Trošku kratší kapitola, kde se Is trápí jednou noční můrou. Zničehonic přijde další, o hodně strašidelnější a reálnější...
Moc děkuji za komentáře, udělali jste mi radost. Ráda bych tenhle díl věnovala domcemerci, která je věrnou čtenářkou už od začátku. Snad se ti bude líbit. =)
24.04.2012 (07:00) • NathalkaSimova • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1449×
Isobel
Následujících pár týdnů mi docela rychle uteklo. Nejenže už jsem se naučila, jak si vždycky udobřit Alissu, když se naštve (nebo nedejbože Susan), nebo se konečně začala chytat látky, ale i s Cullenovými byla zadobře. Baštila jsem jim ty povídačky o plastice (nebo co si to na mě domluvili) a oni se ke mně chovali mile, přijali mě jako člena rodiny. Jen Jasper byl nějaký ostýchavý.
Jedna věc se ale za tu dobu nezměnila. Pořád jsem nepřišla na záhadu, na to tajemství, kterým byla opředena má sestra s manželem a jeho sourozenci. Co jsou, ksakru, zač?
Seděla jsem vedle Matta na zoologii a poslouchala učitelův monotónní výklad o hmyzu a všelijaké další havěti. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co dělám, když do mě Matt drknul a zašeptal: „Jsi v pohodě?" Nevím, jak jsem u toho musela vypadat, když se mě zeptal, ale jakmile jsem se koukla do sešitu, ztuhla jsem. Nakreslila jsem dvě zářivě červené duhovky, které se na mě děsivě dívaly.
O těch očích se mi zdálo už několik nocí. Byla to taková nesmyslná noční můra, která - i když nedávala smysl - mě dokázala pořádně vyděsit. Nejprve se tam zjevilo pár záblesků, pak byla tma, kterou narušilo pár slunečních paprsků. Po chvíli na mě odněkud vybafly karmínové oči. A většinou tehdy jsem se celá zpocená probudila. Nevěděla jsem, co to znamená, ale děsilo mě to.
Bleskově jsem sešit zaklapla a hodila do tašky. Matt nečinně přihlížel (asi si myslel, že jsem padlá na hlavu) a na chvíli jsem upoutala i profesorovu pozornost. Naštěstí pak začal vykládat dál a já se sesula na židli. Ztěžka jsem oddechovala.
„Promiň, asi se chovám divně... To jen..." vymačkávala jsem ze sebe, „já jen, že poslední dobou pořád nad něčím přemýšlím, nevnímám a dělám pitomý věci," zakřenila jsem se. Matt už vypadal zase normálně a dal se se mnou do řeči. S vděkem jsem jeho snahu o rozptýlení přijala a do konce hodiny už nad očima nepřemýšlela.
I když jsem se s Cullenovými poměrně spřátelila, i nadále jsem sedávala u stolu s Mattem a spolubydlícími. Většina oběda rychle utekla, protože se Susan dost často dohadovala s Rickem o různých věcech. Dnešním sporem byly holky v sukních.
„Říkám ti, že když holka nemá sukni, postrádá eleganci a styl!" hádala se Susan a koutkem oka nenápadně zabloudila ke mně. Sklopila jsem pohled na své džíny.
„Od nošení sukní jsme tu my. Kluci se starají o nošení toho ostatního," tvrdohlavě namítala a Matt se sem tam uchichtl nad její paličatostí. Conny občas (jako dnes) sedával u stolu různých holek, kde se s nimi oblizoval. Senza, asi bych jeho poznámky na můj ‚klučičí' styl dneska nezvládla.
„No neříkej, žes na sobě nikdy neměla kalhoty. Nebo tepláky na doma!" odpovídal stejně zaujatě Rick a také se smál. Susan se zarděla a zamumlala něco v tom smyslu, že doma je to něco jiného, a rozhodla se skončit s diskuzí. Pravděpodobně nevědomky zabloudil Rick pohledem na mě a sjel mě celou pohledem. Snažila jsem se dívat někam jinam.
Dneska bylo venku sluníčko, Cullenovi nebyli ve škole a do domácích úkolů se mi moc nechtělo. Stejně tak ani Susan. Tak jsme si obě lehly na verandu našeho pronajatého domečku a vystavovaly svá těla zázračným paprskům. Slunce opravdu miluji, ale pro studium se musí něco obětovat, ne? Tady si ho moc neužiji.
S příchodem sluníčka se odplavily veškeré mé špatné myšlenky, mé obavy z rudých očí a nerozluštěná záhada mé sestry. Po chvíli příjemného relaxování jsem o sobě téměř nevěděla.
Probudil mě až nezvyklý chlad. Byla temná noc a venku vál ledový vítr. Na sobě jsem měla jen krátké tričko, a tak jsem se chystala k odchodu dovnitř. Zvláštní. Žádná noční můra, konečně jednou změna. Do domu jsem se vracela celá rozlámaná a zmrzlá. Jakmile se moje unavené tělo dostalo do pokoje, svalila jsem se na postel a opět vytuhla.
Po tolika temných a děsivých snech mi tenhle připadal jako procházka růžovou zahradou. Zatím. Všude bylo světlo a teplo, prostředí jsem poznávala. Byla jsem na okraji našeho města ještě u nás doma na zahradě za domem. Byly mi dva roky, nebo něco kolem toho věku. Bella - tehdy ještě ‚živá' - mě chovala v náručí a zpívala mi krásnou ukolébavku. Celá zářila, ale nikdo ji neviděl, protože jsme měli kolem domu vysokou zeď. Máma byla na nákupu a Phil na zápase. Tolik jsem vzpomínala na tuhle chvíli, že jsem si po nějaké době uvědomila, že Bella přestala zpívat a zasněně se na mě dívala.
„Ach, Isobel, ty jsi po Nessie to nejrozkošnější miminko, co jsem kdy viděla," rozplývala se něžně. Já jí jenom zavrněla spokojeně v náručí. Na tuhle vzpomínku jsem si pomalu začínala vzpomínat.
„Víš, kdybych nebyla ta hodná, asi bych se neudržela a celou láskou bych tě snědla," vrkala sladce. Význam mi docházel, ale jako dítě jsem ji pořádně nechápala. Už v tu chvíli jsem se děsila pokračování.
Pořád jsem byla uchvácena její krásou. Jako by mi nedocházelo, že jsem se jako její neteř ocitla v nebezpečí. Bella si mě přivinula blíž, že jsem na její tvář jen tak tak viděla. Ale stihla jsem zahlédnout, jak se její medově zlaté duhovky mění v ty, které mě celý týden děsily ve snech. Karmínově rudé. Lačné. Z jejích rtů se ozvalo slastné zavrčení a její chrup se proměnil v hromadu špičáků. Se strachem jsem se na ni podívala a hned potom se to stalo. Zničehonic zaútočila.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: NathalkaSimova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsi to opravdu ty? - 13. kapitola:
Díky za chválu, kritiku atp. =D Jop, kapitola byla krátká, příští bude delší, ale nemohla jsem si odpustit tenhle konec =D
Super, kapitola je naozaj skoro. Je síce krátka, ale nevadí. A je podstatne lepšia než tá minulá, aj keď sa v nej dokopy nič neudialo. Teda, Isobel má podozrenia, to chápem a čakám, kedy jej to dôjde. A aby sme sa rozumeli, nebolo to nudné, mne sa to páčilo, len dej nebol nijak akčný, chápeme sa, nie? Ale fakt vydarená kapitola.
Lepší. Mnohem lepší. Akorát u mě Isobel trochu ztrácí, protože tim, co občas vypustí z pusy, mi přijde trochu... šetrně řečeno zvláštní. Ještě teda, Bella měla bejt mrtvá a najednou je na živu, a pořád jí je osmnáct a ona se jde opalovat. Ta je dobrá. Já bych asi volala na policajty, anebo věnovala veškerou svoji pozornost tomu tajemství. Zkus si říct, co bys dělala ty... Kdyby x let tvoje sestra byla mrtvá a najednou se před tebou zjevila. A to ještě nepočítám Bellinu výmluvu... Kdyby to aspoň podala jinak s tou plastikou, ale Bella by jako upírka měla tyhle situace zvládat líp se svou nadpřirozenou inteligencí a schopností přemýšlet mnohem rychleji, než lidé. U Isobel můžu brát, že je trochu jiná, ale u Belly mě to minulou kapitolu zarazilo.
Když vidim v administraci nějakej takovejhle analytickej komentář, tak... Jenže tohle je úžasnej nápad, a tak se v tom hrabu, protože se dá zpracovat mnohem líp. Dialogy mi prostě přijdou nepřirozený a na vysokou školu dost zvláštní.
A btw. v kurzívě máš uvedeno, že Isobel už přemýšlí ve snu nad tím minulým, což znamená, že ví, že sní... Jen, že takové sny jsou mýtus a asi sis to neuvědomila, když si to označovala.
Tak, přestanu si hrát na někoho, kdo může radit a radši přejdu taky k tomu, že jsem ráda, že je tu další kapitola tak brzo, a že ti děkuju za věnování.
Tahle kapitola lepší, než předchozí. A jestli na tom chceš ještě zapracovat, tak to může být ještě lepší. Ale je to tvoje povídka a třeba se ti takhle líbí, což asi pravděpodobně ano.
Těšim se na další.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!