Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! - 6.část Nedokážu tě ztratit!

18.06.2009 (16:30) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 984×

6.část - Nedokážu Tě ztratit!

,, Tammmarrraaa"
,, Alice uklidni se, my ti nerozumíme." Řekl Ed a najednou také ztuhl. Bylo mi to jasné, přečetl si Aliciny myšlenky. Alice se uklidnila a začala mluvit.
,, Tamara je v nebezpečí. Spadne na ni strop, když bude sama v té místnosti jak se konala ta jejich akce."
,, Kdy?" Bylo jediné, co jsem dokázal říct.
,, Teď někdy, musíme okamžitě dolů." Na nic jsem nečekal a hned se zvedl z podlahy. Z ničeho nic zase rána jak z děla. Oknem jsem viděl jak se na budovu řítí obrovská železná věž, která stála poblíž. Okamžitě jsem seběhl dolů s ostatníma v patách. Běžel jsem co nejrychleji, jak to šlo. Jako upír jsem s tím neměl problém. Za pár sekund už jsem stál ve dveřích té místnosti. Zděsil jsem se. To co jsem viděl, bylo strašné. Uprostřed místnosti ležela obrovská hrouda kamení s částmi kovové věže. Pod tou hroudou jsem spatřil drobnou, bledou ručku. Okamžitě jsem začal s ostatníma odhazovat kusy stropu a věže stranou. Přidali se k námi Carlisle a Esme, které přivolali ostatní cestou. Během minuty jsem měli všechen bordel odházený stranou. Prostředek místnosti byl prázdný až na její tělo. Ležela tam zkroucená v bolestné, trpící poloze. Přiběhl jsem k ní. Ne, ona nesmí umřít.
,, Tamaro, princezno moje, neumírej mi." Zasténal jsem. Tamara otevřela oči, její tvář se zkroutila do výrazu plného bolestí.
,, Miluji tě Miku." Zašeptala a pomalu zavírala oči. Po tváři jí stékala slza a z úst jí vyšlo bolestné zasténání.
,, Tamaro, miluji tě. Neodcházej mi, prosím." Brečel jsem. Klečel jsem nad ní a brečel jak malé dítě. Ona mi nesmí odejít. Ona, ne. Náhle byla ze mě naprostá troska. Celý svět se mi zhroutil. Slyšel jsem, jak její srdce přestalo bít. Ne, to nedopustím. Otočil jsem se na Carlisleho.
,, Prosím tati." Poprvé v životě jsem mu řekl tati. Zarazilo mě to. V té nejhorší situaci na něj vzhlížim jako na mého otce.  Máme mezi sebou skvělý vztah ale nikdy jsem se necítil na to, abych ho takhle oslovil. Oslovil jsem ho teď, tak, a nelitoval jsem toho. Jen jsem se na něj zmučeně díval.
,, Jsi si tím jistý Miku?" Podíval se na mě. Já věděl, že je to těžké rozhodnutí, ale ta odhodlanost ji zachránit byla silnější. Jediné co jsem mu dokázal odpovědět bylo.
,, Prosím." Zlomil se mi hlas. Carlisle se podvíval po ostatních a ti jen přikývli na souhlas. Přistoupil k ní a projel ostrými zuby skrz její překrásnou bledou kůži. Po chvíli se odtáhl.
,, Musíme okamžitě zmizet, Ede odnes Tamaru do bezpečí. My to tu zatím dáme do původního stavu a budeme dělat, že o ničem nevíme. Miku, až ti řeknou, že je mrtvá musíš to opravdu dobře zahrát."
" Jo, neboj se. To zvládnu dobře." Pustili jsme se do přendavání kusů stropu a železných kusů na svoje původní místo. Pak jsme rychle zmizeli do pokoje. Hlavou se mi honilo strašně moc myšlenek. Nebude Tamara naštvaná? Pochopí to? Jak zareaguje? Jaká bude, až z ní bude upírka? Snad pochopí, že jsem jí nechtěl ztratit. Jsem sobec? Nemohl jsem ji sám přeměnit, nevím jestli bych byl na to dost silný a na ní jsem to zkoušet nechtěl. Jsem Carlislemu strašně moc vděčný.
,, Je čas na hraní komedie." Promluvil Carlisle. Každý věděl co má dělat. Strašně překvapeného a v mém případě smutného, což nebude tak velký problém. Kde asi tak je teď Ed s Tamarou? Vím, že je s ním v bezpečí ale chtěl bych být u toho až se probudí. Než se probudí bude to trvat 3 dny a do té doby snad stihneme dorazit k nim. Ed je mi ze všech "sourozenců" nejbližší. Nevím proč ale nejvíce si s ním rozumím. Seběhli jsme lidským tempem k místnosti. Všude pobíhali zmatení profesoři a hasiči které přivolali. Rozhlédl jsem se po chodbě, v koutě se krčila drobná dívka. Měla dlouhé, rovné, červeno-hnědé vlasy. Strašně moc plakala a chvěla se. Otočil jsem se na Carlisleho a ten jen přikývl. Došel jsem k dívce a začal hrát svou hru.
,, Proč pláčeš? Co se tu stalo?" Hrál jsem si na nechápavého.
,, Vedle v místnosti spadl strop, prorazila ho ta železná věž co stála venku." Plakala a mě jí bylo strašně moc líto.
,, Stalo se někomu něco?" Pokračoval jsem ve vyzvídání jak největší trotl. Dívka se na mě podívla, měla světle modré oči. Její oči se leskly od slz, které jí tekli proudem. Viděl jsem v ní naprostou beznaděj a smutek. Smutně se jí pokřivili rty a pokračovala ve vyprávění.

,, Promiň, můžu za to já." Propukla v hlasitý pláč. Objal jsem jí a a nechápal co tím myslí.
,,Za co můžeš?"
,, Tamara" Řekla jen její méno a mě to začalo docházet, určitě se obviňuje z její smrti.
,, Co je s Tamarou?" Už mě ta hra unavovala ale musel jsem to vydržet. Vše mi předtím řekla až na jednu věc. Na tu, že jde o Tamaru. neřekla to schválně, poznal jsem to na ní.
,, Nu to ona se vracela pro mikinu. Už hodinu jí všichni hledají ale bezúspěšně. Měla jsem jít s ní, nebo jí nějak zdržet, přemluvit že to počká do rána." Upírala svůj zrak skrz mě.
,, Ne, to ne. Ona? Ne!" Bylo jediné co jsem jí řekl a při těch slovech vzpomínal na to jak bezmocně ležela pod tou hroudou kamení a kovu. Vybavil jsem si to tak živě, až se mi do očí nahrnuli slzy. Ano slzy, dnes už podruhé. Upíři nikdy nebrečí. Oni totiž nemohou, ale já? Já mohu.
,, Promiň" Vykoktala dívka a dívala se mi do očí.
,, Ne, ty za to přece nemůžeš. Nikdo za to nemůže. Nikdo nemohl vědět, že se to stane." Objal jsem jí.
,, Zamilovala se do tebe." Zašeptala mi do ucha.
,, Cože?" Jen jsem vykoktal a upíral na ni svůj pohled.
,, Nechápu jak, za tokovou chvilku ale milovala tě. Nikdy jsem ji neviděla tak šťastnou jako dnes večer." Usmála se na mě. Ani neví jakou mi udělala radost, že mi tohle řekla. Mé mrtvé srdce mi poskočilo. Ona mě miluje. Svitla ve mě naděje. To by se na mě nemusela zlobit, že jsem přemluvil Carlisleho aby jí přeměnil. V tom k nám přistoupil Jasper a posmutně se na nás usmál. Bylo mi jasné co dělá. Zaplavoval tu dívku klidem.
,, Miku, měli bychom už jít." Byl jsem mu vděčný. Nevím jak dlouho bych vydržel hrát tuhle komedii. Rozloučil jsem se s tou dívkou a odešel. Vešli jsem do mého pokoje a Alice mě okamžitě objala.
,, Vedl sis dobře. O Tamaru se nemusíš bát. Ona to pochopí a smíří se s tím jaká bude." Usmála se na mě a mě bylo hned jasné, že měla zas jedno ze svých vidění. Uklidnilo mě to.
,, Vyrazíme hned ráno, myslím si , že Tamaru zastihneme ještě jako člověka." Oznámil nám Carlisle. Nejradši bych vyrazil teď hned ale to nejde. Lidem by asi přišlo hodně divné kdyby rodina Cullenů opouštěna rekreační sportovní areál bez dvouch chlapců. To, že s námi nepůjde Ed se nějak okecá ale že bych chyběl i já to by bylo horší. Všichni opustili můj pokoj a nechali mě tam samotného. Byl jsem jim za to vděčný. Potřeboval jsem chvilku pro sebe. Přešel jsem přes místnost na balkon a zarazilo mě něco docela zvláštního. Rozhlížel jsem se z balkonu po okolí. Venku byl klid, naprostý klid. Přistoupil jsem k zábradlí a zůstal ohromeně stát. Po bouřce nebylo ani památky. Byla krásná teplá noc bez deště, bez větru. Nerozuměl jsem tomu. Jak se může počasí tak rychle změnit? Rozhlédl jsem so po okolí, všude byli poházené větve a všelijaký bordel. Podíval jsem se k druhé budově. Pořád před ní stálo hasičské auto. Svým skvělým sluchem jsem zaslechl, jak se mezi sebou někdo baví.
,, Odklidili jsem všechny trosky a nikde nikdo." Řekl nějaký muž.
,, Cože jak to? Kde jinak může být ta dívčina? Vždyť jste tam našli její mikinu a peněženku." Divil se druhý muž.
,, Nevím, třeba se pro ty věci vracela, ale prostě tam nedošla, k jejímu štěstí. Ráno to tu samozřejmě necháme ještě prohledat." Odpověděl ten první muž.
,, Hmm, radši si už půjdu lehnout. Mockrát vám děkuji za pomoc. Dobrou noc."
,, Není zač, dobrou noc." Můži se rozloučili a dál jsem je nevnímal. Ach Tamaro, vůlbec nemohu pochopit proč se tohle děje. Myšlenkami jsem kroužil kolem ní. Díval jsem se na noční oblohu a pozoroval hvězdy. Hvězdy byli krásné jako vždy, ale nebyli tak krásné jako ona. Ona je mojí Hvězdou na nebi. Ona je můj život. Snad se na mě nebude zlobit.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! - 6.část Nedokážu tě ztratit!: