Moje milé čtenářky, tohle je první pohled Edwarda. Doufám, že se vám bude líbit. Zároveň je to moje nejdelší kapitola, má přes 1 000 slov, tak si toho, moje holky, važte. Jak se střetl Edward s naší hrdinkou? Zanechalo toto setkání na něm něco? Kdopak ví?
Děkuju za komentíky, moc mi pomáhají v dalším psaní. Vaše semiška :)
27.06.2010 (07:15) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2178×
6.
Pohled Edwarda:
Před měsícem jsme se přestěhovali do malého městečka Forks, protože jsme už v Londýně bydlet nemohli. Moje rodina je sedmičlenná: matka Esme a otec Carlisle, sestry Alice s Rosalií a bratři Emmett a Jasperem. Alice chodí s Jasperem a Emmett s Rose. Posledním členem jsem já. Mé jméno je Edward Cullen. Naše rodina je zvláštní, jelikož jsme upíři vegetariáni. Živíme se zvířecí krví. Všichni jsme adoptovaní, protože Carlisle s Esme vypadají mladí na to, aby měli 5 dětí. Carlisle pracuje jako lékař v místní nemocnici. Esme je restaurátorka a realitní makléřka. My děti chodíme na střední školu zde ve Forks. Každý z nás má nějakou schopnost nebo vlastnost: já umím číst myšlenky, Alice vidí subjektivně budoucnost, Jasper dokáže ovládat emoce. Ať už lidské či upíří. Carlisle umí odolat lidské krvi, Esme láskyplná a obětavá, Rose houževnatá i ctižádostivá. A Emmett má z nás největší sílu a je to pěkný srandista. Skoro ze všeho si dělá legraci. Nejraději si své žertíky tropí na mě.
Lidé se nás straní, protože si myslí, že jsme snobové, nebo se nás bojí. Většina dívek na škole vzdychá, jen co projdu kolem, a přemýšlí o tom, jak mě sbalit. Některé jsou opravdu pěkné, ale často se mnou chtějí chodit jen proto, že moje rodina má peněz dostatek. Měl jsem s pár holkama ze školy rande, ale většinou to skončilo jen u líbání. Svou pravou lásku jsem bohužel zatím nenašel, a to už jsem na světě jako upír 109 let.
Dnes jsme do školy nešli, protože celý den svítilo slunce. My upíři se na slunci třpytíme, a proto nás lidé nesmí vidět. Naštěstí máme Alici, která funguje jako nejpřesnější rosnička na světě. Všichni milujeme rychlou jízdu, proto také máme každý své auto: já mám Volvo a černého Astona, Alice kanárkově žluté Porsche, Carlisle s Esmé černý mercedes, Rose červené BMW a Emmett obrovský jeep. Jen Jasper má motorku a ne auto. Jemu to však nevadí. Alice a Rose vyrazily do města na nákupy a půjčily si Carlisleův mercedes s kouřovými skly. Alice je totiž shopaholik a každý týden pořádá nákupní maratony. Všichni se snažíme nějak vymluvit, ale velmi často to nejde, tak ho absolvujeme také. Dneska nás však Alice nenutila jít nakupovat jako obvykle, což bylo velmi podezřelé. Divil jsem se. A nebyl jsem jediný.
„Nediv se. Budeš potřebný někde jinde. Změní ti to celý život,“ řekla mi těsně před odjezdem.
„Běž s klukama kousek k té mýtině, kam chodíš, když chceš být sám. Pak uhněte na východ a pak jděte po čichu. Hned!“ To poslední slovo vykřikla a já zahlédl kousek její vize. Běžící dívka lesem. Zahlédne mladíka a připravuje se k lovu.
Neváhal jsem ani vteřinu a už jsem s klukama běžel přesně tam, kam nás Alice poslala. Uviděl jsem ji, jak se nad mladíka sklání. Skočil jsem po ní a odrazil ji až na protější statnou borovici. To už k ní přiskočili Jasper s Emmettem, každý z jedné strany, a chytli ji za paže. Snažila se vyprostit z jejich paží, ale drželi pevně. Díval jsem se jí do očí. Měla je pohasle rudé. Zkoumavě jsem jí pozoroval a občas hodil i naštvaný pohled. Tvářil jsem se všelijak. I ona to musela vycítit přes všechny moje emoce, které vyjadřoval můj výraz obličeje, rychle střídající se po sobě.
„Kdo jsi?“ zeptal jsem se jí.
„Jjjjá nevím,“ zakoktala. Byla z nás docela vystrašená. Aspoň to na ni prozradily její oči.
„Jak nevíš?“ Díval jsem se jí zpříma do očí. Vůbec jsem jí nevěřil.
„Prostě nevím. Copak tobě se nikdy nestalo, žes něco nevěděl?“ odsekla mi naštvaně.
„Ne, nestalo,“ řekl jsem jí klidně. Bylo na ní vidět, že ji pěkně štvu. Nelámal jsem si tím hlavu.
„Hmm, tak to se teda máš. Já nevím, jak se jmenuju, kdo jsem, co se ze mě stalo, proč lovím lidi kvůli žízni, která se objeví, prostě nic,“ odpověděla mi naštvaně. Já na ní koukal jak vrána. To si jako ze mě dělá srandu? Pohlédl jsem jí do tváře a uviděl tam lehce posmutnělý obličej. Ona to opravdu myslí vážně.
„To je jako vtip?“ Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.
„Jó, jasně,“ procedila přes zuby a přitom vrčela.
„To však mění situaci,“ prohodil jsem jen tak. Zůstala na mě zírat jako opařená.
„A to jako jak?“ tázavě pootočila hlavu.
Zašklebil se na ní a svůj zrak jsem směřoval k Jasperovi a Emmettovi, kteří ji stále drželi.
„Ale no tak, Edí, přeci ji nebudeš takhle trápit. Vždyť je to docela pěkná holka,“ řekl Emmett. V tuhle chvíli jsem měl sto chutí ho roztrhat na kusy a spálit. Opravdu si někdy říkám, jestli je Emmett pako už od přírody nebo to jenom hraje. Domnívám se však, že to je ten první případ.
„Emmette, sklapni!“ vykřikl jsem na něho. Ta holka to nerozdýchala a smála se na celé kolo. Ti dva to taky nevydrželi, pustili ji a chlámali se taky.
Lehce mi sice cukaly koutky, ale nesmál jsem se. Probralo mě až zakřupání větvičky. Ona se nám snažila nepozorovatelně zdrhnout.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal jsem se a zatarasil jí cestu.
„Pryč?“ odpověděla mi klidně.
„Tak na to rychle zapomeň,“ řekl jsem a jedním skokem jsem ji sevřel ve svém náručí. Byl to zvláštní pocit držet v náručí dívku. Úplně jiné, než jsem takhle objal kdysi jednu dívku, která se mi líbila. Později jsem zjistil, že to byla jen sázka s jejími kamarádkami se nechat obejmout a políbit. Au, zabolela mě ta vzpomínka.
„Co s ní teda uděláme?“ prolomil ticho Jasper.
„Co navrhuješ, Jaspere?“ Dost mě to zajímalo, protože zatím jsem s ní žádné plány neměl.
„Možná bychom ji měli vzít za Carlislem a říct mu, co se stalo. Co, Edwarde?“ odpověděl mi. Musím uznat, že to nebyl špatný nápad.
„To zní rozumně, Jaspere, a asi to bude to nejlepší. Emmette, hoď si ji na záda a jdem,“ zavelel jsem. Emmetta jsem dvakrát pobízet nemusel. Už z jeho myšlenek jsem věděl, že si to užije. Přehodil si ji přes rameno a už si to s ní štrádoval směr náš dům. Běželi jsme dost rychle, protože uběhlo asi několik málo vteřin a my se ocitli před naším domem.
„A jsme doma!“ vykřikl Emmett a pelášil s tou dívkou dovnitř. Ani jsme ho s Jasperem nestihli zastavit.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Kdo jsem? 6:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!