Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky Lásky - 12. kapitola

12.07.2013 (20:00) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2146×

Naštvaně jsem bouchla dveřmi od našeho domu a následovala Cullena do jeho auta. Zamykat jsem nemusela, zaprvé si nikdo netroufne vykrást dům šerifa, plus máme skvělý zabezpečovací systém – staré nepřekonatelné dveře.

„To se mnou už nikdy nepromluvíš, zlato?“ řekl ztrápeně Cullen.

„Ne.“

„Teď jsi ale promluvila, kotě,“ zasmál se.

„Vyjedeme už konečně, takhle to nestihneme.“

„Buď v klidu,“ prohodil ležérně, zatímco couval. „Takže se se mnou už bavíš?“

„Ne, já s tebou mluvím.“

„Jaký je rozdíl?“

„Kdybych se s tebou bavila, přinášelo by mi to potěšení s tebou mluvit, ba co vůbec být v tvé přítomnosti, ale to já rozhodně nemám.“

„Hm, když to tak říkáš, tak už se těším, až se spolu začnem bavit,“ zapředl svůdně Cullen a zcela bez varování popadl moji dlaň a na hřbet ruky mi vtiskl polibek, což mě docela rozrušilo a mírně rozbušilo moje srdce. Okamžitě jsem mu ruku vytrhla.

„Copak, znervózňuju tě?“ zasmál se.

„Jdi do prdele, Cullene!“ křikla jsem po něm.

„Ou… tak to bolelo zlato.“

„Už mě fakt sereš, těším se, až se tě zbavím.“

„No, jestli tě sere jen to, když ti políbím ruku, jak moc tě sere tohle?“ Zastavil smykem a šíleně rychle se ke mně nahnul a přitiskl ke mně svoje debilní rty. Nejdřív jsem se z rozrušení vůbec nebránila – bohužel naopak. Asi to bylo tím, jak jsem usilovně přemýšlela nad tím, jak to udělal, ale pak už jsem ho začala odtlačovat.

„Ty jsi takovej kretén, Cullene!“ řvala jsem na něj. Zuřivě jsem vyskočila z auta, ale on to očekával, a když já jsem bouchla s dveřmi té jeho lásky, on už stál skoro u mě. Uhnula jsem zrakem, abych se na něj nekoukala, a až teď si všimla, že už jsme na místě. Před námi byla rozlehlá třípatrová vila jako pro bohatého anglického aristokrata. Jako zmámená jsem přešla veškeré Cullenovo chování a vykročila blíž k tomu překrásnému domu.

„Libí?“ zeptal se Cullen blízko mého ucha. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jak moc blízko mě je, i to, že je to on, a okouzleně kývala hlavou jako dítě, které vidí u sebe v pokoji hračku, kterou si strašně moc přálo.

„A nechceš jít dál?“ Chytil mě za ruku a já jako bych byla zdrogovaná ho následovala?

„Je někdo doma?“ zašeptala jsem, když za mnou zavřel Edward dveře, protože jsem nechtěla rušit tu nádhernou atmosféru.

„Jenom Esmé, Carlisle jel do práce už v noci a ostatní asi už jeli do školy… nebo na nákupy,“ řekl a bratrsky se usmál. Zvedla jsem nechápavě obočí. Mají jít do školy a oni jdou nakupovat? „Když se moje sestry rozhodnou, nic je nezastaví,“ zasmál se a právě asi jeho bujný smích k nám přilákal, jediného přítomného obyvatele domu.

„Edwarde?“

„Ano, Esmé?“

„Neměl bys být ve škole? A kde jsi vůbec byl?“

„Já myslela, že jsi včera volal domů?“

„No, asi ti to ostatní neřekli, mami.“

„Nedělej si ze mě dobrý den a nezkoušej mě zmanipulovat tím oslovením,“ řekla trochu napruženě Esmé. Ale ač se tvářila, jak moc káravě chtěla, vypadala spíš jako ta milující maminka, která by svému dítěti odpustila i vraždu, když by viděla, jak moc ho baví píchat nožem do mrtvoly. Měla křídově bílou pokožku jako Edward, skoro úplně bez pigmentu, zároveň s tím ale překrásně kontrastovaly její hnědé vlasy, o pár odstínů světlejší než ty moje. Její zlaté oči se teď již smály, i když svoji roli hrály dobře. A nakonec vše rámoval jemný obličej s křehkými rysy spíše starší dívky nežli matky.

„Omlouvám se, včerejší noc jsem strávil u Belly,“ řekl smířlivě Edward a pokynul rukou ke mně a tím mě přesunul do centra pozornosti.

„U Belly?“

„ Dobré ráno, těší mě, jmenuji se Isabella Swanová, jsem náčelníkova dcera, potkali jsme se včera v obchodu.“

„Ach ano, vzpomínám si, ale nevěděla jsem, že vy dva s Edwardem spolu máte nějaký bližší vztah.“

„Ne, to ne,“ vyvracela jsem okamžitě. „Žádný „bližší vztah“ se nekoná! Cullena, teda Edwarda jsem do včerejšího dne ani neznala!“ ujišťovala jsem Esmé energicky, i když Ed-Cullen vypadal odlišného názoru.

„Aha, no já jen, že si nikdy Edward domů nepřivedl žádnou dívku, a když jste spolu strávili noc, tak jsem myslela…“ Raději nepokračovala, jen mykla rameny a rukou pokynula k našim stále spojeným rukám.

„Ne, ne, ne, to jste špatně pochopila, my dva,“ energicky jsem mezi námi plácala dlaní, „my dva spolu… nikdy…“ Nevěděla jsem, jestli před ní mám říct strávili noc nebo spali. Nikdy jsem takhle otevřeně o Tom nemluvila a taky to bylo hned poznat, když jsem zčervenala.

„Zatím,“ zasmál se Cullen a opět mě políbil na hřbet ruky.

To si dělá prdel, před svojí matkou mluví o něčem tak intimním, tak soukromém? Jak si to vůbec představuje?! Já ho zabiju! Rychle jsem vytrhla svoji ruku z jeho sevření.

„Nechtěls něco? Už bych ráda jela do školy.“

„Jasně!“ řekl Cullen se stálým smíchem, zatímco odcházel ke schodišti.

„No, Bello, nechceš něco k jídlu?“

„Ne, děkuji, snídala jsem, Edward mi uvařil.“ Když nad tím tak teď přemýšlím, vážně to vypadá, jako bychom spolu spali.

„Vážně? A to ještě dýcháš?“ zasmála se Esmé.

„No, docela ještě žiju, takže jo.“

„No, a nechceš tu provést?“

„Docela ráda,“ přiznala jsem, „ale nevím, jestli to pak stihneme do školy.“

„Ale prosím tě,“ mávla rukou Esmé. „Tak už pojď.“

Esmé byla úžasná, o každé maličkosti by dokázala povídat snad hodiny a pořád by to bylo poutavé. Byla přesným opakem mojí ztřeštěné matky. Zničehonic jí zazvonil mobil. Chvilku mluvila, pak to položila, a s mrzutou tváří se obrátila ke mně.

„Je mi líto, Bello, ale musím něco vyřídit. Strašně ráda jsem si s tebou promluvila, jsi úžasná dívka, doufám, že tě budu vídat často. Pokud chceš, nahoře si to můžeš projít sama. A neostýchej se.“

„Děkuji, ráda jsem vás opět potkala, Esmé.“

„Tak dobře, zatím nashledanou.“

„Nashle,“ řekla jsem a vydala se do posledního, třetího patra. Prošla jsem tři pokoje, co se nacházely na třetím patře a zbýval mi poslední, největší, jak jsem poté zjistila, zabíral skoro polovinu patra spolu se svojí šatnou a asi koupelnou. Udivoval mě jeho majitel, měl tady všechny knihy, o kterých jsem snila a tolik hudby, že by ji smrtelník nevyslechl za celý život. Stála jsem u okna, z kterého byl přímo magický výhled přes stromy až na moře. A až pak mi došlo, koho logicky musí být tento pokoj.

„Ty mě ráda potkáváš, když jdu ze sprchy, že jo?“ uslyšela jsem jeho hlas.

„To si ze mě děláš…“ zašeptala jsem si pro sebe a pomalu se otočila. Cullen přede mnou stál, jak ho pán Bůh stvořil, a že toho teda stvořil… Na pár chvil se mi zatmělo před očima, ale stejně jsem mu dokázala odseknout.

„A ty máš zas rád exhibici, co?“ Zasmál se rozpustilým smíchem.

„No, pokud myslíš tohle,“ řekl a ukázal na svoje… pánev a rozešel se směrem ke mně, zatímco jsem couvala, až jsem narazila do stěny, ale stále jsem se snažila odklonit od jeho nahého těla. „Tak jsem si jenom zapomněl ručník. To ty se mi tady proháníš po pokoji.“ Přitiskl se ke mně a já jsem začala zevnitř hořet. Nech mě být! jsem na něj měla křičet, ale místo toho jsem se mu jen bezmocně utápěla v pohledu. On se taky vzrušil, nebo aspoň tak jsem to na noze cítila.

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky Lásky - 12. kapitola: