Tak, je tu další kapitolka. Tahle je sice trochu kratší, ale i tak doufám, že se bude líbit. Co dnes bude mít Bella za schůzku? Bude to hodně nebezpečné? Prosím co nejvíce komentářů. Čtěte a dočtěte.
19.03.2010 (21:00) • Lulukar • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1451×
5. kapitola
Edward:
Stáli jsme s Alicí, Jasperem a Rose na parkovišti a čekali, kdo dojede první.
Najednou jsem spolu s Alicí měl vizi. Emmet předjíždí Bellu a bourá do traktoru.
„Ne!" vykřikl jsem. „On se zabije!" Rychle jsme všichni nasedli do našeho volva a jeli na místo nehody.
Když jsme tam dojeli, Emmet stál před kapotou a přemýšlel, jak to zakrýt.
„Lásko! Není ti nic?" zeptal jsem se svého miláčka.
„Ne, není Edwarde, nemusíš se o mě bát," pronesl Emmet.
„Na tebe nemluvím!" zařval jsem na něj a rozeběhl se smyslu svého života. Láskyplně jsem ho pohladil po kapotě.
„Neboj, to napravíme, budeš zase jako nový," konejšil jsem svého Astona. Bella vybuchla smíchy. Propálil jsem jí vražedným pohledem.
„Tys ho měl opravdu rád, co?" vypravila ze sebe mezi salvami smíchu. Vztekle jsem se na ní podíval.
„Co bys dělala ty, kdyby ti někdo rozmlátil auto?!"
„Koupila bych si nový," pokrčila rameny. „Jsem na to zvyklá. Často se mi stává, že nějaký auto nepřežije útok příšery," zazubila se na mě.
„Mě těd taky auto rozmlátila příšera, že Emmete," hodil jsem po něm rozzuřeným pohledem. Bella se znovu uchichtla. Jen jsem na ní vztekle zavrčel. Byl jsem si vědom toho, že ona si mou zlobu nezaslouží, ale nemohl jsem si pomoct.
Najednou jí začal zvonit mobil. Podívala se na display a pak na nás. Poodešla kousek stranou, i když jí muselo být úplně jasné, že jí stejně uslyšíme. Přijmula hovor a otočila se k nám zády.
„Ano, Lioneli?" zeptala se. Hlas na druhé straně jí něco říkal, ale tomu jsme nerozuměli.
„Kdy a kde," položila další otázku. Hlas něco odpověděl a Bella si pro sebe přikývla.
„Budu tam," řekla a zaklapla telefon. Otočila se na nás. Málem jsem se lekl. Ve tváři měla prádný a odtažitý výraz. Byla hrozivá. Nebýt upír, tak už se dávám na útěk. Nejpřekvapivější ale byly její oči. Z krásné hnědé se změnily na ledově modrou, tak světlou, že skoro splývala s bělmem.
„Ráda jsem vás poznala, ale budu už muset jít, řekla chladně. „Možná se potkáme zítra, pokud to přežiju," dodala si pro sebe tak potichu, že normální člověk, by neměl šanci jí slyšet. Otočila se a nastoupila do auta. Chtěl jsem za ní ještě něco zavolat, ale už ujížděla pryč. Mohl jsem za ní jen frustrovaně hledět a doufat, že zítra se zase potkáme.
Bella:
Byla jsem uprostřed záchvatu smíchu, když se mi rozezvonil mobil. Vytáhla jsem mobil a podívala se, kdo volá. Lionel. Lionel je něco jako můj šéf. I když málokdy si od něj nechám poroučet. Spíš bych to řekla tak, že mi dával typy a já je vyřizovala. Většnou se to týkalo toho, že se mě někdo pokoušel zabít, nebo něco takového. V těchto případech jsem pak šla zabít ty, co s pokoušeli zabít mě. Přijala jsem hovor.
„Ano Lioneli?" ozvala jsem se.
„Ahoj Bello. Mám pro tebe práci," vychrlil na mě a jedním dechem pokračoval. „Chce se s tebou sejít Pierre. Je to šéf nějaké místní mafie, nebo co. Zajímá se o magii a věci kolem toho, takže se s ním sejdeš," ukončil svůj dlouhý monolog.
„Kdy a kde," otázala jsem se.
„Bude to už dneska večer. V deset hodin na tebe čeká v Seattlu na náměstí. A pokus se ho nejdřív vyslechnout, než ho zabiješ, jo?" Jeho poslední poznámku jsem ignorovala.
„Budu tam," řekla jsem a zaklapla telefon. Otočila jsem se na Cullenovi. Edward pořád ještě klečel u kapoty svého auta, ale v jeho očích jsem viděla něco... Snad strach? Že by se mě bál? Zajímavé.
„Ráda jsem vás poznala," řekla jsem. „Ale teď už budu muset jít. Možná se potkáme zítra," pokračovala jsem. „pokud to přežiju," dodala jsem si potichu pro sebe. Snad nebude tak dobrý, jako já, ale vždycky je lepší počítat s tím co příjde, i co by mohlo přijít. Edward vypadal mírně šokovaně a očividně chtěl ještě něco říct, ale nedala jsem mu šanci. Otočila jsem se, nastoupila do auta a vydala se domů. Do desíti je sice ještě dost času, ale já se potřebuju pořádně připravit a obléknout. A vzhledem k tomu, že mám všechny věci ještě v kufru, bude to chvíli trvat.
Když jsem dojela domů, hned jsem se vrhla na vybalování a hledání věcí, které budu při této akci potřebovat. Měla jsem s sebou jen tři tašky. V jedné byly zbraně, rituální potřeby a takové věci a ve zbylých dvou bylo oblečení.
Šla jsem do koupelny, abych se pořádně vysprchovala. Potom jsem začala přemýšlet, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro černé upnuté tričko a černé džíny. Na obě předloktí jsem si připevnila nože a jeden dala i na kotník. Do podpažního pouzdra jsem dala browning a přes něj jsem si natáhla černou bundu, která vše skryla. Většina lidí je nervózní, když vidí jakoukoliv zbraň. Ať už jsou to padouši, či nevinní civilisté.
Asi si myslíte, že je extrém, nosit s sebou tolik zbraní. Ale věřte mi že není. Měla jsem dostatek špatných zkušeností, abych byla radši paranoidní, než mrtvá. Navíc, možná dnaska někdo zemře. A já to být nechci.
Autor: Lulukar (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Kill elemento lupo mannaro - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!