Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo jsem? 5

26.06.2010 (07:00) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2370×

5.

Ti dva mě pořád drželi a ten třetí mě pořád zkoumal pohledem. Z jeho výrazu ve tváři jsem poznala mnoho emocí najednou: zlost, smutek, nevěřícnost, utrpení, obavy, ale i pochopení.
„Kdo jsi?“ zeptal se mě ten, který mě nedržel a pozoroval.
„Jjjjá nevím,“ zakoktala jsem.
„Jak nevíš?“ Podíval se mi do očí a já v nich viděla, že mi nevěří.
„Prostě nevím. Copak tobě se nikdy nestalo, že jsi něco nevěděl?“ odsekla jsem mu a snažila se hnout. Marně. Jejich sevření ještě zesílilo.
„Ne, nestalo,“ řekl klidně. A tím mě teda dostal.
„Hmm, tak to se teda máš. Já nevím, jak se jmenuju, kdo jsem, co se ze mě stalo, proč lovím lidi kvůli žízni, která se objeví, prostě nic.“ Co si o sobě ten frajírek myslí?
„To je jako vtip?“ nevěřil mi.
„Jó, jasně,“ procedila jsem přes zuby a přitom jsem vrčela. Si myslí, že si z něj dělám druhý Vánoce, nebo jako co?
„To však mění situaci,“ prohodil jen tak. Zůstala jsem na něj zírat jako opařená.
„A to jako jak?“ tázavě jsem na něj pootočila hlavu. Co to tady na mě zkouší? Mám hlad, tak co je na tom špatného?
Zašklebil se na mě. Jeho zrak směřoval k těm dvěma, co mě drželi.
„Ale notak, Edí, přeci ji nebudeš takhle trápit. Vždyť je to docela pěkná holka.“ Zaslechla jsem za sebou. Prohodil to ten svalnatý, co mě držel za pravou paži. Jen docela? Tsss. Lehce jsem si odfrkla při pojmenování Edí. Edík? Panebože, co je tohle za pojmenování?
„Emmette, sklapni!“ vykřikl pojmenovaný.
To už jsem se smála na celé kolo. Ti dva za mnou mě pustili a chlámali se taky.
„Toho musím využít,“ pomyslela jsem si a nepozorovaně jsem se snažila proklouznout. Dokonce by se mi to i podařilo, kdyby pode mnou nepraskla větvička. Sakra.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ probral mě hlas toho Edího, či jak se jmenuje.
„Pryč?“ odpověděla jsem mu klidně.
„Tak na to rychle zapomeň,“ řekl a mě sevřel ve svém náručí. Nebylo to nepříjemné a za jiných okolností by se mi to i líbilo, ale teď jsem sebou škubala a drásala se ven.
„Co s ní teda uděláme?“ promluvil ten, co mi předtím držel levou paži.
„A teď jsem opravdu v koncích,“ proběhla mi hlavou myšlenka. To jsem zvědavá, co se mnou provedou.
„Co navrhuješ, Jaspere?“ otázal se Edík. Aha, tak ten blonďák je Jasper. Už si pamatuju dvě jména, fajn.
„Možná bychom ji měli vzít za Carlislem a říct mu, co se stalo. Co, Edwarde?“ zeptal se Edíka. Rozhodně zní jméno Edward líp, než Edík. A on sám taky nevypadá špatně, ostatně ani ti dva druzí.
„To zní rozumně, Jaspere, a asi to bude to nejlepší. Emmette, hoď si ji na záda a jdem.“ Jen to dořekl, dotyčný si mě opravdu hodil na záda a šli jsme. No, šli není to správné slovo, spíš běželi. Byli stejně rychlí jako já. Možná jsou jako já? Proč ale nemají stejné oči? Živí se taky lidskou krví? Jestli ne, tak čím teda? Zase mi hlavou lítaly myšlenky jako splašené. Být hozená na zádech není zrovna příjemné, ale co se dá dělat.
Najednou se zastavili a my se ocitli před nějakým krásným domem uprostřed lesa. Nikdy jsem si ho nevšimla a moc mě zajímalo, kdo tu bydlí.
„A jsme doma!“ vykřikl Emmettt a pelášil se mnou dovnitř.

Shrnutí

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo jsem? 5: