Jednou jedna upírka našla člověka napadeného medvědem. Člověka, kterého znala ve svém lidském životě… Kdo bude ta upírka a kdo ten člověk vypovídá už název povídky. Tak snad se bude líbit. Vaše KačaRosalie. ♥
31.07.2011 (15:15) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1818×
Rosalie
„Jdu na lov,“ oznámila jsem své rodině.
Esme přikývla, nikdo jiný si mě nevšímal. Vyběhla jsem dveřmi ven. Přeskočila jsem řeku a utíkala daleko, moc daleko. Chtěla jsem být úplně sama. I když si mě doma nikdo moc nevšímá, i tak nejsem sama. Edward pořád poslouchá mé myšlenky. Je to děs. Proč jsem já nemohla dostat nějaký dar?
Doběhla jsem do vysokých hor, kde jsou medvědi, chtěla jsem najít klid, ale pokud nějakého medvěda potkám, nebudu bránit nutkání ho zabít. Řekla jsem si, že vyběhnu až nahoru, kde budu mít pěkný výhled. V tom jsem zaslechla křik. Do nosu mě bodl pach. Lidský pach.
„V pořádku, uklidni se,“ řekla jsem si.
Jsem stará již několik desítek let, ale pořád se nedokážu ovládat tak jako Carlisle. Křik se ozval znovu, ještě bolestnější. Šla jsem za vůní lidské krve. Došla jsem před jeskyni, která byla zasypaná hromadou kamení.
U ní ležel člověk. Měl poraněnou nohu a taky ruku. Byl celý zakrvácený a měl potrhané oblečení. Nad ním se skláněl medvěd, asi se ho chystal dorazit úplně. Zahleděla jsem se pozorně do tváře muže. Poznala jsem ho. I když měl obličej zkřivený bolestí, poznala jsem ho.
Byl to Veřin syn, Henry. Tohle je moje jediná šance, mít někoho k sobě. Carlisle měl Esme. Edward sice také neměl nikoho k sobě, ale k němu jsem nikdy necítila nic víc než sourozeneckou lásku.
Vyrazila jsem vpřed. Odhodila jsem medvěda na kameny. Otočila jsem se na muže. Vyděšeně se na mě podíval. Mám to udělat? Jsem tak sobecká, abych tomuto muži vzala život, jen proto, abych nebyla sama? Ale co kdyby ho stejně ten medvěd roztrhal? Jenže smrt je lepší než tohle. Než nesmrtelnost, já o tom vím své.
Medvěd se zvedl a zaútočil. Otočila jsem svou hlavu k němu a povalila ho na zem. Třískla jsem s ním o kameny. Byl mrtvý. Napadla mě myšlenka, že bych si mohla dát svačinku, ale to bych rozhodně zastrašila toho za mnou. Otočila jsem se k němu zpátky. Tiskl se k zemi, asi se pokoušel utéct, ale s tou poraněnou nohou mu to moc nešlo. Přišla jsem k němu blíž.
„Neboj,“ zašeptala jsem.
„Pomůžu ti.“ Ale bude proměna určitě pomoc?
Opatrně jsem ho chytila do náruče a už jsem s ním utíkala přes lesy. Když jsem došla k domu, Edward už čekal. No jasně, zase mi čte myšlenky. Bez jediného slova mi otevřel dveře.
„Carlisle,“ zašeptala jsem a ve vteřině jsem ho měla vedle sebe.
„Rose,“ řekl.
„Napadl ho medvěd, umíral,“ vysvětlila jsem.
„Dobře.“ Podíval se na mě s lítostí v očích. „Vezmi ho nahoru.“
Donesla jsem Henryho do Carlisleovy pracovny a opatrně ho položila na ošetřující stůl. Carlisle stál naproti mně.
„Radši půjdu,“ hlesla jsem a odešla. Nemůžu se přece dívat, jak Carlisle někoho mění. Ten pach krve - už teď se mi sbíhají sliny, jen na to pomyslím.
„Kdo je to?“ zeptala se Esme.
„Pamatuješ si mou kamarádku Veru z mého vyprávění?“ zeptala jsem se a sedla si vedle ní na pohovku.
„Ano,“ odpověděla a objala mě jednou paží.
„Je to její syn Henry. Nemohla jsem ho tam nechat umírat,“ říkala jsem. Kdybych mohla brečet, určitě už bych dávno začala. Seshora jsem slyšela zvláštní zvuk. Měnící se srdce.
Emmett
„Jak dlouho už to je?“ zeptal se melodický hlas.
„V pořádku Rose,“ odpověděl mužský hlas. „Dočkej času, za chvíli by to mělo být.“
Pomalu se mi začal vracet cit do končetin. Oheň, který jsem poslední tři dny cítil, byl pryč. Otevřel jsem oči.
Nade mnou se skláněla nádherná blondýna. Anděl? Jsem už v nebi? Posadil jsem se a v úžasu se rozhlížel kolem sebe. U dveří stál blonďatý muž, vedle něj tmavovlasá žena a další muž, asi jeho syn, protože byl mladší. Další andělé. Znovu jsem se podíval na blondýnu.
„Vítej v novém světě,“ usmála se na mě.
Prosím o komentář, ať vím, jestli pokračovat. :)
Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Když Rosalie potkala Emmetta 1. část:
Krásne, nemohla som prestať čítať, určite pokračuj. O Emmetovi a Rose tu nie je veľa poviedok, ale táto je úžasná, som tvoja verná čitateľka
Je to nádherný, jsem zvědavá kam se budeš ubírat dál a jak to nakonec vše dopadne a řekla bych, že jsi na dobrý cestě.
To bylo moc hezké. Příběhů o Emmově nalezení už bylo opravdu hodně. Ale ještě nikdy jsem se nesetkala s myšlenkou, že by Rosalie doopravdy věřila, že je to Veřin syn. Hrozně moc by to pak změnilo na jejím motivu pro tu záchranu. Jak by pak asi reagovala, kdyby zjistila, že to on není? A počítala s í tím, kdyby fakt byl, že by to dal Veře vědět?
Tahle povídka se vážně moc povedla. T9m, že byla kratší, měla spád. DOcela ráda bych si přečetla ještě kousek
nádhera
kráááááásááááááá pokračuj
Ahoj, kapitolu ti musím opět vrátit.
+ Už v názvu povídky máš chybu - za tečkou se vždy píše mezera, to platí i u řadových číslovek, takže 1. část.
+ Perex - pokud používáš více teček za sebou, vždy jen tři a za ně se píše mezera. Za interpunkční znaménka se píše vždy mezera! (Výjimkou jsou sdružené znaménka.)
+ Chybuješ v přímé řeči. Pokud za PŘ následuje věta uvozovací (řekl, promluvil, oznámil, zašeptal, odpověděl...) končí přímá řeč čárkou (popřípadě otazníkem nebo vykřičníkem) a za uvozovkami se pokračuje malým písmenem.
Např.: „Jdu na lov,“ oznámila jsem své rodině
+ V textu máš chyby v čárkách.
+ Dávej si pozor na překlepy.
+ V textu se nepoužívá kapitála, na zvýraznění máme kurzivu, popřípadě tučné písmo.
+ Před horní uvozovky se nepíše mezera.
+ Pomlčky se oddělují mezerami z obou stran.
+ Pokud si kvůli délce textu přidala kus s další části, tak buď vlož celou druhou část a udělej z ní jednu, nebo odstraň 2. část - Emmett a sjednoť to s první kapitolou, jinak se ti to bude při následovném číslování plést.
Kapitolu si oprav, zkontroluj a teprve potom zaškrtni Článek je hotov, děkuju.
Rovněž doporučuju, aby sis v Pomoci autorům našla korektora, odkazy tady máš.
Ahoj,
článek ti bohužel musím vrátit.
* Za prvé - povídka musí mít nejméně 500 slov, tobě 88 chybí.
* Za každým diakritickým znaménkem se dělá mezera. Ty je vůbec nikde nemáš!
* Každá přímá řeč začíná dolními uvozovkami, ne dvěma čárkami. Najdeš je ve speciálních znacích, nebo si je může zkopírovat odtud: „
* A navíc platí, že každou novou přímou řeč musíš dát na další řádek.
* Rozděl text do několika odstavců, bude tak přehlednější.
* Pro zvýraznění nepoužívej CapsLock, ale kurzívu.
* Text si po sobě ještě jednou přečti, máš tam spoustu překlepů.
Radím ti, aby sis znovu pročetla pravidla - www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pravidla-psani/ a pokud si ani potom nebudeš vědět rady, zamiř do sekce Pomoc autorům a najdi si nějakého ochotného mentora - www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-zacinajucim-autorom/
Až to budeš mít všechno opraveno, zaškrtni Článek je hotov. Ne dřív.
Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!