Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 17.část - S pravdou ven! II.

26.07.2009 (07:30) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1594×

17. část – S pravdou ven! II.

,, Neodporuj a nic se ti nestane.“ Řekl ten vyšší. Jen jsem přikývl a čekal co bude následovat dále.

,, Pojď“ Promluvil zas a já ho následoval. Procházeli jsme tmavou kamennou chodbou, která byla podobná místnosti ve které jsem se probudil. Došli jsme do místnosti, která byla plná upírů. Všichni mě provrtávali pohledem. Ti dva neznámí upíři mě dovedli před Ara. Zase ve mně začalo všechno vřít, jen co jsem na něho podíval.

,, Vítám tě tu Miku.“ Promluvil jako první. Celá místnost mlčela a čekala na mou odpověď.

,, Hm, co chceš?“ Řekl jsem podrážděně.

,, Ale Miku. Přece nebudeme na sebe hned na začátku takhle hrubí.“ Usmál se na mě a já čekal kdy vybuchnu jak sopka.

,, Pardon, běžně jsem milý na zrůdu co může za vyvraždění mé rodiny.“ Štěkl jsem podrážděně.

,, Chápu, určitě jsi na mě naštvaný ale prosím tě, už je to 9 let. Nemůžeme na to zapomenout a zakopat válečnou sekeru?“ Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou. To co právě řek mi fakt nedávalo smysl. Jeto Cvok. Naprostý cvok.

,, Na takovýhle věci se nikdy nezapomíná.“ Odpověděl jsem stroze.

,, No jak myslíš. Víš Miku proč jsem tě před těmi 9 lety nenechal zabít?“ Tvářil se neurčitě a provrtával mě pohledem.

,, Protože nejsem kouzelník?“ Zalhal jsem mu.

,, Ano přesně tak. Budeš mi teď daleko užitečnější, víš.“ Usmíval se a mě se z něj dělalo špatně.

,, Proč ti mám být užitečný, když nedokážu kouzlit?“

,, No sice jak říkáš, kouzelník nejsi. Ale když tě proměním v upíra, mohla by se u tebe nějaká dobrá schopnost objevit a byl by si mi hodně užitečný.“ Ve mně hrklo. Najednou vykřikla nějaká žena.

,, Aro to přece nesmíš.“ Oba jsme se na ní otočili. Byla to přenádherná upírka s černými, rovnými, dlouhými vlasy. Měla na sobě černý hábit jako všichni ostatní v té místnosti.

,, Je z kouzelnického rodu a to je zakázáno. Nikdo neví co by s ním mohla přeměna udělat. Co když se z něj stane něco hodně nebezpečného. Nebezpečného pro všechny upíry?“

,, Megan, drahoušku. Jsi hodná, že na náš rod takhle myslíš ale já si myslím, že nás nemůže nějak moc ohrozit.“

,, Jak myslíš Aro. Ale podle mě je to hodně špatný nápad.“ Pořád si stála ta Megan za svým.

,, Neboj Miku, bude to rychlé. Ani se nebudu ptát na tvůj názor, je mi předem jasné jaký asi tak může být.“ Kývl na jednoho upíra který stál vedle mě. Ale tentokrát mě nic nebolelo, vše jsem vnímal ale nemohl jsem se hýbat. Svazovali mě neviditelné provazy a přes ústa jsem měl nějaký neviditelný ale pevně utažený šátek nebo nějakou látku. Aro ke mně přistoupil, sklonil se nade mnou a svými ostrými zuby projel a prořízl mou kůži.

Po nějaké době jsem se probral zas v tom pokoji. Vzpomněl jsem si na to co se stalo. Ale co jsem zjistil bylo zvláštní. Měl jsem pořád stejnou barvu kůže a ani nebyla tak tvrdá a ledová jako ta jejich. Seděl jsem tam na posteli několik hodin a zvykal si na svoje nové já. Na zlepšení svým smyslů jsem si zvykl po chvilce ale to hrozné škrábání v krku bylo strašné. V tom mě napadlo. Mám ještě své schopnosti? Až budu mít jistotu, že mě nikdo nesleduje a jsem sám tak to musím vyzkoušet. Otevřeli se dveře a do nich vešel Aro se svými kumpány. Zaraženě se u mě zastavil a nevěřícně si mě prohlížel. Za nimi vešla do místnosti ta krásná Megan.

,, Říkala jsem to.“ Jenom pronesla a sedla si vedle mě.

,, Ale moje vidění bylo tak jasné, před těmi 9 lety.“ Promluvil zmateně Aro.

,, Vidění se mění s každým naším krokem. Vize nejsou tak jednoduché a stálé jak si pořád myslíš Aro. Jednal si zbrkle.“

,, Máš pravdu, asi jsem se opravdu zmýlil ale to nevadí. Miku vítej v našem světě. Doufám, že ti bude u nás dobře. Postarej se o něj Megan. Určitě má žízeň.“ A s úsměvem odešel. Jeho kumpáni ho následovali.

Megan mě učila žít upířím životem. Snažil jsem se dělat to co ona, učil jsem se snadno. Jediným zádrhelem v mém učení byla lidská krev. Odmítl jsem ji pít a tak jsem jí přemluvil ke zvířecí krvi. Megan měla pro mě slabost a já v určitých ohledech pro ní taky. Byla to mladá okouzlující upírka ale strašně moc silná. Aro věděl proč mě nechávat s ní. Měl zaručeno, že mu neuteču a šanci, že se mi tu i začne líbit. Všichni se jí báli ale já nevěděl proč. Možná to bylo i lepší. Tu hru kterou jsem s nimi hrál, jsem hrál dobře. Nikdo z nich nevěděl o mých plánech. Říkal jsem si, až budu dost silný uteču. Až budu všechno znát a budu si na 100% jistý. Po třech měsících přišel můj čas. Věděl jsem vše co o svém upířím životě vědět mám a své kouzelnické schopnosti jsem ovládal dobře, k tomu všemu mi ještě přispívala moje síla novorozence a neobyčejná rychlost.

Jednoho večera jsem se rozloučil s Megan a šel jakoby si lehnout a odpočívat. Napadlo mě, že určitě ke mně něco cítí ale co se týče mě, pro mě to byla jenom pouhá, zlá upírka. Byla zlá, bylo jí to poznat v očích. Jen jsem doufal, že si nedělala co se týče nás dvou nějaké falešné naděje. Rozhodl jsem se, že uteču kolem jedné hodiny ráno. Pomalu jsem se vyplížil ze svého pokoje. Aro mi už natolik důvěřoval, že už jsem neměl před pokojem ani stráže, což mi hodně pomohlo. Plížil jsem se tmavými chodbami jako stín. Došel jsem k obrovskému sálu, kde jsem omračovacím kouzlem uspal lidskou dívku, která lákala lidi přímo k upírů. Uprostřed sálu mě zastavilo odkašlání.

,, Miku, to snad nemyslíš vážně.“ Řekla pobouřeně Megan.

,, Megan promiň, ale já musím.“ Díval jsem se na ni a ona na mě.

,, Musím tě zastavit. Miku, já ti nechci ublížit.“

,, Já tobě taky ne.“

,, Tak se vrať a já budu dělat jako že nic.“

,, Promiň ale to nejde.“ Oba jsme věděli co bude následovat.

,, Proč jsi mi neřekli že kouzlíš. Ty jsi byl i před proměnou kouzelník, že ano?“

,, Ano, byl jsem a jsem kouzelník.“ V sále bylo obrovské ticho, ticho které by se dalo snad i krájet.

,, Oblíbila jsem si tě.“

,, Ano, já vím.“

,, Jestli se ti povede utéct a já přežiji, půjdu po tobě jako pes.“

,, Já vím.“

,, Když všechno víš tak proč to děláš.“

,, Protože nemohu žít s odpornými vrahy.“

,, Ale moje společnost ti nevadila.“

,, Do určité míry ne.“

,, Do určité míry ne.“ Zopakovala a povzdechla. Nastalo ticho a pak zas promluvila.

,, Stejně, jsi jako mi. To už nezměníš.“

,, Já vím ale pořád lepší být někde tam venku než tady. Nenávidím to tu.“

,, To je mi líto.“ Dívala se do země.

,, A co jsi čekala? Vyvraždili jste celou mou rodinu. A Pak tu zrůdu uděláte i země? Nenávidím vás.“ Rozkřičel jsem se na ní.

,, To mě mrzí.“ Dívala se na mě zničeným pohledem.

,, Lžeš, chtěla jsi aby všichni umřeli, piješ lidskou krev. Jsi stejná jako oni.“

,, To nepopírám, že jsem jako oni ale záleží mi na tobě. Tobě na mě snad ne?“

,, Promiň ale já už musím jít.“

,, Neodpověděl jsi. Tak záleží ti na mě?“

,, Byla jsi pro mě skvělou přítelkyní ale to je všechno.“

,, To je všechno? Jen přítelkyně?“ Dívala se na mě nevěřícně.

,, Ano.“ V jejích očích se zablýskla bolest. Bylo mi jasné, jestli je ona opravdu tak nebezpečná, tak teď jsem to opravdu podtrhl.

,, Jen přítelkyně? Jenže já se do tebe zamilovala.“ Řekla roztřeseným hlasem.

,, Promiň, je mi to líto.“ Nedokázal jsem nic víc říct.

,, Já husa hloupá, celou tu dobu jsem byla pro tebe jen hloupá kamarádka? I tu noc u tebe v pokoji?“ Šeptala. Její šepot se pomalu měnil v zlověstné syčení.

,, Já jsem ti to řekl. Že k tobě víc než přátelství necítím a ty si s tím souhlasila. Sama si řekla, aspoň něco. Myslela sis, že když se spolu jednou vyspíme tak se do tebe zamiluji? Víš moc dobře, že jsem ti to všechno říkal. Říkal jsem ti to a omlouval se.“ Vzpomněl jsem si na tu noc. Celé mi to proběhlo před očima ale to vše.

,, Nenávidím tě.“ Zasyčela.

,, Ale proč? O všem si věděla, můžeš si za to sama.“

,, Nenávidím tě.“ Opakovala pořád dokola. Pak najednou zmlkla. Do místnosti vešel Aro se svými kumpány. Aro promluvil.

,, Miku, co to má znamenat? Snad se nesnažíš utéct?“ Podíval se na mě zamračeně.

,, Snažím.“ Odpověděl jsem nevzrušeně a pořád pozoroval Megan.

,, Tak to máš smůlu.“ Odpověděl a jeho kumpáni udělali krok v před. Jeden se zděšeně podíval na Ara.

,, Co je ty moulo?“ Řekl mu hned podrážděně. Znovu se na mě podíval a nic. Došlo mi to celkem rychle, snažil se na mě použít svou moc ale ona nefungovala. O tom samé se pokoušel i ten druhý a také nic.

,, Jste ale neschopní. Megan Prosím tě udělej to za ně.“ Rozkřikl se Aro.

Megan po mě skočila a odrazila mohutnou sílou ke zdi. Moje tělo v té zdi zanechalo menší díru ale vůbec žádnou bolest nevnímalo.Zašeptal jsem kouzlo, které vyvolalo obrovskou tlakovou vlnu, která jí odhodila několik metrů zpět. Aro jen zděšeně vyjekl a šel nám stranou.

Kolem mě najednou vzplanul oheň a pomalu se ke mně blížil. Jeho hnusné plameny se začínaly ke mně blížit a nepříjemně pálit. Byli jak obrovská klec, kterou za žádnou cenu nelze projít. Ta klec vás pomalu drtí a drtí. V tomhle případě vás plameny pomalu ale jistě spalují ale vy jimi nemůžete projít. V dáli jsem uslyšel Nepříjemný smích. Ten smích patřil Megan. Stála naproti mně a smála se.

,, Megan nesmí nikdo, nikdy odporovat Miku, ani ty. Zaplatíš za to co jsi mi udělal.“

Plameny byli snad čím dál tím větší a to teplo se nedalo ani snést. Kdybych nebyl upír, už bych se udusil. V hlavě mi probíhali všechna možná kouzla ale které použít? Vzpomněl jsem si na jedno ale nikdy jsem ho nezkoušel, bylo moc těžké a já jsem se bál co by to mohlo udělat.

Za pokus to stojí. Vyřkl jsem potichu slova která jsem si už mockrát přečetl. Chvíli se nic nedělo. Nezvládl jsem to. Pomyslel jsem si. Najednou kolem mě začal vířit jen letmo viditelný proud, který nabýval na intenzitě. Proměnil se v světle stříbrný, průhledný závoj. Oheň najednou zhasl a ozvala se obrovská rána. Vše co bylo kolem mě obrovskou rychlostí někam odlétlo. Slyšel jsem jen tupé nárazy těl o zeď. Závoj se změnil na jemný bílí prášek a spadl k zemi. Rozhlédl jsem se kolem sebe Všichni 4 upíři leželi u stěn místnosti a neměli sílu se zvednout. Jen se na mě vyděšeně dívali až na Megan. Její pohled byl plný nenávisti a smutku.

,, Lásku si nemůžeš vynutit, láska je něco, co nejde hrát a ani nejde dělat na povel.“ Otočil jsem se a odešel pryč.

Hodně dlouho jsem bloumal po světě než sem potkal Cullenovi. Spřátelil jsem se s nimi a nakonec i u nich začal žít. Carlisle s Esme mě berou za svého syna a Ed, Jazz, Alice, Emment a Ross za svého brášku a já je také. Jsou úplně jiní než ostatní upíři. Oni mi dávají strašně moc, oni jsou totiž moje rodina. Megan mě čas od času vyhledá. Nejdříve se mě snaží svést a získat mou lásku. Já ji samozřejmě odmítám, nestojí o ni, opravdu ne. Nikdy bych nemohl být šťastný s někým tak zlým. Předává mi vzkazy od Ara ať se vrátím, že mě potřebuje a že za to dostanu to a to, ale já ho ignoruji. Nakonec se mě snaží Megan odvést násilím, ale to vždy prohraje.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 17.část - S pravdou ven! II.: