Tak se mi zase jednou něco zdálo. Prosím pěkně o přečtení a koment, jestli má vůbec cenu pokračovat. K ději: Edward od Belly odešel. Ta to psichycky nevydržela a podřezala se. Jaké to bude mít následky?
12.01.2010 (18:45) • adio • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2860×
Bella
Už to byl měsíc, co ode mě odešel. Za celý ten měsíc jsem spala asi tak pět hodin. Víc spánku mi dopřáno nebylo. Jen nekonečná bolest. Hotové peklo na zemi. Ale s tím je konec. Už tady nebudu ani o den déle.
Doběhla jsem na naši louku a zhroutila se na zem. Nevím, jak dlouho jsem se snažila udržet pohromadě. Pomalu jsem došla k malému, křišťálovému potůčku. Dívala jsem se do vody a našla tam jeden ostrý kamínek ve tvaru srdce. Sáhla jsem pro něj do vody, ale byla moc studená, takže jsem s jekotem uskočila. Počítala jsem do pěti a pak to zkusila znovu. Vyndala jsem kamínek a potěžkala ho v ruce. Na to, jak byl malý, byl docela těžký. Zavřela jsem oči a představila si Edwarda. Chtěla jsem, aby se usmíval, ale on se mračil. Slyšela jsem jeho hlas, nebo to byl vítr? Šeptal mi do ucha, abych se okamžitě vrátila k Charliemu, nebo jsem to opravdu jen chtěla slyšet?
Ale proč bych se tam měla vracet? Charlie má Suzane, Jacob se otisknul do Jenie a Edward odešel. Nemám už nikoho. Jsem sama. Sama na tomhle velkém světě.
Po tvářích mi zase začaly stékat slzy, ale teď už tu nebyl nikdo, kdy by mi je setřel a řekl, že vše bude dobré. Protože už nikoho nemám a nic už dobré nebude.
Přes slzy jsem se podívala na slunce, které teď zapadalo. Bylo rudé. Dneska bylo venku až nezvykle teplo.
Naposledy jsem si představila Edwarda a zaryla kamenem hluboko do žíly.
Alice
Edward jse blb! Jak jí jen mohl opustit? Věděl, že to ublíží oboum, ale nechtěl si to připustit. A jak to dopadlo? Nesmím se dívat do Belliny budoucnosti, nesmím jí nijak kontaktovat, musím se každý den dívat do zarmoucených, bolestí zkřivených tváří celé své rodiny. Jeden jediný měsíc a on už je na dně. Ne, on je ještě níž! Celý měsíc nebyl na lovu a pod očima má temné kruhy. Nemluví. Jasper už s ním nemohl v jedné místnosti vydržet, a tak Edward odjel do Jižní Ameriky.
Už je pryč as čtrnáct dní, dneska má přijet na návštěvu, protože se Esme stýská.
Nemohla jsem to vydržet, musela jsem se podívat na Bellu. Začala jsem se soustředit a hledala Bellu. Ale jediné, co jsem našla, bylo její zkrvavené tělo na jejich louce.
Zděšeně jsem vykřikla.
Emmett
Od té doby, co jsme odjeli z Forks je doma děsná nuda. Nikdo nemá na nic náladu, vlastně každý jenom sedí na zadku a čeká, kdy se Edward vrátí a dostane rozum a přijede si pro Bellu. I bez ní je tu dost velká nuda. Nikdo si nerozbíjí hlavu, neláme nohy ani ruce a dokonce ani nečervená! Když se je pokusím nějak rozveselit já, dostanu sprda od Rose. Dokonce i ona je na dně! A to říkala, že Bellu nenávidí! Jasně, já vím, že jí taky měla ráda, skoro jako Esme, ale prostě to nechtěla dát najevo. Předemnou to ale neutajila. Z mého přemýšlení mě vytrhl zděšení, uši rvoucí výkřik Alice.
Jasper
Tahal jsem Alici za rameno a snažil se jí "probrat". Když se mi to konečně povedlo, podívala se na mě velkýma, strachem rozšířenýma očima.
,,Alice, co se děje? Co jsi viděla?"
Sesunula se na zem a objala si rukama kolena a houpala se dopředu a dozadu. V očích pohled šílence.
Alice
Sakra, to ne! Ne ne ne ne ne! To nemůže být pravda, to ne! Bella není mrtvá, ne! ,,Alice! No tak co jsi viděla?" křičel už hysterický Jasper.
,,Bella je mrtvá." vydechla jsem. Slyšela jsem Esme, jak zalapala po dechu. ,,Nesmíme mu to říct, nebo ztratíme i jeho!" vzlykla.
Tohle bude ještě těžké!
Za necelých pět minut zazvonil zvonek a dovnitř vplul Edward. Viděla jsem, jak se Jasper zkroutil bolestí. Chudáček, ten to má teď nejhorší. Všichni jsme se přivítali s Edwardem a povídali si. Všichni se sanžili nemyslet na to, co jsem viděla. Já si v duchu probírala módní časopisy, Rose boty, Esme myslela na nové návrhy na domy... Zkrátka každý si zkoušel najít nejméně nápadné téma k zamýšlení. Edward po dvou dnech odjel a my se po nekonečně dlouhé době mohly ponořit do vlastních myšlenek a bolesti.
Bella
Skácela jsem se k zemi a pozorovala zapadající slunce. Z mého těla s každou kapkou krve mizel i život. Když už jsem myslela, že je konec, uslyšela jsem šustnusí listí nedaleko za sebou. Z posledních sil jsem otevřela oči a podívala se na Victorii. Záplava rudých vlasů jí vlála podél obličeje, který zdobily červené oči a ďábelský úsměv.
,,Chceš umřít?" zeptala se, jakoby čekala, že budu mít dost sil na to jí odpovědět. Přišla blíže ke mě. ,,Ale já tě nenechám umřít! Jestli máš trpět, tak budeš trpět celou věčnost!" a s těmito slovy se mi zakousla do krku.
Autor: adio (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Když nemůžeš snít...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!