Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 18.část - Nečekané...

26.08.2009 (12:30) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1143×

18. část - Nečekané

Sedím před krbem a nejistě se dívám na svou lásku. Sedí tiše vedle mě a pohled  má upřený na plápolající oheň. Jen tiše sedí, nic neříká a svůj zrak upírá před sebe. Uběhlo pět minut a pořád nic. Začínám být čím dál ti víc nervózní. Lásko promluv, prosím nebo mě to ticho zabije. Co se jí asi tak honí hlavou. Chápu, musí to vstřebat ale já se asi brzo zcvoknu.

Tamara

Seděla jsem vedle něj tiše a jen poslouchala jeho příběh. Vyprávěl a svůj zrak upíral před sebe a já ho jen tiše pozorovala a poslouchala. Když skončil jen jsem dál mlčky seděla a dívala se na plápolající oheň přede mnou. Věděla jsem, že se na mě dívá, že čeká na můj názor, na moje pocity ale já nemohla. Jen jsem seděla a přemýšlela. Všechno mi tak proudilo hlavou, že jsem nebyla schopná slova. Vím je to kruté jen tak sedět a nedávat najevo jeho přítomnost ale já prostě hned nemůžu. On toho prožil tolik. Tolik si toho vytrpěl. Litovala jsem ho, chtěla jsem ho obejmout. Když v tom se mě zmocnila nenávist. Nenávist k Megan. Vzpomněla jsem si na to jak o ní mluvil, jak říkal že ho nikdy nepřestala milovat. Smůla já ho nedám. Bude to hodně kruté až sem přijede ale co, já budu za naši lásku bojovat. Byla jsem pevně rozhodnutá. V tom mi zabrousila v hlavě další myšlenka. On je kouzelník. On umí kouzlit. Už si opravdu připadám jako v pohádce.  To, že se ze mě stala upírka a já žiji s celou rodinou upírů jsem docela dobře vzala ale ta představa, že možná někde žije nějaký poslední trol je docela zvláštní. Jsem ráda, že už konečně znám celou pravdu. Je pravda, tohle se opravdu nedá říkat jen tak u snídaně. Strašně si toho vážím. Tenhle večer je úžasný. Jakou navodil krásnou atmosféru. Jak krásně mi vyzdobil pokoj. Jsem ráda, že jsem se to dozvěděla takhle ale jsem ještě pořád zmatená, je toho na mě nějak moc.

Myslím, že bych se mu už mohla začít věnovat. Ani nevím jak dlouho jsem tu nehybně seděla a přemýšlela. Otočila jsem se na něj. Sedí tu vedle mě a dívá se mě, nervózně si hraje s prsty. Jeho krásné oči mě jako vždy uhranuly ale tentokrát v nich byla obrovská nejistota a strach.

,, Miluji tě.“ Jen jsem řekla a usmála se. Jeho oči se rozzářili štěstím.

,, Miluji tě“ Odpověděl mi a přitáhl si mě k sobě. Choulila jsem se v jeho náručí a cítila z jeho strany velkou úlevu. Vím, nemusím mu nic zvláštního říkat, tyhle ty dvě slova mluví sami za sebe. On je pro mě vším a jsem přesvědčená, že to nějak zvládneme.

,, To vážně umíš čarovat?“ Prostě jsem to musela vyslovit nahlas.

,, Ano. Nebo mi snad nevěříš?“ Upřel svůj pohled na mě.

,, Ano, věřím. Jen, je to takové zvláštní víš.“

,, Chápu tě. Myslím, že za pár dní už ti to moc zvláštní připadat nebude.“ Povzbudivě se na mě usmál a ještě víc si mě k  sobě přitiskl.

,, Megan bude hodně vyvádět viď?“

,, No to asi ano. Podle mě jí to stejně bude k ničemu, jako vždy. Lásko já tě nedám. Nenechám si tě vzít. Do teď jsem se jí dokázal ubránit tak snad to dokážu u pro tentokrát.“ V jeho hlase nebyla sebemenší známka strachu a to mě uklidnilo.

Seděli jsem na zemi a povídali si nejméně další dvě hodiny. Kladla jsem mu nejrůznější otázky a on vždy dokázal odpovědět. Cítila sem u něj obrovskou úlevu. Úlevu z toho, že už o tom může mluvit nahlas.

,, Předvedeš mi nějaké kouzlo?“ Byla jsem strašně moc zvědavá. Kouzla si dokážu představit jen z různých pohádek, filmů nebo seriálů ale vidět něco takového na živo? A ještě to vidět mým skvělým upířím zrakem…

,, Ano, to není žádný problém.“ Zvedl se z podlahy a naznačil abych se zvedla také. Poslechla jsem ho a čekala co se bude dít. Vzal mě za ruku a vedl k posteli. Zastavil se těsně před ní a věnoval krásný dlouhý polibek. Po té poodstoupil a něco zašeptal. Najednou se ze stropu začali snášet drobné, třpytivé, přenádherné, sněhové vločky. Úžasem jsem nemohla ze sebe dostat ani jedno slovíčko. Jen jsem si sedla na postel a sledovala tu nádheru. Všechny  vločky se přenádherně třpytili a než dopadli na podlahu tak se někam rozplynuli. Jen jsem seděla a kochala se, když v tom si ke mně sednul.

,, Líbí?“

,, Ano, moc.“

,, To jsem rád.“

,, Nádhera…“ Jediné co jsem stačila říct než se ke mně naklonil a začal mě líbat. Vroucně jsem mu polibky oplácela… Jsem v sedmém nebi…..

Povalil mě na postel a začal mě líbat na krku, jeho ruce mě příjemně hladili po celém těle. Tiskla jsem se k němu a on ke mně. Na naše těla dopadli poslední vločky sněhu a on mi zašeptal do ucha.

,, Miluji tě lásko.“ Jen jsem povzdechla a nechala se unášet proudem vášně….

Probudila jsem. Mike ležel vedle mě a jen se usmíval.

,, Dobré poledne Hvězdičko.“

,, Dobré. To už je tolik hodin?“ A točila jsem hlavu směrem k budíku, který ukazoval přesně půl dvanácté.

,, No, je. Spinkala jsi dlouho.“

,, A ty se mi divíš?“ Lišácky jsem se na něj usmála.

,, No ještě řekni, že se ti to nelíbilo.“ Pokoušel se zamračit.

,, Líbilo.“ Jen jsem zašeptala a přitiskla se k němu.

,, To jsem rád. Chceš něco k snídani nebo teda spíše k obědu?“

,, No něco bych si dala ale nejdřív chci pusu.“ Zvedla jsem k němu hlavu a začali jsem se líbat.

Ross

,, Nejsou tam zavření už nějak dlouho?“ Zeptal se Ed.

,, No ani ne.“ Jen sem poznamenala a usmála se na mého kocourka Emmenta.

,, Proboha.“ Zaskučel Ed.

,, To je jedině dobré znamení ne? Asi všechno klape tak jak má.“ Přidala se Alice.

,, Asi? Alice ty víš moc dobře co se tam děje a taky si to věděla ještě než se začalo něco dít .“ Pokračoval podrážděně Ed. Proboha co to s ním dneska je. Tak ať si užijí. Stejně byl zázrak, že to vydrželi takovou dobu. To by Emment nezvládl. No já asi taky ne.

,, Ross.“ Zaskuhral Ed.

,, Nemáš mi lézt do hlavy.“ Musela jsem se usmát.

,, Neřeš to a pojď koukat na bednu.“ Snažil se ho ukecat Emment.

,, Nejdu, nemám náladu.“ Zaprotestoval. Neznát ho tak řeknu že žárlí. Popadla jsem časopis a sedla si ke kocourkovi.

,, Megan je za chvíli tady.“ Z ničeho nic vyhrkla Alice.

,, Cože?“ Vyhrkli jsme zároveň všichni.

,, Teď jsem měla vidění. Vůbec to nechápu, prostě každou chvílí se tu objeví.“ Jen co to dořekla slyšeli jsme klapnutí dveří od auta a kroky k domu. Dveře se rozrazili a za nimi se objevili ty nejhorší upírky co sem kdy viděla. Hezké jsou to ano ale jak já je nenávidím. Jedinou mou útěchou je, že na mou krásu nemají.

,, Vás neučili klepat nebo zvonit?“ Zavrčel Ed.

,, No ne Ede, ty jsi tady? Už jsem myslela, že zase někam zmizíš jako vždy.“ Usmála se na něj Megan.

,, Jééé ahoj, ty tu jsi? To jsem ráda. Takovou dobu jsme se neviděli.“ Promluvila Tanya.

,, Hmm, neviděli a vůbec mi to nevadí.“ Odpověděl nepřátelsky Ed.

,, Co pak tě donutilo k tomu, že jsi neutekl?“ Chopila se slova Megan. Mezi tím jsme se sešli všichni až na Mika s Tamarou, kteří určitě nic netuší.

,, Koukám, že už tu máme celou rodinku ale někdo mi tu pořád chybí. Kdo pak to asi bude? Kde pak je Mike. Nevěřím tomu, že by tentokrát zmizel on. To mi k němu nesedí.“ Pokračovala a přejížděla pohledem po každém z nás.

,, Ten má na práci něco mnohem důležitějšího než tu stát a těšit se na to, až zase zmizíš.“ Pokračoval ve velmi nepřátelském rozhovoru Ed.

,, No tak to bude asi u sebe v pokoji že?“  Začal přemýšlet. Tak z toho kouká velkej průser.

,, Půjdu za ním sama když on se teda neuráčí přijít sám. Pro jednou mu to odpustím.“ Jen co to řekla všem zamrazilo a ona si toho moc dobře všimla. Pohled mi zůstal na Alici, která byla zas v tranzu. Určitě ví jak to dopadne. Co teď?

Než jsme se na dáli vylítla po schodech do Mikova pokoje Okamžitě jsme běželi za ní. Zastavila se před otevřenými dveřmi.

,, Hm tak tady není. Kde teda je?“ Přistoupila ke mně a pomalu začínala vrčet. Když v tom se do rozhovoru vložil Carlisle.

,, Milá Megan, co kdybychom jsme sešli dolu, v klidu by jsme si popovídali a Emment s Ross se zatím po něm podívají?“

,, No já nevím.“ Chvíli se rozmýšlela, už vypadalo, že na to kývne když v tom jsme zaslechli smích. Smích který patřil Mikovi a Tamaře.

Všechny nás zmrazila nepřátelským pohledem a zamířila k Tamařinu pokoji.

,, Megan, počkej.“ Zakřičel na ní Carlisle ale bezúspěšně. Rozrazila dveře a zůstala stát jak opařená.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 18.část - Nečekané...: