Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 3.část - Anděl

30.05.2009 (09:00) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1123×

3. část - Anděl

To co moje oči spatřili, se nedalo popsat. Byl to naprostý anděl. Stála jsem tam a jen na něj zírala. Monika do mě strčila.

„ Hej, to je ale kořen co?“

„ Cccože? Jakej kořen?“ Zasmála jsem se.

„ No ten kluk co sem zrovna přišel, pokud vím tak od nás ze školy není, to bych si ho všimla.“ Zkoumavě si ho prohlížela. Jak jsem zjistila tak jsme nebyli jediné kdo si ho všimnul. Rozhlídla jsem se po okolí a několik holek na něj zíralo stejně jako já před chvílí.

„ Pěknej co. Ale nech si zajít všechny chutě. Tenhle slaďouš je můj.“ Promluvila na mě blondýna z vedlejší třídy. Měla dlouhé, rovné blonďaté vlasy. Oči světle hnědé, které lemovaly dlouhé, husté, černé řasy. Měla na obličeji snad tunu make upu. Dělalo se mi z ní špatně. Taková uměla figurýna. Nesmím opomenout hodně těsné bílé tílko, ze kterého jí přetékal obdařený hrudník. Co se týče sukně, tak to radši bez komentáře. Přišlo mi jako by měla spíš kolem pasu obmotaný kousek kraťoučké tmavé látky. Prostě od pohledu příšera.

„ Nu nevidím že by jsi ho měla někde podepsaného. Chudáčka.“ Ušklíbla jsem se.

„ Jsi blbá, nemáš šanci. No sama uvidíš.“ Usmála se, jako by mi právě řekla bůhví co.

„ Jo jasný, třeba to není ten typ kluka, co letí jen po rozmazlených holčičkách bez mozku.“ Otočila jsem se a šla pryč. Nechala jsem ji tam stát a radši jí neřešila. Křičela něco za mnou, ale já jí neslyšela, vůbec mě to netrápilo.

„ Tak jsem dostal zprávu. První student, tedy v tomhle případě studentka se rozhodla zpívat karaoke. No není to skvělé?“ Ozval se pisklavý hlas přes celou místnost. To by mě zajímalo který sebevrah  se do toho pouští. Co se týče mě a zpěvu tak jsem sama se sebou dosti spokojená. Zní to celkem arogantně, ale je to pravda. Když jsem byla mladší tak jsem chodila na hodiny zpěvu. Můj učitel mě pořád chválil, a mě to i bavilo. Ale pak řekl tatínek, že zpívat umím a tak se to nemusím učit. Nepotřebuje zbytečně vyhazovat peníze. Pochopili by jste to? Prostě skrblík. Nu a tak moje pěvecká kariéra rychle skončila. Občas zazpívám na nějaké akci ale to je vše. Svým zpěvem mučím už jen sprchu.

„ Tak slečno Tamaro z 2.B pojď tě.“ Cože? Já? No jiná Tamara v 2.B tu není. Kdo mě tam napsal? Otočila jsem se za sebe a tam se culila blondýna obtočená kolem toho anděla. Fajn, super. Já tu slepici zastřelím. Chceš boj? Tak ho máš mít. Zamířila jsem bezmyšlenkovitě k podiu a jen se modlila, aby ta písnička co mi vybrala, nebyla tak hrozná.

„ Přivítejte Tamaru s písničkou Untouched od The Veronicas.“ Cože? To je mrcha, tuhle písničku nedám, i kdybych si na uši stoupnula. V tom mě něco napadlo. Přistoupila jsem k mikrofonu a promluvila.

„ Jak všichni víte tak tuhle písničku zpívají dvě holky a já jsem bohužel jen jedna, ale to nevadí. Karolína Mejserová mi to tu tak krásně zařídila, ale zapomněla na jednu důležitou věc. Na tu, že bude zpívat semnou.“ Usmála jsem se na blondýnku. Dav začal pomalu skandovat její jméno a pomalu jí tlačil k podiu. Když Karolína stála vedle mě, provrtávala mě vražedným pohledem. Jen jsem se na ní usmála a podala jí mikrofon. Rozhlédla jsem se po davu, který byl plný očekávání a kývla směrem k profesorovi aby pustil hudbu. Na velké obrazovce se pomalu začal objevovat text písničky.

„ Fajn, tak můžeme začít.“ Podívala jsem se na Karolínu, která byla úplně zelená. Myslím si, že jsem na tom byla stejně, klepali se mi kolena. Myslela jsem, že se seberu a uteču. Všichni upírali svůj zrak na mě a mě se začínal kroutit žaludek. Zhluboka jsem se nadechla a začala zpívat. Nevím proč, ale měla jsem šílený strach. Možná to bylo tím, že ten anděla stojí těsně u podia a dívá se na mě. Naše hlasy se rozezněly po místnosti. Všichni byli ticho a poslouchali. Po chvilce celá místnost propukla v hlasitý smích. To jsem tak špatná? Bože, to je trapas. Ne, všichni se dívali na Karolínu. Karolína zrudla a utekla pryč. Stála jsem tam jak opařená a nepřítomně pokračovala ve svém představení. Hlavou se mi honilo mnoho myšlenek, mám také utéct, radši? Karolina zmizela ve dveřích. Všichni se uklidnili a poslouchali mě a podupávali si nohou do rytmu. Některé holky i nepatrně tancovali. Cože? Já tu stojím, zpívám tuhle šílenou písničku a nikdo se mi nesměje? Pomalu jsem se uvolnila a pokračovala v mém výstupu. Když jsem skončila všichni mi zatleskali. Byla jsem ohromená. Jediné co jsem dokázala, bylo říct děkuji a hned sem utíkala z podia pryč. Musím se rychle dostat na vzduch jinak mě asi klepne. Byl to příjemný pocit. Vyhrála jsem poprvé nad Karolínou. Proběhla jsem dveřmi na chodbu a byla jsem strašně moc spokojená se svým výkonem.

 Pomalu jsem došla ke dveřím, které vedli na terasu. Vylezla jsem ven. Venku pořád ještě řádila bouřka ale mě to nevadilo. Sedla jsem si na schod ke dveřím a pozorovala kapky deště padající na zem kousek přede mnou. Vítr už nefoukal a já seděla pod dřevěnou stříškou. Vzduch byl chladný ale příjemný. Zírala jsem před sebe a nechala se unášet proudem myšlenek. Z přemýšlení mě vytrhlo tiché zakašlání. Ani jsem si neuvědomila, že někdo za mnou otevřel dveře. Trhla jsem sebou a otočila se na dotyčnou osobu.

„ Mohu si k tobě přisednout?“ Zeptal se mě anděl. Ano byl to ten anděl, o kterém mluvila Karolína jako o jejím majetku.

„ Jo, jasně že můžeš.“ Pokusila jsem se o úsměv.

„Já jsem Mike a ty?“ představil se neznámý avšak překrásný kluk

„ Já Tamara.“ Seděl strašně blízko mě. Ne, že by mi to vadilo ale byla jsem z toho trošku nervózní. Takhle zblízka byl ještě krásnější než předtím, když sem na něj koukala přes celou místo. Měl kratší, rozcuchané hnědé vlasy. Jeho oči byli přenádherně hnědé. V životě jsem snad neviděla krásnější oči. Úplně mě uhranuli. Jeho pleť byla lehce opálená. Měl  na sobě přiléhavé černé tílko, které zdůrazňovalo jeho vypracovanou postavu a volnější tmavě modré jeansy. Vypadal úchvatně, až mě ta jeho dokonalost začínala pomalu děsit. Usmál se na mě a tím okouzlujícím úsměvem odhalil řadu krásných bílých zubů. Byla jsem úplně omámená.

„ Co pak tu děláš tak sama? Proč nejsi s ostatníma ve vnitř?“

„ Potřebovala jsem jít na vzduch.“

„ Bylo hezký, jak si utřela Karolínu, zasloužila si to.“ Uchechtl se.

„ No jo, ani nevím, co jsem jí vůbec provedla. Ale tak má co si zaslouží.“

„ Máš nádherný hlas.“

„Díky.“ Navíc jsem se nezmohla. Dívala jsem se na něj a bylo mi to hned jasný. Já se do něj zabouchla. Hrůza! To je hrozný. Po pravdě v životě se mi to ještě nestalo. Chodila jsem už se spoustou kluků, ale bylo to vždy jen na chvíli. Prostě sem s nimi vydržela tak měsíc na nejvýš dva a byl konec. Dívala jsem se na něj a uvědomovala si, v jaké lítám šlamastice. Pokládal mi různé otázky a já mu je oplácela. Nakonec jsem se docela dobře zakecali. Venku se už setmělo a já neměla tušení kolik je hodin a jak dlouho tam s ním sedím, ale nevadilo mi to. Přišlo mi, jako bych ho už znala. Znala ho celá léta, přitom ho dnes vidím poprvé. Skvěle se sním povídalo, docela dost jsme si rozuměli,  když v tom nás někdo vyrušil.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 3.část - Anděl: