Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 13.část - Pohodový den

14.07.2009 (13:34) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 891×

13.část – Pohodový den

Probudili mě paprsky ranního sluníčka. Pomalu jsem rozlepila oči a zjistila, že ležím obmotaná kolem Mika jako by mi ho chtěl někdo vzít.

,, Dobré ráno Hvězdičko“ Kouzelně se na mě moje láska usmála a dala mi pusu na čelo. Jen sem zvedla hlavu ale zase jí položila na polštář. Proč vstávat, leží se mi nádherně a nic mi neuteče.

,, Dobré ráno.“ Usmála jsem se na něj a užívala si toho obrovského štěstí, které teď mám.

,, Dáš si něco dobrého k snídani?“ No, ne. To jsou mi ale služby. To si nechám líbit.

,, No, tak něco malého bych si určitě dala.“ Nemohla jsem odmítnout. Mike opustil mé objetí a zamířil ke dveřím. Ještě něž odešel tak se otočil a usmál.

,, Za chvilku mě tu zas máš.“ Jen jsem kývla a úsměv mu opětovala. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj pohled spočinul na obrovské haldě tašek. Ehm, to budou asi včerejší nákupy. Tašky byli narovnané na sedačce a křeslech a na zemi u nich. Takových věcí. Kam já to jenom dám. Alice je opravdu pohroma na nákupy. Jediný kdo má z nich radost jsou prodavačky.

,, Tak mě tu máš.“ V pokoji se objevil Mike s obrovským tácem. No teda, ten si opravdu pospíšil.

,, To jsem ráda. Co pak mi neseš dobrého?“

,, Uvidíš ale zvířecí krev to není, neboj.“ Zasmál se a položil obrovský tác ke mně na postel. To nemůžu nikdy sníst a určitě ne k snídani.

,, Proč je toho proboha tolik?“ Zeptala jsem se zděšeně Mika když si sedal ke mně na postel.

,, No, Esme měla asi strach aby si neměla hlad, když si nevečeřela.“ Ta je ale hodná pomyslela jsem si. A pustila jsem se s chutí do snídaně.

,, Koukám, že jste toho nakoupili opravdu málo.“ Poznamenal ironicky a kývnul hlavou směrem k obrovskému množství tašek.

,, Ani mi nemluv.S nákupy mám vystaráno nejmíň na 2 roky dopředu. Pomůžeš mi to pak uklidit.“ Zaskuhrala jsem.

,, Jo, jasně. Aspoň uvidím, co všechno máš. I když si myslím, že tak u třicátého kusu oblečení si už nebudu pamatovat ten první.“ Řekl a strčil mi do pusy kus pomeranče.

Snídaní jsem se naprosto přecpala a to mi ještě třičtvrtě tácu zbylo. Odložila jsem tác se zbytkem jídla stranou na stolek. Vyhrabala se úspěšně z postele a zamířila k hromadě tašek.

,, Odkud začneme?“ Zeptal se mě Mike.

,, No to je jedno ale oblečení bych nechala na konec.“

,, Tak jo.“ Věnoval mi velkou pusu a pustili jsme se do vybalování a uklízení. Zabralo nám to asi hodinku a byla přitom sranda. Teda, všechny možný věci kromě oblečení nám zabrali hodinku s oblečením je to už o něco horší.

,, Ehm, proč nenosíš tohle na spaní?“ Zeptal se mě a lišácky se na mě usmál. Držel v ruce slaboučkou, heboučkou košilku se světle růžovou krajkou.

,, Protože mám radši tohle.“ Ukázala jsem na svoje pyžámko. Obyčejné tílko a pyžamové tepláky.

,, Ale mě se víc líbí tohle. A proč sis to teda kupovala když to nechceš nosit?“ Dál vyzvídal.

,, Já si to nekoupila. Miláčku, to Alice.“ Usmála jsem se škodolibě.

,, Aspoň někdo na mě myslí.“ Snažil se předstírat smutného.

,, Když budeš hodný tak si jí možná někdy vezmu.“

,, Jéé. Fakt? Ještě že tu Alici mam a že ty jsi tak hodná.“ Ach ti kluci ale musela jsem se začít smát.Tak po další hodině jsme měli hotový i oblečení. Alice je opravdu blázen a nikdo mi to nevymluví. Šla jsem se osprchovat a převlíknout. Samozřejmě sem si na sebe vzala nové oblečení. To by Alice nepřežila, kdybych si vzala nějakou věc na sebe dvakrát. Nakonec jsem si vybrala obyčejné jeansy a k nim tmavé tílko s legračním obličejem. Šla jsem se podívat na ostatní. Cestou jsem zjistila, že Carlisle něco zkoumal v pracovně a Jazz mu radí. Oba jsem s úsměvem pozdravila a pokračovala dál. Dole v obýváku před televizí seděl Emment a sledoval nějaký zápas, vedle něho seděla Ross s nějakým modním časopise. V kuchyni jsem zahlédla Esme jak vaří a Alici jak jí něco vypráví. Ten kterého jsem hledala byl někde pryč s Edem a tak sem si sedla k Ementovi a Ross.

,, Kdo pak hraje?“ Zeptala jsem se Emmenta.

,, Tam,…. počkej chvilku teď s tebou nemůžu mluvit.“ Hm, chlapi a sport.

,, Koukej se jí věnovat nebo ti řeknu kdo vyhraje.“ Prošla kolem Alice s úsměvem od ucha k uchu.

,, Mě to nevadí.“ Řekla jsem a Emment se na mě vděčně usmál. Ve dveřích se objevil Mike s Edem. Oba pozdravili a přisedli si.

,, Ahoj lásko.“ Objal mě a dal mi velikou pusu. Jen jsem se usmála a opětovala mu jí.

,, Musím si jít něco zařídit. Tak mě celé odpoledne neuvidíš nevadí?“ Zašeptal mi do ucha.

,, No co mám s tebou dělat. Nevadí prosím tě.“ Musela jsem se zasmát nad tím jak se mě zeptal. Je tak hodný

,, A co pak si jedeš zařizovat?“ Jsem strašně moc zvědavá. Já za to nemůžu.

,, Neřeknu, je to přísně tajný a kdybych ti to řek, musela by jsi umřít.“ Hrál si na vážného.

,, A mohu se k tomu umítání přidat?“ Zavtipkoval Ed.

,, To nemůžeš, je to jenom pro vyvolené. A to ty nejsi.“ Pokračoval ve smyslu plném rozhovoru Mike.

,, A jako já nejsem vyvolený? Já jsem vosk nebo co?“ Snažil se Ed bránit.

,, No asi jo.“ Nedal se Mike. A tak to pokračovalo další půl hodinu. Zastavila je až pak Esme se slovy, že mám připravený oběd a aby byli ticho, abych se mohla aspoň v klidu najíst.

Mike odešel kolem druhé hodiny a já šla projít po okolí. Když jsem se vrátila z procházky uslyšela jsem okouzlující hudbu. Ed zas hrál na klavír. Je v tom fakt dost dobrý. Při jeho hudbě by se mohl zastavit čas a nikdo by si toho nevšimnul. Vešla jsem do obýváku a sedla si k němu před klavír. Dohrál svou skladbu a zůstal pohledem u mě.

,, Co pak?“ Zeptal se.

,, Nic, hraješ nádherně. O čem byla tahle skladba?“

,, O čem? Ani nevím ale Esme se strašně moc líbí.“

,, Nevěřím. Určitě má svůj příběh.“

,, Máš pravdu.“ Zadíval se před sebe.

,, Je o tom, jak občas ležím u sebe v pokoji a přemýšlím jestli tam někde na mě čeká nějaká spřízněná duše.“ Podíval se na mě smutně.

,, Určitě čekám.“ Snažila jsem se ho povzbudit.

,, Hele znáš tu písničku Way back into love?“ Najednou změnil téma.

,, No znám proč?“ Nevěděla jsem kam tím směřuje.

,, No hele mám tu k ní slova nechceš si jí zazpívat? Naše rodina ráda poslouchá ale nezapojuje se a tebe jsem slyšel zpívat tu noc… Prostě si zpívala úžasně.“

,, To mi lichotí ale když já nevím.“ Prosebně se na mě podíval. Jemu kukuči se prostě nedá odporovat.

,, No tak jo. Ukaž.“ Natáhla jsem ruku k papíru, který ležel před námi.

,, Hm, ale je tu menší problém.“

,, Jaký?“

,, Angličtinu zas tak dobře neovládám.“

,, To máš prosím tě jedno. Ale taky by si mohla na nás začít víc mluvit anglicky. Čeština mi nevadí ale angličtina je angličtina.“ Řekl a nadšeně si bral druhý papír. Tak pokus a o vyvlíknutí se z toho mi nevyšel a ta představa, že bych měla mluvit anglicky mě hodně děsila. Krásná melodie se rozezněla obývákem a já pak k ní přidala svůj hlas o chvíli později ho přidal i Ed.

Po chvíli seděli v obýváku všichni členové mé rodiny a poslouchali. Tedy až na jednoho, který byl pryč Utichl hlas klavíru a já se dívala na Eda. Oči mu zářili. Bylo na něm poznat, že je šťastný. Za námi se ozval potlesk.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 13.část - Pohodový den: