Takže, v druhé části se Emmett seznámí se svou novou rodinou a se svým novým já. Zažije také svůj první lov. Doufám, že se bude líbit. Vaše KačaRosalie ♥
13.08.2011 (12:00) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1533×
„V jakém světě? Co to jako znamená?“ Zíral jsem na blondýnu. Blonďatý muž pomalu přistoupil ke mně. Vypadalo to dost ostražitě.
„Já jsem Carlisle,“ řekl. „Tohle je Rosalie.“ Ukázal na blondýnu. „Zachránila tě před medvědem. A tohle je Esme a Edward,“ řekl a žena s mužem u dveří se přesunuli k němu. Carlisle se podíval na blonďatou Rosalie a ta kývla.
„Jsi upír. Carlisle tě musel proměnit, jinak bys zemřel,“ řekla Rosalie. Její hlas byl jako zvonkohra.
Cože? Upír? Jak? Kdy? V hlavě jsem měl milion otázek. Ale upíři neexistují. Těkal jsem očima na Esme, Rosalie, Carlislea, Edwarda a zase zpátky na Esme. Jsem blázen já nebo oni? Natáhl jsem ruku, v plánu se štípnout a přesvědčit se, že je to sen. K uskutečnění plánu jsem se ale nedostal. Zíral jsem přece na svou zvednutou ruku. Ztratila barvu, byla bledá. Pohladil jsem si ji druhou rukou. Druhá ruka byla stejně bledá.
„Esme, dones, prosím zrcadlo,“ řekl Carlisle. Esme rychlostí blesku vyšla nebo spíše vystřelila z pokoje. Za chvíli byla zase zpátky s velkým zrcadlem orámovaným zlatým rámem. Esme postavila zrcadlo přede mě.
Podíval jsem se na Rosalie. Ta povzbudivě kývla. Stoupnul jsem si a podíval jsem do zrcadla. Musel jsem ucuknout před stvořením v zrcadle. Rosalie mi položila ruku na rameno. Nadechl jsem se, snažil jsem se ignorovat pálení v krku a znovu se podíval do zrcadla. Muž v zrcadle byl krásný. Byl bledý jako sníh a měl vlasy černé jako uhel. Moje pozornost, ale upoutalo něco zvláštního, něco strašidelného. Jeho oči byly čistě rudé. Měly barvu krve.
„Pokud se rozhodneš zůstat s námi a přizpůsobit se našemu životu, po pár měsících budou tvé oči mít zlatou barvu jako naše,“ řekl Edward. Podíval jsem se první na oči Rosalie, potom Esme, Carlislea a Edwarda. Všichni měli zlaté oči. Takže, to jsem já?
„Ano,“ odpověděl Edward na mou nevyslovenou otázku.
„Ale já jsem se neptal nahlas,“ řekl jsem a tázavě se podíval na Edwarda.
„Někteří upíři mají zvláštní schopnosti. Kromě fyzických nadpřirozených schopností upírů mají také psychické schopnosti. Edward například umí číst myšlenky,“ řekl Carlisle. Aha, takže čtenář myslí. Jaké další schopnosti asi mají?
„Rychlost, sílu, nezničitelnost, výborný postřeh, sluch i zrak,“ odpověděl Edward.
„A co to pálení v krku?“ zeptal jsem se nahlas.
„Máš žízeň,“ odpověděla Esme laskavým hlasem.
„To jako budu zabíjet… lidi?“ zeptal jsem a přitom se zaposlouchal, jak krásně můj hlas zní.
„Samozřejmě že ne. My máme takovou zvláštní stravu. Pro krev zabíjíme jen zvířata,“ řekl Carlisle. Z toho mi potom zezlatovějí oči? Edward přikývl.
„Říkali jste, že jsme nezničitelní… To jako fakt?“ zeptal jsem se. Přidal jsem podmět my, abych si na to, že jsem upír, brzy zvyknul.
„Zabiti můžeme být jen tak, že nás roztrhají na kousky a spálí,“ řekla Rosalie. Byla krásné poslouchat její zvonivý hlas, ale oheň v krku čím dál tím sílil, už ho nešlo ignorovat.
„Potřebuje na lov,“ řekl Edward.
„Půjdeme všichni! Ještě se tolik nedokáže ovládat,“ přitakal Carlisle. Postavil jsem se na nohy a znovu se podíval do zrcadla. Byl jsem obrovský. Měl jsem svaly jako nějaký boxer světa. Rosalie mě chytla za ruku a vedla dolů po schodech. Ostatní šli za námi. Vyvedla mě ven před dům. Ostatní se nám ostražitě drželi v patách.
„Dívej se a zopakuj,“ řekla mi Rosalie. Rozběhla se neuvěřitelnou rychlostí a přeskočila řeku, která byla hned u domu. Chystal jsem se na to, že uslyším buchnutí, ale nic. Rosalie přistála ladně, půvabně a naprosto tiše.
„Teď ty,“ řekla tiše, že by ji člověk nemohl slyšet. Já ji ale slyšel, protože jsem upír. Už jsem si na to začínal zvykat. Udělal jsem přesně to co Rosalie. Rozběhl jsem se a odrazil se přesně před řekou. Bylo to fakt hustý letět nad tou řekou. Na druhém konci jsem přistál skoro tak ladně jako Rosalie. Počkali jsme na ostatní a vydali se lovit.
A jak se vůbec jmenují příjmením? Věděl jsem, že mi Edward čte myšlenky.
„Esme, Carlisle a já jsme Cullenovi. Rosalie je Haleová,“ odpověděl Edward.
Rosalie mě dovedla na louku. Louka byla větší než fotbalové hřiště. Kolem rostlo plno stromů a keřů, ale střed louky zdobily jen květiny a tráva.
Rosalie ukázala na druhý konec louky. Bylo tam stádo jelenů. V tu chvíli mě popadla žízeň. Cítil jsem, jak jim v těle koluje krev. Začal jsem se třást po celém těle. Rosalie mě chytla za paži.
„Ukážu ti to,“ řekla. Fofrem byla na druhém konci. Jeleni se rozběhli, ale Rosalie jednoho snadno chytila. Carlisle stál vedle mě.
„Pojď,“ řekl a už byl u Rosalie. Hned jsem tam byl taky.
Rosalie držela jelena pod krkem, zdálo se, že už je mrtvý. Kousla ho pod krk a pila. Když jsem ucítil tu krev, nedokázal jsem se ovládnout. Chytil jsem si jednoho ze stáda jelenů, kteří pobíhali po louce. Skočil jsem na něj a zakousl mu své zuby do krku. Cítil jsem teplo a bolest v krku ustala.
Když jsem dopil, odhodil jsem jelena pryč a vzhlédl jsem. Ostatní se na mě usmívali.
Prosím o komentáře, ať vím, jestli mám pokračovat. Další část bude až za týden, jedu na dovolenou. :-)
Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Když Rosalie potkala Emmetta 2. část:
Stopro pokračuj!!!! Je to úžasnýýýý
Moc pěkné, jen mám strach, že mám konkurenci, když teď také píšu o vztahu Emmetta a Rose - vlastně mi čeká na schválení kapitola, kde také bude první lov tak mám docela strach, že to mé nikdo nebude číst... Co si stěžuji? Stejně mé povídky nikdo nečte.
Mimochodem tohle bylo moc pěkné.
nádhera, konečně je příděh o Emmettovi a Rous.Je to opravdu něco ,další prosím
Samozdřejmě že máš pokračovat a přeji pěknou dovolenou
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale pozor na řadovou číslovku;
/2.část/ -> /2. část/;
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!