Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kam nás osud zavede.....2.kapitola

18.09.2009 (20:45) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3497×

2.kapitola- Seznámení

Skutečná láska neuvěřitelně zkrášluje ty, kteří milují a jsou milováni.

Rose

Probili mě až tiché hlasy. Zamžourala jsem očima. Byla jsem kdesi v bílé místnosti, která se až moc podobala té nemocniční. Zamrkala jsem očima a snažila se zaostřit na osoby stojící u mého lůžka.

,,Rose,“ vykřikl hlas, který jsem znala. Hned na to přeběhla dívka s hnědými vlasy. Znala jsem ji. Opět jsem zavřela oči a snažila s přijít koho mi to připomíná. Myšlenky se třídily a vzpomínky zapadali na své místo. Konečně jsem si vzpomněla.

,,Bello?“ zachraptěla jsem a opět otevřela oči. Naskytl se mi pohled na mou usmívající sestřičku. Zřejmě o mě měla strach. V pozadí za ní stála máma  a o něčem se bavila s doktorem v bílém plášti. Stál ke mně zády, takže jsem viděla jenom plášť a vlasy. Nic víc.

,,Jo jsem to já,“ řekla s úsměvem na rtech. Otočila se a houkla na mámu. ,,Už je vzhůru.“ To se hned omluvila doktorovi a spěchala ke mně.

,,Co si to jenom prováděla?,“ vydechla nešťastně. Zřejmě o mě měla strach. Měla na sobě oblečení v čem jela do práce takže to znamenalo, že musela nějakého klienta odmítnou. Tohle jsem nechtěla.

,,Ahoj,“ usmála jsem se na ní. ,,Co se to se mnou stalo?“ zeptala jsem se. Máma jen pokrčila rameny a  otočila se k doktorovi, který k nám pořád stál zády. ,,Pane Cullene?“ zeptala se a já konečně pohlédl doktorovi do tváře. Byl vážně kus. To jsem musel uznat. Měl krásné zlaté vlasy uhlazené dozadu. Na tváři přívětivý úsměv. Takže tohle byl taťka Cullenů, pomyslela jsem si. Proč všichni musí vypadat tak….tak….dokonale? zeptal jsem se sama sebe.

,,Co se stalo s mou dcerou?“ zeptala se máma doktora. Ten jí věnoval jeden zářivý úsměv a otočil se na mě.

,,Vlastně o nic nešlo. Vaše dcera byla ve stresu. Zřejmě hodně velkém a proto to dopadlo tak jak to dopadlo. Pokud se ještě něco neukáže na výsledcích v krvi, může jít ještě dneska domů,“ řekl a usmál se na mě. Máma se radostně usmála.

,,Děkuji,“ špitla směrem k doktorovi a já si všimla těch jiskřiček v očích. Zřejmě se mámě zamlouval. Usmála jsem se.

,,Tak to je gól,“ vydechla Bella a zmoženě se posadila do křesla. ,,Ale musím ti poděkovat sestřičko,“usmála se. ,,Zachránila si mě před odpoledním vyučováním. Díky.“ řekla a ušklíbla se. Někdy byla docela hrozná. Otočila jsem se na mámu která se dívala někam do neznáma.

,,Mami?“ pípla jsem. Hned se probrala.

,,Ano drahoušku?“ řekla a přešla blíž ke mně. Přisunula si židly a sedla si na ní. ,,Je mi líto, že jsi kvůli mně musela z práce,“ řekla jsem a sklopila oči. Máma se jen usmála.

,,To nevadí. Takových ještě bude. A navíc,“ dodala. ,,zákazník kterého jsem měla objednaného, byl právě Carlisle. Ho volali do nemocnice na nějaký případ a mě taky za tebou. Takže se nic neděje.“

,,Aha,“ pípla jsem a pak si uvědomila její ho oslovení, které použila pro pana doktora. Ale předběhla mě Bella.

,,Carlisle?“ pohlédla na mámu. Ta se jen zasněle usmála a neodpovídala takže jsem si to s Bellou domysleli sami a polehčeně se zasmáli.

,,A to mě přivádí k tomu,“ vyhrkla máma. ,,Že jsem se zde v nemocnici s Carlislem domluvily na restauraci jeho domu. Zítra mi ho jede ukázat a podle George se jedná o velký kšeft, takže na vás budu mít teď míň času.“ Řekla.

,,To nevadí,“ ujistila ji Bella. Zřejmě byla ráda, že ji mám nebude pořád otravovat, tak jako já. Podle mě si máma potřebovala najít chlapa. Jelikož ta její přehnaná starost o nás už se nadala vydržet. A navíc potřebovala nějaké to rozptýlení od práce. Pořád jen pracovala  a starala se o nás.

***

K večeru mě konečně pustily z nemocnice, jelikož krevní testy neukázali nic zajímavého.Domů jsme dojeli okolo desáté večer a já bylo úplně grogy.

Zmoženě jsme si lehla na sedačku a na chvilku zavřela oči. Cítila jsem jak se vedle mě prohloubila sedačka a hned oči otevřela. Culila se na mě Bella.

,,Všimla sis jak se máma dívala na toho doktora?“ šeptla směrem ke mně a udělala psí oči.

,,Jasně že jo,“ řekla jsem nakvašeně. ,,Toho by si nevšiml jen blbec,“ pokrčila jsem rameny. Zřejmě ji mrzelo jak jsem na ni vyjela, ale dobrou náladu si tím zkazit nenechala.

,,Už si je viděla?“ otočila se na televizi a zapla ji.

,,Koho?“ optala jsem se zatímco ona přepínala jeden kanál za druhým. Nechápala jsem jak z toho může něco pochytit.

Udělala úšklebek a televizi zase vypla. ,,Culleny přece,“ řekla jakoby se nechumelilo.

,,Viděla,“ hlesla jsem a před očima se mi opět objevil krásný obličej svalovce. Musím zjisti jak se jmenuje, rozkázala jsem si a pak se mi vybavila ta chvilka  v jídelně. Zřejmě si o mě myslí, že jsem nějak zvlášť retardovaná, nebo co. I já bych si to o sobě myslela, být v jeho kůži. Nepříjemně jsem se ošila.

,,No  a jací jsou?“ vyzvídala dál. Povzdechla jsem si a celým tělem jsem se otočila na ni. Těsně před tím než jsem ale začala popisovat jejich úchvatnou krásu nás přerušila mám a já si dočasně oddychla.

,,Bello, jdi se koupat,“ křikla z kuchyně. Bella něco zamumlala a pak sklesle odcházela do koupelny. Těsně před tím než odešla se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha: ,,zítra mi o nich všechno řekne.“ To všechno zdůraznila. Pak odkráčela směrem do koupelny a já si opět povzdychla. Naše malá drbna….

,,Je ti líp?“ zeptala se mě starostlivě Esme a sedla si do křesla naproti mně a usrkla z hrnku s kávou.

,,Jo, jo,“ hlesla jsem. Zrentgenovala jsem ji pohledem od paty až k hlavě a zdála se mi jiná než jindy. Zdála se mi taková no…..veselejší. Ano, byla to opět naše veselá máma plná elánu. A zřejmě za tu nečekanou změnu vděčíme Carlislovi Cullenovi. Že by láska na první pohled?

,,Celá záříš,“ konstatovala jsem holou pravdu. Mám se na mě překvapivě podívala. Zřejmě tohle nečekala. ,,Pan Cullen s tebou dělá divy a to se znáte teprve jeden den,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Máma zčervenala, takže to byla pravda…..,,já to nikomu vykládat nebudu.“ Ujistila jsem ji. ,,Tedy zatím,“ dodala jsem úsměvem.

Hned na mě letěl polštář a já jen tak, tak uhla. ,,Dobře,“ rezignovala jsem. ,,Nikomu to říkat nebudu, jak chceš,“ zvedla jsem ruce na znamení míru a pomalu se vytrácela z obyváku. Těsně před tím než jsem zmizela nahoře koukla jsem na mámu. Ta se s úsměvem na rtech koukala na jedno místo. Vypadalo to že je zasněná. Jakoby byla v jiné dimenze. Vážně s ní děla divy…….

Ráno mě probudil otravný budík. úterý…jak já nesnáším úterky. Je t jen další den v týdnu. Nic zajímavého……Zmoženě jsem se vyhrabala z postele. Co nejrychleji jsem zalezla do koupelny a tam se zase upravila k světu.

Dneska musím vypadal lít než včera a hlavně se musím chovat líp než včera, rozkazovala jsem si v duchu. Vzala jsem si na sebe černé úzké kalhoty a fialové tílko. Na nohy fialové tenisky, černou mikinu a tašku do školy. Byla jsem připravena.

Sešla jsem do přízemí a byla jsem překvapena,když za jídelním stolem nikdo neseděl. Přišlo mi to velice divné. Přišla jsem blíž ke stolu. Ležel na mě vzkaz:

Bellu jsem zavezla sama, takže si nedělej starosti. Snídani máš na stole. Užij si den. Máma

Povzdechla jsem si a v rychlosti jsem do sebe naházela cereálie a mléko. Věděla jsem, že na mě bude mít Angie se Sophií soustu otázek, proto jsem radši vyjela dřív. Nasedla jsem do svého autíčka a vyjela vstříc škole.

Zajela jsem na své místo na parkovišti a snažila se zhluboka dýchat. Věděla jsem že na mě budou po včerejším vystoupení všichni koukat a t o mi bylo nepříjemné. Neměla jsem ráda pozornost na rozdíl od mé malé sestřičky. Ta si jí na rozdíl oděně užívala. Na můj vkus až moc. Chtěla jsem v tom autě zůstat co nejdéle, jenomže mě vyrušilo zaklepání na okýnko. Myslela jsem si že je to Angie, nebo Sophie, či někdo takový. Jenomže ten kdo tam čekal nebyl ani Angie a ani Sophie.

,,Ahoj,“řekl mi radostně ten svalovec. Omámeně jsme zamrkala. Měl by mí zakázáno takhle se smát!

,,A-Ahoj,“ vykoktala jsem ze sebe a zhluboka se nadechla.

Usmál se. Opět. ,,nevím jestli jsi včera pochytila mé jméno, ale pro jistotu. Já jsme Emmett,“ představil se a nabídl mi ruku. Snažila jsem se zhluboka dýchat a nevnímat jeho krásu, což šlo docela těžko.

,,Rose,“ řekla jsem pochvíli a ruku přijala. Překvapila mě jak byla ledová. Zřejmě s ní něco měl. ,,Já jsem se ti chtěl a omluvit za ten včerejšek. Zřejmě to nebylo to nejlepší seznámení co jsi zažil, takže se ti omlouvám.“ Vyhrkla jsem.

,,To je dobrý,“ mávl nad tím rukou. ,,Rád zachraňuji pany v nesnázích,ů řekl pobaveně a zasmál se. Chtě, nechtě můj pohled zalétl ke zbytku jeho rodiny. Kluk s hnědými vlasy se tvářil naštvaně a měřil si tím pohledem Emmett. Černovláska se usmívala a blonďák měl pořád ten stejnej strhaném výraz. Emmett zachytil můj pohled a koukl se stejným směrem.

,,Sakra!,“ šeptl si pro sebe.

,,Cože?“ optala jsem se zaraženě.

Povzdechl si. ,,Ne nic, jen…. Ale to je jedno. Hlavně si jich nevšímej,“ kývl směrem k jeho sourozencům. ,,Neví o co tady jde,“ řekl tajemně. Byla jsem docela zaskočena tím co mi řekl. ,,no nic,“ povzdechl si. ,,Musím už jít.“ Řekl a otáčel se k odchodu. ,,Rád jsem tě poznal,ů řekl rozjařeně a mizel mezi lidmi.

Stála jsem tam jak kůl v plotě a pořád se ještě vzpamatovávala z toho šoku, že na mě mluvil. Emmett, to jméno mi znělo pořád v hlavě. Emmett, Emmett, Emmett. Stála jsem tam ještě několik minut a když jsem se konečně vzpamatovala vykročila jsem směrem do třídy. To už u mě byla Angie se Sophií. Výslech začíná…..

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kam nás osud zavede.....2.kapitola: