Navštívila nás partička vlkodlaků, co se bude dít? Příjemné počtení přeje Veubella.
11.08.2011 (09:15) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2287×
Pohled Isabella
„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se zmateně. Všichni jsou v obraze, jenom já zase nevím nic…
Edward se mi zadíval do očí. „Přicházejí vlci…“
Nechápala jsem to. Vlci? Co to znamená?
„Vlci?“ zeptala jsem se stále zmateně.
„Vlkodlaci,“ odvětil Edward a přitáhl si mě blíž k sobě. Cítila jsem se tak v bezpečí…
Vlkodlaci… Ach. Ano, jednou mi o nich Edward vyprávěl. Vlkodlaci z La Push. Ale ještě jsem žádného neviděla. Tohle bude asi poprvé. Neznatelně jsem se zachvěla a Edward mě políbil na spánek.
Celá rodina se kolem mě rozprostřela. Všichni stáli přede mnou, připraveni mě chránit. Upíři z Denali stáli opodál. Všichni upírali zrak k lesu. Já se tam také podívala. Ale nic jsem nezahlédla. Aspoň zatím…
Edward zavrčel.
Z lesa vystoupili dva lidé – muži. A za nimi… ach, za nimi vystoupili čtyři obrovští vlci. Jedem byl čokoládově hnědý, další pískový a dva šediví.
Zaměřila jsem svou pozornost na ty muže. Oba byli strašně vysocí a svalnatí. Jeden měl nic neříkající výraz. Byl jako kamenná socha. Zato z druhého bylo možné vyčíst mnoho věcí. Jeho výraz byl posměšný, byl to úšklebek. Na tváři měl úsměv, vypadal trochu arogantně.
První přistoupil před Carlislea. Asi to byl mluvčí. Za ním stál ten druhý a kolem nich vlci. Měřili si nás obezřetnými výrazy skoro lidskýma očima.
„Dobrý den, Carlisle…“ řekl ten první. Edward se ke mně nahnul a zašeptal mi do ucha: „To je Sam Uley…“
„Dobrý den, Same, co tě k nám přivádí?“ odpověděl zdvořile Carlisle. Díval se mu do očí a ani jeden z nich nevyjadřoval sebemenší emoce. Výborně se ovládali. Na to, že to byli nepřátelé od přírody.
Já jsem se zaměřila na toho druhého. Ten propaloval pohledem Edwarda. Pak ale musel ucítit můj pohled, a tak se podíval na mě. Jeho výraz se každým okamžikem měnil. Z naštvaného na vyděšený. A z vyděšeného na překvapený. Jeho pohled utkvěl na mých černých křídlech.
„Jen jsme…“ začal pomalu Sam, ale byl přerušen vysokým a dost posměšným hlasem toho druhého.
„Jen jsme přišli zkontrolovat, jestli jste neporušili smlouvu… Dozvěděl jsem se, že se Edward žení…“
Edward zhluboka zavrčel. Vlci udělali krok k nim a ukázali své lesklé tesáky. Tohle nevypadalo dobře…
Carlisle se však nedal ničím vyvést z míry a pokračoval v řeči. Také se nenápadně zahleděl na Edwarda. Musel mu v myšlenkách poslat varování. Edward se ušklíbl.
„No, my smlouvu neporušili a ani to nemáme v plánu…“ řekl už trochu příkřejším hlasem.
„Ale rád bych vám představil Edwardovu ženu,“ řekl zvesela Carlisle a snažil se zlepšit napjatou atmosféru. Trochu jsem se začervenala, když se ke mně obrátily všechny zraky. Jak lidské – tak vlčí.
Edward se usmál.
„Toto je Isabella, ode dneška Cullenová,“ řekl a ukázal na mě Carlisle.
„Těší mě…“ vykvikla jsem. Jeden vlk zaštěkal. Znělo to trochu jako smích.
„Nás také…“ odpověděl Sam. „Už bychom asi měli jít,“ dodal a obrátil se.
„Dobře, tak nashle,“ vydechl Carlisle a dál jim už nevěnoval pozornost. Dívala jsem se za nimi, dokud nezmizeli v lese.
Všichni si oddechli. Edward mě pevně objal. Teď už jsem byla v bezpečí.
Ale oslava už nebyla taková, jako předtím. Pořád jsme byli zaraženi z návštěvy vlků. A já pořád myslela na toho druhého muže. Nakonec jsem to už nemohla vydržet, a tak se zeptala Edwarda: „Edwarde, kdo byl ten druhý muž?“
„To byl Jacob Black,“ odpověděl Edward a něžně mě políbil na čelo. „Už na to nemysli…“ zašeptal.
Ale já musela, v hlavě mi uvízl jeho obličej a já se k němu neustále vracela. Byl takový… jiný. Zajímal mě.
Nakonec jsem si dala předsevzetí, že až se vrátíme z líbánek, pojedu do La Push - navštívit Jacoba Blacka.
Ach… Líbánky. Jen jsem na to pomyslela, už u nás byla Alice a popostrkovala nás k autu.
Se všemi jsme se rozloučili. Když jsem objímala Rose, ukápla mi dokonce jedna slza. Musela jsem se pořád uklidňovat, že ji zase za týden uvidím.
Ještě jsme zamávali a pak už se řítili dvoustovkou k letišti.
„Edwarde? Už mi konečně prozradíš, kam jedeme?“ zeptala jsem se po chvíli.
Edward se potutelně usmíval. „Ne, Iso, to je překvapení…“ zašeptal a vášnivě mě začal líbat. Trochu jsem měla strach, abychom se nevybourali.
„Edwarde! Sleduj silnici!“ křikla jsem na oko podrážděně. Edward mě ještě jednou políbil a dál už se věnoval řízení.
„Ach, jo. Já opravdu nesnáším překvapení…“ zašeptala jsem, když jsme dojeli na letiště – k našemu soukromému letadlu.
Edward se zasmál a obdařil mě dalším ze svých pokřivených úsměvů.
Podlomila se mi kolena a s velkým zapřením jsem vstoupila do toho luxusního letadla.
Edward se za mnou neustále pochechtával.
Hmm. Fakt vtipné…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? - 14. kapitola:
Jen takový technický detail :-) jak se vlci z La Push dostali do Finska?
dúfam že nebude lúbostný trojuholník..! Isa musí byť s Edym..!
Na tutuo povídku jsem narazila až teď, ale byla dokonalá! Naprosto skvělá. Zhltla jsem ji na jeden nádech a doufala, že nikdy nebude konec. No, to doufám i teď. Prosím, přidej co nejrychleji další kapču,
Tak to máš teda pravdu.Takhle nás odbýt. Krásné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!