Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá sukně dobrá - 19. kapitola

05.09.2013 (19:30) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 6052×

19.ZÁBRANY

Nejistě jsem se kousla do rtu a přemítala, proč vypadá tak naštvaně.

Edward rychle sundal ruku kolem dívčina pasu a nechal ji tam stát, jako by naprosto zapomněl, že s ní má co do činění. Přešel těch několik kroků, co nás dělilo, a divokým pohledem probodnul Jareda, který náhle vypadal dost nejistě a vyplašeně. Ani jsem se mu nedivila, protože sám Edward kolem sebe vyzařoval nebezpečí. Jared se opřel do židle, jako by chtěl být raději dál ode mě.

„Co tu děláš?“ vyštěkl Edward a podíval se na mě.

Popadla mě zuřivost. Co to tu zkouší? On sám si tady vykračuje s nějakou zrzkou, která se právě teď tvářila docela otráveně, a já si nesmím povídat s žádným klukem?

„Povídám si tu s Jaredem,“ odsekla jsem popuzeně.

„Povídáš si tu s Jaredem,“ zopakoval Edward výsměšně a ironicky zároveň a odfrkl si. „Nezavolala jsi, myslel jsem, že máš práci jenom dopoledne.“

Překvapeně jsem se zamrkala. Měl o mě starost? „To jsem taky měla. Gina mě tam stejně nepotřebovala, tak jsem si zašla na nákup a zapovídala se tu s Jaredem.“ Podívala jsem se na zrzavou dívku za Edwardovým ramenem. „Ale jsem si jistá, že jsem ti tolik nechyběla.“ Musela jsem být nepříjemná, ačkoliv jsem nechtěla, protože jsem nemohla dopustit, aby zjistil, jak moc mi to vadí.

„Ona už je na odchodu,“ oznámil mi hlasitě a trochu se za ní natočil.

Zrzka šokovaně zalapala po dechu a pak s hrdě vztyčenou hlavou odkráčela pryč.

Já nemohla najít vhodná slova. Poslal právě pryč kvůli mně jednu z jeho slečen?

„Tak jdeme,“ zavelel.

Vystrčila jsem bradu. „Nikam nejdu. Přijdu domů, až budu chtít.“

Přimhouřil oči a chtěl něco říct, ale Jared byl rychlejší.

„Vážně, postarám se o ni,“ řekl se zvláštním podtónem, z kterého mi kupodivu běhal mráz po zádech. Zarazila jsem se a trochu podezíravě se na něj podívala.

„To je mi jasné,“ zamrmlal Edward nespokojeně a střelil očima ke mně. Zadívala jsem se do jeho náhle prosebných očí a samotnou mě překvapilo, jaký na mě měl jeho pohled účinek. Prosebně, zoufale, nadějně se na mě díval a já cítila, že ho musím poslechnout. Už jenom proto, že tak ulehčím jemu i sobě.

Vzdychla jsem a omluvně pokrčila rameny směrem k Jaredovi. „Tak já už musím. Uvidíme se ve škole.“ Vstala jsem a chtěla si vzít bundu z opěradla, ale Edward byl rychlejší a něžně, a trochu netrpělivě, mi pomohl se obléct.

Jared se nesouhlasně zakabonil, a když Edward nedočkavě popošel o dva kroky dál, naklonil se ke mně a zašeptal: „Víš, nemusíš chodit. Mohli jsme si udělat pěkné odpoledne…“

Usmála jsem se. „Já vím, ale už jsme se domluvili s Edwardem.“

„Chodíš s ním?“ vypálil rychlostí světla.

„Cože?“ Naštvaně jsem zaťala čelist. „Ne, nechodím. A kdyby ano, tak tě – „

„Promiň, to bylo neslušné,“ omlouval se honem. „Tak se uvidíme, Bells.“ A než jsem stačila cokoliv udělat, natáhnul ruku, zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a vtisknul mi rychlou pusu na tvář. Ztuhla jsem a pak jsem ho pouze pozorovala, jak jeho záda mizí v davu.

Počáteční sympatie, které jsem k němu cítila, s Edwardovým příchodem a Jaredovým chováním v jeho přítomnosti značně opadávaly. Vlastně, teď jsem si nebyla jistá, jestli bych ještě vůbec nějaké našla. To jsou všichni kluci takoví? Znala jsem pouze tři, kteří by se takhle podivně, moc přívětivě a, neohleduplně nechovali, jenže ti byli zadaní a navíc jsem je tak trochu považovala za bratry a jednoho z nich za druhého otce.

Zavrtěla jsem bezmocně hlavou a otočila se k odchodu, když jsem si všimla Edwardova žhnoucího, zuřivého pohledu, který byl upřen do míst, kde Jared zmizel.

„Můžeme jít?“ zašeptala jsem prosebně.

Sklonil hlavu, aby se mi podíval do očí, a pak přikývl. Společně, bok po boku, jsme odcházeli z nákupního centra na parkoviště, Edward v rukou mé tašky, které si umínil vzít. Edward byl po celou dobu tak potichu, zamyšleně s nakrčeným čelem propaloval cestu před sebou, aniž by se na mě jedinkrát podíval, že jsem se začala cítit neskutečně vinna.

„Řekni něco,“ špitla jsem, zrovna když zastavil u mého auta a poté, co jsem odemkla, mi dával tašky do kufru.

Vzdychl. „Co bych měl říct? Vždyť toho kluka ani neznáš, Bello! Kdybys věděla, jaké myšlenky se mu honily hlavou, hnala by ses od něj na míle daleko.“

„Já neumím číst myšlenky,“ protestovala jsem, „a tak musím sama přijít na to, co je špatně, a poučit se z těch chyb.“

„Tyhle chyby bys dělat nechtěla, to mi věř.“

„Edwarde,“ oslovila jsem ho káravě. „Nemyslím si, že potom všem bys mi měl říkat, kdo je pro mě nebezpečný. A nechápu, proč jsi tak rozčilený. Sám jsi měl společnost.“

„Ale ten kluk pro tebe zkrátka není – „

„Ty žárlíš?“ vydechla jsem překvapeně.

Na dvě vteřinky se zarazil. „Ne, nežárlím,“ odsekl posléze. „Uvidíme se doma.“ Otočil se a rázným krokem odpochodoval ke svému autu, které bylo kousek od mého.

Náhle mě napadlo, jestli věděl, že tu jsem. Parkoval kousek ode mě a navíc musel poznat můj pach… Takže to uvnitř bylo jen divadlo s tou holkou? Věděl, že tady jsem!

S hlubokým nádechem jsem nasedla do auta a vyrazila rychleji než Edward. Věděla jsem, že mě brzy dojede, a moje pomalá jízda ho přivede k šílenství – a to mně uklidňovalo. On nejenže zapírá něco, co je naprosto očividné, ale i si hraje s mými nervy. Tak proč bych nemohla dělat to samé?!

Edwarda ovšem má rychlost neotrávila tolik, jak jsem si myslela, protože mě hned u výjezdu z parkoviště nenuceně předjel a zmizel někde v dáli. Jo, měla jsem rychlé auto, protože nepřipadalo v úvahu, aby Alice Cullenová jezdila v něčem pomalém, ale já nebyla sebevrah ani nesmrtelná, takže jsem udržovalo klidné tempo, které mi naprosto vyhovovalo.

Dorazila jsem domů a zaparkovala na svém obvyklém místě vedle stříbrného Volva. Měla jsem takový zvláštní pocit, který jsem nedovedla přesně identifikovat. Strach, nejistota, radost, očekávání… Všechno se to ve mně mísilo dohromady s ještě několika dalšími emocemi, které ovšem mému mozku zůstaly skryty. Věděla jsem naprosto přesně, že se těším na Cullenovy, protože mi za ty dva dny už neskutečně chyběli, ale čeho jsem se bála? Možná Edwarda? Ale proč? Můj instinkt byl ve většině případů dobrý, ale nikdy mi neporadil důvod jeho spuštění.

Šla jsem rovnou k sobě do pokoje, kde jsem se převlékla do pohodlnějšího oblečení, a přemítala, co mám dělat. Bylo už téměř půl páté, tak bych si možná mohla konečně udělat nějaké pořádné jídlo…

„Let‘s dance in style, let‘s dance for a while…,“ bručela jsem s postupně větší hlasitostí píseň, která mi náhle vytanula v mysli, aniž bych uvažovala nad textem, a přitom jsem tančila po kuchyni a pokoušela se udělat si smaženou zeleninu s kuřecími kousky, na kterou jsem dostala hroznou chuť.

„Forever young! I want to be forever young. Do you really want to live forever, forever, forever?“ Se zavřenýma očima jsem udělala otočku, překvapená, že jsem díky mé nešikovnosti neskočila na zemi nebo nenapíchnutá na některém z nožů.

Vypla jsem hořák a začala zpívat další náhodný úryvek, naprosto ztracená v písni, že jsem si naprosto neuvědomila, že v domě je někdo, kdo by mě mohl slyšet klidně i kilometr odsud. „Let us die young or let us live forever, we don‘t have a power, but we never say –„

Zrovna jsem naskládala zeleninu s kuřecími kousky na talíř a otočila se pro koření, když jsem si periferním zrakem všimla osoby, která mě pozorovala, opřená o zeď u vchodu do kuchyně. Zastavil se mi dech a já se vyděšeně podívala na Edwarda, který se na mě díval se svůdným, pokřiveným úsměvem, v očích rošťácké jiskřičky.

„Lekla jsem se,“ pokárala jsem ho a pak tiše, stydlivě zašeptala: „Jak dlouho mě takhle sleduješ?“

„Poslouchám tě už od začátku, ale koukám na tebe od tak druhé otočky… Myslím, že to byla někde u ´I want to be forever young´.“ Jeho úsměv se znovu rozšířil a já zčervenala ještě víc.

Otočila jsem se zády a chopila do ruky kořenku, sypajíc na svůj výtvor trochu chuti.

„Víš, jsi hrozně sexy, když takhle tančíš,“ poznamenal náhle tak moc svůdným hlasem, že jsem ztuhla a pocítila brnění po celém těle. Jenže ta rozumně uvažující Bella okamžitě pochopila, že se vrátil ten Edward, který tam byl zpočátku. Ach ne. Slyšela jsem za sebou kroky a náhle se ocitl vedle mě, opřený o kuchyňskou linku. S hlubokým nádechem jsem odložila slámku a šla si sednout, odhodlaná se v klidu najíst, ale raději jsem si šla ještě nalít pití, protože jsem se nebyla jistá, jestli bych v tu chvíli zvládla něco pozřít. „Jeden by měl chuť –„

„Ticho,“ okřikla jsem ho rychle. „Nech toho. Myslela jsem, že…“ Odmlčela jsem se, neschopná nalézt slova, zatímco on se přesunul na židličku naproti mně.

„Nic se nezměnilo, Bello. A ty to víš. Nechtěl jsem pouze zklamat svou rodinu, ublížit jim, ale přestávám být ve svém odhodlání tak silný. Jsem zvyklý za těch posledních několik let dostat vždy všechno, co chci.“

Zklamaně jsem zavrtěla hlavou. „Chceš mi snad ublížit? Nejsem si totiž jistá, kam tenhle rozhovor směřuje.“

„Nechci ti ublížit,“ řekl velmi rychle, že jsem se zarazila. „Jen ti říkám, že si nemáš dělat plané naděje na nějakou změnu, protože jsem stále stejný. Aby sis nemyslela, že snad přestanu dělat to, co jsem dělal doteď.“

Pomalu jsem chápavě přikývla a cítila, jak se uvnitř neskutečně pomalu, pozvolna rozpadám na kousky. Začala jsem klidně jíst a pokusila se udržet vážný výraz.

„Můžeme si večer zase pustit nějaký film, co ty na to?“ navrhl náhle.

Vytáhla jsem obočí. „Film?“ opáčila jsem skepticky. „Ty jsi mi tu teď říkal… věci, o kterých víš, že mě děsí, a najednou si zase máme udělat společný večer? Ne, díky.“

Odfrkl. „Jak myslíš.“ Vzal si nějaké noviny, které ležely opodál, a začal si v nich listovat.

Byla jsem si vědoma toho, že mě občas kontroloval, a já věděla, že jeho výraz je starostlivý, lítostivý, ale nedokázala jsem se o tom tak docela přesvědčit, protože jsem tomu odmítala věřit.

Cítila jsem se trochu unaveně a poté, co bylo rozhodnuto, že na žádný film se dneska dívat nebudeme, jsem neměla jiné plány na dnešní večer, a tak jsem se chystala brzy ulehnout ke spánku. Šla jsem se vysprchovat s obezřetným pohledem na Edwarda, který předstíral, že si mě nevšímá.

Možná ty jeho řeči byly jen takový obranný reflex, napadlo mě, zatímco jsem se sprchovala. Nechtěl ukázat svou slabost, nechtěl, abych viděla, že nedokáže být tak tvrdý, jak se tváří… Byly to ovšem jenom domněnky. No, v tuhle chvíli vlastně spíš naděje, protože jedna část mě se obávala, že kdyby nebylo jeho úcty ke své rodině, pravděpodobně bych už dávno nebyla pannou. A to mě děsilo, protože jsem se zároveň bála toho, že přestanu věřit v to dobré, co v Edwardovi kdysi bylo – a stále někde schované je.

Zavrtěla jsem hlavou nad takovými myšlenkami a přesvědčená, že Edward jen blufoval, jsem se převlékla do pyžama a sešla zpátky dolů. Chtěla jsem se jen podívat, co dává v televizi… ale bylo to silnější než já a mé kroky bohužel vedly do kuchyně, kde jsem si téměř proti své vůli sedla na židličku proti Edwardovi.

Věnoval mi překvapený, avšak trochu pobaveně podezíravý pohled. „Rozmyslela sis to?“

Nahodila jsem vyhýbavý tón. „Možná bychom si mohli povídat.“

Odfrknul a pokrčil rameny. „O čem? Kolik holek jsem přefiknul ze třetího ročníku?“ vypálil ironicky. „Myslím, že…“ Nastavil ruku, jako že chce počítat na prstech, ale včas jsem ho zarazila. Byla jsem si totiž jistá, že by nakonec prohodil něco o tom, že ani prsty na rukou mu na to nestačí.

„Ne,“ vyhrkla jsem rychle a pak jsem klidněji dodala: „O tom ne. Ale když už si načal toto téma, mám jednu otázku.“ Hryzla jsem se do rtu a v duchu horoucně uvažovala, proč se na to proboha ptám. Jenže zvědavost byla silnější než já. „Znásilnil bys někdy dívku?“

Šokovaně vykulil oči a nasál obrovské množství vzduchu. Pak se smutně usmál a pokýval hlavou. „Až takhle špatně o mně smýšlíš?“

„Jen si chci být jistá,“ špitla jsem.

„Ne, dívku bych neznásilnil.“

Přikývla jsem. „Dobře.“ Ulevilo se mi a zdálo se mi, že i on si toho všimnul. Pak se tedy nemám čeho obávat, ne?!

A pak se mě vyptával na oblíbenou knihu, film a všelijaké blbosti. Během všeho toho vyslýchání mě popadlo neskutečné horko, a tak jsem si sundala to obrovské triko, které jsem na sobě měla, a zůstala jen v tílku. Edward se na moment zarazil a vypadal, jako by nad něčím uvažoval, ačkoliv stále povídal. Zdál se nejistý a váhavý, jako by se pral sám se sebou, ale možná mě jen ovinula paranoia. Náhle seskočil ze židličky a přešel k nízké komodě opodál, kterou otevřel a vyndal lahev vína.

„Nechceš?“

„Neměla bych,“ přiznala jsem. Pak jsem přimhouřila podezíravě oči. Proč mi nabízí víno, když ví, že nejsem plnoletá, ani tohle nepiju?!

Najednou do mé hlavy dorazila veselá a zároveň bolestná vzpomínka.

Zabořila jsem nohy do písku a pozorovala šplouchající vlny. Podívala jsem se na maminku vedle sebe, jak popíjí bílé víno a s přimhouřenýma očima sleduje vlny moře jako já.

Všimla si mého pohledu a koukla na mě.

„Můžu ochutnat?“ zeptala jsem se a kýla hlavou k její sklence.

Zasmála se. „Tak to prr, slečinko, je ti teprve třináct.“

Nahodila jsem štěněčí pohled a zamrkala řasami. „Prosím!“ protáhla jsem dlouze.

Vzdychla a s úsměvem typu „stejně-ti-to-chutnat-nebude“ mi podala skleničku. Víno se teprve dotklo mého jazyka a já už ho znechuceně vyprskla.

„Jak to můžeš pít, proboha?“ vyhrkla jsem nechápavě a s odporem jí do ruky vložila sklenku. Už jsem si nechtěla hrát na dospělou tím, že budu pít alkohol. Nejenže to chutnalo příšerně, ale i to byla blbost.

„Až budeš větší, třeba tomu přijdeš na chuť,“ poznamenala a pokrčila u toho rameny.

„Pochybuju,“ ušklíbla jsem se a raději si lokla svého pomerančového džusu, abych zahnala pachuť v puse.

Slzy mi přetekly přes okraj a já horlivě zamrkala.

„Co se děje?“ zašeptal Edward starostlivě.

Škubla jsem sebou, jak mě probudil z hlubokého zamyšlení. Rychle jsem si otřela oči a tváře, ačkoliv už viděl, že pláču.

„Nic,“ odbyla jsem ho. Natáhla jsem ruku. „Podej mi tu lahev.“

Podezíravě si mě měřil. „Jsi si jistá?“

Podrážděně jsem obrátila oči v sloup a netrpělivě potřásla napřaženou rukou.

S ostražitým pohledem mi lahev podal a tvářil se, jako by něčeho litoval. Sepnula jsem si vlasy do drdolu, protože mi bylo opravdu vedro, a pak jsem slezla z barové židle a šla pro otvírák. Vůbec jsem nechápala, o co mi jde. Po tom všem… po všem tom psychickém vypětí, které jsem za těch posledních pár měsíců prožila, jsem prostě potřebovala vypnout. A jelikož mě to prohánělo i ve snech, tohle se po dlouhé době ukázalo jako jediné východisko.

Jen na chvíli být nespoutaná tak, jak jsem to nikdy nedokázala… Nemyslet na změněného Edwarda, mou ztracenou maminku a tatínka, hajzla Stefana, kterému jsem věřila, a který mi bezostyšně ublížil, na fakt, že jsem obyčejný člověk, přestože lidé, s kterými se cítím tolik svá, tolik silná, jsou nesmrtelné bytosti, které budou navždy stejně mladé.

Ihned jsem pomyslela na slova té písničky, u které jsem se před chvílí předváděla. „Forever young. I want to be forever young.“ Bylo to neskutečně ironie, protože to parádně sedělo na mě. 

Nalila jsem si první várku do sklenky a posadila se zpět na židličku. Ochutnala jsem a připravovala se na tu kyselou chuť, kterou jsem poprvé a naposledy okusila ve svých třinácti letech. Ovšem to, co jsem cítila teď, rozhodně odporné nebylo. Vlastně mi to docela chutnalo. Musela jsem si připomenout, že Cullenovi jsou finančně trochu víc zajištění, takže si mohli dovolit velmi drahé víno.

Uznale jsem našpulila rty. A napila se trochu víc, až jsem do sebe kopla celou skleničku. Možná jsem v tom byla naprostý zelenáč, ale věděla jsem, že víno se pije pomalu. No, na to jsem v tu chvíli zvysoka kašlala. Chtěla jsem konečně získat ten pocit otupělých smyslů, o kterém se pořád píše a mluví ve filmech.

„Stačila ti ta jedna sklenka?“ zeptal se Edward a já si teprve teď uvědomila, že tam vlastně pořád sedí. Natáhnul se pro flašku, ale chytila jsem ji dřív než on a přivinula si ji k sobě.

„Nestačila. Sám jsi mi nabídnul, jestli nechci víno, tak teď nebuď lakomec, když ty to stejně nepiješ,“ odsekla jsem a napila se rovnou z flašky.

Postupem času jsem začala být trochu odvázanější. Přetančila jsem do obývacího pokoje, kde jsem zapnula televizi s programem, na kterém vyhrávali samé písničky a taneční klipy. Ihned jsem se ponořila do té taneční nálady a začala poskakovat kolem a vlnit se. Nikdy jsem na diskotéce nebyla, takže jsem neměla nejmenší ponětí, kde jsem ty kreace vzala.

Edward se posadil na sedačku a pozoroval mě drobet užaslým pohledem, avšak stále se trochu mračil a občas jsem ho zaslechla mumlat, jaký je vůl, že mě vlastně opil.

Po první flašce jsem si řekla, že je čas na další várku, a taky jsem o tom informovala Edwarda.

„No tak to ne,“ zaprotestoval silně a předběhl mě dřív, než jsem stihla udělat byť jen krok. Zatarasil mi cestu a já se otráveně podívala do jeho obličeje, zatímco mi alkohol pomalu, ale jistě zatemňoval poslední zbytky rozumného uvažování. „Žádný další alkohol nebude! Teď si půjdeš hezky lehnout, ano?“

„A půjdeš se mnou?“ vyhrkla jsem a zpod řas se na něj zadívala.

„Cože?“ vydoloval ze sebe.

„Ani nevím, co to plácám.“ Mávla jsem rukou. „Ale musím říct, že je to báječný pocit – nad ničím nepřemýšlet. Připadám si volná jako pírko.“ Při posledním slově jsem udělala opileckou holubičku a mířila si to jasně k zemi, ale na poslední chvíli mě zachytily silné, ledové paže, po kterých jsem tolik toužila.

Edward si mě vyhodil do náruče a ostražitě se na mě zadíval. Bezděky jsem natáhla dlaně a položila mu je na tváře. Zavřel na chvíli oči a zdálo se mi, že i slastně zamručel, ale to byl pravděpodobně pouze výplod mé fantazie.

„Víš, že jsi celkem fešák?“ zamumlala jsem. „Hrozně tě chci políbit.“ Byla jsem naprosto opilá a v tom stavu jsem po Edwardovi toužila ještě víc než normálně, a tak jsem překonala poslední zábrany a přitiskla své rty na jeho.

Po prvotním šoku mi začal polibky oplácet. Cítila jsem, jak se pohybuje, a tak mě pravděpodobně nesl do postele. Moje tělo křičelo: Ano! Můj mozek slabě protestoval. Někde uvnitř jsem věděla, že je to špatně, ale nedokázala jsem se přinutit se zastavit v líbání. Líbal totiž božsky!

O chvíli později jsem pod sebou ucítila postel. A náhle mě opustily Edwardovy rty a přese mě se převalila pokrývka.

„Co to děláš?“ namítla jsem naštvaně.

„Odpočineš si a ráno o tom znovu zauvažuješ, platí?“ řekl, pohladil mě po vlasech a chystal se odejít, ale chytla jsem ho za ruku.

„Ještě pusu na dobrou noc,“ špitla jsem nevinně.

Zadíval se mi do obličeje a pak se sklonil a přitiskl své rty na mé. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž. Myslela jsem, že se hned zase odtrhne a odejde, ale on pokračoval. Nevadí! Vždyť jsem opilá, ráno nějakého toho líbání litovat rozhodně nebudu a můžu předstírat, že si to nepamatuju. Po chvilce jsem cítila, jak na mě dolehl svým tělem a přesunul se na můj krk. Jeho polibky mi byly příjemné, ale jen do značné chvíle… Když začal být hrubší, ruce mi tiskl stranou tak, abych ho neodstrkovala, a líbal mě do výstřihu, kde jsem mu to určitě nedovolila, začala jsem být jasně nervózní.

„Edwarde, dost,“ zamumlala jsem opilecky a trochu sebou škubla, když mě chytnul za stehno, vysunul si ho k boku a pevně ho zmáčknul.

„Bože, ty jsi tak krásná,“ slyšela jsem jeho vzdech a cítila chlad na hrudníku. Měla jsem triko vytažené až ke krku a on se tak kochal pohledem na mé obnažené tělo.

Začal mě znovu líbat na rty a já byla jeho dechem dočista omámená. Polibky mi nevadily, ty jsem dokázala snést a ještě ráda jsem je brala.

Pak jsem cítila, jak mi skasal kalhoty, a zaslechla jsem zvuk rozepínání zipu. A leccos mi začalo docházet…

„Edwarde, to je špatný nápad, nedělej to,“ prosila jsem ho.

„Ne, není,“ odvětil mi.

„Ale já jsem ještě –„ Ani jsem nestihla dořeknout větu a už byl ve mně. Ostrá bolest a zvláštní plnost mě náhle zachvátily a já zalapala po dechu, krátce vykřikla a nechala téct slzy z očí, zatímco jsem prsty zatínala do Edwardových ramenou.

Edward se na mě překvapeně podíval. „Ty jsi panna?“

Nedokázala jsem odpovědět, a tak jsem pouze se zavřenýma očima čekala, až ze mě sleze a odejde pryč.

Cítila jsem jeho rty ve svých vlasech, mé tváře zasypával něžnými polibky a doteky, dokonce mi triko shrnul zpátky, ale já už nic z toho nedokázala ocenit. Přišla jsem o hrdost, přišla jsem o nevinnost, přišla jsem o panenství. Vždycky jsem snila, že své poprvé prožiju s někým, komu na mně záleží, kdo mě miluje, a koho na oplátku miluju i já. Nikdy mě nenapadlo, že po té věci se Stefanem by se mi mohlo něco takového jako dnešní večer ještě přihodit… A přestože jsem věděla, že kdyby se Edward změnil, byla bych do něj bezhlavě zamilovaná, za tohle jsem ho nenáviděla.

Párkrát se ve mně zapohyboval, ale byl takový nejistý, zoufalý…

Můj opilý mozek však nedokázal všechno tak dobře zpracovat, a tak část mého já vůbec nad ničím nepřemýšlela. Té části jsem se chytila a bez jakýchkoliv emocí cítila, jak ze mě Edward vystupuje, líbá mě na čelo, šeptá mi tiché: „promiň“ do ucha, oblíká mi kalhoty, objímá mě kolem paží a pohupuje mě v náruči.

Byla jsem v náruči nepřítele, a ačkoliv jsem byla nesmírně unavená, ponížená a přála jsem si pouze upadnout do bezesného spánku a na nic nemyslet, nemohla jsem dovolit, aby se mnou zůstal.

„Vypadni!“ procedila jsem skrz zuby, ale vzápětí mi unikl vzlyk.

„Bello, já –„

„Jdi,“ špitla jsem.

Pustil mě z náručí, něco velmi tiše zamumlal, že jsem mu nerozuměla, a pak už jsem jeho přítomnost vůbec nevnímala, takže buď skutečně odešel, nebo jsem ho neviděla.

Přála jsem si usnout.

Po chvíli se mi to skutečně podařilo, přestože mým tělem otřásaly tiché, neúprosné vzlyky…

Tákže, chápu, že jste to mnozí očekávali. Asi to nebylo takové překvapení, obzvlášť když vám hned na začátku naskočilo, že kapitola je pro 15+. V tomhle jsem nováček, takové scény jsem nikdy nepsala a předpokládala jsem, že ani nikdy nenapíšu, takže mě za to prosím moc neproklínejte, jestli se vám to nějak nezdálo. 
Jinak je potřeba si uvědomit, že Bella je nesmírně nesobecký člověk, který jde až na kraj světa pro štěstí těch, co má ráda, i kdyby to znamenalo, že ona sama vyjde s prázdnou - což tak u ní obvykle bývá. Ona pevně věří, že se Edward nezměnil úplně a tak vnitru doufá, že to možná bude ona, kdo mu pomůže, a tak mu téměř dobrovolně slouží jako boxovací pytel. - To jsem jen chtěla vysvětlit, abyste nebyli příliš zmatení Belliným chováním. :-)

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každá sukně dobrá - 19. kapitola: