Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 24.kapitola

22.09.2009 (18:45) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2351×

24. kapitola- Chaos….zlost….a láska?

Bella

Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska bolí mnohem, mnohem víc.

Šla jsem po malé lesní cestě a obdivovala tu krásu okolo. Nikdy mě to nepřestane fascinovat. Nevěděla jsem kam jdu. Nohy si prostě dělali co chtěli a já jim v tom nebránila. Ovšem překvapilo mě, když mě zavedli do hustého křivý.

Vyhýbala jsem se větvím a dávala větší pozor na cestu. Po úmorné cestě jsem objevila skulinku ve křoví a mě se dostal pohled na menší palouk na které stál Edward a právě s někým telefonoval.

Chtěla jsem odejít a nechat mu soukromí, já ho přece šmírovat nebudu! Ale zastavila mě jeho slova….

,,Dobře,“ řekl. Někdo v telefonu si povzdechl.

,,Lžeš,“ obvinil ho. ,,Hlavně mi nelži,“ prosil. ,,Víš jak to nemám rád.“ Nemusela jsem vidět na displej abych poznala komu ten hlas patří. Na místě jsme ztuhla a dál poslouchala rozhovor.

,,Aro já…,“ na chvilku jsem se zamyslel. Přiškrceně jsem polkla. Takže to byla pravda…..

,,Co Edwarde?“ vyzvídal.

,,Já nevím jestli to zvládnu.“

,,Edwarde,“ mluvil pomalu. ,,Musíš to udělat. Jinak bude konec. S námi i s tebou.“ Zadusila jsem zavrčení.

,,Třeba je nějaká jiná možnost,“ nadal se.

,,Není,“ rozkřikl se. ,,Ona tě ovládá. Manipuluje s tebou. Ty to nevidíš?“

,,Neovládá!“ Edward se naštval. ,,Já ji ….miluji,“ vydechl. To mě překvapilo samo o sobě.

,,Nemiluješ!“ zakřičel. ,,Buď to jí do měsíce zabiješ a nebo se rozluč se životem a svobodou. Bude konec jak s ní, tak s tebou.“ Dodal a pak zavěsil. Edward si smutně povzdechl a mobil opět schoval.

Chtěla jsem utéct dokud byl čas, ale prozradila mne větev. Ozvalo se slabé křupnutí a Edward se překvapeně otočil pohlédl mi do očí.

Kdyby mohla brečet, brečela bych.

Tohle to se stát nemělo…Ne tohle ne…on nemohl být od nich…prostě nemohl, říkalo jedno já. To druhé, to silnější odporovalo. Ale ano, je to pravda. Podvedl tě, jako všichni ostatní. Jseš sama….

Edward se zatvářil bolest a udělal krok ke mně. Nahrbila jsem se a z hrudi se mi ozvalo výhružné zavrčení. Silné zákeřné já vyhrálo. Na scénu se vrátila zlá Isabella.

Překvapeně zůstal stát a bolest zdvihl ruku ve snaze mě zastavit.

,,Vysvětlím ti to,“ naléhal. Ještě doufal, že je nějaká možnost. Marně…

,,Není co vysvětlovat. Všechno jsem slyšela,“ zavrčela jsem a ještě víc se nahrbila.. Jeho obličej posmutněl. O hodně. Chvíli tam jen nehnutě stál a přemýšlel.

Pak se ovšem narovnal a zpříma mi hleděl do očí. Jako by se v tu chvíli pro něco rozhodl. Jako by padlo poslední slovo a on byl připraven na….poslední soud….

Stál tam nehnutě a hleděl mi do očí. Já zlostně vrčela a v duchu si nadávala. Jak jsem mohla být tak pitomá. Jak jsem mu mohl naletět. Proč jsme se neřídila pravidle nikomu nevěř? A co když v tom jede i Carlisle? Co když jsem teď úplně sama a Aro dostal i jeho?

Ne, Carlisle by tohle to neudělal. A nebo ano? Co když…..

,,Bello,“ promluvil opět. Zavrčela jsem. On stál dál bez hnutí. ,,Skonči to,“ řekl rozhodně a dál mi hleděl do očí. Nebyla v nich špetka nerozhodnosti. Jen vina a smutek. Nic jiného. ,,Udělej to rychle a hlavně bezbolestně,“ mluvil dá pevně. Každé jeho slovo mě zlamovalo. Bolelo mě mluvit o tom. Tahle…..

Byla jsem připravená ho za jeho zradu zabít, ale tahle? Opravdu jsem to chtěla?

Samozřejmě! Podvedl tě! Zaslouží si smrt!!

A co když….

Žádné co když…Je to podvodník. I teď tě vodí za noc. Využije tvé nepozornosti a zabije tě!

To by neudělal…

Ale ano. Byl proto stvořen a vycvičen….

On mě miluje….a…já taky…..

Slepá láska….věříš v něco co neexistuje. Vzpamatuj se a zab ho!

Edward

Hleděl jsem jí do očí. Byli prázdné a smutné. Kdyby byla člověk, byla by pod ní kaluž slz. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil co jsem to provedl. Ovšem na všechno teď bylo pozdě. Nebylo cesty zpět. Dozvěděla se to co ji mělo zůstat skryto.

Tvář se mi zkřivila do bolestné grimasy. Jsem sobec, ano jsme sobec! Jak jsem mohl chtít zabít něco tak dokonalého jako je ona? Jak jsem to mohl chtít? A je pro svobodu? Vždyť ona byla má vstupenka do ráje. To ona mi nabízela svobodu. A k tomu ještě lásku…..

Udělal jsem jeden menší krok směrem ní a čekal její reakci. Byla taková jakou jsem očekával. Tedy alespoň z části. Výhružně zavrčela a měřila si mě zlostným pohledem. Žádné napadení nic. Překvapeně jsem se zastavil a zvedl pomalu ruku.

Bál jsem se, aby neutekla. Jako minule. To by bylo horší, než kdyby na mě skočila.

,,Vysvětlím ti to,“ snažil jsem se zachránit situaci. Nějak….něčím…..čímkoliv. Zřejmě marně….

,,Není co vysvětlovat. Všechno jsem slyšela,“ řekla zkrs zaťaté zuby a ještě více se nahrbila. Klesl jsem na ten nejnižší bod. Jak jsem to jen mohl chtít udělat? Co to se mnou k sakru bylo? Proč? Proč? Proč?

A pak mi napovrch z mysli vyplula jedna vzpomínka. Z mého lidství….

,,Ale já to nechtěl udělat,“ plakal jsem mamince na rameno. Hladila mě po vláskách a utěšovala mě.

,,To já vím,“ těšila mě. ,,Ale stalo se,“ vzdychla. ,,Musíš za to převzít zodpovědnost. Tak jako dospělí kluk. Musíš jít a panu Waltrovi se omluvit. Zaplatit škody a převzít za to všechno odpovědnost. Musíš být dospělí. Musíš být silný….“ Těšila mě.

Byl to den, když jsem jednomu z našich sousedů rozbil oknu. Tehdy jsem se konečně začal chovat rozumně a zaplatil škody a omluvil se.

I teď jsem vlastně způsobil škody. Škody na srdci a to jsou mnohem horší. Ty se nedají jen tak zaplatit. A ani omluva by nestačila. Teď jsem pošlapal jednu krásnou duši a zlomil jí srdce. Jediné co si zasloužím je smrt…..

Byl jsem ve vteřině rozhodnutý. Pevně jsem se jí díval do očí a čekal. Zatvářila se na chvilku zmateně, ovšem ihned to zamaskovala za neproniknutelnou masku a ostře si mě měřila.¨

Vypadala to, že bojuje sama se sebou. Že se přemáhá a přemýšlím o něčem. Vypadala tak strašně zranitelně.

To je ono. Teď máš šanci. Tak dělej!

Nemůžu…nechci…..

Musíš, musíš! Dělej!!

Nekřič na mě! Já ji nechci zabít!

Ale chceš….a musíš!

Ne!

,,Bello,“ promluvil jsem tlumeně. Zavrčela a dál si mě zlostně prohlížela. ,,Skonči to,“ řekl jsem rozhodně a hleděl jí do očí, v kterých se teď objevila snůška neznámých pocitů. Podívala se mi zmateně do očí. Zřejmě tam něco hladila, jenomže to zřejmě nenašla.

,,Udělej to rychle a hlavně bezbolestně,“ dodal jsem a čekal na její reakci. V duchu jsem doufal, že mi vyhoví a udělá to bezbolestně. Jenomže ona teď byla nevyspitatelná…..

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

A je to tady! Konečně to prasklo a všechno to šlo ven……takový je osud. Krutý, zlý a nevypočitatelný. Nikdy nevíte co vám udělá.

Není to jako ve filmu, kde to všechno dopadne happyendem, i když tam třeba hlavní postava napáchá mnoho chyb. Není to jako z filmu. Tohle to je pravda. Krutá a  nelítostná. A hlavní režisér jste vy. Ten co to všechno natáčí a rozhoduje zda ne, nebo ano.

A pak, až uděláte chybu je pozdě. Tohle už není jako ve filmu, kde se smluvená scéna natočí znovu. Tady máte jenom jednu možnost na natočení a konečný výsledek je jen a jen na nás.

Zatím co si Bella zlostně měřila Edwarda a prala se sama se sebou, někde jinde se schylovalo ke stejně velké bouřce.

,,Říkal jsem ti ať mu nevěříš!“ vykřikl jeden z bratrů a varovně si měřil svého zasmušilého bratra. ,,Neměl jsi mu věřit. Jenomže ty!“ ukázal na něj. ,,Musíš mít vždy pravdu, že ano?!“ rozhodil rukama.

Další z bratr se ho snažil krotit. Marně.

,,Nech mě!“ okřikl i jeho, když se ho snažil i nadále uklidnit. ,,Já vím co dělám. Vždy!“ otočil se opět na druhého bratra. ,,Měl by jsi to napravit. Kdo ví jak to dopadne! Ksakru Aro, musíš něco udělat!!“ zakřičel a zmizel v místnosti.

Aro si povzdechl, ale nic neřekl dál hleděl z okna.

,,Má pravdu,“ hlesl poslední z bratrů a o on odešel.

Aro ještě nějakou chvíli seděl na svém křesle. Přemýšlel o všem. O něm, o Isabele, o Edwardovi o životě…prostě o všem co ho napadlo, až konečně došel k závěru.

,,Jane!“ vykřikl slabě a čekal až se jeho malá oblíbenkyně objeví ve dveřích. Netrvalo to ani vteřinu.

,,Pane,“ uklonila se a čekala.

,,Jane…,“ hlesl. Povzdechl si. ,,Připrav armádu. Těch nejlepší talentů. Vlastně seber všechny upíry z okolí.“ Nařídil ji. Jane se jen zlostně usmála.

Pomsta začíná…..

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 24.kapitola: