Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky lásky - 2. kapitola

07.04.2012 (16:45) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2242×

„Co ještě chceš?“ vyštěkla jsem po něm potichu.

„Klídek, zlato, jen přemýšlím, jaký to bude.“

„Co jaký bude?“

Sice mi bylo jedno, co si myslí, ale zároveň mě štvala jeho ješitnost.

„No, přece až mi budeš vzdychat v náručí,“ řekl jednoduše.

Cítila jsem, jak rudnu, a řekla bych, že i Ang vedle mě zajela více pod lavici.

Učitel si všiml Cullena a ihned mu to zatrhl.

„Pane Cullene, můžu znát důvod rozhovoru se slečnou Swanovou a Weberovou?“ zeptal se upjatě profesor.

„Pouze se slečnou Swanovou a ne, pane, nemůžete,“ odpověděl klidně Cullen, ale profesor už rudnul a osobně bych řekla, že to nebylo kvůli Cullenovým zlatým očím.

„Pane Cullene, okamžitě se přesaďte!“ zařval profesor, až pár lidí, co právě usínalo, nadskočilo.

„A kam?“ provokoval Cullen.

„Nejlépe do jiné lavice,“ vrátil mu profesor a bylo vidět, jak moc se drží, aby k němu nepřišel a jednu mu nestřelil.

Když si bral věci z lavice, okatě na mě špulil zadnici, a pak si sedl vedle nějaké husičky v lavici přes uličku.

Ona byla štěstím bez sebe, ale on se opět otočil směrem ke mně.

„Pane Cullene, prosil bych dál od slečny Swanové,“ upozornil ho profesor.

„A z jakého důvodu?“ opáčil mu Cullen.

Ostatní holky se na něj culily a ta, která seděla vedle něj, se náhodou musela ohnout pro tužku, která jí upadla, a tak ukazovala svoje nepříliš velké přednosti.

Cullen se sice podíval, ale pak na mě mrknul a opět se věnoval hádce s profesorem.

„Vyprošoval bych si takové otázky. Já vedu hodinu, a tak rozhoduji i o zasedacím pořádku ve třídě.“

„Toto právo vám samozřejmě neberu, ale-“ začal Cullen, ale profesor ho přerušil.

„Tak neodmlouvejte a posaďte se ke slečně Stanleyové,“ ukončil.

Cullen vypadal, jako by měl vybuchnout. Zvednul se ze židle a hodil si batoh na záda, ani jsem nepostřehla, kdy si stačil sbalit věci.

„Pane, gentleman neskáče do řeči. Obzvláště když je mířena na něho,“ mluvil jako z jiného století a i profesor se očividně divil, kde se to v něm bere, a dokonce na chvíli ztratil řeč.

Cullen vypadal jinak, už neměl ten svůj úšklebek, teď bych se ho bála, i kdybych ho potkala při slunném poledni, natož v nějaké postranní uličce uprostřed noci.

„Pane, gentlemani již vyhynuli. Stačí se podívat na vás. Vy to více než dobře dokazujete,“ vzpamatoval se profesor.

Cullen se zachvěl a vydal takový zvláštní zvuk, až mi přejel mráz po zádech. Najednou se ve dveřích objevila drobná hnědovláska s ustrašeným pohledem.

„Pane profesore, potřebuji odvést Edwarda,“ řekla krásným, zvonečkovým hlasem.

„Z jakého důvodu, Alice?“ oslovil ji okouzleně profesor, asi ještě neslyšel o profesorském kodexu.

„To jsou osobní důvody, ale potřebuji ho ihned,“ ještě řekla a vytáhla Cullena na chodbu.

Učitel ještě chvíli zasněně pozoroval dveře, a pak se vše vrátilo do normálu, a tak to naštěstí vše probíhalo až do oběda. Sice mě občas někdo pozdravil, ale jinak nikdo nijak nevyšiloval, za což jsem byla upřímně strašně ráda.

„Ahoj, Bello!“ zakřičela mi do ucha Jessica, jakmile jsem opustila třídu. Zakryla jsem si uši a zamumlala:

„Ahoj, Jess.“

Chytila mi ruce a sundala je z uší.

„Promiň, ale nestačila jsem tě ráno pozdravit. Když ty jsi z té třídy přímo utekla, takže…“ Jessica se kupodivu odmlčela a jenom pokrčila rameny.

„No, hm… Tak jsem tě ráda potkala,“ řekla jsem, ale Jess se toho rychle chytla.

„Tak pojď, sedneš si k nám na oběd,“ chytila mě za ruku a táhla do jídelny.

„Ne, já jsem se už domluvila s Angelou,“ odmítala jsem.

„No, ale Angela s námi sedává,“ řekla Jessica a ukázala k jednomu stolu. Už u něj seděli tři kluci a dvě holky. Jedna z nich byla Angela, ale té druhé jsem neviděla do tváře.

„Tak pojď,“ popohnala mě Jessica a vedla mě k frontě.

Když jsme se obě zařadily a čekaly, Jessica se na mě otočila a začal ten výslech, kterého jsem se bála.

„Musíš mi všechno říct,“ rozkázala a dívala se na mě, ale já mlčela, a tím jsem ji viditelně zklamala. Po chvilce jsem se odvážila promluvit.

„A co ti jako mám povídat?“ zeptala jsem se.

„No, přece jaký to tam bylo, jestli sis někoho našla, jaký tam byli kluci, jestli tam bylo nějaký vzrůšo, jaký to je být na první stránce v novinách, a tak.“

Nadechla jsem se a sbírala odvahu.

„No… Na první otázku musím říct, že skvělý ale i strašný, protože jsme tam strašně dřeli, ale zase to mělo i nějaké plusy.“

„Jako třeba?“ chtěla vědět Jessica.

„Díky soutěžím jsem projezdila skoro celé Státy a dvakrát jsem byla i v Evropě,“ pochlubila jsem se a doufala jsem, že to na Jessicu zabere a taky, že jo.

„Nepovídej! A jaký to tam je?“ zeptala se uchváceně.

„No, byla jsem v Londýně a v Paříži a musím říci, že mě to strašně uchvátilo. Noční Paříž je prostě něco neopakovatelného.“

Zasnila jsem se a opět jsem před sebou viděla obrovskou blikající konstrukci, která v noci zářila díky světlům - jako nádherná večerní hvězda.

„Páni,“ protáhla Jessica, ale bohužel se nenechala odlákat od předchozího tématu. „No, a našla sis tam teda někoho?“ zeptal se.

„To by mě taky zajímalo,“ uslyšela jsem za sebou posměšný hlas a automaticky se za ním otočila. Ten blbec zase stál příliš blízko. „Ahoj zlato,“ zašeptal a hypnotizoval mě pohledem, ale já se nenechala ovládnout a rychle jsem mu odpověděla.

„Ahoj Cullene.“ Už jsem si odpustila veškeré nadávky. Když může on ignorovat moje nadávky, tak můžu ignorovat já jeho.

„Ahoj Edwarde,“ řekla svůdně Jessica. Doteď si pamatuji, jak se učila tenhle pozdrav, aby oslnila Mikea.

„Ahoj Jess,“ oplatil jí Cullen a přidal další svůdný úsměv. „Tak co, našla sis někoho na té minulé škole?“ zeptal se úplně nevinně a opět na mě upřel svůj pohled.

„Do toho ti nic není,“ vrátila jsem mu a otočila se zpátky na Jessicu. Ta jenom fantaskně pozorovala místo za mými zády, div neslintala. Zvedla jsem jedno obočí a ona se opět nasměrovala na mě.

„Pěknej zadek,“ zašeptal mi Cullen zezadu do ucha a pohladil mě po něm.

„Nešahej na mě!“ vyjekla jsem po něm a chystala jsem se mu ubalit další facku, ale tentokrát mi v mém činění zabránil.

„Víš, jak mě to minule bolelo?“ zeptal se mě se štěněčím pohledem.

„Proč bych to jinak asi dělala?“ odsekla jsem mu a snažila se oprostit z jeho sevření, ale on nepovoloval ani trochu a k tomu měl šíleně silný stisk, jako bych měla ruku uvězněnou v betonu. „Pusť!“ zavrčela jsem na něj a on skutečně mou ruku pustil. Chvíli se na mě díval.

Bylo to zvláštní, během té chvilky mu oči úplně zčernaly.

Zničehonic si mě přitáhl zpátky a políbil mě.

Bylo to něco nečekaného, takže jsem se nebránila, ale taky krásného. Bylo to tak něžné, ale zároveň i vášnivé, že bych to do Cullena nikdy neřekla.

Jakmile mě pustil, vzpamatovala jsem se a vlepila mu facku, tentokrát nestačil chytit moji ruku, ale vypadalo to, jako by to ani nezaznamenal. Byl úplně konsternovaný.

Jenom se na mě podíval, nasadil ještě jeden úsměv. Pak se ke mně naklonil pro další polibek, já jsem mu uhnula, ale on věděl, že to udělám, a tak mě i podruhé políbil. Pak se jen otočil a vyšel z jídelny.

Mezitím jsme si získali dost pozorovatelů, kteří si mezi sebou okamžitě začali šuškat, jakmile Edward odešel.

Já jsem se opět otočila na Jessicu, která teď jenom kulila oči.

„Ty… Ty chodíš s Edwardem?“ zeptala se mě jako první.

„Bože, chraň, jen to ne!“ bránila jsem se.

„A jak mi teda jinak vysvětlíš to představení tady před chvilkou?“ Okamžitě jsem zčervenala, když mě opustil veškerý adrenalin, který jsem doteď v sobě měla, a rozhlédla jsem se po jídelně, která upírala veškeré své zraky na mě.

„No, Cullen je prostě debil,“ zjednodušila jsem to.

„Edward je náhodou ten nejúžasnější chlap i člověk, který po téhle Zemi chodí,“ bránila ho Jessica.

„Tak to bych se s tebou hádala. Neznám egojistějšího, arogantnějšího, namyšlenějšího a všeobecně většího blba, než je-“

„Mluvíš o mém bratrovi?“ zeptala se mě jedna blondýna, která se akorát postavila za mě. Kolem pasu ji objímal svalnatý brunet a pořád ji líbal do vlasů, takže jsem mu neviděla do obličeje, ale za to ona vypadala jako z retušovaného časopisu.

Ohromeně jsem na ni zírala a přemýšlela jsem, jestli se mi to nezdá. V celém svém životě jsem nikdy ani nikde neviděla nádhernější bytost.

„Oh, promiň, já jsem Rosalie Cullenová,“ zasmála se a ukázala prstem na hlavu toho kluka – jestli se mu kluk dá říkat, „a tohle je Emmett Cullen.“

Tak buď jsou manželé, což je nemožné, nebo bych měla zajít k ušnímu.

„Ahoj, já jsem Bella Swanová.“

„No, to už tak trochu víme,“ zasmála se Rosalie.

„Oba jste Cullenovi?“ zeptala jsem se s vypoulenýma očima. Vtom mi zezadu zašeptala Jessica:

„Jsou adoptovaní.“

„Ano, přesně tak,“ zasmála se zase Rosalie, „takže žádný incest.“

„No, víte,“ připadala jsem si trapně, obzvlášť když jsem se začala červenat.

„To je v pořádku,“ ubezpečovala mě Rosalie.

„Jen jsem chtěla říct, že jsi našeho bratříčka popsala skvěle.“

„Vážně?“ zeptala jsem se.

„Opravdu,“ připojil se Emmett a konečně ke mně zvednul tvář. Byl taky tak nádherný, že mi to vyráželo dech.

„Bello!“ drcla do mě zezadu Jessica, abych se na ni otočila. „Jdeš?“

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem a nechala si nandat jídlo, pak jsem ho zaplatila. „Tak ahoj, Rosalie a Emmette,“ pozdravila jsem je ještě.

„Ahoj Bello,“ vrátila mi Rosalie s dalším milým úsměvem.

„Čau Bello.“

A odešli ke svému stolu, kde se připojili k Alice, jak jsem si pamatovala z hodiny, a ještě k nějakému blonďákovi. Takhle z dálky se mi to zdálo jako sen. Vůbec to nevypadalo opravdově, jako by si retušované fotky z různých časopisů daly sraz a potkaly se u špinavého jídelního stolu na Forkské střední.

Jessica mě mezitím zavedla ke stolu, který už se stačil obsadit, a zbývala tady už jen dvě místa.

Jessica se nadechla a začala:

„Lidi, pamatujete si na Bellu Swanovou?“

Ještě jednou se chci všem omluvit a doufám, že jsem vás všechny neodradila, protože to by mě teprve mrzelo.

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky lásky - 2. kapitola: