Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kázání smrti 1. kapitola

Carlisle Cullen baseball


Kázání smrti 1. kapitolaPo dlouhé době jsem znovu něco sepsala. Začínám zlehka, snad ani nečekejte upíry na začátek, je to takový rozjezd, ale slibuji, že v dalších kapitolách si už akci užijete. -DunG-

„Někdy, někdy bych si přála být někým jiným, někde jinde…“ zamumlala dívka a dál si k hrudi tiskla malého, plyšového medvídka, jehož srst jako kapesník sála její slzy. Velké slané slzy na malé, takřka dětské tvářičce, která by se měla smát.

„Třeba princezna… a ty,“ popotáhla a malou ručkou si otřela nos, „a ty bys byl pořád se mnou. Měli bychom hrad… óbrovský hrad a bylo by nám dobře,“ poslední slůvko spíše zamumlala, nové slzy se jí vehnaly do zrudlých očí, které se ve tmě, která v pokoji panovala, upínaly jediným směrem. Ke dveřím. Malá škvírka u prahu nechala proniknout na koberec pokoje proužek světla z chodby. Jak je to dlouho, co po ní někdo šel?

„A víš co?“ dívenka k sobě otočila medvídka čelem a dívala se mu do očí, které byly jen dva nedbale přišité knoflíky. Celý medvídek byl takový nedbale sešitý. Stehy byly jinou barvou, velké a na první pohled viditelné, srst byla na některých místech hodně ošoupaná, jako by to byla lysina a z pravé ručky mu koukal kus vycpávky. Přesto ho dívenka měla ráda.

„Až budu velká, tak nám takový hrad postavím!“ řekla rozhodně, jako by na tom jediném závisel celý svět. A taky, že ano, její svět na tom závisel.

Nataly Blakeová konečně usnula ve své malé postýlce, tisknouc si medvídka k hrudi a nechala si zdá o svém obrovském hradu, zatímco její rodiče, Mark a Mary, se opět hádali v kuchyni. Byl to každovečerní rituál. Mark kolem sebe máchal láhví levného piva, které pil více než vodu a bylo to na něm znát. Měl lesklé oči, velký pupek překrytý špinavým trikem s mastnými skvrnami, červený nos a masité, popraskané rty. Naproti němu byla Mary drobná ženuška, ale nebyla daleko od rány. Její ručky, ač se zdály proti rukou Marka jako párátka, dokázaly uštědřit nejeden pohlavek, který posadil na zadek nejednoho muže. A právě jeden takový pohlavek darovala Markovi společně s proudem ztrpklých slov, z kterých odkapával jed.

Přerušilo je až klepání sousedů, těch otravných budižkničemu, jak je nazývali. Celé sousedství vědělo, jak na tom tato rodina je, bylo jim líto malé Nataly, která si hrála na chodníku s dvěma kamínky, zatímco ostatní děti měli elektrická auta. Bylo jim jí líto, ale nikdo nic neudělal. Zmohli se jen na pohledy, tichá slova, když padla řeč na hluk, který Blakeovi dělají, ale nikdy nešli dál.

„Co chcete?!“

 


 

 

„Co chcete?! Co po mně, k čertu, chcete?“ vyjekla jsem na postarší sestřičku s odrostlým melírem. Ta už brunátněla a okusovala si rty, aby z ní nevylétly nadávky, kterých měla v hlavě přemíru.

„Slečno, uklidněte se…“ zopakovala tu známou, dokola omílanou větu. „Chci vám jen pomoci,“ vydechla a natáhla ke mně tlusté ruce zakončené umělými nehty, na kterých se už loupal lak. S odporem jsem couvla a zpražila ji pohledem. Snad si nemyslí, že ji poslechnu? Divila jsem se a vyčkávala, co udělá.

Sestřička se zakabonila. Mít o trochu víc fantazie, možná bych i řekla, že se tvářila jako bohyně pomsty.

„Nemůžete si jen tak odkráčet,“ řekla jakoby nic a pohnula hlavou ve stylu královen školy. Tse, kdybys věděla, jak směšně teď vypadáš. Smála jsem se v duchu, ale ve výrazu své tváře jsem nedala nic znát.

„Že ne?“ pozvedla jsem jedno obočí, „tak se pořádně dívejte… já odcházím,“ otočila jsem se na patě a šla k hlavním dveřím, od kterých mě dělilo už jen pár metrů.

„Necháte tu svého manžela jen tak?“ křikla za mnou a během chvíle mě její masitá ruka svírala za paži. „Bude vás potřebovat, madam,“ hrála na moje city a tvářila se jako kocour ze Shreka. Zřejmě jí už docházely možnosti, jak mě tu udržet.

„Zvládne to!“ odsekla jsem a chtěla se sestřičce vytrhnout. Pevněji mě sevřela a pohlédla mi do očí.

„Je to váš muž!“ zvýšila hlas. Kdyby jsi tušila, co je zač. Kdybys věděla, čeho je schopen. Kdybys viděla, co udělal… Zavrtěla jsem hlavou a volnou rukou chytla její, abych ji donutila mě pustit.

„Vy se o něj postaráte… já musím jít,“ než přijdou oni. Dodala jsem v duchu. Sestřička na mě němě zírala. „Neptejte se, nepochopila byste … jen ho uzdravte, a pak se ho co nejdřív zbavte,“ poradila jsem jí a vymanila se z jejího sevření. Rychlými kroky za doprovodu klepání okovaných bot jsem mířila vstříc venkovní tmě a chladu. Sestřička už za mnou nešla, už pochopila, nebo jí za to nestojím, tak či tak, je to jedno. Hlavně, že mám klid.


 

 

„…klid. Podle domovního řádu… co to je?! Margaret?“ vzkřiknul muž za dveřmi. Jeho hlas byl tlumený dřevem, ale i tak mluvil dost nahlas, aby se malá Nataly probrala. Její malé prstíky nahmataly měkounké tělíčko medvídka a přitiskly ho k její hrudi. Hlavu s tmavšími vlásky zabořila do plyšového kožíšku.

„…tak, kdo jste? Hej!“ mužský hlas nabíral na hlasitosti a Nataly se i s medvídkem schovala pod tenkou deku, kterou jí dala máma. Lehce se klepala, ale nebyla jí zima, očekávala, že co nevidět vlítne do jejího pokoje otec, který ji zbije nebo jí vezme medvídka.

„Já se tě nevzdám…“ mumlala si Nataly. Její tichounký šepot byl podivuhodným kontrastem oproti hrubému hlasu souseda, který se na chodbě marně dovolával své ženy Margaret – čtyřicátnice s na rudo obarvenými vlasy, která neměla celé dny nic jiného na práci, než šířit klepy o ostatních.

Na chvíli vše utichlo. Do okna v pokoji Nataly narážely krátké větvičky. Mark přešlapoval po bytě, vrzaly pod ním parkety, zatímco Mary se zhroutila do starého gauče s několika záplatami. Oba si mysleli, že je soused pryč. Oddechli si, že jim tak brzo dal pokoj, ale pak se celou ulicí rozezněl srdceryvný křik, který po chvíli doplnil i křik Nataly. Bála se. Bála se, že je to křik jejího otce, který se k ní řítí a bála se o svojí maminku.

„Co to…?“ zakabonil se Mark a udělal rázný krok ke dveřím. Dřív, než stačil větu doříct, dveře se rozrazily a na zem dopadlo několik odštěpů dřeva, které byly nekvalitní jako zboží na tržnicích. Světlo v místnosti zhaslo a do tmy, která nastala, zazářily dvě rudé oči.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kázání smrti 1. kapitola:

 1
20.12.2011 [13:18]

Deedee Zlato, to je perfektní! Mám moc ráda tvůj styl, je tak odlišný od ostatních. Doufám, že bude rychle další Emoticon Emoticon

18.12.2011 [16:00]

AliceJazzProvedeni bylo uzasne, opravdu smutne a i namet byl skvely. Celkove me povidka zaujala, pockam si na dalsi kapitolu, i kdyz jsi me temi predochy zmatla :)

6. ClaireStew
12.12.2011 [16:14]

Chudinka malá. Sice jsem se v těch přechodech občas ztrácela, ale bylo to skvělý! Emoticon Emoticon

5. TerezaRosalieCullen
12.12.2011 [13:09]

Je to smutné... Dost smutné chuderka maličká. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [11:29]

VeruLOSTdaaeJsem zvědavá, jak se do toho zapojí TS, ale zatím je to moc pěkné, určitě budu číst dál, přísahám. Emoticon
Hrozně se mi líbilo, jak jsi na začátku popisovala toho medvídka. Emoticon

Jen piš dál. Emoticon Emoticon

10.12.2011 [19:26]

MayaMystery Emoticon Emoticon jen směle pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.12.2011 [15:35]

DundeePostavy z Twilight tam budou Emoticon

08.12.2011 [23:38]

FriendToRainAhoj, nejsem si úplně jistá tím, že povídka spadá do Twilight tématiky - jestli ne, můžeš ji publikovat na sesterském webu OurStories, nikoliv tady. Pokud se tedy v povídce objeví některá Twilight postava, znovu zaškrnit "článek je hotov". Díky! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!