, asi se jako Alice těšila na oslavu.
Carlisle, Edward i Jasper se tvářili docela neutrálně, jen se možná obávali jaké jim to Alice zase přinese oblečení.
Mike se na mě podíval, hlavou mi proběhlo všechno od našeho prvního setkání až k tomu, jak mi dneska dal ten řetízek. Nevěděla jsem co říct, začala jsem přemýšlet, nechtěla jsem říct ano, protože by mě to svázalo, ale když řeknu ne bude tady celý kolotoč opakovat. Nedechla jsem se vypadlo ze mě: ,,Ano!“
Autor: Bohdana, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem upír - začátek nebo konec??- 30. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!