Gabriel má strach o Jareda, který je teď sám, proto se rozhodne mu zavolat, jak bude reagovat až se dozví co je mezi ní a Caiem. A co přátele volturiu?
17.01.2010 (19:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1031×
„Takže jenom kvůli mé podobě?“ zeptala se, bylo jí to trochu líto. Nechtěla s někým být jenom kvůli podobě. Bylo to příliš povrchní.
„Ne, jsi dokonalejší než ona. Nikdy jsem nečekal, že potkám někoho kdo jí bude podobný a už vůbec ne někoho, kdo se jí bude rovnat a ještě překonávat,“ řekl a pohlédl jí do očí. Gabriel nevěděla proč to dělá, ale když se k ní začal naklánět neuhnula a nechala se políbit …
***
Když dorazily na Rumunské letiště, byla noc. Zrovna vylézaly z letadla, když se ozvalo zatroubení. Už na ně čekalo auto. Typické pro Volturiovy, vždy ve velkém stylu. Caius se na ni podíval svým šťastným pohledem, který se v jeho očích držel celou cestu. Usmála se a nechala se chytnout za ruku a odvést do auta. Bylo to zvláštní, patřit do vládnoucí vrstvy upírů. Připadala si na to moc mladá. Caius jí tvrdil, že to se časem zlepší, a že na to měla spoustu času. Věčnost. Trochu ji vše trápilo, kvůli Jaredovy. Zajímalo by ji co teď dělá. Mohla by mu zavolat?
„Mohla bych si někam zavolat?“ zeptala se Caie.
„Kam?“
„Jaredovy,“ řekla a hleděla mu do očí. Caius se zatvářil velice zvláštním způsobem.
„Mám kvůli němu trochu výčitky svědomí, zajímalo by mě co dělá,“ řekla a položila mu dlaň na ruku.
„Dobře,“ řekl a podal jí z jedné zásuvky v autě mobil. Gabriel ho chytla a vytočila číslo na Jaredův mobil. Vyzváněl asi dvakrát než ho zvedl.
„Ano, kdo je tam?“ zeptal se jeho hlas.
„To jsem já Jarede, Gabriel,“ řekla a čekala na jeho reakci. V telefonu bylo ticho.
„Řekni něco, prosím,“
„A co? Opustila jsi mě,“
„Pro tvé dobro, je ti doufám dobře?“
„Ano, a co ty? Neubližují ti?“
„Ne, jsem v pořádku. Více než v pořádku,“ řekla s vesele podbarveným hlasem, čehož si on nevšimnul.
„Co ten úlisný blonďatý chlap co na tebe tenkrát čuměl,“ Caius se vedle ní zavrtěl, Gabriel ho chytla za ruku a usmála se.
„Sedí vedle mě, a slyší to,“
„Aha, a co tam dělá?“ řekl žárlivě.
„Jarede, víš, že to už není takové jako předtím. Caius a já jsme partneři,“ řekla a čekala na jeho reakci.
„Aha, to bylo rychlé,“ řekl a slyšela hořkost v jeho hlase.
„Mají tu jednu upírku, která mi pomohla zapomenout na lásku k tobě,“
„Pořád tě miluju,“
„Já tě mám ráda jako nejlepšího přítele,“
„Proč mi voláš?“
„Chtěl jsem se ujistit, že za tebou Aro nikoho neposlal,“ řekla a podívala se z okýnka auta. Projížděli zrovna přes nějaké náměstí.
„Jsem celý, nic mi nechybí až na mé srdce,“
„Omlouvám se Jarede. Bylo to nutné. Zapomeň prosím. Zase ti zavolám,“ řekla a zavěsila. Podala mobil Caiovy. Ten se na ni jenom podíval a jakoby vycítil jak se cítí. Objal ji a celý zbytek cesty ji šeptal utěšující slova. Gabriel se do něj zamilovala. Jared byl minulost a on budoucnost. Cítila to v kostech, oba to cítily.
Zastavily, před obrovským domem z šedého kamene, vyhlížel velice staře. Vystoupily a rozhlédly se po široké cestě. Byly kus za městem. Ze střechy se neslyšně snesla upíří stráž.
„Jsem Caius Voltury a tohle je má družka Gabriel, přijely jsme navštívit Vašeho pána,“ řekl a čekal na jejich odpověď.
„Náš pán tě očekává,“ řekl upír napravo a otevřel jim široké dveře do chodby. Prošly širokými dvoukřídlými dveřmi a dostavily se do hlavního přijímacího sálu.
„Caie! Ráda tě opět vidím!“ ozvalo se z druhé strany a oba se otočily k upírce stojící ve dveřích.
„Celine, kde je tvůj otec?“ zeptal se podrážděně a podíval se významně na Gabriel. To byla určitě ta žena, která se o něj dlouhou dobou ucházela.
„Tady jsem,“ ozvalo se hned za ní. Do místnosti vstoupil vysoký muž se bílímy vlasy. Měl krásnou mladou tvář, stejně jako jeho dcera Celine. Byly to spojenci Volturiů v této části Evropy. Dohlížely na zdejší upíry a posílaly zprávy Volturiům do Itálie.
„Goriote, rád tě vidím,“ řekl a objal se s upírem.
„Tohle je má družka Gabriel. Je upírkou sice velice krátkou dobu, ale vyrovná se i Arovy,“ řekl a představil ji Goriotovy.
„Velice mě těší,“ řekla Gabriel a podala si ruku s Goriotem, který si ji prohlížel.
„Pověz mi drahá, jak jsi stará? Myslím věkově, i jak dlouho jsi upírem,“ zeptal se.
„Bylo mi 17, když mě proměnily a upírkou jsem asi 7 měsíců,“ řekla a pozorovala jeho reakci.
„Aro nám posílal zprávu a zmínil se i o tom, že jsi vegetariánkou,“ řekla posměšně Celine.
„Ano,“ řekla a podívala se ji zpříma do očí. Žárlila, chtěla Caie jenom pro sebe. Líbilo se jí to, Celine nebyla ošklivá, ale každý by za krásnější označil Gabriel. Musela se usmát. Caius ji chytnul kolem pasu a přivinul jsi ji k sobě.
„Je jiná, a to je dobře,“ řekl.
„Nikdy bych do tebe neřekla, že bude tvojí družkou jedna z Cullenových,“ řekla. Caius na ni zavrčel. Celine se zachichotala, samozřejmě věděla, že se před Gabriel o Cullenech nemluvý.
Autorka : Monika (Idontknow)
"Vydavatelka" : Rock
Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Když jeden změní svět - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!