Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi to opravdu ty? - 5. kapitola

15.06.2011 (07:15) • NathalkaSimova • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2391×

Polkla jsem. „Tv-tvůj župan?“ zeptala jsem se a cítila jsem, jak rudnu a začínám se potit.

„Jasně,“ souhlasil ten tmavovlasý – Rick a nepřestal si mě se zájmem prohlížet. „Ale klidně si ho nech teďka na sobě. Sluší ti,“ mrknul na mě a začal se hihňat. Blonďák se k němu přidal.

„Jsem Rick a tohle to pako je Cony,“ představil sebe a svého kámoše. „A ty jsi…“

„Co? Ehm… Jsem Isobela, ale říkejte mi Iso.“ Řeč se mi vrátila, takže jsem toho využila a omluvila se. „Hele, Ricku, promiň. Fakt jsem nevěděla, že je to tvoje. Já jsem tu nová a bydlím tady společně se Susan,“ vychrlila jsem ze sebe, aniž bych věděla, co vlastně říkám. Ti dva si mě se zájmem prohlíželi.

„Hmm…“ řekl Conny a podíval se na Ricka. „Týjo, my máme na ty kočky nějaký štěstí, ne?“

„Jo, to jo,“ souhlasil šibalsky Rick. Začali se spolu bavit o tom, že lepší to už být nemůže, či co… Ale to už jsem je neposlouchala. Vypařila jsem se z místnosti, když si mě chvilku nevšímali. Zalezla jsem do prázdného pokoje – usoudila jsem, že to bude asi má ložnice – a převlékla se do toho, v čem jsem přišla (nic jiného jsem totiž neměla).

Vybalila jsem si notebook, dala si ho do poličky a na stůl postavila fotku naší rodiny – mě jako batole, mámy, táty a mé sestry. Župan jsem pověsila zpátky do koupelny a zapřísáhla se, že se ho už nedotknu. Pak jsem ucítila skvělou povědomou vůni a šla za ní…

„Mmm, to vážně voní, Susan,“ pochválila jsem jí a její výtvor. Susan už nestála u sporáku, ale jedla míchaná vajíčka. Naproti ní byla připravená další porce.

Sedla jsem si tedy tam a ochutnala. „Páni, jsi fakt skvělá kuchařka,“ uznala jsem. „To já si stěží dokážu namazat chleba s máslem, já jsem na vaření děsně levá.“ Susan se zachichotala. „Čemu se směješ?“ podivila jsem se.

„Takže už ses potkala s klukama, jo?“ zeptala se mě. „Slyšela jsem vás až sem. Mimochodem… já župany nevedu,“ sdělila mi a já dělala, že si toho nevšímám. Stejně jsem se začervenala. Sakra!

„Hele?“ zeptala se, když dojídala svou porci.

„Mhm?“ zeptala jsem se s jídlem v puse. „Co je?“

„No, tak mě napadlo, že bychom si mohly vyrazit na nákupy, ne?“ uvažovala. „Od tý doby, co jsem tady, jsem nepoznala kromě tý starý ženský ve škole žádnou jinou holku. A nákupy miluju!“ zvolala a já leknutím nadskočila.

„Hele, já nemyslim, že je to dobrej nápad. Já na nákupy moc nejsem…“ Snažila jsem se jí to vymluvit, ale Susan se nedala a hned mi řekla něco, kvůli čemu jsem nemohla odmítnout.

„Takže budeš chodit pořád v jednom oblečení?“zeptala se vítězně, poněvadž v mých očích uviděla záblesky porážky.

„Sakra!“ sykla jsem. V tom jsem jí musela dát za pravdu. „Tak fajn, ale jen pro tentokrát,“ souhlasila jsem a snažila se jí nevšímat. Jak jsem tak jedla a neměla co dělat, zapřemýšlela jsem na Connym a Rickem. Hodnotila jsem je po svém setkání a myslela na to, jak vypadali.

Rick. Poměrně pěkný, malý a tmavovlasý se zelenýma očima. Vypadalo to, že se stará o to, jak působí na lidi. Měl sice dobrácký pohled, ale to co předvedl dneska… fuj!

A Conny. Ten vysokej blonďák, kterej si o sobě myslí, jakej je to frajer. Přitom vypadá… Inu, mně přišel jako nechutnej úchyl. Zajímalo by mě, s kolika holkama se vyspal… Přesně ten typ kluka, co má nagelovaný vlasy, páchne po tuctu deodorantů a má pitomý hlášky. Jo, to by sedělo.

„Jsi v pohodě, Is?“ zeptala se mě opatrně Susan a zírala na mě.

„Jo, proč?“ ptala jsem se přihlouple. „Co má bejt?“

„Nic. Já jen… už delší dobu zíráš do prázdna a žužláš vidličku.“ Věnovala jsem jí otrávený pohled, umyla talíř a šla si lehnout. „Jo a ty nákupy podnikneme kdy?“ zeptala se, když jsem byla na odchodu. Já jen pokrčila rameny.

„Je mi to jedno,“ zamumlala jsem. „Co takhle zítra odpoledne? Ať to mam co nejdřív z krku.“ Susan radostně přikývla a já šla do pokoje…

Zdál se mi sen. Všude byly barvy duhy a poletovali tam motýli. Zezačátku jsem si myslela, že jsem se ocitla někde v ráji, ale pak můj sen přešel v noční můru. V dálce se zjevila černá postava v kápi s kosou a pomalu se přibližovala ke mně. Když už byla jen pár kroků ode mě, natáhla ruku.
„Pojď, zašeptala…

V tom jsem se s trhnutím probudila. Byla jsem zpocená a vylekaná. Věděla jsem, že to byl jen sen, ale i tak jsem se nemohla zbavit strachu.

Vyskočila jsem z postele a koukla se na hodiny, které visely nade dveřmi. Bylo půl desáté.

„Hu!“ vyděsila jsem se a běžela do koupelny. Hodila jsem na sebe linky, řasenku a světle hnědou rtěnku a pospíchala do kuchyně. Tam už na mě čekala Susan.

„No konečně, spáči!“ řekla na uvítanou a seděla u stolu a popíjela kafe. „Tys byla hodně unavená, co? No… hoď něco do sebe a vyrazíme!“ zvolala nadšeně a začala si pískat. Vzala jsem si rohlík a společně jsme vyrazily…

Jelikož tu ani jedna z nás neměla auto, musely jsme protrpět tak deset minut jízdy městskou hromadnou dopravou. Ne, vlastně jen osm. Na předposlední stanici nastoupil do autobusu opilec, co obtěžoval cestující, tak jsme se tu jednu stanici rozhodly jít pěšky…

Obchodní centrum nebylo moc velké, takže jsem zajásala. Alespoň malá útěcha.. a taky malý výběr…

Jak jsem předpokládala, nakupovaly jsme kolem dvou hodin. Ne, že by mi to bylo jedno, ale už jsem zažila i horší. Vrátily jsme se domů s poměrně slušnými úlovky. Já si doplnila šatník, který se skládal většinou z džínů a barevných topů, sem tam jsem neodolala a koupila si i nějakou sukni.

Dále jsem si sehnala kartáček a pastu, roztomilé růžové pyžámko se žirafami a učebnice do školy podle seznamu, co Susan dostala. Zastavily jsme se i v knihkupectví a koupily kuchařku, podle které se mě rozhodla Susan učit… Musela jsem uznat, že za to odpoledne jsme se docela skamarádily.

„Tak co? Jak jste si to užily, holky?“ zeptal se Rick, když jsme vešly. Seděl na pohovce a sledoval nějaký film.

„Odpal, Ricku!“ řekla otráveně Susan. „Je tu Conny?“ ptala se a začala se chichotat.

„Jo, je v kuchyni, tušim…“ řekl nepřítomně a Susan se radostně vydala do kuchyně. Já tam zůstala s Rickem sama.

„Poslední dobou mi už ti dva vážně lezou krkem,“ řekl Rick a otočil se na mě. „Ta holka se na něj pořád lepí a Conny si mě vůbec nevšímá. Pořád má blbý hlášky a myslí si, kdovíjak není vtipnej. A jak sis užila nakupování?“ zeptal se mě a pak rychle dodal: „Ale jestli se ti nechce odpovídat, neodpovídej, nemusíš bejt zbytečně hrubá.“ Usmála jsem se.

„Ale jo. Na to, že nákupy nesnášim, jsem si to docela užila. Byla to sranda.“

„Jo, to jsme dva. Taky nesnášim lítání po obchodních.“ Zasmál se a stočil pohled zpátky k televizi. Povzdechla jsem si a vydala se do pokoje. Ještě týden a jdu do školy…

Moc děkuji za komentáře, popohnaly mě k dalšímu dílu. Bez nich bych další kapitolu asi nenapsala, budu ráda, když se vyjádříte i k tomuto dílku. :-D

Pro nedočkavce - ještě jsem nechtěla, aby se s Bellou potkala (konec konců je srpen a ona sotva přijela, že?) a nechtěla jsem to uspěchat. Ale plánuji to buď v šesté anebo sedmé kapitole, jen vydržte... :-D

Autor: NathalkaSimova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi to opravdu ty? - 5. kapitola: