Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Just love - 4. kapitola - Cullenovi

01.12.2011 (21:45) • CooLiN • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1560×

„Michelle, Michelle, Michelle, támhle jdou,“ křičela mi do ucha Angela.

„Kdo jde? Ang, proboha uklidni se. Nejanči.“

„Cullenovi. Chtěla jsi je přece vidět, ne?“

„Jo, aha. Cullenovi,“ řekla jsem, „tak mi o nich něco řekni.“ Angela hned spustila.

„Alici znáš, vedle ní sedí Jasper. Pak je tam Rosalie – ta blondýnka, Emmett – ten svalnatý hromotluk – a nakonec Edward – ten hezounek. Všichni jsou adoptivní děti doktora Cullena a jeho ženy Esmé. S nikým se tady nebaví. Emmett chodí s Rosalií a Jasper s Alicí. Je to divné, co? Jsou to sourozenci. Sice nevlastní, ale žijí spolu pod jednou střechou.“ Pohledem jsem přejížděla z jednoho na druhého, ale když jsem uviděla Edwarda, zastavilo se mi srdce. Nikdy jsem neviděla kluka, jako je on. Vlasy s nádechem bronzu rozcuchané do neuvěřitelně sexy rozcuchu.

„Michelle, nedělej si naděje, tomu není žádná dobrá.“ Podívala jsem se na Jessicu a poté zpět na toho Edwarda. Nevypadal moc mile. Vyzařovala z něj taková ta ignorance. Jako by byl něco víc než všichni ostatní.

Podíval se na mě a drze se usmál. Jako by věděl na, co myslím. Zdálo se, že je něčím pobavený. Náhle se jeho sestra Alice zvedla od stolu a zamířila přímo k našemu stolu.

„Michelle, musím dnes dřív ze školy, k nám tě odveze můj bratr Emmett. Dáš mi, prosím, klíče od auta? Odvezu ti ho domů.“  Váhala jsem, jestli jí je dát, protože jsem jejího bratra neznala osobně. Nakonec jsem jí však klíče dala a ona okamžitě zmizela i s Jasperem.

Po obědě jsem s Lauren zamířila do třídy, kde jsme měli občanku. Učitel Jefferson byl takový malý podsaditý tlouštík s postupující pleší. Zdál se mnohem starší, než ve skutečnosti byl.

Lauren se rozloučila a šla si sednou na své místo, kde už čekal Erik. Bohužel pro mě bylo jediné volné místo vedle Edwarda. Musím říct, že se mi vedle něj sedět nechtělo ani náhodou, ale nic jiného my nezbylo.

Když jsem se posadila na své místo, ani jsem se na svého spolusedícího nepodívala a otevřela si učebnici na správné straně. Lidská sexualita. Super! Pomyslela jsem si. Fakt super. Tohle jsme probírali už v šesté třídě.

„Ahoj, já jsem Edward. Ty musíš být Michelle.“ Pomalu jsem otočila hlavu na svého spolužáka. Vypadal pobaveně. Zajímalo by mě, co je na mně tolik směšného.

„Jo, to jsem já,“ řekla jsem a vytrhla si papír ze sešitu.

„Jak se ti ve Forks líbí?“ zeptal se mě.

„Jsem zvyklá na slunce a vyprahlou poušť. Takže nic moc,“ odpověděla jsem a zašklebila se.

„Tak proč si se sem tedy stěhovala?“ otázal se a vypadal, že ho to vážně zajímá.

„Co je ti do toho?“ zavrčela jsem na něj a obrátila se na učitele.

„Jen tak se ptám. Jsem zvědavý. To je všechno.“ Obrátila jsem oči v sloup a on se na mě zářivě usmál.

„Máma má přítele,“ vypadlo ze mě najednou a já měla sto chutí se praštit teflonovou pánvičkou od Tefal. Proč jsem mu to řekla? Je to moje věc, ne? Jemu do toho nic není. Nadávala jsem si a sledovala jeho rty, jak se pohybují, když mi zase něco říkal. Nemám nejmenší ponětí, co říkal, ale jeho hlas – který zněl jako by stál na druhé straně místnosti – byl pobavený.

Jen vzdáleně jsem si uvědomovala, že zvoní a mě čeká dlouhá cesta do budovy B, která byla na druhé straně areálu školy. Pomalu jsem odtrhla oči od Edwardových smyslných rtů a ještě pomaleji se zvednula ze své židle, vzala si učebnice a zamířila ven ze třídy. Slyšela jsem, jak se Edward tiše směje, když jsem si brala všechny své věci. Toužila jsem se otočit a jednu mu vlepit za to, že mi tak motá hlavu, ale něco mi říkalo, ať to raději nezkouším.

<<<<<>>>>>

Byla jsem ráda, že jdu konečně domů, ale skutečnost, že mám jet ke Cullenovým s tím velkým hromotlukem Emmettem, mě trochu děsila.

Když jsem vyšla na parkoviště, zastavil přede mnou velký jeep. Dveře spolujezdce se otevřely a na mě se usmívala tvář Emmetta, který mě měl dopravit k domu doktora Cullena. Nejraději bych teď jela domů, rozvalila se na postel a spala. Bohužel na zítra máme mít tu blbou prezentaci, takže spánek musím odložit na později. Nasedla jsem si do auta k Emmettovi a zabouchla za sebou dveře.

„Ahoj, ty musíš být Michelle,“ řekl a natáhnul ruku.

„A ty jsi určitě Emmett.“ Potřásla jsem si s ním rukou a mile se usmívala. Nepřipadá mi, že by z něj šel strach. Angela zase jen přeháněla.

„Můžeme jet?“ zeptal se a zářivě se usmál.

„Jo, myslím, že můžeme jet. Pokud ovšem ještě na někoho nečekáš?“

„Já ne a ty?“

„Ne.“ Emmett se začal nekontrolovatelně smát. Neměla jsem nejmenší ponětí, co se stalo, ale vypadalo to, jakoby se smál mně. Nechápu, proč všem Cullenovým připadám směšná. Já si rozhodně nepřipadám směšná. Na mně není nic k smíchu.

Emmett nastartoval svůj jeep a vyjel ze školního parkoviště na hlavní silnici. Stále se otřásal smíchy, ale nehrozilo, že by naboural. Už jsem to dál nevydržela a zeptala se ho, co je na mně, ksakru, tolik k smíchu. Emmett se okamžitě přestal smát a naprosto vážně řekl: „Na tobě není nic k smíchu, Michelle. Já se celou dobu směju, protože Mike Newton zakopnul a upadnul. Vážně. Ty mi nepřipadáš směšná. Spíš trochu nudná, ale rozhodně ne směšná.“ Nudná? Já a nudná? Ježíši Kriste! Tohle malé městečko ze mě dělá nudnou venkovskou holku. Já nejsem nudná. Já nemůžu. To je absurdní!

Dveře řidiče bouchly, jak je Emmett zavřel, a já si najednou uvědomila, že už jsme na místě. Také jsem vystoupila. Pohlédla jsem na místo, kde stál dům a nevěřícně vykulila oči. Ten barák byl větší, než ten, ve kterém jsem žila ve Phoenixu. Možná.

Celá přední strana byla prosklená a díky tomu bylo vidět do domu. Interiér byl vkusně a moderně vybaven a už na první pohled jsem věděla, že designér byl mistr ve svém oboru. Neubránila jsem se povzdechu a závistnému pohledu, který jsem směrovala na Emmetta.

„Jdeš?“ vyzval mě Emmett se smíchem a čekal u otevřených domovních dveří. Pomalu jsem se rozešla směrem k němu a uvědomovala si tvrdou realitu. Cullenovi nejsou jenom krásní, ale i bohatí. Myslím, že jsem to měla čekat. Většinou to tak je. Nemělo by mě to překvapovat. Manželka doktora Cullena bude nejspíš nějaká modelka a Alicina sestra Rosalie taky. Rozhodně je dostatečné vysoká i krásná na to být nějakou supermodelkou. A Jasper, Emmett i Edward – ačkoliv to nerada přiznávám – by mohli být z fleku modelové nebo filmové hvězdy. Neříkám, že já nejsem bohatá, ale nejsem krásná. Na rozdíl od Cullenových.

„Alice se vrátí za chvíli, můžeš na ni počkat u mě v pokoji.“ Otočila jsem se za známým hlasem a skousla si spodní ret…

Tak co na to říkáte?

Upozorňuju, že jsem omylem přestěhovala Bellu, Renée a Phila do Kalifornie tak mě neukamenujte.

Autor: CooLiN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Just love - 4. kapitola - Cullenovi: