„Ty víš, co se stalo. Proč mi tu sprostě lžeš do očí?“ zeptal se a podíval se mi do očí, ale já uhnula. Vzal svou dlaň a přidržel si jí můj obličej tak, aby mi viděl do tváře. „Myslel jsem, že jsi jiná, než ostatní holky. Ale zdá se, že jsi stejná děvka jako ostatní.“ Jeho slova mě uhodila jako facka a do očí se mi nahnaly slzy. „Pláč ti nepomůže, Rosalie,“ usmál se a začal mě svlékat... Nechtěla jsem moc psát děj příběhu, příliš by se toho prozradilo. Budu ráda za každou kritiku, kterou si vymyslíte. Příjemné čtení.
11.11.2011 (15:30) • Ainslee • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1901×
1. kapitola - Chyba
„Nechceš mi něco vysvětlit?“ křikl na mě. Propaloval mě nenávistným pohledem a já nechápala nic z jeho chování a pocitů. Na jeho otázku jsem jen zavrtěla hlavou a čekala na jeho další reakce. „Vážně ne?“ zeptal se znovu a jeho tvář se ještě více zkřivila zlobou.
„Stalo se snad něco?“ zeptala jsem se opatrně. Vydal ze sebe hrůzu nahánějící vrčení a přiblížil se více ke mně. Pevně mi stiskl ruce a nenávistně mě propaloval. Svůj strach, který mi vyzařoval v očích, jsem nedokázala zastřít. Když mi uniklo tiché au, svůj stisk povolil, ale nenechal mě být. Doslova mě odhodil na postel a hned si na mě lehl, abych mu nemohla utéct. Sotva jsem dýchala a ani to jsem pomalu pod jeho těžkostí nedokázala.
„Ty víš, co se stalo. Proč mi tu sprostě lžeš do očí?“ zeptal se a podíval se mi do očí, ale já uhnula. Vzal svou dlaň a přidržel si jí můj obličej tak, aby mi viděl do tváře. „Myslel jsem, že jsi jiná, než ostatní holky. Ale zdá se, že jsi stejná děvka jako ostatní.“ Jeho slova mě uhodila jako facka a do očí se mi nahnaly slzy. „Pláč ti nepomůže, Rosalie,“ usmál se a začal mě svlékat. Bála jsem se ho a vyděsila se jeho reakcí.
„C-co to dě-děláš?“ vykoktala jsem ze sebe a snažila se bránit. On se jen zasmál a dál mě zbavoval oblečení. „Nech t-toho!“ křikla jsem, ale ani to nepomohlo. „Dost!“
„Dost? Vždy jsi mi říkala, že ti na tom záleží, ale lhala si. Než jsem se nadál, ty ses vyspala s Cullenem a pak ses klidně vrátila ke mně,“ řekl skrze zuby. Ani jsem si nestačila povšimnout, že jsem celá nahá a už mě tvrdě líbal. Byla jsem hodně vyděšená, protože takového jsem ho ještě neviděla. Vždy byl tak přátelský a milý, něžný…
Z mého přemýšlení mě vytrhla obrovská bolest, kterou jsem cítila mezi stehny. Emmett do mě tvrdě pronikal a tušila jsem, že bez ochrany. Rychle se ve mně pohyboval a nedbal ani na mé vzlyky nebo prosby. Prostě si to užíval a na mně mu nezáleželo, byla jsem jen jeho hračka na jednu věc. Byla to nesnesitelná bolest. Snažila jsem si toho nevšímat a myslet na jiné věci. Po tvářích mi stékaly stále nové a nové slzy z bolesti jak fyzické, tak psychické. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu a já se stále modlila, aby byl konečně konec.
Slyšela jsem jeho přerývaný dech. Jeho nárazy se stále více stupňovaly a já doufala, že tohle peklo bude u konce. Když se na mě svalil celou svou silou, ani jsem nemohla dýchat, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem jen jediné, a to zemřít. Myslela jsem na naše krásné společné chvíle. Na naše první setkání v parku. Naše první kino a rande. První polibek při padajícím dešti…
Všechno bylo pryč a já chtěla zapomenout…
„Tak co? S kým sis víc užila?“ zeptal se posměšně a hlasitě se svému vtipu zasmál. Já jen ležela, protože jsem na nic jiného neměla sílu. Svůj pohled jsem upřela na něj a z oka mi kanula další slza z bolesti. Opět se zasmál, vstal z postele a hledal své oblečení, které bylo rozházené kolem.
Oblečený a upravený se ke mně přiblížil. Tvrdě mě políbil na mé oteklé rty. Pohladil mě po tváři a pokračoval stále níž a níž. Sledovala jsem jeho pohled.
Své hlazení zastavil u mého podbřišku a zarazil se. Jeho pohled byl najednou vyděšený a stále se mi díval mezi stehna. Z očí mu tekly slzy a stále kroutil hlavou, jako by něco bylo zcela absurdní, ale já jsem stále nechápala jeho chování, které se v jedné vteřině změnilo.
Podíval se na mě zdrceným pohledem a po tváři mu stekla nová slza. Lehnul si vedle mě na postel a přitiskl si mě na jeho tělo. Jednou rukou mi hladil vlasy a druhou mě objímal.
„Promiň, Rosalie, promiň,“ zašeptal Emmett. „Promiň…“
Autor: Ainslee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsou jen dva časy, kdy s tebou chci být… 1. kapitola:
kdy bude další nemohu se dočkat jsem napnutá co se stane s rosalie a jestli bude s emmettem pořád nebo ho opustí
dalšíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí
rychle další
honem rychle dalsi je to naprosto uzasne chudak rosalie chci videt co se emmettovi stalo v hlave ze byl takovej.
dalsi
rychle další prosím
páni tak to je super úžasný nápad, pekne spracovaný dúfam, že ďalšia bude čo najskôr, lebo už teraz sa nemôžem dočkať. proste geniálne
Jo, jo, jo, jo, jo, tak to je suprózní, tohle se mi hrozně líbí. Bylo to nej, originální, jak už sem ti psala na icq, takže tu se nebudu opakovat.
Tleskám a klaním se před tebou. Jsi úžasná!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!