Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! - 8.část Zjištění..

26.06.2009 (11:00) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 910×

8.část – Zjištění

Tamara

„ Kde to jsem?“ Zeptala jsem se Mika a pozorovala jeho ustaraný a zároveň velmi smutný obličej. On je tak krásný, tak nádherný. Moc dobře si pamatuju co mi té noci řekl. Strašně moc mě to potěšilo. On mě miluje a já jeho taky. Jsem snad v nebi? Ale to by tu nebyl on. Tak kde to jsem. Moje myšlenky zase  zamířili k otázkám. Co se stalo? Jak je možné že mě nic nebolí? Jak je vůbec možné že žiju? Proč tak dokonale vnímám okolní věci? Jsem strašně moc zmatená. Miku, lásko moje vysvětli mi to. Asi se z té nejistoty zblázním. Proč je tak smutný? Vždyť tu sedím a cítím se naprosto v pohodě a myslím, že je to na mě i dost vidět.

„ Jsi v Kanadě.“ Odmlčel se.

„ Cože?“ Uteklo mi. Tohle opravdu nechápu. Prvního apríla už bylo ne?

„ No jsi v Kanadě. Právě sedíš v domě, který patří rodině Cullenů. Neboj se, vysvětlím ti to. Jenom mě prosím nepřerušuj. Je to pro mě dost těžké a pochopím, když už mě nebudeš nikdy chtít vidět. Je mi to líto ale prostě sem to musel udělat. Nedokázal bych, jen se zvednout a nechat tě tam ležet a umírat.“ Koukala jsem na něj, jako kdyby měl na hlavě anténky a říkal si ÍTÝ. Jsem úplně mimo. Nechápu. O čem to mluví?

„ O čem to mluvíš? Proč bych tě neměla chtít vidět? Taková blbost. Já to vůbec nechápu.“

„ Já vím a vysvětlím ti to.“ Podíval se na mě. V jeho tváři byla bolest, smutek. Přísahal bych, že kdyby byl sám tak se úplně zhroutí. Proboha co se stalo tak strašného, že se tak trápí? Nechci, aby byla tak smutný. Když vidím ten jeho výraz ve tváři, trhá mi to srdce.

„ Tak spusť.“

„ Takže.“ Odmlčel se. Určitě je to pro něj strašně moc těžké.

„ Já a Cullenovi nejsme tak obyčejní jak si mnozí myslí. Jsme totiž upíři. Vím, zní to jako nějaká pohádka nebo spíš strašidelný příběh ale je to tak. Jsme upíři. Naše pleť je bledá, chladná a tvrdá jako kámen. Máme skvělý zrak, sluch a čich. Jsme obdaření neuvěřitelnou silou a rychlostí. Dalo by se říci, že jsme do určité míry nesmrtelní. Povětšinou to co se povídá o upírech není pravda, až na to. Až na to že opravdu pijeme krev. Je to na upírovi jestli si vybere lidskou nebo zvířecí krev. Já a má rodina jsme takzvaní vegetariáni, protože se živíme jen zvířecí krví. Na upírovy vždy poznáš, jakou krví se živí. Ti co jsou jako mi a dají přednost zvířecí než lidské krvi. Mají hnědé až zlatavé oči. Ti, kteří se živí lidskou krví, je mají výrazně červené. Někteří upíři byli obdařeni zvláštní mocí. Třeba Alice, ta vidí do budoucnosti. Edward dokáže všem přečíst myšlenky. Jasper dokáže vycítit různé emoce a pohrávat si s nimi. A Emment je neuvěřitelně silný. Vím je toho na tebe moc. Ale teď k tomu nejdůležitějšímu. Alice měla vizi. Viděla jak na tebe padá ten strop. Když jsme doběhli k tobě, bylo už pozdě. Ležela na tobě ohromná hromada kamenů a kovu. Všechno jsme odházeli stranou. Určitě si pamatuješ, co jsem ti řekl. Pořád na tom trvám a myslím to vážně. Pak jsi zavřela oči a já už neslyšel být tvé srdce. Zahrnula mě panika. Nechtěl jsem tě ztratit. Promiň. Přemluvil jsem Carlisleho aby tě přeměnil.“

 Poslouchala jsem ho se zatajeným dechem. To co mi tu říkal, tomu se prostě nedalo uvěřit. Oni jsou upíři? Nu, smysl to trochu dává ale. To je prostě jenom sen nebo já nevím.

„ Carlisle mě proměnil v upíra?“ Zeptala jsem se a dívala se na něj. Zvedl hlavu a díval se na mě.

„ Ano.“

„ Aha, takže už nejsem člověk? Proto tak skvěle vnímám věci kolem sebe a nic mě nebolí? Už nemám žádné zlomené kosti….“ Tím by se to docela vysvětlovalo.

„ Miku? Proč já neslyším být tvé srdce?“ zajímalo mě.

„ Protože jsem upír. Upírům srdce nebijí.“ Zašeptal.

„ Já se na tebe nezlobím, já tě chápu.“ Řekla jsem. Vůbec nevím, jestli mám být šťastná nebo naštvaná. Mám strašně moc smíšené pocity.

„ Víš, je tu jedna věc. No těch věcí je víc.“ Jezus, co to zas na mě vybalí? Už je toho na mě trochu moc.

„ Víš, běžná přeměna v upíra trvá 3 dny. Když se člověk stane upírem má šílenou touhu po lidské krvi a hlavně. Hlavně mu nebije srdce. Tvoje přeměna trvala týden! Srdce ti pořád bije. Říkáš, že máš zlepšené smysly jako upír a zatím jsi v naprostém klidu a nevyšiluješ z toho, že máš chuť na krev. Nechápu to.“ No tak tohle mi neměl říkat. To jsem jako ještě k tomu nepovedená. Nechá ze mě udělat upíra a ještě mi vyčítá, že nejsem jako ostatní? Asi se zhroutím!!!

„ Co je to teda semnou?“

„ To já právě nevím. Zlobíš se na mě?“

„ Nemám proč, chápu tě. Jen je toho na mě trochu moc. Potřebuji být sama ale mám jednu otázku.“

„ Ano, jakou?“

„ Říkal jsi, mají upíři světlou a chladnou pokožku ne?“ Musela jsem se na to zeptat, strašně moc mi to vrtalo hlavou.

„ Ano.“ Znejistěl. Asi sem se dotkla citlivého místa.

„ Tak proč tvoje kůže je teplá a snědá?“

„ To ti povím jindy, už takhle toho je na tebe moc.“ Na tváři měl zase ten ustaraný výraz.

„ Tak já tě teď, nechám o samotě. Miluji Tě.“ Políbil mě na čelo a zmizel za dveřmi. Slyšela jsem jak schází dolu po schodech. Přestala jsem ho vnímat a lehla si na postel. Měla jsem v hlavě obrovský zmatek. Jak velký se ani nedalo popsat. Já jsem upír. To je neuvěřitelné. A co moje rodina a přátelé? To je už nikdy neuvidím? Asi si myslí, že jsem mrtvá. Nechala jsem se unášet proudem myšlenek až jsem usnula. Probrala jsem se, rozhlédla jsem se kolem se a. On to opravdu nebyl sen. Na budíku bylo devět hodin a venku tma. Prospala jsem celý den. Na křesle vedle mé postele ležely krásné šaty s ještě krásnějšími botami. Vedle byl připravený ručník s hygienickými potřebami.  Kousek ode mne jsem spatřila další dveře. Tam musí být určitě koupelna, pomyslela jsem si. Otevřela jsem dveře a tam skutečně byla koupelna. Podívala jsem se znova na šaty. Ani náhodou. Já a šaty. To určitě. Co šaty, ty bych ještě přežila ale ty boty. Já a podpatky? Na nich se hned zabiju. Vešla jsem do koupelny a zírala do zrcadla. Přede mnou stála okouzlující postava. Byla jsem to já ale i nebyla. Byla jsem na člověka nepřirozeně krásná. Pleť jsem měla o něco světlejší než obvykle ale byla jsem to pořád já. Jen o něco krásnější. Můj zrak spočinul na mém oblečením. Už chápu proč ty šaty. Kalhoty jsem měla roztrhané a špinavé. Tričko bylo na tom podobně. Hrůza prostě. S tím musím okamžitě něco udělat.