Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Klavírista 16. kapitola

22.01.2011 (08:30) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2524×

16. kapitola

Další dva dny utekly jako voda, Edward byl stále se mnou, plánoval se boj a on pořád doufal, že ho vynechám. S Jacobem jsme si všechno vyříkali, dokonce mu Edward zanechal své Volvo, které mi kdysi půjčil. Přijel za námi i Jimmy, ale bydlel u Jacoba. Bylo to tam bezpečnější. Alice mě zahrnula hromadou katalogů se svatebními šaty. Ale jediné, na co jsem teď myslela, byli Volturiovi.

„Jdeme?“ zeptal se mě Edward, než jsme vyrazili na mýtinu k La Push.

„Jo, můžeme,“ přikývla jsem a vzala jsem ho za ruku. Společně jsme sešli do obýváku, kde na nás čekal zbytek rodiny a Leah. Jakovo smečka se měla připojit později, Volturiovi o nich totiž neví, byli naše skrytá záloha.

„Pohlídáš mi ho?“ Stáhla jsem prsten z prstu a vložila ho Edwardovi do dlaně, ani jsem nechtěla vidět, co by se s ním stalo, kdybych se proměnila.

„Samozřejmě, nezapomeň si ho u mě později vyzvednout,“ sevřel dlaň a políbil mě. Mrkla jsem na Leah a obě jsme se proměnily v jestřáby, Alice s Edwardem vzali naše oblečení a odnesli nám ho na mýtinu, kde jsme se s Volturiovými měli setkat. My jsme mezitím obhlídly terén. Alice neviděla žádné podrobnosti, jen že přijdou a kdy. Bylo to pro ni frustrujcí a bylo to kvůli nám, měničům. Pak jsme s Leah zmerčily skupinu asi dvaceti upírů, jak se blíží ke Cullenovým. Rychle jsme se k nim vrátily a proměnily se zase v lidi. Chtěla jsem s Volturiovými mluvit osobně.

„Vrátíš mi i můj prsten?“ poprosila jsem Edwarda, věřila jsem, že všechno půjde hladce a já už se nebudu muset proměnit.

„Jsi si jistá?“ vyndal ho z kapsy.

„Samozřejmě,“ políbila jsem ho na tvář a prstýnek vrátila zpět na prst.

Na druhém konci mýtiny už se objevili první upíři.

„Promluvím s nimi. Edwarde, hlídej jejich mysl,“ šel jim naproti Carlisle.

„Mohla bych jít s vámi, Carlisle,“ vnutila jsem se.

„Možná to tak bude lepší,“ přikývl.

„Bello, to je šílenost, nechoď,“ nechtěl mě pustit Edward.

„Hlídáš jejich mysl, ne? Věř mi,“ vtiskla jsem mu další polibek a po Carlisleově boku jsem je šla přivítat.

„Jane, říkala jsi, že je po ní!“ rozčílil se okamžitě ten jejich vůdce. Křikl tak, až jsem se zachvěla.

„Můj pane, ale…“ Umlčel ji mávnutím ruky.

„Nechala mi něco na památku,“ ukázala jsem mu jizvu na rameni.

„Zajímavé. Carlisle, tvé děti zabily mé nejlepší upíry, je ti doufám jasné, že to nemůžu nechat jen tak,“ mluvil s ním a přitom nespustil oči ze mě. „Podej mi ruku děvče,“ vybídl mě.

„Bello, měla bys ho poslechnout,“ přikývl Carlisle. Někde za sebou jsem slyšela vrčet Leah a Edwarda.

Podala jsem mu ruku – záměrně tu se zásnubním prstenem – a on ji pevně stiskl, pak se zamračil. Nevěděla jsem proč.

„Zajímavé, takže Jane se nemýlila,“ sykl a pak si prohlédl ten prsten a usmál se.

„Jsem Aro Volturi, víš vůbec, jak daleko sahá moje moc?“ obořil se na mě pohledem.

„Těší mě, já jsem Bella Blacková a víte vy, kam až sahá ta moje?“ drze jsem se na něj ušklíbla. Naštval mě, že vyhrožoval mé nové rodině. Pak ze mě vystřelilo něco jako tlaková vlna. Rozhlídla jsem se, abych zjistila, co to napáchalo za škody, ale nikdo, kromě mě to neviděl.

„Copak se děje, máš strach?“ syčel na mě. Všiml si mojí nervozity.

„Z vás nikdy!“ plivla jsem mu to do tváře a vrátila jsem se zpět k Edwardovi. Carlisle tam s ním rozmlouval a pak mu podal ruku stejně jako předtím já.

Aro se rozchechtal.

„Jste úžasně nadaná, slečno Blacková, ale přesto bych rád nahlédl do jeho mysli,“ znělo to jako prosba a mně došlo, co ta tlaková vlna je. Můj štít!

„Tys zaštítila i Carlislea?“ udiveně se zeptal Edward.

„Vás všechny,“ špitla jsem.

„Uvolni Carlislea, možná to vyřeší,“ řekl mi. „Aro nechce útočit, chce se jen ujistit, jaké mu od nás hrozí nebezpečí,“ vysvětlil mi, proč nemá obavy.

Stáhla jsem z Carlislea štít a čekala, co se bude dít dál.

„Fascinující,“ vykřikl Aro a pustil Carlisleovu ruku, okamžitě jsem ho zaštítila.

„Je tebou nadšený,“ špitl Edward.

„Jsem jeho nepřítel,“ nechápala jsem proč.

„Chce měniče zotročit,“ dodal.

„Tak na to zapomeňte, tady se nikdo otročit nebude!“ křikla jsem na něj a šla jsem blíž. Pro jistotu jsem Edwardovi hodila prsten, nejspíš vybuchnu vzteky.

„Klid, slečno Blacková,“ řekl s malou obavou Aro. Carlisle raději ustoupil.

„Proč jste přišel? Pomstít se? Protože jsem napsala článek, kterej se vás dotýkal tak málo, že jste mě chtěli rovnou zabít?“ křičela jsem na něj. Leah vedle mě už vybuchla. Aro ustoupil včas a sekla ho jen po ruce. Kus Arova rukávu spadl na zem. Fascinovaně ji sledoval a zarazil své upíry, aby neútočili. Za sebou jsem slyšela vrčení. Jake se svou smečkou dorazil.

„Nejspíš jsem se zmýlil. Věděla jste toho příliš mnoho, byla jste tím pro nás nebezpečná, ale vidím, že jsem se pletl. Odcházíme!“ zavelel a já si trochu oddychla. „Gratuluji k zásnubám,“ otočil se a všichni odešli. Bylo to zvláštní.

„Výborně, Bello,“ zavolal na mě Carlisle.

„Je po všem?“ Bylo to až příliš snadné, vrátily jsme se s Leah k ostatním.

„Jo, prozatím. Nejspíš se vrátí,“ zamračil se Edward a pevně mě objal.

„Proč?“ doufala jsem, že to nemyslí vážně.

„Doufá, že otěhotníš. Naše dítě by mělo neskutečnou moc,“ vysvětlil mi Edward.

„Jen se k nám přiblíží a roztrhám ho vlastníma zubama!“ přísahala jsem. Leah do mě šťouchla čumákem.

„Ráda by šla domů,“ přeložil mi její jednání Edward.

„Samozřejmě, jdi a pozdravuj Jimmyho. Jacobe, děkuju, že jste přišli, ale nebylo vás třeba,“ poděkovala jsem bratrovi.

„Spíš naopak. Když Aro viděl, že je vás tolik, tak dostal strach, je to i jejich zásluha,“ vysvětlil mi Edward.

„Aha, takže bych ti měla bejt vděčná, bráško.“ Objala jsem jeho mohutný, vlčí krk. On mě na oplátku olízl.

„Jdeme domů,“ zavelel Carlisle, nikdo z nás neprotestoval, bylo to za námi.

O měsíc později…

Stála jsem před zrcadlem a uhlazovala si svatební šaty. Alice mi přinesla lehounký závoj a připevnila mi ho do drdolu. Bylo to jako v mém snu, jen mé oči už neměly sebemenší náznak rudé barvy a moje bříško bylo mírně zakulacené.

Jsou to necelé dva týdny, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Prvotní strach z toho, že by se sem Aro se svou gardou mohl brzy vrátit, už jsem zahnala. Své dítě bych nedala nikomu, a kdyby to bylo nutné, povraždila bych je všechny. S Edwardem jsme se na miminko neskutečně těšili.

„Můžu dovnitř?“ nakoukl do dveří Jacob.

„Jasně, nechám vás o samotě,“ špitla Alice a zmizela za zavřenými dveřmi.

„Tak, jak vypadám?“ otočila jsem se na Jacoba.

„Jsi krásná jako máma. Byla by na tebe pyšná,“ objal mě.

„To na tebe taky.“ Šťouchla jsem ho pěstí do hrudi.

„Připravena na vdávání?“ nabídl mi rámě.

„Myslím, že ano.“ Zavěsila jsem svou ruku do té jeho a přizvedla jsem si šaty.

„Hlavně nezakopni,“ vtipkoval Jake.

„Trénovala jsem to na těch botách týden, tak mě neděs!“ Zhluboka jsem se nadechla a vyšli jsme z pokoje.

Pomalu jsme scházeli ze schodů, Rosalie seděla u klavíru a hrála mou skladbu, pak jsem očima zamířila k provizornímu oltáři, před ním stál Harry Clearwater, kdo by pomyslel, že jednou zpečetí svazek upíra a měniče, před ním stál Edward, můj budoucí manžel. Chtěla jsem se rozeběhnout a stát už u něj, dotýkat se a ochutnávat jeho rty, ale Jake mě brzdil. Po Edwardově boku stál Emmett, jeho svědek, a po druhém boku Leah, moje svědkyně. Očima jsem přejela tváře všech mých přátel. Byli tu úplně všichni, kluci z La Push, přátelé ze Seattlu, Cullenovi a několik dalších upírů, jejichž jména už jsem zapomněla. Pak jsem se očima vrátila k Edwardovi, vypadal šťastně. Došli jsme až k němu a Jacob vložil mou ruku do té jeho.

„Jestli mojí sestře jakkoli ublížíš, najdu si tě! Třeba i v samotném pekle,“ ušklíbl se Jake.

„Jacobe!“ okřikla jsem ho.

„Budu ji rozmazlovat, jak jen to bude možné,“ políbil mou ruku. Jacob ho přátelsky poplácal po zádech a přidal se k ostatním svatebčanům.

„Jsi nádherná,“ šeptl mi Edward do ucha.

„To vskutku je!“ ozval se někdo nezvaný. Edward se okamžitě postavil přede mě. Vlkodlaci začali vrčet.

„Myslím, že se moje pozvánka musela někde ztratit,“ tvářil se nad věcí Aro Volturi a shodil svou kápi.

„Řekla bych, že ne. Nezvali jsme vás!“ pustila jsem se do něj.

„To je mi líto, přesto jsem zde,“ přišel až k nám v doprovodu dvou upírů, poznala jsem v nich tu malou blondýnku a toho druhého jsem viděla prvně.

„Charlesi,“ oslovil toho muže. Ten zpod pláště vytáhl úhledně zabalenou krabičku.

„Svatební dar, pro mladou paní Cullenovou.“ Vzal si ji od něj a otvíral ji.

„Nic od vás nechci,“ sykla jsem. Pak vyndal nádherný náhrdelník, přesně ladil k mým šatům.

„Smím ho nevěstě připnout?“ otočil se na Edwarda. Ten přikývl.

Jeho ledové ruce se jen lehce dotkly mého krku, cítila jsem tíhu drahokamu.

„Dokonalé,“ zatleskal si jen tak pro sebe. „Můžete pokračovat,“ mávl rukou a postavil se do první řady.

Dnešní den jsem si nechtěla nechat ničím zkazit, a tak jsem jen na Harryho přikývla.

Začal obřadní řeč a já v myšlenkách stále bloudila k Arovi. Proč krucinál přišel!

Harry se mezitím dostal k nejdůležitější otázce mého života.

„Ano,“ odpověděla jsem hrdě. První manželský polibek a pak gratulace, teď už mi Edwarda nikdo nevezme!

„Musím s ním mluvit. O samotě,“ špitla jsem Edwardovi do ucha.

„Nedělej to, je to nebezpečné, pro vás pro oba,“ pohladil mi bříško. „Znepokojuje mě, nevidím jeho myšlenky,“ řekl mi svou obavu.

„Promluvím s ním,“ trvala jsem na svém.

„Kdy přestaneš být tak neopatrná a tvrdohlavá,“ zkoušel mi domlouvat.

„Už jednou jsem ho přemluvila, aby odešel,“ věřila jsem si.

„Tvůj bratr na tom měl dost velkou zásluhu, Bello! Ale jak myslíš, promluv s ním. Věřím ti,“ otočil najednou a políbil mě.

Když jsem s Arem odcházela ven, zaslechla jsem ještě Jakův protest.

„To ji s ním jen tak necháš, ty mu věříš, že jí nic neudělá?“ byl naštvaný. Otočila jsem se po nich.

„Jemu ne, ale jí ano! Neohrozila by naše dítě, jen tak,“ odpověděl mu.

♥KONEC♥

15. kapitola ♥♥♥ Epilog

Doufám, že nejste zklamáni, že bitva nebyla. A taky doufám, že Vám nevadí, že jsem svatební obřad vzala tak hopem. Bylo to už moc dlouhé a takhle mi to připadalo v pořádku.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Klavírista 16. kapitola: