A bitva vrcholí... Jak to celé dopadne? Příjemné počtení přeje Veubella.
29.04.2012 (19:30) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1975×
Pohled Edward
Už nás byla převaha. Kolik Volturiových ještě zbývalo? Deset…? Rozhlížel jsem se kolem sebe. Skoro každý s někým bojoval. Až na… Isabella stála na druhém konci mýtiny a pozorovala mě. Já pozoroval ji a měl chuť k ní hned přiběhnout, vzít ji do náruče a hladově ji políbit. Tak moc mi chyběla.
Najednou jsem za sebou uslyšel zavrčení. Hned jsem se otočil a spatřil Aleca, který se na mě chystal skočit. Asi mu přišlo fér, že zabije mě, když Isa zabila Jane. Už jsem se chtěl začít bránit, když si to Alec rozmyslel. Neskočil na mě, jak si asi předem plánoval, ale na chvíli se zastavil a zašklebil se na mě. Pak jsem to uviděl. Bílá plíživá mlha, těsně při zemi. Alecovi došlo, že v boji bych ho mohl porazit, a tak začal hrát nefér.
Mlha se ke mně přiblížila na pár kroků a pak mě pohltila. Oslepl jsem. Nevěděl jsem, jestli mám začít bojovat poslepu nebo čekat, co se stane dál. Ale ani jedno však nebylo potřeba. Uslyšel jsem totiž Alecovo bolestné kvílení a najednou jsem už zase viděl. Za mnou už byla jenom hromádka popela. Oslnivě jsem se na Isu usmál.
Opět jsem uslyšel zuřivé vrčení a bojový pokřik. Na Isabellu se hnal Demetri. Ani na vteřinu jsem nezaváhal a vrhl se proti němu. Nemohl jsem dovolit, aby se k Isabelle dostal. I když jsem věděl, že její dar by ho za pár sekund zničil. Chtěl jsem si s ním ručně vyřídit to, že ho jen na okamžik napadlo ublížit mé ženě… Dělalo mi hroznou radost ho trhat na kousíčky. Vysloveně jsem si to užíval.
Když jsem pohlédl na ostatní, všiml jsem si, že Jasper s Emmettem likvidují Felixe. Upřímně řečeno už moc upírů nezbývalo. Nechtěl jsem se chovat namyšleně, ale přesto jsem si neodpustil uštěpačnou myšlenku, že to byla docela brnkačka. Ale ještě nebyl konec. Ještě jsem viděl tu upírku, co při začátcích útoku byla po boku Erica. To ona musela mít ten dar. Něco si vyříkávala s Isabellou.
Také jsem si všiml „královského tria“, jak stále bojují proti vlkům. Až dojde na trhání, chci být u toho.
Pak tu ještě byly tři upírky. Poznal jsem manželku Caia, ale ty další dvě ne. Jedna z nich byla ta, které jsem si všiml asi před hodinou, jak se skrývala mezi stromy a někoho hledala. Teď upírala zrak na Isu. Mohla to být její kamarádka? Nechtěl jsem jí ublížit. Vlastně všechny tři vypadaly lidsky a tak bezbranně. Myslím, že si nezasloužily zemřít.
Napadlo mě, že bych mohl jít pomoct Isabelle. Určitě by to byla zábava… Pak jsem se ale rozhodl, že je nechám, ať si to vyřeší mezi sebou. Mě teď začal zajímat Aro a jeho milí bratři. Byli obklopeni ze všech stran vlky a neměli žádnou šanci na útěk. Pomalu jsem k nim zamířil. Carlisle, Jasper, Emmett, Rose, Alice a Esmé udělali to samé.
Vtom se Caius odhodlal k zoufalému činu. Pustil se svých bratrů a vrhl se mezi vlky. Ti se na něj hned sesypali. Už to vypadalo, že Caiovi odbíjí poslední minutka, když mýtinu proťalo bolestné zavití. Šedivý vlk se skácel k zemi. Propukl neuvěřitelný chaos. Zbývající vlci se vrhli s ještě větší zuřivostí na Caia a během vteřiny ho roztrhali na kousíčky. Aro a Marcus se chopili příležitosti a rozhodli se vzít nohy na ramena. Na to jsme ale čekali my. Jasper vyrazil kupředu a já také. Chytili jsme Ara do ocelového sevření a nedali mu šanci se pohnout. Zuřivě vrčel a házel sebou. Ale vykroutit se mu nepodařilo. Carlisle s Emmettem a Alicí zase popadli Marcuse a taky ho donutili k nehybnosti.
„Pusťte mě!“ vrčel zlostně Aro a házel sebou. Nepovolil jsem. Stále jsem mu pevně svíral paže za zády a zabraňoval mu v pohybu.
„Ale… ale Aro, takhle by to nešlo – víš, že jsi nenapravitelný?“ zašeptal jsem mu do ucha tak hlasitě, aby to slyšeli i ostatní. Pár vlků se štěkavě zasmálo.
„Víš… tohle je tvůj konec, teď se budeš dívat, jak se ti rozpadá to tvoje slavné impérium…“ řekl jsem posměšně a pokynul Emmettovi. On, Carlisle a Alice přivedli před Ara Marcuse. Ten nevykazoval žádné známky boje. Prostě jen tak stál, smířen se svým osudem…
Kývl jsem na Alici a na malý okamžik zaváhal, jestli je to správná volba. Může to udělat Alice? Její zdravotní stav… Ale než jsem mohl něco namítnout, Alice vzala Marcuse pod krkem a trhla.
„Aro… byl jsi špatný vůdce,“ ozval se za námi zvonivý hlas. Usmál jsem se sám pro sebe. Isabella vkročila do našeho zorného pole. Už se s tou mimořádně „talentovanou“ upírkou musela vypořádat.
Ušklíbla se na Ara a pak přivřela oči v soustředění. Najednou začal strašně foukat vítr a já si s ohromením uvědomil, že Isabella neovládá jenom oheň… Isa se nepřestávala usmívat. Bylo to opravdu působivé představení a já si to doslova užíval.
„Tak moc jsi toužil po mém daru…“ řekla Arovi a na chvíli se odmlčela.
„Užij si ho tedy…“ zašeptala krutě a přivřela oči do malé škvírky. Mýtinou se nesl Arův šílený jekot a pach spáleného masa. Pak nastalo ticho…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 27. kapitola:
hezky
hezky
hezky
hezky
hezky
hezky
co se stalo s vlkem? Dopadlo to dobře nebo ne? To jsem vážně moc zvědavá.
No, tak to bylo zajímavé a to velmi. Co se teďka bude dít dál??? NO, jsem na to zvědavá.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!