Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když jeden mění svět - 4. kapitola

05.01.2010 (07:45) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1067×

Jared se zachvěl, začal se strašně třást. Gabriel se před něj obraně postavila. Její bronzové oči jim všechno vypověděly, dívaly se na ni jako na odpadlíka. Všem jim rudě zářily oči, asi neměly zrovna hlad, ale tušila, že by si jejího přítele rádi dali jako zákusek. 
„Dobrý den,“ pozdravil ji vysoký tmavovlasý upír uprostřed, měl skoro průsvitnou bílou kůži jako ostatní dva muži po jeho boku, vypadalo to jako by ty ostatní ti tři vedli.
„Dobrej,“ řekla a opatrně ustupovala a Jareda tlačila za sebou.
„Nemusíš se nás bát, jsme jako ty,“ řekl konejšivým hlasem. 
„Nejste jako já,“ řekla a ukázala na své oči. Upír se na ni usmál a pokynul hlavou.
„Jmenuji se Aro Volturi a tohle jsou mí přátelé Caius a Marcus. Tohle jsou naši lidé, jsme vládnoucí třída upírů to jistě víš,“ řekl a blahovolně se usmál.
„Jmenuji se Gabriel a o vládnoucí třídě upírů nevím nic! Za celého půl roku jsem neviděla jediného upíra,“ řekla a usmála se.
„Půl roku? Ty máš půl roku? A dokážeš nepít krev, to je zajímavé, zajímavé!“ řekl a přiblížil se k ní. Najednou zavál vítr z jejich strany a ucítily Jaredovu vůni. Všichni se naježily a vycenily zuby. Gabriel se postavila ještě více výhružně a zavrčela. Jared se za ní začal třást, Gabriel ho chytla za ruku.
„Ale, ale, ale! Copak to tu máme! Rozmyslela jsi si to a chceš si dát svačinku?“ zeptala se malá upírka a trylykavě se zasmála.
„Jane drahoušku, nech ji! Všechno se určitě dozvíme,“ zeptal se a natáhl k ní ruku.
„Jestli si myslíte, že vás chytnu za ruku, tak se mýlíte,“ řekla a zavrčela.
„Neboj se mám takovou zvláštní schopnost číst lidem myšlenky, když se jich dotknu. Tak se dozvím co se tu děje,“ řekl a usmál se na ni. Ostatní dva mlčeli, ale Caius se na ni upřeně díval jako na něco neodolatelného.
„Ne, řeknu vám to! V Anglii mě přeměnili a hodili mě do toho bez varování, bez toho aniž by mi někdo řekl, že existuje nějaká pitomá vládnoucí třída, takže mi odpusťte, jestli jsem něco udělala. A Jared je můj přítel, jestli to vadí, řekněte to, ale jinak se o to nezajímejte. A prosím odjeďte odtud,“ řekla.
„Máme převahu, a ty nám říkáš takové věci? A ano máme námitky, vztahy mezi smrtelníky a nesmrtelnými nejsou povoleny, takže to budeme muset vyřešit. A řeší se to smrtí dotyčného smrtelného,“ řekl a usmál se. Gabriel by si myslela, že zbledla ještě víc, ale to nešlo. 
„To vám nedovolím,“ řekla a zavrčela.
„Zákony jsou zákony,“ řekl Marcus a tvrdě se zasmál.
Gabriel zavrčela. Ostatní na ni začali vrčet taky, Gabriel věděla, že by se měla bát. Ale z nějakého důvodu se nebála. Nebála se a Jared se bál. Už se netřásl, jakoby smířený ze svou smrtí. Gabriel se na něj trochu otočila a políbila ho na tvář. Jared se na ni podíval a opřel se o její rameno.
„Neboj se, nic se nám nestane! Nic,“ řekla a otočila se k Volturiovým. 
„Jsi si až moc jistá,“ zasmál se Aro a dal pokyn svým bojovníkům. Z řady vystoupila ona Jane, jakýsi muž, který jí byl neuvěřitelně podobný. Pak další muž, strašně vysoký a mohutný a další menší, ale více šlachovitý. 
„Tohle je Jane, její bratr Alec. Oba mají velice zvláštní schopnosti, tento muž je Felix a další je Demetri. Všichni velice zvláštní! Víš velice rád se chlubím svými lidmi,“ řekl a usmál se. Gabriel se zachvěla při pohledu do očí Jane. Něco se v ní vzepřelo a vyšvihlo se to zní. Cítila kolem sebe zvláštní silové pole a cítila ho i kolem Jareda. Nevěděla co se to děje, a strašně se bála.
„Jane, prosím,“ Aro se zlověstně zasmál. Caius se na ni stále díval, díval se tak chtivě. Gabriel se na něj upřeně podívala. Caius byl vysoký a stejně průsvitný jako ostatní dva, měl dlouhé blonďaté vlasy a krásný obličej. Gabriel se líbil, panebože jí se líbil člověk, který chce zabít jejího přítele. Stále kolem sebe cítila to zvláštní silové pole. 
V tom se Caius otočil k Arovi, a chytl ho za ruku. Šlo vidět, že mu předává nějaké informace. Aro, se na něj podíval a přikývl. 
„Poradili jsme se a zabijeme jenom toho chlapce, ty jsi novorozená a nevíš jak se chovat v našem světě. Ale pro Jareda to neplatí,“ řekl a kývnul na Caie. Takže on se jí zastal, zastal se jí. Ale ona nenechá Jareda zemřít. To silové pole jakoby zesílilo. Aro kývnul na Jane a ta se zazubila. A začala se na ně dívat. 
Všichni očividně na něco čekali, na jednou však cítila jakýsi podivný tlak na tom poli, které kolem sebe cítila. Jane se začala šklebit, zle šklebit… začínala být naštvaná a obrátila se na Ara, který se na ni podivně podíval. A kývnul na Aleca, ten se taky začal soustředit a všude kolem se začala šířit podivná mlha, za chvíli se dostala až k jejímu štítu. Nedostala se za něj, obalovala se kolem nich a hledala nějakou skulinu. Aro se začal usmívat. Marcus se díval udiveně a Caius potěšeně. Asi byl rád, že jí nikdo neublíží. Aro kývnul na Demetriho a Felixe. Ti se rozběhli, Gabriel je sledovala oba pohledem, cítila, jak jí Jared stisknul vděčně ruku a usmál se na ni. Najednou BUM! Něco narazilo do jejího štítu. Aro se teď už neusmíval, teď se smál. Demetri a Felix vypadali naštvaně. Znovu se pokoušeli proniknout za tu neviditelnou stěnu mezi nimi. Gabriel se začala usmívat.
„Myslím, že jsem vyhrála,“ řekla a zašklebila se. 
„Ano, myslím, že ano,“ řekl a usmál se.
„Jsi velice nadaná, drahá. Mám pro tebe nabídku. Přidej se k nám, v naší skupině by ses velice vyjímala,“ řekla a i Caius se najednou zatvářil chtivě. Jared se na něj zle podíval, všiml se těch jeho pohledů, co na ni házel. Žárlil, bylo to roztomilé. 
„K vám?... A odejdete z mého města? A necháte mou rodinu, přátele a Jareda napokoji?“ řekla. Jared jí zatahal za ruku. 
„Gabriel, ne tohle nedělej! Miluju tě, nemůžeš odejít,“ řekl Jared. Gabriel viděla jak se mu v očích lesknou slzy. 
„Musím, kvůli městu a kvůli tobě, jestli to znamená, že přežiješ bude mi to stačit. Taky tě miluju a nevím jak to bez tebe zvládnu, ale byl to nejkrásnější půl rok mého života a já ti za něj moc děkuju. Ale jestli to znamená, že budeš žít šťastný a smrtelný život bude mi to stačit,“ řekla a dívala se mu do očí. 
„Gabriel, prosím!“ řekl a to už mu slzy tekly po tvářích. 
„Pardon jestli ruším, ale tvou nabídku příjmáme,“ řekl a usmíval se. Očividně se dobře bavil utrpením ostatních. 
„Dobře, odejdu s vámi ihned. Jen mi dejte minutku na…“ řekla a vzala Jareda a proběhla s ním zdí. Nějak dokázala udělat, že zeď byla jako voda. Prostě ní prošla. Slyšela Ara jak se zasmál a ostatní jak lapají po dechu. Asi byla opravdu nadaná. 
„Jarede, omlouvám se ti. Musím jít. Stejně bych jednou odešla a už to plánuju dlouho. Miluju tě a vždycky tě milovat budu. Ale stejně by jsme spolu nebyli, ty jednou zestárneš a zemřeš. Já bych zůstala a ty by jsi nebyl, bylo by to hrozné pro mě. Miluji tě, a chci si tě pamatovat takhle a chci si pamatovat všechny ty krásně věci co jsme spolu prožili. Takže prosím buď šťastný a zamiluj se do člověka,“ řekla a dívala se mu do očí, Jared stále plakal. Gabriel to bolelo u srdce, když ho trápila, ale musela jít.
„Gabriel, miluju tě. Prosím, copak to nestačí?!“ zeptal se.
„Jarede, ne! Oni by tě stejně jednou dostali a já takhle budu moci dohlédnout na to, aby ti neublížili,“ řekla a kdyby mohla plakat tak by plakala. 
„Tak mě přeměň, a budu jako ty a můžu odejít s tebou,“ řekl a plakal.
„Ne, nedokázala bych ti to udělat…“ řekla a políbila ho. Naposledy. Milovala ho tak moc. Musela jít…
„Miluju tě, a vždycky budu. Navždy,“ řekla, opravdu naposledy ho políbila a objala. Nestačil nic říct a už znovu proběhla zdí, kde na ni čekaly Volturiovy. Aro se na ni majetnicky usmál a natáhl k ní ruku. Přistoupila k němu a vzala ho za ruku. Usmál se, očividně stále nemohl přečíst její myšlenky. 
„Jsi náš klenot,“ řekl a vedl ji do středu skupiny. 
„Kam půjdeme?“ zeptala se.
„Půjdeme do našeho trvalého sídla ve Volteře,“ řekl a Gabriel se naposledy ohlédla. Za zdí slyšela Jaredovy tlumené vzlyky. 
„Mohu doufám nadále zůstat vegetariánkou?“ zeptala se.
„Pokud si to přeješ, tak samozřejmě ano,“ řekl a dal pokyn k běhu, všichni upíři se dali do pohybu.


Autorka : Monika (Idontknow)

"Vydavatelka" : Rock

5. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když jeden mění svět - 4. kapitola: